Maléreèka Bo¾ena Paøenincová:
Ty kraslice si mì k sobì samy pøilákaly Paní Bo¾ena Paøenicová se vìnuje zdobení kraslic více ne¾ 40 let. Kromì tradièních (škrabaných) kraslic vyrábí taky voskové reliéfy a moderní dírkové kraslice, jak slepièí, tak kachní i - jako raritu - škrábané kraslice pštrosí. „Jsem maléreèka kraslic, které tvoøím podle pùvodní lidové tvorby na Valašsku,“ øíká, „je to moje velké hobby. Ale dìlám i adventní dekorace na døevu døevìné šperky, svícny, vyøezávané andìlíèky, srdíèka a jiné vìci ze døeva a v poslední dobì se vìnuji taky malovaným baòkám.“
Jak se z Vás stala maléreèka, èili co máte tzv. v genech a co jste se musela nauèit?
„Na prahu mé dospìlosti se u nás na vesnici zakládal folklorní krou¾ek a já se stala jeho aktivním èlenem. Scházeli jsme se pravidelnì na zkouškách a nacvièovali valašské tance, tancovali a tancovali, a moc se mi to líbilo. Jenom¾e v té dobì se dìvèata vdávala brzy, tak ve vìku 20 let, co¾ se dnes zdá neskuteèné, no a pøišly dìti a radosti a úplnì jiné starosti a na tancování najednou nebyl èas. Mezitím jsem dìtem pletla a háèkovala èepièky, papuèky, kabátky, dìlala rùzné dekorace do bytu, vyšívala apod. A kdy¾ dìti trochu povyrostly, tak jsem obèas zašla do Valašského muzea v pøírodì v Ro¾novì pod Radhoštìm, kde se konaly rùzné folklorní akce.
Jejich souèástí byla také øemesla, tak jsem tam chodila a dívala se, jak se co vyrábí. Jednou se tam dìlaly i kraslice, byly toti¾ Velikonoce a já zase chodila a dívala se, jak a èím se to dìlá. Doma jsem si pak øekla, ¾e bych to mohla vyzkoušet. Tak jsem uvaøila vejce, natøela je tuší a zaèala škrabat vzoreèky - to nebyl ¾ádný problém, to u¾ jsem mìla natrénované z výšivek - ale èím škrábat? Šla jsem tedy do man¾elovy dílny a brala jeden nástroj za druhým, a¾ jsem nìco našla. A man¾el mi vysvìtlil, ¾e to byl soustru¾nický nù¾, kterým jsem zaèala tvoøit svoje první kraslice.“
Pou¾íváte i nìjaké výjimeèné techniky?
„Zpoèátku, kdy¾ jsem pøišla do prodejny našeho Valašského skanzenu pøedvést svoji práci (a s nadìjí na spolupráci), mnì sice pochválili, ale taky vysvìtlili, ¾e se sice døíve dìlaly kraslice na plnì uvaøená vejce, ovšem dnes se u¾ pracuje na vyfouklou skoøápku. To jsem si neumìla pøedstavit, v domnìní ¾e skoøápka musí prasknout. Byl to mùj omyl - dobøe vysušená skoøápka je mnohem pevnìjší ne¾ ta èerstvá. Hned nato jsem si prostudovala muzejní archív, obor výroba kraslic na Valašsku, a taky navštívila dvì místní maléreèky paní Kováøovou z Tylovic a paní Peèivovou z Ro¾nova pod Radhoštìm, abych mìla jistotu, ¾e dìlám vše správnì. A tak zaèala naše dlouholetá spolupráce, jak s prodejnou, tak i na folklorních akcích ve skanzenu, kde jsem hned zaèala pøedvádìt výrobu kraslic a pøedvádím doteï.
Sna¾ím se dìlat hlavnì èerné kraslice podle pùvodní lidové tvorby na Valašsku a udr¾ovat tak tuto tradici. Výjimeèná technika je snad jen vrtání, kdy pou¾ívám vrtaèku s vysokými otáèkami. Na výrobu kraslic se pou¾ívaly v¾dy jen jednoduché nástroje jako je jehla, ¾iletka, bøitva, apod. V dnešní dobì to jsou tøeba rùzné no¾íky.“
Kolik èasu vám zabere nejjednodušší a kolik nejslo¾itìjší kraslice? A máte spoèítáno, kolik kraslic jste u¾ vytvoøila?
„Nìjakou jednodušší malou kraslici udìlám tøeba za hodinu (poèítám jen to škrabání), jiná tøeba, ta tradièní, mi zabere tøi hodiny, pštrosí i nìkolik dní. Ale nedìlám si záznamy, kolik kraslic jsem u¾ vytvoøila, pracuji podle èasu, nálady a taky podle toho, kolik akcí mne èeká.“ Vlastníte titul Mistr umìlecké výroby. Jak jste jej získala a co pro Vás obnáší?
„Jistì, toho titulu Mistr lidové umìlecké tvorby si nesmírnì vá¾ím a dìkuji odborné porotì, která podrobnì prozkoumala moji tvorbu, a tento titul mnì udìlila. Já tak mám takovou milou povinnost udr¾ovat tuto pùvodní lidovou kulturu na Valašsku.“
Jste zvána na rùzné akce po celé republice, kde vystavujete a také pøedvádíte výrobu kraslic. Je zájem o vzorky Vaší tvorby i v zahranièí?
„Ano jsem zvána na akce prakticky po celé republice, ale dávám pøednost našemu Valašsku a blízkému okolí, kde se zúèastòuji výstav a taky pøedvádím výrobu kraslic. Do zahranièí nejezdím, ale mám po svìtì dost kraslic na výstavách, v muzeích, nebo i v soukromých sbírkách - a kraslice si taky rádi odvezou zahranièní návštìvníci do své vlasti.“
Máte opravdu široký zábìr. Pomáhá Vám s výrobou kraslic rodina nebo pøátelé?
„S výrobou kraslic mi rodina nepomáhá, pracuji sama, ale nauèila jsem to dceru a uèím i vnouèata, kdy¾ mì navštíví. Ovšem rodina, známí a pøátelé mi hodnì pomù¾ou tím, ¾e vyfouknou vejce a skoøápky mnì darují. Dìlají to dokonce i zcela neznámí lidé. Na folklorní akci u Vsetína mì oslovila paní, ¾e mají doma kachny divoké, které mají takovou nazelenalou skoøápku a ¾e jí to bylo líto je rozbít. Tak je všechny vyfoukala a pøišla mi skoøápky nabídnout - a to celou krabici. Mìla jsem velkou radost.“
Kdyby chtìl nìkdo doma zaèít s výrobou kraslic, co mu poradíte v prvé øadì?
„Poradím, a» to udìlá jako já na zaèátku, a» uvaøí vejce, natøe tuší a zkusí vyškrabat tøeba kopretinu, to zvládne snad ka¾dý. A a¾ nasbírá a usuší skoøápky, tak mù¾e to samé vyzkoušet u¾ na prázdných skoøápkách.“
Poslední otázka: Jak slavíte Velikonoce konkrétnì u Vás?
„Celé Velikonoce mám pracovní a trávím je ve skanzenu v pøírodì v Ro¾novì pod Radhoštìm, kde ka¾doroènì pøedvádím u¾ více ne¾ 40 let moje kraslice. Hrají mi k tomu místní cimbálovky a líbí se mnì všechno, co hrají.
Na závìr bych chtìla øíci, ¾e jsem vdìèná osudu, ¾e vedl moje kroky do skanzenu v dobì velikonoèní a ještì s úsmìvem dodávám, ¾e si mne ty kraslice k sobì samy pøilákaly a ¾e vìdìly mnohem døíve ne¾ já, ¾e jim vìnuji takovou spoustu let.
Rovnì¾ dìkuji za online rozhovor o mojí tvorbì a zdravím redakci i ètenáøe èasopisu Seniortip.“
.jpg)
