Pøíbìh mo¾ná našince trochu zesmìšòující. Kdo za¾il cenu kilogramu tøešní v Aši, Brnì a v Èiernej pøi Èope za patnáct korun dvacet, ten se tomu divit nebude. Na ceny jsme mìli dokonce i centrální úøad. Dva typy fénu se prodávaly za stejnou cenu po celé republice skoro dvacet let. Všechno bylo jednodušší a prosté. Nìkdo by myslel, ¾e chudší. Není tomu tak. Našinec byl vynalézavý a chytrý. Doma. Venku ovšem èasto nepochodil a musel být pouèen.
Nechme dumání a pojïme se vìnovat cestování. Pokraèovali jsme v našem poznávacím zájezdu odpolední, spíše podveèerní plavbou ze Stockholmu do Helsinek. Pro Švédy je plavba lodí jednak nutností, jednak zábavou. Stockholm tvoøí vlastnì ètrnáct ostrovù. Nic neobvyklého. Vlastní loï tam má skoro ka¾dý. My plavbu na moøi pro¾íváme ponìkud jinak. Kdy¾ jsme pøijeli autobusem do pøístavu a vidìli tu obrovskou loï m/s Cinderella spoleènosti Viking line, spatøili jsme desetipatrový barák. Obrovský panelák, uvázaný lany tlustými jako klády. Zmocnila se nás pøedtucha, ¾e v tìch stovkách okýnek se nutnì musíme ztratit.
Èekala nás celonoèní plavba a nevycházeli jsme z pøekvapení, co všechno takový kolos ve svém bøichu má. Prostì všechno, co turista k ¾ivotu potøebuje, na co si vzpomene. Potøebujete masá¾? Máte ji mít. Zastavily se vám hodinky? Chcete ¾enì vìnovat kytici? Chcete zkusit víøivku? ®ádný problém. Vlastnì ano. Velký. Ztratila se Maøka. Mezi tìmi obchody Duty free. Stále byla pozadu a obdivovala i opékaèe topinek. Našli jsme ji v ú¾asném obchodì plném barev Exclusive flowers. Fotografovala si zajímavý interiér, a dokonce i nás. Její zájem o kvìtináøství jsme chápali. Ve srovnání jejího kvìtinového kumbálku, nazvaného Jeunes fleurs, byl lodní shopflowers jako tropický skleník proti kvìtináèi.
Nás zajímala hlavnì kajuta pro ètyøi turisty, ve které jsme mìli strávit noc. Místo klíèù nám dali plastovou kartièku s èíslem. Najít naší lo¾nici, pøes všechny informaèní znaèky, smìrovky a plánky byla cesta bludištìm, labyrintem rùznobarevných chodeb s mnoha schodišti a výtahy.
Restaurant na lodi Cinderella spoleènosti Viking line
Jak jsme pøedpokládali, hned po èekání u nìkolika výtahù se Maøka opìt ztratila. Èekali jsme na ni v chodbì u toalet, v domnìní, ¾e si odskoèila. Asi po ètvrthodinì se otevøel výtah proti šatnám a vystoupila z nìho rozèílená Maøka s vyèítavým pohledem:
„Prosím vás,“ ironicky spustila, „kde se couráte, já u¾ sem na vás u èísla 8705 èekala, a vy nikde. Vy si tady bloumáte a já èekám jak blbec.“
To se hrubì nelíbilo Karlovi, který se jí také ironicky zeptal:
„Jakou barvu mìly ty tvoje dveøe s èíslem 8705?“
„No dovol,“ odpovìdìla pohoršenì, „jakou barvu. Ještì se ptej, jak to tam vonìlo. Na to sem nekoukala, dùle¾itý je snad èíslo, né!“
„Tak se rozhlédni,“ napomínal ji Karel, „tady je to ¾lutý, naše kartièka je zelená, tak¾e seš vedle, ani nevíš, u jaké barvy si èumìla.“
Po chvíli hledání v zeleném podla¾í jsme naši kajutu našli. Kdy¾ se podaøilo dveøe otevøít, ukázala se klícka se dvìma palandami a pùlmetrovou ulièkou, zakonèenou noèním stolkem. Bez okénka. Zjistili jsme, ¾e jsme vlastnì ubytovaní pod hladinou moøe. Rozpa¾it nešlo, vìšáèky byly na dveøích jen dva. Zachovali jsme se s Karlem jako kavalíøi, a zatímco se ¾eny pøevlékaly do noèního a uléhaly, èekali jsme na chodbièce.
Nebyli jsme sami. Chodbièka byla plná kavalírù. Z kajut byly slyšet jen tlumené výkøiky a pardóny, jak se ¾eny sna¾ily vtìsnat na dolní lù¾ka. My jsme se èásteènì po pøíkladu ostatních chlapù svlékli ji¾ na chodbì, a kdy¾ jsme dostali povolení ke vstupu, staèil jen mírnì akrobatický cvik a byli jsme na horním lù¾ku. Co bylo pøíjemné? Vzduch, èerstvý, chladný moøský vzduch, jako na otevøené palubì. Spalo se nám velmi dobøe.
Nejvìtší a nejznámìjší tr¾ište v Helsinkách Old Market Hall
Do Helsinek se po moøi trajektem ze Švédska, Ruska nebo Estonska pøiplouvá do ji¾ního pøístavu nedaleko hlavního námìstí Kauppatori. Také náš autobus po vylodìní zùstal na rozlehlém parkovišti poblí¾ Tr¾ního námìstí na konci parku Esplanade. Lákadlo na turisty. Pro nás to byl naprosto neobvyklý pohled. Je to nejvìtší a nejznámìjší tr¾ištì v Helsinkách. Stará tr¾nice udr¾uje svoji tradici ji¾ od roku 1889. V Old Market Hall je k dostání vše, vèetnì pro nás neobvyklých produktù, sýrù, ryb, mìkkýšù, masa, zeleniny, ovoce a peèiva. Pøekvapivý sortiment koøení, kávy, èaje a¾ oèi pøecházely. Jenom tìch suvenýrù a dárkù, výrobkù tradièních øemesel.
Pøed tr¾nicí se tísnilo spousty stánkù, kioskù a stanù, dokonce vyhøívaných pro pøíjemné posezení s dobrou kávou. Nejvìtším pøekvapením pro nás byly stánky s ovocem všeho druhu. Neumìli jsme si pøedstavit, jak se tady mohlo prodávat ovoce, které dozrává mnohem pozdìji, nebo se tady vùbec pìstovat nedá. Vidìt pohromadì jahody, borùvky, angrešt, rybízy, èervený, èerný, bílý, banány, pomeranèe, blumy, nektarinky, jablka a další, která jsme ani neznali, na nás pùsobilo jako v èarodìjné kuchyni.
Co nás zaujalo nejvíce, byly tøešnì. Nádherné velké tøešnì chrupky. Tøešní bylo na platu zastøešeného stánku více druhù, ale chrupky byly nejlákavìjší. Ovoce bylo pøehlednì vystaveno v lískách nebo košíèkách, všude byly cedulky s cenovkami. Radost se podívat.
Maøka chodila kolem stánku jak ohaø. Co k Maøce celou dobu neodmyslitelnì patøilo, byla její šetrnost a poètáøské záliby v oceòování èlovìèích po¾itkù a potøeb. Okam¾itì si spoèítala, ¾e kdy¾ si vybere ze všech mo¾ností tu nejlevnìjší bude spokojená. Tehdy byla 1 FIM za pìt korun ètyøicet. Obhlédla tøi lísky, úplnì stejných, krásných, tmavoèervených chrupek s rùznou cenou za kilogram. Ty cenovky Maøku zaujaly. Na pohled úplnì stejné tøešnì. Chrupky, krásné, kula»ouèké, tmavì èervené, úplnì jedna jako druhá. Rozdílné byly ale ceny na štítkách.
Chvíli váhala a pak se rozhodla. Pøišla a¾ k prodavaèce, øekla helou a ukázala na tøešnì ve tøetí lísce. Souèasnì ukázala rukama nìco jako køí¾ v pohybu, co¾ mìlo podle ní vyjadøovat, ¾e chce pùl kila tøešní. Prodavaèka, starší ¾ena s vlídným úsmìvem, nabrala z tøetí lísky pìknou hromádku do košíèku na váze a chystala si sáèek na tøi kila. To ovšem Maøka zastavila gestikulací rukou, jako kdy¾ chce zastavit autobus.
Prodavaèka se na ni chvíli nechápavì dívala, a kdy¾ Maøka zaèala stopovat nákup obìma rukama, vysypala tøešnì zpìt do tøetí lísky. Dívala se na Maøku trpìlivì tázavým pohledem. Doposud se nákup odbýval jen mimikou. To Maøka ji¾ nevydr¾ela a spustila:
„Madam, já chci pùl kila, sakra, jak se øekne nìmecky pùlka, jó, halb, halb kilo tøešní!“
Prodavaèka ukázala na první lísku, proto¾e správnì pochopila, ¾e Maøka chce koupit ménì ne¾ tøi kila a naznaèila „Pfund?“.
Maøka zakroutila hlavou a dùraznì øekla: „Ne, né, ¾ádnej fund, halb kilo, tady tyto!“ Ukazovala vytrvale zase na tøetí lísku a pøitom šmidlala polovinu prstu druhou rukou, aby bylo jasné, ¾e chce pùl kila.
Prodavaèku podivné náznaky poloviny kilogramu sice rozesmály, ale neodradily od mo¾nosti obslou¾it zákaznici. Pronesla nìkolik vìt, kterým nerozumìl nikdo z nás.
„Tak se na to podívej,“ øekla rozzlobenì Maøka, „vona místo toho, aby mi prodala pùl kila tøešní, tak se tomu smìje.“
Do dohadù se zapojilo nìkolik okolo stojících zákazníkù a zaèali si nìco vysvìtlovat navzájem s prodavaèkou. Man¾elka nevydr¾ela a øekla Maøce, ¾e si bude muset asi koupit z té lísky tøi kila. Nesetkala se s pochopením.
„Ty si dobrá,“ rozhoøèenì odpovìdìla a na krku jí naskoèila èervená skvrna, „co bych dìlala se tøema kilama. Mnì staèí pùl kila, ale nevím proè mi baba nabízí poøád ty nejdra¾ší. Vidí cizince, je to jasný, chce utrhnout nejvíc.“
Prodavaèka jí zaèala vlídným hlasem povzbuzovat a ukazovala na ovoce.
„Já ti stejnì nerozumím, ale co vidím, to vidím. Támhlety chrupky sou kilo za 40, a tyhle za 30, a tyhlety za 26, tak mi tady nic nenaznaèuj a tím prstem na mì nešermuj.“
Z hlouèku lidí kolem se pøipojil elegantní starší pán a nabídl se pomoci. Zkoušel to anglicky, ale nakonec se Maøky zeptal nìmecky:
„Kann ich dir helfen?“
Maøka k nìmu vzhlédla s nadìjí, jen¾e mu stejnì nerozumìla. Opakovala stále odhodlanì svoje halb kilo, halb kilo. Seriózní pán se obrátil na prodavaèku a nìco s ní domlouval. Ta jen zavrtìla hlavou a ukazovala støídavì na lísky s tøešnìmi. Pøidala se ještì jedna paní a sna¾ila se prodavaèce nìco vysvìtlit. Pøitom ukazovala na Maøku a na tøešnì a usmívala se na nás. Bylo vidìt, ¾e prodavaèka s nimi nesouhlasí, èemu¾ dávala dùraz s pokyvováním hlavou.
Do té debaty se vlo¾ilo nìkolik další pøihlí¾ejících a napìtí zaèalo vzrùstat. Vzrušení zaèínalo dostávat zajímavý rozmìr. Maøka stála ji¾ mimo stánek a skupinka se ji¾ èile bavila s prodavaèkou, ani¾ by se toho problému Maøka nìjak úèastnila.
Man¾elka pøišla na øešení. Bylo jasné, ¾e tøešnì byly nabízeny v tak zvané mno¾stevní slevì. Pro nás, vyrostlé v plánovitì øízeném hospodáøství pojem naprosto neznámý.
„Maøko, prosím tì, kup z té prostøední lísky dvì kila a rozdìlíme se. Teda, já ti odsypu pùl kila.“
To Maøka rozhodnì odmítla, proto¾e by prý nešlo odhadnout, kolik je pùlkila. Man¾elka to myslela dobøe, urèitì by tak pøišlo kilo levnìji, ne¾ z první lísky. Podobnì se mù¾e úspìšnì chovat nìjaké obchodní konsorcium. Ne však Maøka. Další úèastník našeho zájezdu se sna¾il Maøce vysvìtlit výhody vìtšího mno¾ství ovoce, ale zapletl to ještì více.
Pøekládal dokonce z angliètiny pouèení dalšího sna¾ivého serióznì vyhlí¾ející ho pána v klobouku.
„Poslyšte mladá paní,“ dával si vskutku zále¾et, aby rozèílenou Maøku uklidnil, „jestli si ještì od maturity pamatuju, tak ten gentleman øíkal, ¾e se mýlíte. Ve vašem pøípadì jde prý toti¾ o jednorázovou, tedy nekumulativní mno¾stevní slevu, tedy noncumulative quantity discount, jak øíkal. Patrnì jde o znalce, vypadá jako èlen soudního dvora Evropské unie.“
„Podívejte se, nemusíte se vytahovat s vaší maturitou,“ nedala se ji¾ zastavit maøka ve svém svatém rozhoøèení, „jestli de o slevu, tak a» mi daj blbejch pùl kila a ne tøíkilovou hromadu. Tomu vašemu anglánovi chybí jen talár nebo uniforma.“
Man¾elka navrhla, ¾e by jí tedy dala kilo, to jde odhadnout lépe. Karel Maøce také domlouval, a nakonec Maøka sice nerada, ale s nevolí souhlasila.
„Je to stejnì podvod a nespravedlivost,“ trvala na svém, „proè to tedy inzerujou, kdy¾ to není pravda.“
Pomník Jeana Sibelia
Zdálo se tedy, ¾e problém je vyøešen a vracely se s man¾elkou zpìt ke stánku. Kdy¾ se rozhodly koneènì nakoupit bylo poledne. Prodavaèka kiosek mezitím zavøela a odešla. S nespokojenou Maøkou, která stále opakovala svoje rozhoøèení, jsme došli k prezidentskému paláci a kdy¾ nás potom autobus zavezl ke kostelu Temppelliaukion kirkko, tam se uklidnila. V tom vznešeném chrámovém prostoru, vytesaném ve skále, uzavøeném obrovskou mìdìnou kopulí, bylo slyšet úryvky ze symfonické básnì Finlandia od Sibelia, které hrála na varhany sympatická varhanistka. Maøka zapálila svíèku a prohlásila:
„Vem èert tøešnì, ale tohle stojí za ka¾dou slevu.“ Uklidnili jsme se i my a v parku u pomníku Jeana Sibelia za»ukali na nehrající varhany ze šesti set svaøených trubek.
Pøemysl Èasar
***
Zdroj ilustrací: https://en.wikipedia.org/wiki/MS_Viking_Cinderella
https://www.travelguide.de/en/old-market-hall/
https://www.discoveringfinland.com/de/
https://www.piqsels.com/cs
Kolá¾ Eva Rydrychová Zobrazit všechny èlánky autora
Pøíbìh mo¾ná našince trochu zesmìšòující. Kdo za¾il cenu kilogramu tøešní v Aši, Brnì a v Èiernej pøi Èope za patnáct korun dvacet, ten se tomu divit nebude. Na ceny jsme mìli dokonce i centrální úøad. Dva typy fénu se prodávaly za stejnou cenu po celé republice skoro dvacet let. Všechno bylo jednodušší a prosté. Nìkdo by myslel, ¾e chudší. Není tomu tak. Našinec byl vynalézavý a chytrý. Doma. Venku ovšem èasto nepochodil a musel být pouèen.
Prodavaèka se na ni chvíli nechápavì dívala, a kdy¾ Maøka zaèala stopovat nákup obìma rukama, vysypala tøešnì zpìt do tøetí lísky. Dívala se na Maøku trpìlivì tázavým pohledem. Doposud se nákup odbýval jen mimikou. To Maøka ji¾ nevydr¾ela a spustila:
