Velký plán
Co mají spoleèného bankovní loupe¾ a vyuèovací hodina ve škole? Nároèná vojenská operace a strhující závody F1? Jak to všechno souvisí s útìkem z vìzení a prodejem vysavaèù? A zapadá do téhle spoleènosti nìjak úklid sklepa a pìstování rajèat? Existuje vùbec nìco, co tenhle podivný výbìr pojí dohromady? Ano. Pokud tou¾íte v jakékoli z výše zmínìných èinností uspìt, potøebujete jedno: hodnì dobrý plán.
Plán je slovo jako tisíce jiných. Znamená stanovení si cílù a urèení prostøedkù a zpùsobù, pomocí nich¾ jich dosáhneme. A» chceme èi ne, neobejdeme se bez nìj. Potøebujeme ho a vyu¾íváme ho dennì pro vá¾né i ménì vá¾né, nároèné i zdánlivì lehké, netypické i všední situace, s kterými se potýkáme. Za opak mu poslou¾í stejnì dobøe improvizace jako chaos.
Jak poznat skuteènì dobrý plán? Mìl by být jednoduchý, pøitom ale maximálnì promyšlený a do detailu propracovaný. Snadný na pochopení, zároveò však nemo¾ný k rozluštìní tomu, komu to nepøísluší. Rychle proveditelný, pøesto na nejvyšší míru opatrný. Nejlepším mo¾ným øešením situace, ovšem s desítkou zálo¾ních variant. Pevnì daný a pøitom nechávající místo pro improvizaci. Chytrý a pøesto dìtinsky prostý.
Sestavováním plánù se skvìle trénují mozkové závity, bystøí úsudek a pøedchází nepøíjemným událostem. Plán jasnì definuje cíle a odhalí pøeká¾ky, donutí nás pøemýšlet o jejich zdolání døív, ne¾ jim èelíme. Upozorní na rizika. Èím více vìcí a promìnných obsahuje, tím více roste pravdìpodobnost neúspìchu. Málokdy vyjde pøesnì podle pøedstav. Bìhem své realizace s oblibou odhalí trhlinu v nejnevhodnìjší okam¾ik. Poka¾dé nìco pøehlídneme a uvìdomíme si to a¾ ve chvíli, kdy je pozdì na zmìnu.
Vymyslet plán znamená polovièní úspìch. Musí se také provést. A to si vy¾aduje trpìlivost, cílevìdomost a hlavnì víru ve vlastní schopnosti. Znamená to oplývat pøimìøenou dávkou sebejistoty a zákaz pochybování o sobì samém. Nedoká¾u si pøedstavit svùj ¾ivot bez peèlivého a uvá¾livého plánování. Pomáhá mi zvládat nároèné situace, je mým neocenitelným pomocníkem. Dává mi bláhový pocit, ¾e kontroluji dìní kolem sebe a mù¾u ho ovlivòovat. O nìkterých lidech lze s nadsázkou øíci, ¾e se bez poøádného plánu ani nevymoèí. Jiní si pro zmìnu libují v tom, ¾e vùbec nic neplánují. Nechávají vìcem volný prùbìh. Co se má stát, stane se. Takoví mì mírnì znervózòují. Nedoká¾ou odpovìï na otázky vzdálené, jakými mù¾e být kupøíkladu vize jejich budoucího bydlení, stejnì jako na ty bezprostøední typu: Co bude dnes k veèeøi? Zrcadlí to jejich postoj ke svìtu. První vìøí, ¾e mù¾ou urèovat jeho bìh, druzí se mu podvolili.
Umìt plánovat znamená vyhnout se panice a zachovat si navzdory okolnostem rozvahu a klidný výraz ve tváøi. Nebojím se zkoušek, pokud se mi naskytne pøíle¾itost shromá¾dit v dostateèném pøedstihu veškeré podstatné informace a vypracovat si plán, jak se vypoøádat s jednou po druhé, podobnì jako odvá¾ný rytíø se sedmihlavou saní. Proto mì velmi tìší praxe vypisování jednotlivých termínù naprosto nepøedvídatelnì a náhodnì. Stejnì tak mìsíc a pùl dopøedu jako pùl druhého dne. V sedm ráno i v devìt veèer. Jedna vìc pak pošle celý plán do kytek. A to je na nich pùvabné, ¾e i pøes veškerou snahu neustále tíhnou k tomu se pokazit a nezbývá, ne¾ je poøád dokola mìnit a znovu promýšlet, piplat se s nimi jako s malými dìtmi, které vám dají nevdìènì vale, jen co odrostou dìtským støevíèkùm.
Abych napsal tìch sedm odstaveèkù, musel jsem si vytvoøit plán, jak postupovat, co do nich zahrnout a co ne. Sice se nìkolikrát zmìnil, ale svou kostru si podr¾el. Stejnì tak celý èlánek vyjde podle nìjakého plánu a já si ještì dlouho pøedtím naplánoval, kdy ho bude psát. Plány nás obklopují jako vzduch, který dýcháme. A kdoví, mo¾ná ¾e i celý vesmír a naše existence funguje podle nìjakého nám neznámého plánu.
