Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Karel,
zítra Miriam.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ludìk Frýbort – Tomáš Záøecký:
Je souèasná demokracie v krizi?


Luïka Frýborta (80) a Tomáše Záøeckého (25) není ji¾ tøeba ètenáøùm Senior Tip pøedstavovat. Oba autoøi, mezi kterými je mnohageneraèní rozdíl, vedou své diskuze s rùznými filozofickými i politickými námìty na vysoké a kvalitní úrovni – nedá se jim nic vytknout. O tom svìdèí i jejich velká sledovanost na internetu. Patøí k oblíbeným autorùm èeských ètenáøù po celém svìtì. Z øad ètenáøù oslovují jak nejstarší generaci tak i mladou. Redakce SeniorTipu ráda dává tìmto dvìma mu¾ùm prostor na svých stránkách a také dìkuje za jejich souhlas jejich zajímavý rozhovor otisknout.

Václav ®idek


* * *


Vá¾ený pane Frýborte, v našem posledním rozhovoru jste zmínil, ¾e souèasná demokracie je v krizi. Jak tento stav popsat a kde hledat jeho pøíèiny?

Obávám se, ¾e jsem se s tou krizí trochu unáhlil; ono to není tak jednoduché. Spíš jde o vývojový zlom: dosavadní pojetí demokracie se vyèerpalo a dochází k pøechodu do další fáze, pochopitelnì za velkého náøku tìch, kteøí si ¾ádného vývoje nepøejí a rádi by k svému pohodlí zachovali všechno, jak je. A¾ pomìrnì donedávna bývala demokracie konkurencí myšlenek: ideové proudy, reprezentované politickými stranami, pøedkládaly ka¾dý svùj recept k dosa¾ení ideálního stavu spoleènosti, jeden takový, druhý onaký. Tomu udìlal konec rozpad sovìtského imperia. Bylo to nìco víc ne¾ fiasko jedné ideologie: selhání ideologických pøedstav jako¾to takových. Pøedstav, ¾e kdesi le¾í záøný cíl, jen k nìmu najít cestu; dnes u¾ tušíme, ¾e není takové cesty. Proto je souèasná demokracie, jaká je: u¾ ne soutì¾ prorockých vizí, jen øešení hospodáøských a sociálních problémù, jak je pøináší èas. Ještì, to se ví, trvá rituální partajnické láteøení, ještì takzvaná levice slibuje prostšímu obèánkovi, co všechno pìkného se mu chystá nadìlit, jen co vyhraje volby, kde¾to takzvaná pravice je v tom ohledu zdr¾enlivìjší, ale nakonec, a» vyhraje ten nebo onen, sedí všichni nad hromádkou nikdy nepostaèujícího daòového výnosu a lámou si hlavy, kde najít kámen mudrcù, který by je pøi stejnì marnotratném nakládání s veøejnými financemi vyvedl z dluhové pasti.


Kudy vede cesta ven z této krize?

U¾ jsem zèásti odpovìdìl: ne krize, ale vývojová etapa. Kritikové toho stavu bìdují nad vyprázdnìností dnešní politiky, ale to je jen lpìní na vyèichlém ideologickém modelu. Nemýlím-li se pøíliš, místo hledání cest k dokonalejší spoleènosti - po dvou stoletích té snahy mù¾eme provést vyúètování: zpo¾dìní ve vývoji, nesmírné škody hmotné i morální - se stává náplní politiky prostá správa vìcí veøejných a obèanské votum co potvrzení úspìchu èi neúspìchu. Je to, pravda, nudnìjší divadlo, ne¾ dokud proti sobì stály šiky na jedné stranì dejme tomu marxistických revolucionáøù, na druhé obèanských liberálù, ka¾dý vykøikuje svá hesla a mávaje svými prapory, ale úèelnìjší. Rozumná správa vìcí veøejných mù¾e být víc ne¾ celý vìrtel ideologických vizí. Ostatnì, jak pravil nìkdejší nìmecký kancléø Helmut Schmidt, kdo má vize, mìl by jít k doktorovi.

 

Mo¾ná se mù¾eme ptát, jestli je souèasné pojetí demokracie skuteènì tou nejlepší formou vlády, nebo, jak by øekl Winston Churchill, tou nejménì hroznou z vyzkoušených?

Ukázali jsme si, ¾e demokracie není jev statický, nýbr¾ jako všechno ostatní v pøírodì a vesmíru, i ona podléhá vývoji. Ptejme se tedy, zda souèasné pojetí demokracie odpovídá potøebám pøítomného èasu nebo za nimi pokulhává; a pokulhává-li, jak ji popohnat k bystøejšímu klusu. Ale to u¾ jsme se ocitli u otázky následující.


Mù¾e opravdu fungovat pøímá demokracie, nebo se jedná o mýtus uskuteènitelný jen ve velmi malých útvarech, jak proklamoval Jean-Jacques Rousseau?

Mù¾e, a nejen ve velmi malých útvarech. Švýcarsko je útvar ne o mnoho menší ani o mnoho ménì lidnatý ne¾ Republika èeská, a co do svìtového významu spíš vìtší; pøesto tam pøímá demokracie funguje znamenitì, i bez Rousseaua (pøiznávám se ke své nechuti k tomuto šejdíøi a vy¾írkovi). Musí ovšem mít svùj øád, pøesnì urèující, která témata mají ze zákona být øešena referendem, která mohou a za jakých okolností, kdy podává návrh referanda politický aparát a kdy lidová iniciativa, jak fungují kontrolní mechanismy, a takových vìcí více. Obávám se toti¾, ¾e pøedstava pøímé demokracie, jaká poslední dobou èím dál hojnìji pøichází na pøetøes v zemích koruny èeské, je cosi po èertech jiného: ne øád, nýbr¾ libovùle. Zazdá-li se nìkteré hlavì politické, ¾e by na tom mohla vydìlat, domáhá se lidového hlasování. Zjistí-li poddaný lid, ¾e ho ta politická paká¾ zase jednou podvedla, volá po referendu, v nìm¾ by se hlasovalo pro naházení politické paká¾e do Vltavy. Tak, prosím, to ne a nejde. Uèi»sja, uèi»sja, uèi»sja, tøeba od tìch Švýcarù. Jen¾e Èeši musí i koleèko k trakaøi poka¾dé vynalézt sami. To je pak dobrá rada drahá, rádcové moji.

 


Zdá se, ¾e by po volbách mohlo být aktuální téma obecné referendum. Lze jeho zavedení chápat jako dobrý, nebo špatný krok? Otázku mù¾eme omezit pouze na èeský prostor…

Jak pøedvedla nedávná prezidentská volba, právì a zejména v èeskému prostoru lze chápat princip obecného referenda nejménì v jednom ohledu jako dobrý, velmi potøebný krok. Upeèou-li toti¾ cosi za zavøenými dveømi partajní grémia, a ono pak jde všechno šejdrem a našišato, ukazuje si naštvaný obèánek palcem pøes rameno – to oni, oni to zvrzali. Odhlasoval-li si však obèánek nìjaký nesmysl ke své škodì sám, není ¾ádných oni, na nì¾ by mohl ukazovat prstem, nýbr¾ musí pøiznat – to já, já trouba trouboucí, všech troubù futrál, já jsem to zvrzal! I jest zvrzaná pøímá volba dobrou školou pøedvídavé zodpovìdnosti. Hádal bych ostatnì, ¾e po jistých zkušenostech by prezidentská volba dnes u¾ dopadla jinak.


Kdy¾ zùstaneme ještì u voleb, jak se dívat na lidi, kteøí svého obèanského práva volit nevyu¾ívají? Pokud si pøipomneme údaje o volební úèasti v pøedèasných poslaneckých volbách 2013, tak se nepøehoupla pøes 60%, co¾ není pìkné èíslo…

No, jsou i horší èísla, a nejen v zemích èeských. Zájem o politiku upadá témìø všude; a pøíèinou je, jak ji¾ øeèeno: fiaskem ideologických receptù se z politiky stala nuda. K volbám jde pouze ten, kdo má opravdový zájem o øádný chod vìcí veøejných, ostatní zùstanou doma nebo jdou do hospody. To není vùbec zlé. Demokracie ze samého principu inklinuje k vládì prùmìru, ne-li podprùmìru; zùstanou-li stranou voleb ti, kteøí v nich vidí pøíle¾itost k fandovskému vyøádìní, èi zase dušièky pøiboudlé, volící podle toho, který tluèhuba jim naslibuje vìtší kus modrého z nebe, kvalita demokracie tím nikterak neutrpí, naopak se zvýší. Kdyby volební úèast èinila 30%, zato však lidí soudných, prozíravých, na jalové sliby se nachytati nedajících… dobøe by bylo v království èeském.

 


Závìrem se zastavme u vìtšinové volby. By» na první pohled vypadá jako výborný zpùsob výbìru, neskrývá v sobì zároveò ohromný, ne zrovna dobrý paradox? Proto¾e pokud není kandidát zvolen hned v prvním kole, znamená to, ¾e vítìzem se v¾dycky stane nìkdo, koho vìtšina spoleènosti odmítá…

Nevím, jestli jsem dobøe rozumìl: nemìla otázka znít „u pomìrné volby?“ Nemýlím-li se, vìtšinovou volbou nazýváme systém, praktikovaný v USA a Velké Británii – vítìz bere všechno. Vím, ¾e mnohý politikus èeský, ba¾ící po vìtším kusu moci, by dal této alternativì pøednost, varoval bych však pøed ní velice. Vìtšinový zpùsob se hodí pro tradièní, stabilizované demokracie, kde nehrozí, ¾e by se vítìzem stal a všechno bral nìjaký radikalistický blázen; my si s ním radìji nehrajme. Ani nemù¾eme; systém dvou velkých stran, z nich¾ vítìzná rozhoduje o všem a podlehnuvší vykøikuje své námitky z opozièních lavic, lze mít jen tam, kde partajní potìr zùstává bezpeènì v pozadí s nìjakými dvìma, ètyømi procenty. Jakmile potìr nakyne k dvaceti procentùm nebo dokonce nad zavedenými partajemi poèetnì pøevládne, je takový systém neudr¾itelný. Leda na komando, ale to u¾ jsme tady mìli. Ne, prosím. Britsko-americký systém má svou výhodu: vítìzi voleb se snadnìji vládne, bez ohledu na poøád nìjaké pišišvory, kteøí by také chtìli mít svùj kousek rozhodování. V nedokvašených pomìrech, jako jsou tohoto èasu èeské, jest záhodno, aby se snadno nevládlo; je tøeba pišišvorù, aby tìm velkým koukali na prsty. Ostatnì jsme zde nìco podobného, bezkonkurenèní vládu dvou partajních obrù, dobré dvì desítky let také u¾ mìli, a jak to dopadlo, není-li¾ pravda. Vítìze pak odmítat a jako špaèek nadávat vìtšina spoleènosti bude, i kdyby se vítìzem mìl stát svatý Barnabáš, jeliko¾ jsme v Èechách, amen.


* * *


Pøíspìvek byl na SeniorTipu otištìn se souhlasem autorù, jim¾ touto cestou dìkujeme.

Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová 2013

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 23.11.2013  17:27
 Datum
Jméno
Téma
 23.11.  17:27 Ivo