Na jihovýchodním okraji pra¾ského sídlištì Novodvorská ¾iju u¾ pìtapadesát let. Na opravdu nádhernì renovované pøírodní Koupalištì Lhotka (1) je to z našeho balkónu coby kamenem dohodil. Já sice asi sice ne, ale napø. náš rekordman Jan ®elezný zcela jistì ano! Z toho balkónu vidíme i vì¾ kostela Panny Marie Královny míru, kde mají moderní Køí¾ovou cestu a kde byly koncem jara roku 1968 pokøtìny obì mé dìti, pìtiletá Jana a èerstvì narozený Ivan. Ale to hlavní, na tom koupališti má svùj pramen Zátišský potok. (3) Své jméno dostal podle oblasti Hodkovièek, která se nazývá Zátiší, a my jsme si dovolili pøidat zájmeno „naše“.
Zátišský potok je jen 3 km dlouhý, má jediný kra»ouèký pøítok, Dvorecký potok, a oba svádìjí zejména deš»ovou vody kanalizací. Protéká zpoèátku v pomìrnì hlubokém údolí od východu k západu a jeho poslední tøetina pøed ústím do Vltavy v Modøanech pak protéká v zemi potrubím, podobnì jako známìjší potok Botiè o nìco severnìji Nuselským údolím. Mimochodem, voda Botièe je prý ta, o které se zpívá v naší národní hymnì, ¾e huèí po luèinách… Ale zpìt do našeho rajónu, který vám pøiblí¾ím na mapce z Googlu nìkolika èísly a z tìchto míst pak najdete fotky v mé dnešní zdejší Galerii, k její¾ prohlídce vás tímto zvu. Prùbì¾nì pak také pøidám øadu zajímavostí, které jsem naèerpal, kde se dalo.
První rybník U vodotoku (2) je hned pøes silnici od koupalištì a v jeho okolí fotím asi nejèastìji. V¾dy» se zde také po celý rok nìco dìje! Je zde hodnì vodního ptactva, zejména divokých kachen a slípek zelenonohých, ale bohu¾el i dost potkanù! Jednou dokonce pøelétla nad vodou velká namodralá volavka, kterou jsem samozøejmì vyfotit nestihl. Zøejmì má mnohem vìtší klid na dalším dolním Zátišském rybníku (4), ke kterému vede nìkolik lesních cestièek, ale tam jsem ji u¾ bohu¾el nikdy nespatøil. Zato jsem se tam jednou v létì pøipletl do kopulování malých modrých vá¾ek …
K výpusti tohoto rybníka se mù¾eme ale také pohodlnì dostat lesem po úzké asfaltované ulici, která klesá k potoku a má zajímavý název – Na dlouhé mezi. Po pravé stranì jsou krásné lesní zahrady pod vilami a za jejími ploty se také mù¾eme lecèíms pokochat. Kolem Vánoc napø. jeslièkami s Betlémem a brzy na jaøe pestrobarevnými koberci snì¾ek a také krásných bramboøíkù, nebo o Velikonocích proutìnými zajíèky a stromeèky s vajíèky. (5)
Dole u potoka u Diagnostického ústavu pro nezletilé dívky silnièka zahýbá doprava a zde zaèíná nejkrásnìjší a nejzajímavìjší èást procházky podél Zátišského potoka. Sice není dlouhá, ale kam pohlédnete, vlevo, vpravo, nahoru, dolù, všude je na co koukat! Na levé stranì tìsnì u potoka malé zahrádky nìkde i s malými chatkami, a u jedné z nich v teplé polovinì roku o ka¾dém poèasovì pøíznivém víkendu venèí chovatel dravých ptákù své velké dravce, a vìøte, ¾e to jsou krasavci. (6) A pak zaèíná pravá krása! Na levé stranì alej starých mohutných stromù, témìø totálnì obrostlých bøeè»anem (7) a na stranì pravé nìkolik honosných prvorepublikových vil, jim¾ vévodí nejhonosnìjší z nich – Lalotta (8).
Jen o malý kousek dále po proudu a na druhé stranì potoka je asi nejvìtší zdejší rarita, kterou zde otevøel roku 1921 Antonín Rükl – sluneèní láznì (9). Kupole byla vyrobena ze zvláštního skla v jeho sklárnách a pod ní „vyrábìlo“ sluníèko teplotu kolem 60°C.!
A zde si dovolím doslova pøepsat pár zajímavých vìt z dobového tisku: „V Rüklových sluneèních lázních léèí se pouze modifikovaným sluneèní svìtlem a pøirozeným teplem sluneèním, bez lékù a zvláštních diet… Pod lékaøským dozorem známého lékaøe pana zdravotního rady MUDra Josefa Sklenièky se s netušeným výsledkem a rychlostí léèí…“ a na nìkolika øádcích pak následuje výpis snad tøiceti chorob! A ceny z roku 1923 – jedna lázeò 40 Kè, blok pro 10 lázní 350 Kè., pro 20 lázní 600 Kè., co¾ byly ceny pomìrnì „mastné“! Láznì byly zrušeny v roce 1964 a v souèasnosti je zde sanatorium Pronatal, které významnì pomáhá rodinám, které øeší problémy s oplodnìním. A ještì jedna zdejší zajímavost. Mo¾ná si vzpomenete na jednu epizodu podle skuteèné události ze seriálu Høíšní lidé mìsta pra¾ského. V ní parta rady Vacátka nakonec objasnila zdejší podivnou vra¾du, kdy¾ tichou malorá¾kou støílel choromyslný trpaslík z blízkého starého stromu pootevøeným vìtracím otvorem sklenìné kupole… (9)
Dnes Zátiší opìt potvrzuje oprávnìnost svého jména, mezi dvìma svìtovými válkami však zde bylo mnohem rušnìji. Stavìly se nové moderní vily a renovovaly starší novorenesanèní, s vì¾ièkami i balustrádami. A proto¾e zde bylo i nìkolik zahradních restaurací mezi staletými stromy, stalo se Zátiší vyhlášeným výletním místem Pra¾anù. Ovšem u¾ kolem roku 1880 zde nechal Hans Kropft vysázet V Luèinách alej ú¾asných dubù letních, z nich¾ se jich dosti zachovalo dodnes. Dále zde nechal vystavìt i u¾ zmínìnou vilu Lalottu, kterou od roku 1920 obýval JUDr. P. Šámal, kancléø našich dvou prvních dvou prezidentù – T. G. Masaryka a E. Beneše...
Je jasné, ¾e Zátíší si oblíbili i rùzní umìlci, zejména sochaøi. Na pøíklad profesor a rektor Akademie výtvarných umìní Jan Hána (1927 - 1994) u jeho¾ zahradního ateliéru, který je naproti památným dubùm V Luèinách, stojí dnes hned jeho dvì sochy J.A. Komenského. (11) Mnohem známìjší je ale Marie Uchytilová (1924 - 1989), autorka monumentálního pomníku dvaaosmdesáti lidických dìtí. Zøejmì „pokusná“ socha jedné lidické dívky stojí pøed jejím starým ateliérem tìsnì pod Klánovou ulicí. (12)
