Pøíbìhy zemské atmosféry – aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (15)
Poèasí a klima kontra Napoleon (2)
V prosinci roku 1805 na ji¾ní Moravì poèasí Napoleonovi pøálo a k velké bitvì mu pøipravilo „krycí mlhu“. Pak šest let velmi úspìšnì válèil témìø po celé polovinì severní polokoule a a¾ po nìkolikaleté pøípravì se odhodlal k velké váleèné výpravì na Rusko. 24. èervna 1812 jeho témìø pùlmilionová armáda pøekroèila øeku Nìmen a Francie se svými spojenci Ruskou øíši napadla.
Prùbìh a výsledky jednotlivých bitev zmapovali nejen historici ale i beletristicky popsali rùzní velcí spisovatelé (L. N. Tolstoj nebo Stendhal) a všichni zaznamenali všechno, vèetnì toho, jaké trable Francouzùm pøipravilo ruské klima a poèasí. A to nás bude samozøejmì zajímat nejvíce.
Je a¾ k nevíøe, jak všichni, kdo popisovali toto ta¾ení do Ruska, zdùrazòovali vliv kruté zimy, ale nikdo se témìø nezmiòuje o letních vedrech v èervenci a v srpnu. Jeden z nejvìtších vìdcù tehdejší doby P.S. Lapalce dokonce vypracoval pro Napoleona podrobné pojednání o ruském klimatu a francouzští diplomati pùsobící u carského dvora dùraznì upozoròovali na velkou pravdìpodobnost nedostatku píce i potravy a také na to, ¾e po silných letních lijácích bývají cesty v pustinì pro tì¾ké vozy a dìla nesjízdné. O kruté ruské zimì pak psali, ¾e je nemo¾né vést v Rusku válku, jestli¾e napadne sníh, co¾ lze oèekávat u¾ v øíjnu. Napoleon byl tedy o ruském klimatu informován velmi dobøe! Vìdìl, ¾e musí rychle zvítìzit bìhem léta, anebo zabezpeèit armádu perfektní zimní výstrojí a pøipravit se tøeba i na dvojí pøezimování. Nakonec se ke své škodì pøiklonil k variantì „Blitzkriegu“.
Paradoxní a asi ne pøíliš známý je fakt, ¾e základní strategickou koncepci výpravy, vlastnì zmaøila u¾ velká letní vedra. I Napoleon v dopisech své ¾enì Marii-Luise psal, ¾e u¾ 2. èervence za¾ili ve Vilnu (Vilnius) velké parno a po nìm opravdu pøišly silné deštì, které jim pùsobí velké potí¾e a pøinášejí velké škody. V první polovinì cesty smìrem na Moskvu se pak vojáci „dusili horkem“ a veteráni vzpomínali na egyptské a syrské pouštì.
Tropická vedra s teplotami pøes 30°C. panovala po celý srpen, a navíc dlouho nepršelo. I spisovatel Stendhal, který se jako devìtadvacetiletý celé ta¾ení pøe¾il, si ve svém Denníku nejvíce stì¾oval na poèasí.
Bez vìtšího støetu s nepøítelem, který stále ustupoval, dorazilo do Vitebska koncem èervence z pùvodních 440 000 jen asi pouhých 225 000 u¾ poøádnì morálnì zdeptaných vojákù. Stále to ale byla nejvìtší armáda na svìtì!
K první velké bitvì došlo 16. srpna pøed Smolenskem. Za pokraèujícího vedra vojáci na obou stranách neuvìøitelnì trpìli horkem, hladem a pochopitelnì zejména ¾ízní. Po dvou dnech Rusové mìsto vypálili a opìt ustoupili. Tropická vedra s teplotami pøes 30°C. panovala po celý srpen, a navíc dlouho nepršelo.
1. záøí vedra skonèila, pøišlo nìkolik chladnìjších deštivých dnù. Zaèal podzim a u¾ v té dobì byly francouzské ztráty nesmírné. A to jak materiální, tak i lidské a armáda ztratila také mnoho koní, co¾ témìø znamenalo konec císaøské jízdy. Na potí¾e s nedostatkem ta¾ných koní si stì¾uje ve svém hlášení rakouskému císaøi i jedno „naše známé jméno“ – Karel ze Schwarzenbergu, velitel rakouského pomocného sboru. A Napoleon a¾ do svého konce u Waterloo nedokázal tyto „koòské ztráty“ nahradit…
V prvním záøijovém týdnu se Francouzi blí¾ili k Moskvì a ruský generál Kutuzov se narychlo opevnil u vesnice Borodino, asi 110 km pøed Moskvou. O té slavné bitvì, která se odehrála 7. záøí, se toho opìt napsalo mnoho. V popisech se dokonce objevuje, ¾e po ránu vysvitlo mezi oblaky slunce, které Napoleonovi pøipomnìlo „slavkovské slunce“, ale bitva skonèila nìèím, co by se dalo nazvat témìø remízou. Rusové sice byli nuceni ustoupit, a dokonce i vydat Moskvu, kterou ovšem pøed Napoleonovým pøíchodem zapálili, ale ka¾dopádnì nekapitulovali.
Babí léto, se s krátkými pøestávkami udr¾elo a¾ dokonce mìsíce záøí. Napoleon však toto pøíznivé období „prošvihl“ a stále èekal, ¾e car Alexandr pøijde s nabídkou míru, leè nedoèkal se. Je mo¾né, ¾e doplatil na svou „soukromou pøedpovìï“. Ta vycházela z pøedpokladu, ¾e loni v roce 1811 mìli v této èásti Ruska horké léto, pøíjemný podzim a mírnou zimu. Proto¾e zatím poèasí probíhalo stejnì, tak usoudil, ¾e následná zima bude také mírná. Napoleon mínil, ale Pánbùh, (nebo ¾e by naše atmosféra?) mìnili …
I øíjen byl ještì pomìrnì pìkný, by» u¾ chladnìjší a Francouzi i Rusové se chystali na zimní operace. Rusové, znalí svého podnebí, zaèali mìnit letní vystroj za zimní u¾ koncem záøí, Francouzi ale teprve v polovinì øíjna zaèali pøevá¾et zimní odìvy a jateèní dobytek do Smolenska. Další období babího léta pokraèovalo a¾ do 21. øíjna, i kdy¾ u¾ 13. øíjna padaly první snìhové vloèky. Vìtšinou však bylo tak pìkné poèasí, ¾e ani pamìtníci si takové v tomto období nepamatovali.