Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co se dìlo u nás i ve svìtì v roce 1912
 
Existuje zajímavá kní¾ka, která se jmenuje „Grégrova pøíruèka. Praktická kniha pro ka¾dého“. Má podtitul „Polticko-národohospodáøský kalendáø na rok 1912. Zrcadlo doby a svìta. Geograficko-statistická, obchodní, prùmyslová, zemìdìlská a právní pøíruèka pro rodinu, obchod, prùmysl, ¾ivnosti, zemìdìlství, turistiku, tìlocvik a sport.“ Je zajímavé podívat se, co se pøed tìmi lety dìlo.

Nejdøíve tedy nìco o panu Grégrovi a i tom, za jakých podmínek kní¾ka vznikla.

Eduard Grégr (1827–1907) byl spolu se svým bratrem Juliem (1831–1896) zakladatelem mladoèeské strany. Pùvodnì byl lékaøem a asistentem Jana Evangelisty Purkynì (1787–1869), pak i docentem na lékaøské fakultì Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1861 se stal poslancem zemského snìmu a v roce 1862, po vzniku Sokola, byl jeho prvním jednatelem. V letech 1861 a¾ 1862 byl redaktorem èasopisu ®iva, který Purkynì zalo¾il. V roce 1861 zalo¾il Julius Grégr „Národní listy“, které se staly oficiálními novinami èeské elity. Pro vydávání novin bylo zapotøebí tiskárny, kterou v roce 1862 zalo¾il Eduard Grégr v Hálkovì ulici v Praze 2, kde je nyní opìt tiskárna s jeho jménem.

Po smrti Eduarda Grégra získal tiskárnu jeho syn Zdislav (1874–1918), který tiskárnu rozšíøil a zmodernizoval. A vydání této pøíruèky právì spadá do doby rozjezdu této modernizované tiskárny.

Redigoval ji Josef Kafka (1858–1929), geolog, v té dobì adjunkt Národního muzea. Byl velmi nadaným èlovìkem – kreslil, fotografoval a byl novináøem. Byl i asistentem na pøírodovìdecké fakultì Karlo-Ferdinandovy univerzity. Nìjakou dobu byl redaktorem a duší èasopisu „Vesmír“, který také tiskla Grégrova tiskárna. Patøil k uznávaným entomologùm, byl i hydrobiologem, ale radil také akvaristùm. K jeho velkému dílu patøí nìkolikadílný „Kafkùv ilustrovaný prùvodce po Èechách“, velmi podrobný popis turistických cest v jeho dobì. Napsal další popularizaèní vìdecké pøíruèky. Psal do národohospodáøského èasopisu „Hospodáø èeskoslovanský“, spolupracoval na vydání „Hlavního katalogu výstavy Národopisné“ 1895, spolupracoval na monografii „Sto let práce“, vydané pøi pøíle¾itosti poøádání Všeobecné zemské výstavy v roce 1891 na oslavu jubilea první prùmyslové výstavy roku 1791 v Praze. Byl redaktorem „Fotografického Vìstníku“ a dokonce se udává, ¾e fotografický ateliér si zaøídil pøímo v budovì Národního muzea. Kafkovi spolupracovníci na pøíruèce uvedeni nejsou.

Pøíruèka má skoro 500 stran. Rozdìlená je na tøináct kapitol, zaèínající kulturním pøehledem nedávné minulosti, pokraèující vlastním kalendáøem s astronomickým, kulturním pøehledem a zdravotními a praktickými radami vzhledem k roèní dobì, èi na roèních obdobích nezávisle. Kapitola III. je velmi zajímavá – obsahuje politickou èást, týkající se zemìpisných a politických údajù tehdejšího svìta, navazující kapitola „Válka a mír“ pøedvádí tehdy aktuální „øinèení zbranìmi“. Kapitola V. je obchodní pøíruèka s „blbovzdorným“ vysvìtlením, jak se co vyplòuje, který kolek se nalepuje, a co je k té které ¾ádosti potøeba dolo¾it.


Josef Kafka

Šestá kapitola je zajímavým pøehledem rakouského prùmyslu i ¾ivností, vèetnì mo¾ností odborného vzdìlávání. Podobnì je øešena sedmá kapitola, týkající se zemìdìlství. Údaje, které nebyly uvedeny v obchodní pøíruèce, obsahuje osmá kapitola „Právní pøítel“. Devátá kapitola má název: „Zdravotní rádce“ a desátá se zabývá zále¾itostmi domova – od stavby domu a¾ k nìkterým radám v domácnosti a zále¾itostem èistì ¾enským, proto¾e domácnost byla doménou ¾en, tak i ¾enské školství je v této kapitole. Kapitola jedenáctá je letmou procházkou vìdou a umìním. Pochopitelnì se pan Kafka v další kapitole zabývá svým koníèkem – cestováním – a navazuje poslední kapitola o tìlesných aktivitách, vèetnì údajù o V. olympiádì, která se konala právì v roce 1912.

V úvodu pøíruèky je popsán tehdejší politický stav Království èeského krátce po odstoupení rakouského premiéra Richarda von Bienertha (1863 – 1918), který byl ministerským pøedsedou v letech 1908 a¾ 1911 a Èechùm moc nepøál. Je uveden i stav Evropy s problémy v Portugalsku, francouzskými v Maroku, a v bojích se Španìlskem, èeho¾ chtìlo vyu¾ít Nìmecko, ale Velké Británii se to nelíbilo. Velmoci si zkrátka chtìly pøerozdìlit kolonie. Je zde vyslovena nadìje, ¾e k válce nedojde, zøejmì muselo u¾ být velice dusno. Jsou zde zmínky i o Mexiku a Brazílii.

V další èásti je kulturní pøehled událostí od 1. srpna 1910 do 31. èervence 1911.

Dozvíme se napøíklad, ¾e 6. srpna 1910, v Solnohradì, rodišti Mozartovì, polo¾ili základní kámen pro dùm Mozartùv“ (nynìjší Mozarteum v Getreide Gasse), 7. srpna „in¾enýr Kašpar podnikl zdaøilý let v Lysé n. L.“ a druhý zdaøilý let provedl in¾enýr Kašpar za pøítomnosti sta tisíc divákù 16. srpna, dále ¾e 13. kvìtna 1911 pøiletìl z Pardubic do Prahy. Také se dozvíme, ¾e 18. srpna dovršil císaø František Josef I. 80. rok vìku a v Ischlu byl odhalen pomník císaøe jako lovce.

Je zde patrný dùraz na technický pokrok – upozoròuje se na starty letù letadel a vzlety vzducholodí, ale na druhé stranì na nìkolik tragických letù – napøíklad, ¾e švýcarsko-peruánský letec Geo Chavez (1887–1910) se pøi pokusu pøeletìt Alpy 23. záøí zabil. Jiný letec – americký novináø Walter pøi pokusu pøeletìt Atlantik „ztroskotal a zachránìn parolodí pìt set padesát km od pobøe¾í.“ Z mnohých leteckých pokusù vyplývá taková - pro dnešek zvláštnì znìjící zpráva - ¾e 30. kvìtna 1911 byl „v Paøí¾i zahájen mezinárodní sjezd pro právo vìtroplavcù“. Také se dozvíme, ¾e „v pøítomnosti italského krále vymìnil Marconi bezdrátové depeše s Kanadou a italskou rudomoøskou kolonii Erythraeí“. Podobná zpráva je z 20. února 1911, kdy „byla uskuteènìna výmìna depeší mezi jiskrovými stanicemi na vì¾i Eifellovì a v Glace Bay v Kanadì. Najdeme i zprávu, ¾e 6. záøí 1910 se paní Curieové podaøilo „vyrobiti èisté rádium“. 15. srpna zakázala èínská vláda pøístup cizincùm do Tibetu. Zajímavá je poznámka, ¾e americký cestovatel Frederick Albert Cook (1865–1940) vydal 30. listopadu 1910 „veøejné prohlášení, jím¾ pøipouští, ¾e na severní toènì nebyl.“

Pra¾ská nìmecká univerzita jmenovala 5. prosince nìmeckého císaøe Viléma II. (1859–1941) èestným doktorem. Dozvíme se dále, ¾e 17. prosince byl dánský ministr spravedlnosti Peter Adler Alberti (1851–1932) odsouzen na osm za podvody let do trestnice. Tato aféra proletìla, jak vidíme, celou Evropou a byla pova¾ována za jeden z nejhorších politických podvodù moderní dánské historie.

Vedle rùzných tragických zpráv o bouøích, potopách a po¾árech, moru, choleøe a jiných epidemiích se dozvídáme i o studentských nepokojích napøíklad v Krakovì, ale prudkých osobních srá¾kách v rakouské øíšské radì, o krvavých nepokojích v Hongkongu a nìkolikrát o støetech mezi Èechy a Nìmci. K po¾árùm patøil napøíklad po¾ár Kapitolu 1. dubna 1911; po dnešním upøesnìní zjistíme, ¾e to bylo u¾ 29. bøezna.

Dozvídáme se, ¾e „zálo¾na vinohradská vìnovala po padesáti tisících korun na pomníky dr. Fr. L. Riegra, Svat. Èecha a Karla Havlíèka na Vinohradech“. Zajímavá je napøíklad zpráva, ¾e 3. bøezna 1911 „ruská censura zabavila poslední tøi svazky sebraných spisù Tolstého, v nich¾ jsou otištìny listy carovy.“ Zajímavá, na tehdy ne tak obvyklá zpráva, z 28. kvìtna 1911 zní: „Èeši vítìzí ve footbalovém zápase v Roubaux.“ Zajímavá je zpráva o rozsudku nad ètyømi ob¾alovanými antimilitaristy z 8. èervna 1911, podle souèasných pramenù šlo o anarchisty a dohledat lze jména pouze dvou z nich.

Z archeologických objevù se redaktoøi pøíruèky radují z nálezu ®i¾kových ostatkù v Èáslavi a z potvrzení pravosti ostatkù svatého Václava v chrámu svatého Víta v Praze.

Èasová pásma

Dále jsou uvedeny zprávy o úmrtích významných osobností v letech 1910 a 1911. Je dost zajímavé, ¾e – pravdìpodobnì v souvislosti s pùvodním profesním zamìøením zesnulého Eduarda Grégra se zde objevuje nìkolik jmen evropských fyziologù.

Pøi ètení zpráv o jubileích a úmrtích nìkterých osob se jen otá¾eme: „Kdo to vlastnì byl?“ A byly to osobnosti, které se domnívaly, ¾e jimi stojí a padá èeské zemské hospodáøství a èeská zemská politika. Kolik takových osobností, které se dnes pova¾ují za nepostradatelné v politice, kultuøe a ekonomii takhle za sto let skonèí? Asi dost.

Pøíruèka se zabývá struènì a pøehlednì nìkterými vìdními obory. Vysvìtluje základní pojmy z meteorologie, kde uvádí pøíklad povìtrnostní mapy, prùmìr z pìti posledních let meteorologických pomìrù na šestnácti pozorovacích místech a klíè k šifrovaným meteorologickým depeším. Z astronomie uvádí pro ka¾dý mìsíc mapu hvìzdné oblohy. Zajímavé je rozlo¾ení èasových pásem, které se týká v minutových údajích i naší zemì – Mähring u Aše je dnešní Újezd u Aše; znamená to, ¾e èasové rozmezí v naší zemi od Újezda do Opavy je zhruba dvacet šest minut.

Uvádí pohyblivé svátky pro rok 1912 a ¾idovský kalendáø. Zabývá se i návrhy úpravy kalendáøe, proto¾e v Rusku v té dobì platil ještì juliánský kalendáø. Kalendáø jmen je uveden pro nábo¾enství katolické a evangelické. Pro ka¾dý mìsíc je krátký pøehled výroèí nejdùle¾itìjších dìjinných událostí a jubileí nìkterých osobností.

Namátkou – 1. ledna 1863 osvobození otrokù Lincolnem, 2. ledna 1905 kapitulace Port Arturu, 28. ledna 1871 kapitulace Paøí¾e, 4. února 1808 narození Josefa Kajetána Tyla, 19. února zrušeno tìlesné poddanství v Rusku, 14. bøezna 1487 zákonem krále Vladislava uvr¾en selský lid do poddanství, 14. kvìtna 1869 vydán zákon o povinné návštìvì školní, 2. èervna 1541 zhoubný po¾ár Malé Strany a Hradèan, 3. èervence 1866 bitva u Sadové, 2. srpna 1427 útìk køi¾ákù od Tachova, 7. záøí 1812 vítìzství Napoleonovo u Borodina a také 7. záøí 1848 zrušení roboty, 13. záøí 1424 ®i¾ka na prosbu Rokycanovu upustil od oble¾ení Prahy, 31. øíjna 1619 slavil vjezd do Prahy Bedøich Falcký, 3. prosince 1805 bitva tøí císaøù a vítìzství Napoleonovo u Slavkova na Moravì, 19. prosince 1851 odvezen Karel Havlíèek do Brixenu a 21. prosince 1834 pìvec Strakatý zpíval poprvé hymnu Kde domov mùj“.

Pro ka¾dý mìsíc obsahuje pøíruèka øadu zdravotních rad a návodù „z prakce“. Ze zdravotních rad je zajímavé napøíklad uvedení teplot pod rùznými pánskými pokrývkami hlavy, jak ukazuje obrázek.

 
 
Teplota pod rùznými pánskými pokrývkami hlavy

Mezi zdravotní rady patøí rada v chladném poèasí si pøes punèochy dát noviny, nevybíhat zpocený tancem ven a pøi tanci nenosit tìsné šnìrovaèky, doporuèuje se otu¾ování. Proti komárùm je zajímavá rada, ¾e se má komár nechat nasát a volnì odlétnout a ¾e místo neopuchne, jinak je dobrý jakýsi „mentolový balsám nebo kafrová mas»“. Pan Kafka, jako¾to vášnivý cestovatel uvedl pro letní mìsíce doporuèení, èím opatøit pøíruèní lékárnièku i jak se obléci. Apeluje na dodr¾ování èistoty – umývání ovoce apod. Všímá si také toho, ¾e „cucací láhve“ pro kojence se v létì èasto neudr¾ují v èistotì, co¾ mívá za následek onemocnìní miminek a nìkdy i smrt.

Praktické rady jsou obzvláš» zajímavé v pøípadì pou¾ívání chemikálií. Co si tehdejší lidé mohli dovolit! Jaké nebezpeèné chemikálie volnì dostali! Chemikálie, potøebné k výrobì inkoustu, dnešní èlovìk ani neidentifikuje, neví, co to je tannin s kyselinou dubìnèivou, indigotinem, které se smíchají se síranem ¾eleznatým, arabskou gumou a kyselinou karbolovou. Tannin se dá odhadnout, snad je indigotin pouze indigo. ®e se inkoust dìlá z dubìnek, mi doma øíkali, kdy¾ jsem se uèila psát perem s násadkou. Ovšem kyselina dubìnèivá…

Luèavku královskou bylo mo¾no bì¾nì vyrábìt doma, kávové èi èajové skvrny na bavlnìných látkách se èistily tak, ¾e po navlhèení se dr¾ely nad zapálenou sírou a pak vypraly ve èpavkové vodì. Zkusme shánìt v nìjaké hypermarketové drogérii síru!

Proti myším se doporuèovalo osma¾it kusy korku v másle a posypat troškou mouky – prý je to pro myši nestravitelné a zpùsobí jejich smrt.

Jedna taková dávná dobrá rada zde uveøejnìná byla, ¾e si má èlovìk našetøit tøešòové pecky a v pøípadì mokrých bot je rozpálit na kamnech a pak do bot nasypat. Našla jsem v kní¾ce v této èásti spousty zatr¾ení – strýc mého otce, kterému kní¾ka patøila, ji zøejmì èasto pou¾íval…

Zajímavá je kapitolka o zemìpisu, statistice a politickém uspoøádání svìta. Jen poèet obyvatel na Zemi – odhadnuto jedna celá šest desetin miliardy oproti dnešním sedmi miliardám! V pøíruèce je citován i anglický ekonom Thomas Malthus (1766–1834) s jeho katastrofickým scénáøem pøelidnìní a tehdejší nìmecko-britský zemìpisec Ernest Rovenstein (1834–1913) s výpoètem, ¾e v roce 2070 nevyhnutelnì èást lidstva na Zemìkouli bude trpìt hladem. Ale tento výpoèet byl udìlán pro šest miliard lidí a¾ v roce 2070 – a ji¾ dnes o miliardu pøetahujeme! Autor kapitoly naopak tvrdil, ¾e pøírùstek obyvatelstva bude podstatnì menší.

Pøíruèka dále uvádí svìtové zásoby nìkterých nerostných surovin. Pro informaci jsou uvedeny tì¾ba zlata a uhlí. Je zde konstatováno, ¾e svìtová zásoba mìdi staèí na sto let.

V kapitole následují základní údaje o Evropì a o jednotlivých evropských státech. Republikou byla Andora, San Marino, Švýcarsko a Francie, ostatní státy byly monarchiemi a kní¾ectvími. Extra jsou uvedeny nìmecké státy – které byly øíšským svazkem šestadvaceti státù – a podrobnì je probráno Rakousko-Uhersko.

Rakousko – Uhersko je popisováno zvláš», vèetnì všech dùle¾itých úøadù i podobizen nìkterých dùle¾itých ministrù celé øíše – ministra zahranièních zále¾itostí, ministra financí a ministra války. Dozvíme se, jak se mìl oslovovat císaø Franz Josef I. (1830–1916) – „císaøské a královské apoštolské Velièenstvo“, jaké všechny úøady na císaøském dvoøe byly: napøíklad první nejvyšší hofmistr, který dohlí¾el na všechna dvorní divadla, vèetnì pra¾ských, ale také na dvorní zoologické zahrady. Jinou zajímavou funkcí byl titul dvorního štolby, který mìl na starosti všechny høebèince, mj. Kladruby a Františkùv Dvùr v Èechách a ve Slezsku Diplomatický sbor ve Vídni byl zastoupen sedmadvaceti vyslanci a velvyslanci, ale nìkde byli zástupci zemí spoleènì pro Rakousko-Uhersko v Nìmecku – pøedevším u státù Latinské Ameriky, ale tøeba i Norska; v Øímì pro Monako a v Londýnì pro Kolumbii. Kdo by se chtìl vzdìlat v diplomatických slu¾bách, musel by perfektnì umìt nìmecky a francouzsky, mít maturitu, zaplatit dva tisíce šest set korun a vystudovat bìhem pìti let konsulární akademii. Mù¾eme srovnat - jeden kilogram másla stál asi dvì koruny padesát haléøù, jeden kilogram chleba asi tøicet dva haléøe. Státní dluh byl asi 5,2 miliardy korun.

Dál byly uvedeny údaje o dovozu a vývozu hlavních komodit; obchodní bilance byla celkem vyrovnaná.

Èechy, Morava a Slezsko mìly asi deset milionù obyvatel, co¾ se od souèasného stavu pøíliš neliší. Tì¾ko lze srovnat poèet obyvatel Prahy, proto¾e ještì dost obcí k Praze pøipojeno nebylo, napøíklad Královské Vinohrady se sedmdesáti sedmi tisíci a Smíchov s padesáti dvìma tisíci – uvádí se pro tehdejší Prahu asi pùl milionu obyvatel, Brno mìlo sto dvacet pìt tisíc a Plzeò osmdesát sedm tisíc. – Praha tehdy mìla osm mìstských èástí: Staré Mìsto, Nové Mìsto, Malou Stranu, Hradèany, Josefov, Vyšehrad, Holešovice – Bubna, Starou Libeò. Je uveden poèet obyvatel v dalších dvou stech obcích. Nìkteré mìly tehdy jiné jméno: Hanšpach, nynìjší Lipová na Šluknovsku; Bastianperk, neboli Hora svatého Šebestiána na Chomutovsku; místo Skutèe byla Skuè; Vildstein neboli Skalná na Chebsku.

Èeská státní správa byla zastoupena c. k. ministerstvem vnitra, c. k. ministerstvem kultu a vyuèování, c. k. ministerstvem spravedlnosti, c. k. ministerstvem financí, c. k. ministerstvem obchodu, c. k. ministerstvem veøejných prací, c. k. ministerstvem ¾eleznic, c. k. ministerstvem orby, c. k. ministerstvem zemské obrany, jedním ministerstvem „bez odboru“ a c. k. nejvyšším úèetním dvorem. V øíšské radì byly Èechy zastoupeny sto tøiceti poslanci, Morava ètyøiceti devíti a Slezsko patnácti, pøièem¾ celkem bylo poslancù pìt set šestnáct. Ovšem zastoupení se týkalo i nìmeckého obyvatelstva na našem území. V pøedsednictvu øíšské rady byl jeden èeský místopøedseda. Èestný soud snìmovny øešil pouze urá¾ky poslance poslancem. Nìkterá známìjší jména poslancù: Jiøí Støíbrný (1880–1955), který odešel z vlády pozdìjšího Èeskoslovenska kvùli úplatkáøské aféøe a støetu zájmù; pro nacionalistické smýšlení zemøel ve valdické vìznici. Dalším budoucím èeskoslovenským ministrem byl František Udr¾al (1866–1938), který byl dokonce ministerským pøedsedou; pochopitelnì je uveden Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), Gustav Habermann (1864–1932), brnìnský Josef Hybeš, pozdìjší poslanec Èeskoslovenska (1850–1921), brnìnský pozdìjší komunista Bohumír Šmeral (1880–1941).

V pøíruèce jsou uvedeny adresy nejdùle¾itìjších zemských úøadù, školních inspektorátù, ale i nemocnic, kde zjistíme, ¾e v Praze bylo infekèní oddìlení také, jako dnes, na Bulovce; ochranovna kárancù „Dobrý pastýø“ byla napøíklad v ulici Puchmayerovì, co¾ je dnešní Lublaòská 33, a „výchovný“ ústav, èi polepšovna, je tam s jiným názvem v podstatì dodnes. Zprostøedkovatelny práce byly na rùzných místech, s rozdìlením, kde získat lepší slu¾ku. Ústav choromyslných – Ernestinum, sídlil na Hradèanském námìstí ve Šternberském Paláci, kde je dnes Národní galerie, ale u¾ také v Kateøinské ulici, v Bohnicích i v Kosmonosech, co¾ se také nezmìnilo. - Útulkù pro dìti a útulen pro dospìlé bylo v Praze pomìrnì dost. Nezmìnilo se témìø nic ohlednì polepšovny v Kostomlatech u Teplic, kde se zaøízení tehdy jmenovalo: polepšovna pro ¾enské mladistvé kárance s donucovací pracovnou.

Ovšem Akademie hrabìte Straky nebyla tehdy sídlem vlády, ale konvikt pro šlechtické stipendisty, vedle nich¾ se „pøijmou i nešlechtiètí za plat dva tisíce dvì stì korun roènì, kteøí se vìnují studiím gymnazijním, nepøekroèili ètrnáctý rok stáøí“.

Èeská akademie císaøe Františka Josefa pro vìdy, slovesnost a umìní sídlila v dnešním Národním muzeu na Václavském námìstí. Zemìdìlská technika, jako¾to souèást vysokoškolského školství se vyuèovala v Gröbovce na Královských Vinohradech. Technické muzeum bylo na Hradèanech ve Schwarzenberském paláci.

Struènì a pøehlednì jsou popsány i další svìtadíly. Mù¾eme zjistit, kudy vedla ¾eleznice z Kapského Mìsta do Káhiry, ale i adresy nejdùle¾itìjších mezinárodních úøadù.

Dost podrobnì jsou popsány výhody esperanta. V IV. oddíle jsou údaje o zbrojení. Jednak je pomìrnì dlouhý odstavec o Univerzitì míru Andrewa Carnegieho (1835–1919) „Carnegie Endowment for International Peace“, zalo¾ené v r. 1910 ve Washingtonu DC. Pøesto je dost podrobnì popsáno zbrojení jednotlivých státù, výdaje na armádu i popis váleèných lodi „dreadnoughtù“ (nebojsù).

 
 
Rakouská váleèná loï v plné výzbroji

Uva¾uje se, kdo je pravdìpodobný spojenec Rakouska-Uherska a kdo protivník, i jak je vyzbrojen. V dobì míru Rakousko-Uhersko povolávalo na vojnu 8 promile mu¾ské èásti obyvatelstva, jiné evropské státy mìly tento pomìr vyšší, rovnì¾ tak výdaje na vyzbrojení napøíklad váleèného loïstva byly v Rakousku- Uhersku podstatnì ni¾ší. Pøíruèka také poukazuje na slabiny Rakouska- Uherska vyplývající z jeho zemìpisné polohy, ¾e Itálie má všechny trumfy, aby zablokovala rakouské námoøní cesty. Praktické jsou formuláøe ¾ádostí o vojenské úlevy.

Další díly jsou obchodní, prùmyslová a zemìdìlská pøíruèka. Zajímavé je, ¾e mnohé instituce tehdy zalo¾ené, fungují dnes s podobným zamìøením na stejných místech – týká se to pøedevším odborných škol.

V obchodní pøíruèce jsou uvedeny statistiky ministerstva obchodu o dovozu a vývozu; dost podrobnì je popsán cukrovarnický prùmysl, nìkteré dùle¾ité otázky obchodního práva a obchodní dru¾stevnictví. Je uveden pøehled nejvìtších bank v Praze i ve Vídni, dále dùle¾itých obchodních organizací. Zemská banka sídlila u¾ tehdy na Pøíkopech, Je zde podrobnì popsán klíè pro výpoèet úrokù, poplatky za úøední cejchování mìr a vah. Souèástí této kapitoly je popis poštovních a telegrafních slu¾eb, vèetnì všech mo¾ných druhù poplatkù, dále ¾eleznièní slu¾by, vèetnì popisu nových svìtových ¾eleznic, napøíklad spojení Paøí¾ – Peking, kde se dostavba Transsibiøské magistrály pøedpokládala právì v roce 1912, èím¾ se cesta o víc ne¾ ètyøi dny zkrátila. Uvedena byla také tra» Londýn – Indie; plánována byla tra» Londýn – Paøí¾ – Istanbul – Teherán a¾ do Perského zálivu. Je zde popsána paroplavba øíèní i námoøní.

Podobnì je èlenìna èást, týkající se zemìdìlství, kde se uvádí porovnání sklizní jednotlivých plodin v rùzných zemích svìta, upozornìní na nový výzkumný a zkušební ústav pro stroje a náøadí zemìdìlské v Táboøe, který je tam dodnes, a na další zemìdìlské organizace. Souèástí jsou také nìkteré zemìdìlské zákony.

To, co z oblasti práva nebylo popsáno v èástech obchodu, prùmyslu a zemìdìlství, obsahuje „právní rádce“.

Dost se kní¾ka zabývá dnes pro nás u¾ neznámým pojmem „akcíz“, neboli daní potravní na èáøe, která se platila v urèitých, pøedem daných místech za potraviny, ale i uhlí a døevo, dovezené do mìsta. Dopravování potravin nebo tìchto surovin do mìsta jinými cestami bylo trestné. Pøíruèka uvádìla i postup pøi proclívání a výpoètu daní.

U¾ ale existoval zákon o povinném ruèení automobilovém ze dne 9. srpna 1908, è. 162 øíšského zákoníku. Zajímavé je napøíklad ustanovení naøízení ministerstva vnitra „Pøedpisy o jízdì samohybných vozidel“ v paragrafu 2: „Ka¾dý jízdný silostroj musí se dáti bezpeènì øíditi a zejména musí být tak stavìn, upraven a vystrojen, aby byl zamezen pøílišný lomoz, obtì¾ující kouøení, unikání páry a plynu a pak vypadávání ¾havých èástí paliva a zbytkùv.“

Dále byl abecední seznam mo¾ných právních problémù se struèným øešením. Byl zde napøíklad uveden postup pro ¾ádost pøi provádìní ochotnických pøedstavení, výklad domovského práva, nále¾itosti smluv i faktur apod.

„Zdravotní rádce“ je název další zajímavé kapitoly. Nejdøíve jsou uvedeny „metly lidstva“. Mezi naka¾livými „metlami lidstva“ jsou uvedeny tuberkulóza, lepra, syfilis, cholera asijská a mor asijský; nenaka¾livou je rakovina. Uvedena je statistika, ¾e v této dobì na tuberkulózu umíralo v Èechách roènì dvacet tisíc lidí. Jako hlavní zdroj nákazy je v pøíruèce uvedeno mléko tuberkulózních krav. Dále je uveden údaj o snaze postavit plicní sanatorium, které je pøipravováno „Spolkem pro postavení sanatoria pro tuberkulosní na Pleši“. Ohlednì tuberkulózy jsou v pøíruèce spíše dietetická a hygienická opatøení; bylo to toti¾ období, kdy tuberkulinové oèkování objevitele bacilu TBC Roberta Kocha (1843–1910) vykazovalo mnohé a¾ nebezpeèné alergie, a první pøípustná oèkovací látka byla vyrobena a¾ po první svìtové válce. Je uvedeno, ¾e proti syfilidì byl nedávno – v roce 1910 – vyvinut nositelem Nobelovy ceny Paulem Ehrlichem (1854–1915) lék salvarsan, který ale pozdìji také vykazoval ne¾ádoucí úèinky a byl po jejich objevu nahrazen antibiotiky.

O lepøe se v pøíruèce píše, ¾e v Evropì se vyskytuje nìkdy ve vìtších pøístavech, ale proti choleøe c. k. místodr¾itelství vydalo „Pouèení“. O moru pøíruèka uvádí, ¾e vypukl ve velké míøe pøi stavbì transsibiøské magistrály; jako stálá lo¾iska nákazy jsou uvedeny èínská provincie Junan, nìkterá místa v Mezopotámii a ve støední Africe. Aktuální výskyt moru byl tehdy v èínském Charbinu, kam byl zavleèen lovci ko¾ešin od nemocných sviš»ù.

Ohlednì rakoviny si pøíruèka všímá nebezpeèí z rentgenových paprskù, konstatuje, ¾e není jasné, jde-li o dìdiènou, nebo dokonce pøenosnou chorobu. Preferuje radikální, operativní léèbu.

Následují adresy nìkterých nemocnic i se jmény pøednostù klinik, dále soukromých sanatorií. Dozvíme se také, ¾e záchranná stanice pøevá¾í akutní pøípady a nemajetné zdarma, pokud se proká¾í svou nemajetností. Z nìjakých dùvodù se nepøevá¾ely úrazy ze ®i¾kova. Pokud se záchranka objednala, èinil poplatek za pøevoz šest korun.

Pøíruèka nabízí i rady pro mezinárodní léèebny a láznì. Následuje seznam lázní našich i zahranièních. Dozvídáme se o mnohých místech, do kterých by to èlovìk dnes neøekl, ¾e to byly láznì, na druhé stranì se na nìkterých místech, zde uvedených lázeòská tradice obnovila.

Další kapitolka se zabývá bytovou politikou, uvádí pøíklady projektù domkù. Zajímavé je konstatování, ¾e majitelé domù pronajímají neradi nebo vùbec nepronajímají byty rodinám, které mají více dìtí. Pan Kafka také doporuèuje svoji publikaci „Zahrádka pøi domu rodinném“, která ale nebyla vydána v Grégrovì nakladatelství. V kapitole je uvedena mo¾nost poskytování pùjèek ze státního bytového fondu a zpùsob zakládání bytových dru¾stev. Èástí kapitoly je i pojednání o tehdejší drahotì. Nìkteré ceny jsou zajímavé – kilogram ¾eleza se prodával za tøicet haléøù a cestáø celý den tloukl štìrk za padesát haléøù, psací stroj stál pìt set korun, oblek pánský z konfekce (který prý zapáchal) byl k poøízení za sto padesát a¾ dvì stì korun. Zajímavá je úvaha o inflaci, o stávkách, hlavnì o úèinnosti stávky v dopravì, o stìhování obyvatelstva z venkova do mìst a jak je tím zemìdìlství omezováno. Souèástí tohoto oddílu knihy jsou také zásady zdravé vý¾ivy. Opìt si zde pan Kafka udìlal reklamu a doporuèil pro zdravou vý¾ivu „Reformní kuchaøku“ dánského oborníka na vý¾ivu Mikkela Hindeheho (1862–1945), kterou pro Šimáèkovo nakladatelství sám pøelo¾il.

Kapitola konèí doporuèením rozšíøení vzdìlání ¾en a seznamem škol pro dívky. Prùmyslovky byly pøedevším zamìøeny na šití a vaøení. Na umìlecko-prùmyslové škole se mohly ¾eny a dívky vzdìlávat dva roky v rozmezí ètrnácti a¾ pìtadvaceti let svého vìku. V Praze bylo pro dívky urèeno reformní gymnázium spolku Minerva, na ostatní gymnázia a na reálky byly dívky pøipouštìny pouze jako externistky a hospitantky. - Obory, které mohly ¾eny studovat, byly pøedevším uèitelství ruèních prací, pìstounky pro mateøské školy, školy babické – pro porodní babièky, dále obchodní školy, hospodyòské, textilní a kuchaøské školy. Uvedeny jsou hudební školy, vèetnì konzervatoøe a soukromých škol. Øemesla, kterým se mohly dívky uèit, byla: zpracování døeva, keramika, košíkáøství a krajkáøství. Z vysokých škol mohly ¾eny studovat pouze lékaøství a filozofii, s mo¾ností získat doktorát.

Jedenáctá kapitola uvádí nìkteré údaje o vìdì, umìní a literatuøe. Z vìdy je uvedeno hvìzdáøství s poznatkem, ¾e podle barvy hvìzd lze zjistit slo¾ení hvìzd a je tam úvaha o zmìnì teploty hvìzdy s pøemìnou hélia na vodík.

Další vìdou je zemìpis. Za zajímavost je zde napøíklad pova¾ován objev sopeèného území s horkými prameny na Špicberkách norským badatelem Gunneriem Isachsenem (1868–1939).

Je uveden americký projekt na odlednìní Grónska zmìnou podnebí planety. A my se tak dìsíme globálního oteplení! Také je zajímavé, ¾e se konstatuje, ¾e odlesòování má na podnebí velmi malý vliv. Tedy hurá kácet do Amazonie! Jakpak se budou naši potomci dívat na tyto otázky za sto let?

V pøíruèce je nastolena otázka existence nìkdejšího umístìní Atlantidy. Z èásti o zdravotnictví je zdùraznìna sterilizace pitné vody a potravin ozónem nebo ultrafialovými paprsky.


Psi se vzájemnì vymìnìnými ledvinami

Pan Kafka se raduje z medicínské novinky – transplantace orgánù, provedené v USA francouzským chirurgem Alexisem Carrelem (1873–1944), který za tuto práci dostal právì v r. 1912 Nobelovu cenu za lékaøství. Tento významný lékaø, autor bestseleru „Èlovìk, tvor neznámý“ z r. 1935, se natolik vìnoval eugenice, usuzoval, ¾e pád lidstva je dán pøílišným zamìøením na hmotu a tím se zvyšuje nemravnost. Koncem ¾ivota propadl kolaboraci s fašismem. To ale v té dobì nadšený pan Kafka netušil.

Obor literatury je v pøíruèce „odbyt“ pøehledem vyšlých kní¾ek, jak z beletrie, tak nauèných. Vìtší procento jmen autorù je dnes u¾ neznámé.

Pomìrnì dost jsou popsána nìkterá divadla – v Praze Národní, Vinohradské, Uranie, Švandovo a na ®i¾kovì, dále v Brnì, v Plzni, v Mladé Boleslavi i v nìkterých východoèeských mìstech. Nìkde jsou zobrazeny pùdorysy hledištì i doby pøedprodeje vstupenek. Podobnì je to napøíklad i s Rudolfinem. Za vstupenku na veèerní pøedstavení opery v prvních øadách v pøízemí se platilo pìt korun padesát haléøù (tedy jako dva kilogramy másla a skoro dva kilogramy chleba).

Uvádí se úspìch èeského kabaretu v Lucernì v první sezónì v roce 1910–1911. Cestovní rádce se zabývá historií èeského turismu od data vzniku Sokola v roce 1962 a je propagací Kafkova „Prùvodce po království Èeském“. V pøíruèce jsou uvedena vlaková spojení z Prahy v nejdùle¾itìjších smìrech. Zajímavé je, ¾e je v pøíruèce nabídka pøedplatného jízdenek, a to i pro území v Nìmecku pro pøípad Èeského Støedohoøí a Krušných hor. Pøipojen je také seznam studentských nocleháren. Pro cesty do zahranièí je doporuèené opatøit si cestovního prùvodce a jsou nabídnuty nìkteré tituly, pro movitìjší cestovatele mù¾eme najít i doporuèení na cestovní kanceláøe.

Jako zajímavost uvádím, ¾e pøíruèka popisuje, ¾e na cestì ve Švýcarsku, Tyrolsku a Itálii jsou zavazadla cestovatelù rùznì popsána køídou: byly to šifrované vzkazy zamìstnancù hotelù, kde byl dotyèný ubytovaný, zdali je skrblík na spropitném, co¾ mohlo zpùsobit dokonce neochotu nosièù na dráze!

V poslední kapitole o sportu, tìlocviku a hrách je vìnována dost velká èást rozvíjejícímu se letectví a automobilismu. Dost podrobná je zpráva o pøípravì na Pátou olympiádu ve Stockholmu a o nìkterých závodech, které byly pøípravou pro tuto událost.

V závìru je popsána pøíprava na všesokolský slet v roce 1912, vèetnì sokolské výstavy. Pøi listování pøíruèkou u¾asneme nad mno¾ství práce, kterou redakèní tým odvedl. Je nutné zdùraznit, ¾e z pøíruèky mù¾eme pøedevším zjistit nespokojenost s podøízenou úlohou èeského národa v rámci Rakouska-Uherska, vztah vùèi Nìmecku, velkou obavu z války a velkou nerovnoprávnost ¾en. Jak u¾ jsem uvedla, mnohé osobnosti, tehdy uctívané a vynášené, zcela zapadly.

Grégrova pøíruèka vyšla ještì pro rok 1913, o pøípadných dalších vydáních jsem údaje nenašla.
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 29.08.2020  20:46
 Datum
Jméno
Téma
 29.08.  20:46 Von
 29.08.  11:19 Vesuvjana díky :-)))
 29.08.  07:27 Du¹an