Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Judita,
zítra David.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Josef Hais Týnecký, novináø, beletrista, básník a dramatik

Pokud se dnes zmíníme o spisovateli Josefovi Haisovi Týneckém, vìtšinou narazíme na jednu z mo¾ností - a sice buï dotazy „Kdo to je?“, „Kdo to byl?“ anebo se setkáme s jeho zaníceným ctitelem, sbìratelem jeho knih. Samozøejmì druhá mo¾nost je velmi vzácná, ale setkání s nìkým takovým stojí za to.

Ono také stojí i za to si nìkterou z knih tohoto spisovatele pøeèíst. Psal romány - spoleèenské i historické, velice pùsobivé jsou jeho vzpomínky z mládí, nebo na èleny jeho rodu. Ale nejvíce jsou v dnešní dobì cenìné jeho kní¾ky pro mláde¾, které jsou pøedchùdci rùzných veèerníèkù s pøírodovìdnou nebo i sci-fi tématikou. - Poèet jeho dìl pøevyšuje èíslo dvì stì. Pøiznám se, ¾e jsem jako malá èetla nìkteré z jeho knih pro dìti, mìla jsem však tehdy pøipomínku k hlavnímu hrdinovi tìchto kní¾ek - profesorovi Chrobákovi, který neustále pouèoval svého asistenta Komára - ¾e toti¾ pouèuje a¾ pøíliš. Ale nìkteré spisovatelovy nápady mi zùstaly v hlavì dodnes. Napøíklad jak potøeboval uèený pan profesor Chrobák prozkoumat dno potoka a jak pro tyto úèely po¾ádal pavouka Vodoucha, aby mu vystavìl batyskaf, proto¾e vìdìl, ¾e to je pavouk, který si ve svém balonku, jaký si vyrábí pomocí èástí rostlin, schraòuje vzduch k dýchání. - Podobných pouèení je v Haisových knihách spousta. Bylo o nìm toti¾ známo, ¾e skuteènì to, co pak „pøekládal“ do pohádkové formy, peèlivì prostudoval, aby to pouèení o pøírodì pro dìti bylo pravdivé.

Narodil se 2. bøezna 1885 v Klatovech jako syn øezníka a obchodníka, ale v Klatovech dlouho nezùstal. Rodièe se rozešli, o otci se ve svých vzpomínkách zmínil nepøíliš lichotivì - ¾e na nìho samotného v dìtství nepøíliš dobøe dopadala otcova špatná povìst. Matka musela pracovat, aby se o sebe a o syna postarala, tedy malého Josefa vychovávali rodièe jeho matky - dìdeèek Tomáš Tichý a babièka Františka v Týnci u Klatov. Odtud pochází jeho pøívlastek Týnecký. - Dìdeèek byl starý vojenský vyslou¾ilec, “kavalerista“, tj. od jízdního vojska, kde odslou¾il tehdy povinných ètrnáct let, a dostal, jak bývalo tehdy u vyslou¾ilcù zvykem - trafiku.

Hais pou¾íval nejen pøívlastku Týnecký, ale také i jiných pseudonymù - dìdeèkova jména Tomáš Tichý, dále Petr Koøán a Jaroslav Veselský.
Obecnou školu navštìvoval v Týnci, pak odešel nejdøíve dokonèit pátou tøídu obecné školy do Plznì, kde potom nastoupil na reálku. Bydlel u tety a strýce ve staré zástavbì, která u¾ neexistuje, v Sirkové ulici nedaleko plzeòského Hlavního nádra¾í, øíkalo se tam „U Zavadilù“. V oce 1900 mu zemøel dìdeèek a zanedlouho nato babièka.

Pro neshody se strýcem reálku pøed dokonèením opustil. Nejdøíve pracoval v knihkupectví, ale ve svém dvacátém roce odešel do Prahy a zaèal tam pracovat jako novináø. Nejdøíve pùsobil v katolickém èasopisu „Vlast“ jako korektor.

Pod vlivem úmrtí obou prarodièù a pravdìpodobnì i z dùvodu rozporù se strýcem a existenèní nejistoty napsal v té dobì sbírku celkem elegických básní, nazvanou „Babí léto“, která vyšla v roce 1906. V roce 1907 vydal první divadelní hru „V zápasech“, která mìla premiéru 6. ledna 1908 a která vyšla ještì v dalším vydání èeském a v jednom vydání dokonce v roce 1922 slovensky.

Jeho divadelní hry byly pøedevším oblíbené mezi ochotníky jako nenároèné pro provedení, ale výjimeènì byly uvádìny i v „kamenných“ divadlech - v ¾i¾kovském Akropolisu, holešovické Uranii, v Tylovì divadle v Nuslích (nyní Divadlo na Fidlovaèce) a ve Vinohradském divadle. Jeho první vydaná hra, na základì báje o lucké válce, nazvaná „Durynk“, vyšla v Klatovech v roce 1907 a pak byla vydána ještì nejménì dvakrát. S historickým námìtem byly i jeho následující divadelní hry: „Vìzeò na Køivoklátì“ a hra pro loutky „Pisánští aneb kterak Kašpárek zachránil Karla IV.“ V roce 1909 vydal “Básnì a povídky“ a román na historické téma „Pikarté“, který vyšel ještì jednou po válce.

V roce 1910 zaèal pracovat jako redaktor v èasopisu „Hlas národa“.

V období do první svìtové války napsal nìkolik divadelních her, román „Bílý dvùr“ a „Karlovské povídky“, kde pøedevším „Karlièka Donátová“ je popisem ¾ivota chudé slu¾ky. Také dokonèil pomìrnì obsáhlé dílo z doby našeho národního obrození „Pod Emausy“. Je to román z pra¾ského Podskalí a jeho okolí. Zde se zabývá otázkami sociálními, národnostními, ale rovnì¾ i církevními. Román je plný zajímavých zápletek.

V roce 1917 pøešel jako redaktor do agrárnického veèerníku „Veèer“.

Ostré kritiky katolické církve je plná divadelní hra „Na dìkanství“. Kupodivu - v dobì války a katolického Rakouska - Uherska vyjít mohla, ale v roce 1936 se stala pøedmìtem interpelace senátorù na tehdejšího ministra vnitra, proto¾e hra byla okresním úøadem v Mladé Boleslavi zakázána jako urá¾ející køes»any. Je velmi zajímavé v souvislosti s jeho postojem ke katolické církvi èíst Týneckého verše, plné upøímné víry - vybráno z básnì „Páteèní legenda o Skalce“:
„Skalko, milá Skalko, v modrých, širých lesích,
Pán Bùh sám se k Tobì shlédl na nebesích:
Zlatem obetkal Tì na sluneèní skále,
kostelík tam postavil si k bo¾í chvále.
A kdy¾ dole v Mníšku ka¾dièkého pátku
zvoní k umuèení Pánì na památku,
Kristus Pán sem nevidìný tiše vchází,
a jen laò ho plachá lesem doprovází.“

Pokud se zaèteme do nìkteré z jeho vzpomínkových kní¾ek, nemù¾eme se divit, ¾e po vzniku Èeskoslovenska z katolické církve vystoupil. Setkal se v ní toti¾ s lidmi jako jeho pozdìjší hrdina románu „Veleknìz“ Josef Formánek, ale i s knì¾ími, jim¾ šlo o jejich pohodlí a výhody, kteøí dobrými pastýøi nebyli.

V roce 1918 napsal Josef Hais Týnecký nìkolik prùvodcù - „Královský èeský hrad“, který vyšel i v dalších vydáních, a podobnì napsal o rok pozdìji prùvodce “Letohrádek královny Anny Belveder“.
Prvního èeskoslovenského prezidenta oslavil v prosinci roce 1918 básní „Èeský Mesiáš“ a tehdejší dobì poplatné byly z té doby i „Osudy legionáøovy“.

Z roku 1919 je jeho román „Katakomby“, který však není, jak se v nìkterých pramenech mylnì uvádí, podkladem pro úspìšný Frièùv film s Vlastou Burianem. Námìtem úspìšného filmu je toti¾ humorná povídka spisovatele Gustava Davise (1856 - 1951) „Mušketýøi z katakomb“. - Naproti tomu pøíbìh Haisùv s pøíchutí tajemna a zednáøství má název na základì klatovského podzemí.

V roce 1920 napsal Hais veršovanou legendu o sázavském opatovi Bo¾etìchovi (1056 - 1091) „Opat Bo¾etìch“ a s historickým obsahem je i další báseò z roku 1920 „O králi Václavovi IV.“.

Z roku 1919 pochází také divadelní hra „O krásné Dišperandì“, která byla zpracováním tématu loutkové hry Matìje Kopeckého o potrestání zlé a hrdé princezny. Tiskem vyšla tato hra ještì tìsnì pøed druhou svìtovou válkou.

Mezi lety 1920 a¾ 1927 pracoval ve výboru spolku spisovatelù Máj.

O soukromém ¾ivotì tohoto spisovatele je známo, ¾e mìl dceru. V jeho díle se to zaèalo odrá¾et ve dvacátých letech, kdy zaèal psát své kní¾ky pro dìti. První v poøadí byla kní¾ka „Bratøi mravenci“, která vyšla o tøináct let døíve, ne¾ úspìšnìjší série kní¾ek od Ondøeje Sekory (1899 - 1967) o Ferdovi Mravencovi z roku 1933. Dokonce Hais „Bratry mravence“ pozdìji zpracoval i jako divadelní hru o osmi obrazech. Dalšími úspìšnými kní¾kami pro dìti z té doby byly „Na pasece“, „Les“, a „“Potok“, o ji¾ uvedeném panu profesoru Chrobákovi a jeho nedùvtipném asistentovi Komárovi s pùsobivými ilustracemi malíøe Otakara Štáfla (1884 - 1945). Pøíbìhy se udávaly na louèanské pasece nedaleko Týnce. Ménì úspìšná byla kní¾ka „Floèek, psí historie“. Z té doby je ještì „Pohádka o krásné princeznì“.

Po dvacátém roce vyšly ještì povídkové soubory „Hrdinové z biografu“ a nejúspìšnìjší námìt v jeho povídce „Batalion“ o zkrachovalém pra¾ském advokátovi, který svùj ¾al z pádu na dno spoleènosti zapíjí v hospùdce „Batalion“, kde se setkává s mnoha rázovitými postavami ni¾ší spoleèenské tøídy. Pøíbìh byl vydán nìkolikrát.

Povídka byla filmovì zpracována dokonce dvakrát, poprvé v r. 1927 v re¾ii Pøemysla Pra¾ského (1883 - 1964), pro nìho¾ se „Batalion“ stal ¾ivotním dílem. Je to pochopitelné i obsazením, proto¾e hlavní roli hrál „písnièkáø“ Karel Hašler (1879 - 1941).
Ale i pro vlastní film „Písnièkáø“ re¾isérù Svatopluka Innemanna (1896 - 1945) a Rudolfa Myzeta (1888 - 1964) uvedeného do kin v r. 1932 napsal námìt Josef Hais Týnecký. - Byl to pøíbìh vlastence Pavla Haly na sklonku habsburské monarchie v dobì 1. svìtové války, který svými písnièkami burcoval národní uvìdomìní. - Byl to ale nakonec i osud Karla Hašlera, pøedstavitele Pavla Haly, který podobnì svými písnìmi podnìcoval v dobì 2. svìtové války k odboji, v dùsledku èeho¾ byl ale umuèen v koncentraèním táboøe.
Druhé provedení filmu „Batalionu“ bylo z r. 1937 v re¾ii Miroslava Cikána (1896 -1962) a v hlavní roli zkrachovalého advokáta Františka Uhra zazáøil František Smolík (1891 - 1972).

Z dvacátých let jsou i nìkteré ze slavnostních Haisových dramatických scén - a sice oslava vítìzství bitvy na Vítkovì nazvaná „14. èervence 1420“ a „Mater Dolorosa“.

V roce 1924 zaèal Hais pracovat v tehdy nejrozšíøenìjším èasopisu „Národní politika“, pravicovì zamìøeném, jejím¾ šéfredaktorem byl tehdy básník Václav Beneš Šumavský (1850 - 1934). Pracoval v kulturní rubrice novin. Své pøíspìvky parafoval „is“ nebo „J.H.T.“.

V období let 1920 a¾ 1930 napsal nìkolik pøíbìhù o profesorovi Chrobákovi a jiné kní¾ky pro dìti, psal romány a divadelní hry se sociální tématikou, popøípadì s tématikou z knì¾ského prostøedí. Napsal také „Rozpustilého prùvodce po Vysokých Tatrách“, zøejmì ovlivnìn jedním ze svých „dvorních malíøù“ Otakarem Štáflem, který Tatry miloval a také i èasto maloval.

V roce 1929 vyšla jeho nyní nejvíce sbìratelsky cenìná a velmi drahá kní¾ka „Andìlíèek v baroku“. Jedná se toti¾ o limitované vydání s podpisy ve dvou stech výtiscích. Ovšem vedle podpisu spisovatele je zde hlavnì cenìn podpis ilustrátora - malíøe Alfonse Muchy (1860 - 1939).
V té dobì vzniklo také nìkolik dramatických klubù s jeho jménem. Byly to dramatické kluby na ®i¾kovì, v Libni, v Nuslích a na Kladnì.
Vzpomínková, ale zároveò ¾ivotopisná je kní¾ka „Arciknìz“, kterou zpracoval pozdìji i v divadelní høe. Byl to ¾ivotopis vikáøe Josefa Formánka, kterého si malièko pamatoval z dìtství, proto¾e Formánek byl tehdy knìzem v Týnci. Psal o nìm jako o spravedlivém èlovìku s vlasteneckým cítìním.

V roce 1935 vyšly jeho vzpomínky z mládí nazvané „Mezi horami a lesy“. Je to dvoudílná kniha z období jeho prvních školních let, s propletenými osudy rùzných lidí, které poznal. Tì¾ko ale posoudit, co je fabulace a co skuteènost. Zaujmou postavy vyslovenì kladné jako hrbáèek Lojzíèek nebo sleèna uèitelka Vojdínková, i divoký chlapec Andrýsek. Druhý díl, nazvaný „Èekanky“ pøedstavuje kaplana se sociálním cítìním - pátera Josefa Šteffka, ruského revolucionáøe Borise, chudou slu¾tièku Marjánku i cikánského chlapce Rolfa i jejich rozvíjející se lásku. Kní¾ku ilustroval jeho druhý “dvorní malíø“ - malíø František Vrobel z Kromìøí¾e.

Vzpomínková je i kniha „Kruhy“ z roku 1937.

Své volné chvíle trávíval Hais v Mlázovicích na Jièínsku nebo v Øevnicích u Prahy. Je to patrné i z ji¾ uvedené básnì o Skalce u Mníšku, proto¾e ta je právì z øevnického okolí. Sbírkou básní „Mlázovické písnièky“ z roku 1935 oslavil zase druhé své odpoèinkové místo.
V roce 1938 napsal ¾ivotopisný román pro dìti „Svìtla“ o svém brzy zesnulém krajanovi, buditelském básníkovi Rudolfu Mayerovi (1837 - 1865), avšak román vyšel a¾ po jeho smrti v roce 1982.

Bìhem války se spíše zabýval vzpomínkami a tvorbou pro dìti. Z této doby je to pøedevším vzpomínkové dvousvazkové dílo „Zvony“ o spisovatelovì pratetì Florentinì Tiché, ale i o studijních letech básníka Jaroslava Vrchlického (1853 - 1912), který studoval v Klatovech. V Klatovech studoval i další hrdina této vzpomínkové práce - lékaø a spisovatel Josef Thomayer (1853 - 1927), který pocházel z Trhanova na Chodsku.

V roce 1945 odešel Hais z Národní politiky do penze. Pokraèoval v psaní pro dìti, napøíklad „Partyzánská rokle“, „Na hrátkách“, ve vzpomínkách - pokraèování kroniky „Mezi horami a lesy“ „Pramen“ a „Cesta“, kde se zmínil o ¾ivotì své maminky. Napsal i nìkolik dalších divadelních her.
Po roce 1948 napsal ještì román „Antikrist“ o poèátcích husitského hnutí na Klatovsku, který vyšel roku 1958.

Zemøel právì pøed pìtaètyøiceti lety dne 24. dubna 1964 a pochován je v Praze na Vyšehradì.

Po jeho smrti byly vydány ještì z pozùstalosti jeho dvì knihy. - „Dùm vyslou¾ilcù“ pojednává o dobì našeho národního obrození, týká se ¾ivotù Josefa Kajetána Tyla (1808 - 1856), Karla Hynka Máchy (1810 - 1836) a Františka Ladislava Èelakovského (1799 - 1852). Román „Janovické vojny“ je z první poloviny 16. století a je opìt z okolí jeho rodištì - z Janovic nad Úhlavou.

Není mnoho míst, kde by bylo mo¾né najít nìjakou vzpomínku na tohoto velmi èinorodého spisovatele a dramatika - snad jen název ulice v jeho rodných Klatovech a v oblíbených Mlázovicích.
Dobromila Lebrová

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky
 
 


Komentáøe
Poslední komentáø: 02.03.2023  16:47
 Datum
Jméno
Téma
 02.03.  16:47 Vesuviana
 02.03.  15:29 Von