Zaènìme tedy rovnou evangelistou Janem, svìdkem nejvìtších událostí Nového zákona, který spoèinul o Poslední veèeøi na Je¾íšovì hrudi. Zatímco Marek s Lukášem a Matoušem vyprávìli o svých cestách, o tom, jak Je¾íš konal, miloval a jak prozáøil svìt, Jan nechal zaznít Je¾íšùv majestát od prvního øádku svého spisu.
„Na poèátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo byl Bùh.
To bylo na poèátku u Boha.
Všechno povstalo skrze nì
a bez nìho nepovstalo nic
z toho, co povstalo.
V nìm byl ¾ivot
a ten ¾ivot je svìtlo lidí
a to svìtlo svítí v temnotì
a temnota ho nepostihla“.
A aby nebylo pochyb, Janovo evangelium pokraèuje:
„A Slovo se stalo tìlem a pøebývalo mezi námi.“
Na nìkolika málo øádcích se tedy objevuje hned ètyøikrát magické „Slovo“ s velkým poèáteèním písmenem. A spolu s ním také výraz „svìtlo“. Tento text, jak tušíme, se sna¾í postihnout neposti¾itelné a svým zpùsobem i nepochopitelné. Jan, který na ikonách dr¾í prst na ústech, aby nepromluvila o vlastních pro¾itcích, i o apokalyptických vizích víc, ne¾ lidé unesou, nyní se sna¾í svým slovem pøedstavit svìtu zvìst o velkém mystériu, jeho¾ byl svìdkem. Sna¾í se pojmout do své radostné zvìsti své pochopení Boha, sestup Je¾íše do lidského tìla, do naší bezmoci a utrpení, a to tì¾ko posti¾itelnými výrazy, které máme po ruce. Proto si Jan vypomáhá termíny, jakými jsou „slovo“ èi „svìtlo“. Ostatnì stejným stylem se legitimuje Je¾íš sám jako svìtlo svìta.
Ostatnì i v kronice Je¾íšova ¾ivota, tedy v evangeliích, nalezneme u Matouše, ¾e „ne samým chlebem ¾iv je èlovìk, ale ka¾dým slovem, které vychází z úst Bo¾ích.“ V Petrovì domì, navštíveném mnoha chorými, Je¾íš „svým slovem duchy vyhnal a všechny nemocné uzdravil“. Pokorný setník, který prosí za svého blízkého s neskonalou dùvìrou v Lukášovì evangeliu slovy, která se budou opakovat ve všech køes»anských chrámech dva tisíce let. „Øekni jen slovo a mùj slu¾ebník bude uzdraven“. S malou obmìnou, ¾e moje duše bude uzdravena. S mimoøádnou frekvencí se tento výraz objevuje v Jakubovì listu, v nìm¾ jsme vyzýváni slovy: „buïte vnímaví pro slovo“ a vzápìtí slyšíme, ¾e „to slovo však musíte uvádìt ve skutek“. Ale i ve starozákonních ¾almech mù¾eme své citace obohatit o další výroky tohoto druhu. Tak v jednom z ¾almù èteme, ¾e „svìtlem pro mé nohy je tvé slovo.“ A v jiném se dovídáme, ¾e „kam tvá slova proniknou, tam vzchází svìtlo.“
Z èeho¾ vyplývá pøedevším fakt, jakou váhu mìlo slovo vùbec, èestné obzvláštì. Nebylo tøeba, jak si pøál Je¾íš, pøísahat. Slova na rozdíl od dnešních dnù mìla platnost hodnou peèeti. Na rozdíl od dnešního svìta klamù, podvodù a mocenských manipulací. Zatímco ¾áci Kristovi, ale ji¾ i autoøi starozákonních textù, chápali slovo jako „událost“ èi „èin“, dnes slou¾í slova jen k dorozumívání, pøenosu informací a dezinformací. Slovy se sice vyšperkovává lidská kultura v literárních dílech, avšak všude vùkol vidíme zejména úspìšné úsilí o vyu¾ití lingvistických nástrojù k tomu, aby slova nièila, pomlouvala a pøikrývala bì¾né pokrytectví doby. Nemluvì o ubohém myšlení, které znehodnotilo samo slovo, nebo» nebývá mnoho myšlenek proslovených za øeènickými pulty na všech rovnobì¾kách a polednících naší planety.
Inu hroutí se svìt pobudù pøed našima oèima, zatímco Bùh tvoøící zeleò rostlin a ¾ivých tvorù pozve nakonec èlovìka, „aby vidìl, jak je nazve. Podle toho, jak nazve ka¾dého ¾ivého tvora, tak se bude jmenovat“. Snad si ani neuvìdomujeme, ¾e teprve v okam¾iku, kdy èlovìk slovnì ovládne svìt, dává vìcem øád. Je to první krok k pochopení zákonù našeho svìta. V tomto smyslu se nám Slovo jeví i jako øád, smysl, výzva a program. A jestli¾e dnes pøírodovìdci dospívají k velkému poznání, zapoèítávají do svého uèení velký tøesk, nastavení precizních konstant, objevují takzvanou bo¾skou èástici, Higgsùm boson, a zaèínají chápat, ¾e všechno muselo mít program. Lze tedy chápat Janùv úvod do vlastního evangelia i takto:
„Na poèátku byl program,
ten program byl u Boha
a ten program byl Bùh sám.“
Bohu¾el naše doba, moc bez programù, plýtvající lacinými frázemi, èas, v nìm¾ chybí velké myšlenky, je dobou pokusù a omylù, z nich¾ vyplývají opakované chyby a nedostatky!
Síla slova (9)