Ve ètvrteèní pozdní odpoledne byla v supermarketu obvyklá zvýšená frekvence kupujících. Lidé vìtšinou vyu¾ívali inzerované slevy a prodej v akcích. Spoøádanì stáli pøed pokladnami s vozíky plnými potravin, nápojù a rùzným zbo¾ím. Bylo slyšet tlumený hovor a pípání èteèek, jak pokladní posunovaly zbo¾ím po monitorech. Bylo mo¾né øíci, bì¾ný provoz, ponìkud zesílený mno¾stvím zákazníkù. Nìkteøí zkušenìjší vyu¾ívali i samoobslu¾ných pokladen. Nikdo z kupujících netušil, èeho bude za nìkolik minut svìdkem.
U jedné z pokladen právì vybírala z vozíku zbo¾í ¾ena, která se co chvíli podivnì vrtìla. Její taneèní pohyby se mezi klidnì a trpìlivì stojícími zákazníky jaksi nehodily. Svùj nákup pokládala na pás, nepravidelnì se posouvající k pokladnì. Mìla tam samé krabièky, sušenky, krekry, peèivo, dvì lahve Magnézie, ovoce a zeleninu. Pás se trhavými pohyby posouval a ponìkud nervózní zákaznice se v jakémsi jihoamerické rytmu ošívala, kroutila a prohýbala.
Koneènì na ni došla øada a pokladní zaèínala snímat její nákup. Uchopila další z krabièek, pohlédla zkoumavì na zákaznici a zarazila se. Nìkolikrát pøejí¾dìla rù¾ovou krabièkou pøes snímaè, vzala do ruky i ruèní èteèku a stále nic. Podívala se pøekvapenì na zákaznici a zeptala se:
„Co to je? Kde jste to vzala?“
„Jé, to je moje krabièka prosím, to nemarkujte,“ netrpìlivì upozoròovala pokladní, ¾e to nemá kasírovat, proto¾e to je její vlastní krabièka, která se jí do nákupu pøipletla.
„Proè to sem dáváte? Co v tom máte?“ dotazovala se nedùvìøivì pokladní.
Sna¾ila se krabièku otevøít, ale nedaøilo se jí to. Posuny pøes ètecí èip nijak nepomáhaly. Prohlí¾ela krabièku, obracela, pokoušela se èíst název, hledala kódy a pùvod státu. Zjistila, ¾e na obalu nebylo nic v èeštinì.
„Tohle sem pøece nemù¾ete jen tak pokládat,“ podotkla dotèenì.
„Neotvírejte to prosím“, ¾adonivì prosila zákaznice, „já tam mám malá potkaòátka ze Zverexu, pro moje hady.“
Kdy¾ se z krabièky, kterou stále pokladní dr¾ela v ruce, vysunul malý mrskající se ocásek, pokladní vyskoèila, odhodila krabièku na pult a s rukama nad hlavou nìco zoufalého vykøikla. Vytøeštila oèi na krabièku, zdálo se jí, ¾e se pohybuje, naèe¾ omdlela a zasunula se za ¾idli pod pokladnu.
Lidé se zaèali shlukovat kolem pokladny, podlézali zábradlí a obíhali kolem, ale nikdo platit stejnì nemohl.
Od ostatních dvou pokladen pøibìhly pokladní a sna¾ily se kolegyni køísit. Byla tak slo¾ená pod pultíkem, ¾e ji nemohly ani narovnat. Sna¾ily se ji alespoò stáhnout sukni, aby ji nebylo vidìt pozadí.
„Zkontrolujte, jestli dýchá,“ starostlivì radila starší paní, „musí dýchat, jinak se neprobere.“
„Rozepnìte jí tu halenku,“ radil odvá¾ný mu¾ v montérkách, „nebo ji zkuste puls, jestli tepe. Pospìšte si!“
Jedna mladá ¾ena ji zaèala polévat oblièej Magnézií, kterou sebrala na pásu. Utírala jí èelo a zkoušela na ni volat:
„Paní, proberte se, dýchejte, otevøete oèi, podívejte se na mì!“ Její vodní zásah a pokyny na pokladní vùbec nezabíraly. Z fronty stojících u pokladny se ozývaly rady:
„Vemte Alpu a potøete jí spánky. Alpa pomáhá na všechno!“
„Kdepak Alpa, prosím vás,“ bylo slyšet námitky a pochybnosti, „nejlepší je èesnek! Skoète nìkdo do zeleniny!“
„Nebyl by tu nìkde èpavek,“ navrhl nìjaký sportovec, „to zabírá stoprocentnì, pomáhá to i boxerùm pøi KO!“
„Vy ste blázen,“ rozhodnì zamítl tento zpùsob starší pán, „to by mohlo zpùsobit kolaps, to nevíte, co èpavek doká¾e. Mù¾e bejt alergická.“
Do pokraèující vzrušené debaty kolemstojících zákazníkù a ostatních pokladních, které se marnì sna¾ily kolegyni o¾ivit, se z venku ozývalo z dálky nìkolik houkající signálù sanitky, hasièù a mìstské policie. Patrnì nìkdo pochopil situaci a zavolal na 112.
Zákaznice byla odvedena vedoucím do kanceláøe, aby se pøípad vysvìtlil, nebo vyøešil. Kdy¾ procházeli s vozíkem skrz rám, zaèalo èidlo nepøíjemnì silnì houkat a nervózní panickou situaci to jen vice zhoršovalo. Ke cti pøítomných bylo mo¾né pøiznat, ¾e byli kupodivu lidé solidární a nikdo nekradl, ani neodcházel. Jen fronty pøed pokladnami dále narùstaly, jak se další zákazníci a zvìdavci tlaèili a pøidávali.
V kanceláøi se vedoucí ptal, co to má všechno znamenat.
„Co to máte v té krabièce, to není pøece naše zbo¾í?“
Ne¾ to paní staèila vysvìtlit, spatøil, jak se jí zpod kabátu soukala ven hadí hlava. Vedoucí vyskoèil od stolu a couval rychle ke dveøím. Had vyklouzl na zem.
„Je¾íš marjá, ¾enská, co to máte?“ zdìšenì se vyptával, „proè nosíte pod odìvem plazy?
„Pane vedoucí, já se omlouvám, opravdu nechci, abyste mìl nìjaké problémy. Venku je zima, zrovna to pøišlo vod západu s vìtrem, tak jsem si je obtoèila kolem pasu, abych je zahøála. Doma jsem je nechtìla nechat samotné. Potøebovala sem nakoupit a pro nì koupit ¾rádlo, to sou ty potkaòátka.“
To u¾ vedoucí stál na ¾idli a øval:
„Chy»te si tu potvoru, já hady nesnáším, krucinál fagot!“ upozornil zákaznici na lezoucího hada kolem stolu.
„Pane vedoucí, oni nejsou jedovatí,“ hbitì se sehnula a chtìla strèit hada do tašky. Had byl mrštnìjší a chytit se jí ho nezdaøilo.
„Jsou to škrtièi, ale ochoèený. Teï trochu hladový. Kdybych jim poskytla potkaòátka, co mám v krabièce, zklidnili by se a dali snadno chytit. Kdy¾ sou na¾raný, le¾ej jako mrchy,“ uklidòovala vedoucího.
„Tak to tedy né,“ rezolutnì zvolal vedoucí, „tady se krmit hadi nebudou. Jak si to pøedstavujete? Kde je hygiena, škrtièi, okam¾itì si to pochytejte a a» u¾ jste venku i s tìmi plazy.“
Mezitím zdravotníci ošetøili pokladní, která byla sice znaènì pobledlá, ale po o¾ivení a malé dávce alkoholického nápoje zasedla opìt za pokladnu a zaèala posunovat zbo¾í další zákaznice, jako by se nic nestalo. Byla slyšet jen její polohlasnì øeèená obèasná poznámka a povzdechem:
„Fujtajbl, to sem eštì neza¾ila, co dnes lidi doká¾ou,“ pronášela mezi pípnutími èteèky, „v¾dy» mù¾e jít o zdraví!“
To ji¾ také vešli do místnosti vedoucího hasièi. Po chvíli poskakování u¾ovku chytili a podali ji zákaznici. Doprovodili ji a¾ ven pøed obchod. Vedoucí jen mávnul rukou nad její útratou. Byl š»asten, ¾e ho had neuškrtil a šel si sednout do pokladny.
Bylo ètvrteèní pozdní odpoledne a v supermarketu byla znát zvýšená frekvence kupujících, pravidelnì vyu¾ívající slevy a prodej v akcích. Lidé stáli spoøádanì pøed pokladnami s vozíky s potravinami, nápoji a rùzným zbo¾ím, bylo slyšet tlumený hovor a pípání èteèek, jak posunují pokladní zbo¾ím po monitorech. Dá se øíci, bì¾ný provoz, ponìkud zesílený mno¾stvím zákazníkù. Nìkteøí zkušenìjší vyu¾ívali i samoobslu¾ných pokladen. Za nedlouho ji¾ nikdo nevìdìl, co se zde pøihodilo, a ¾e šlo o zdraví.
Pokladna
To u¾ vedoucí stál na ¾idli a øval: