Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Památka zesnulých,
zítra Hubert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
 
Stále více se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity, zá¾itky atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.

Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz  a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...

Tentokrát je to vzpomínka na jeden nepodaøený den „B“…
 

DEN „B“
 
Také se vám urèitì nìkdy stalo, ¾e ten den blbec vás nìkdy postihl. Pro mne byl nejhorší ten v sedmdesátých letech, kdy jsem musela dobrovolnì povinnì se zúèastnit inventury na prodejnì ve vedlejším mìstì. První den po skonèení se prodejna zapeèetila a klíèe rozdìleny tak, aby nebylo mo¾no se tam samostatnì dostat. První týden byl bez problémù a já slíbila jedné prodavaèce pøivést od známé kotì. Musela jsem ho vyzvednout u¾ veèer, netušíc co to znamená. Kotì bylo klidné po celou dobu, kdy jsem pracovala a ruènì sèítala inventurní listy. Pak spustilo koncert, mu¾ hrozil jeho vyhozením pokud nepøestane a nenechá ho spát. Bohu¾el a¾ k ránu jsem usnula a pochopitelnì zaspala. Na nic nebyl èas, rychle vzala kotì, doklady a utíkala na vlak. Ve frontì na lístek do mne nìkdo strèil, kotì zdrhlo, doklady se rozsypaly a pøipravené poslední drobné peníze taky. Nevìdìla jsem co døív sbírat, nakonec, a¾ na ty peníze jsem to zvládla. 
 
Nezbylo nic jiné, ne¾ risknout a jet jednu stanici naèerno. Jen jsem do vlaku naskoèila u¾ se rozjel. Byla jsem ráda, ¾e se na mne nebude  èekat pøed obchodem další dvì hodiny. Pán co sedìl v tom kupé se na mnì pohoršenì díval. Nedivila jsem se,  neupravená s kotìtem na krku (s tašky neustále breèící vylézalo) jsem vypadala jako èarodìjnice, co¾ on nevybíravým slovy komentoval. Zdìšené bylo i èekající osazenstvo pøed prodejnou, takhle mne nikdy nevidìli.
 
Po první pracovní pøestávce u¾ jsem si byla aspoò trochu zase podobná. Kdy¾ se konèilo, tak to u¾ jsem zase byla já v plné parádì s naèesaným drdolem. Teï bys mne mìl dìdku vidìt, øíkala jsem si pøed zrcadlem. Na vlak jsem mìla ještì èas, jen¾e mne dohonil vedoucí prodejny, tedy jeden svazek rozdìlených klíèù s tím, ¾e v prodejnì nechal doklady a sako. Tak jsme se vrátili, odpeèetili, zapeèetili a v pùl cesty k nádra¾í na mne Svatý Petr vylil svùj velký nebeský kbelík. V momentì jsem byla úplnì promoèená, èerná barva z øasenky tekla po tváøi. Jestli¾e ráno jsem na hlavì mìla trèící kupku sena na všechny strany, tak teï mùj pracnì uèesaný drdol vypadal jak rozšlápnutý panák slámy.
 
Vlak u¾ stál ve stanici a vysoké schody z nízkého peronu byly pøíèinou rozpárání minisuknì. Sedla jsem si na první volné místo a naproti k mé radosti, sedìl ten pán z ranního vlaku. Podíval se na mne, odplivl a šel si sednout jinam. Mohla jsem si alespoò v klidu prohlédnout následky. Úèes jsem vzdala okam¾itì, tváø otøela do kapesníku, a trochu setøela bláto na nohách a botách. Nejhùøe to bylo se sukní, látka vydr¾ela, ale nitì ne. Dr¾ela mi jen látka v pase a té moc nebylo. Mokrý zbytek obepínal nohy a tak jsem se rozhodla, ¾e taška mi ten kus pøikryje. Jen¾e od nádra¾í to mám domù ještì kus cesty, suknì za ten èas ve vlaku oschla, tak jsem pobavila i pohoršila pùlku autobusu. Celý rozsah katastrofy jsem poznala a¾ doma v zrcadle. Bylo to podstatnì horší ne¾ jsem si myslela, suknì nepøikryla vùbec nic, rozmazaný mejkap a bláto bylo všude. Nakonec ten rozšlápnutý panák na hlavì vypadal ze všeho nejlépe.
 
Od té doby jsem zaèala jezdit v kalhotách a pro jistotu se zavíracím špendlíkem v tašce, co kdyby zip nevydr¾el (?!)
A docela se mi èasto vyplatil a to nejen mnì.
 
Jaroslava Krejèová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 08.11.2021  21:11
 Datum
Jméno
Téma
 08.11.  21:11 Evussa
 08.11.  17:10 Von
 08.11.  11:53 Ivan
 08.11.  10:59 Vesuviana díky
 08.11.  10:36 olga janíèková