Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Ev¾en,
zítra Martin.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

®iji v Ji¾ní Americe aneb støípky odjinud

 

Poznámka redakce: Na stránce "DISKUSE" se rozvinula zajímavá debata a ètenáøùm pøibli¾ujeme støípky odjinud v komplexnìj¹í podobì.  

 

6. 9.
Hezké odpoledne v¹ichni kdo sem zavítáte. Je milé najít skupinku lidí skoro stejného vìku (já u¾ pøed èasem oslavila desáté výroèí mých padesátin). Zdravím vás v¹echny z druhého konce svìta, kde u¾ ¾iji pøes 40 let. Pøed ètyømi léty mne syn doslova dotáhnul k poèítaèi a jsem mu za to moc vdìèná. Dneska se z toho pro mne stal koníèek, kterého sice poøád je¹tì ochoèuji a tak kdy¾ vám to nebude vadit, obèas se ozvu. Sice mám problém s èasovým rozdílem, ale to snad nebude vadit. Je¹tì jednou zdravím.

 

7. 9.

Hezké pozdravy vám v¹em. Jak jsem v diskusi slíbila, obèas se ozvu.

®iji v Ji¾ní Americe, konkrétnì v Kolumbii u¾ pøes 40 let. Mám 5 dìtí, 6 vnouèkù a pìt psù.V Èechách (poøád nemù¾u nìjak pøekousnout to Èesko) mám je¹tì sestry a bratra a jezdím tam ráda. Díky internetu a ètení si udr¾uji moji èe¹tinu proto¾e tady moc Èechù není, asi tak kolem 100 a moc se mezi sebou - bohu¾el - nestýkají a tak èesky moc nemluvím. Tak se je¹tì pøedem omlouvám za jakoukoliv chybièku,  která by se mi do textu mohla vloudit. Myslím, ¾e pro star¹í generaci internet jeden ze zpùsobù, jak se udr¾ovat, jak se u vás øíká "v obraze". Pokud vás bude nìco zajímat odtud z Kolumbie, ráda vám to napí¹u, jen se ptejte.

Kdy¾ jsem na stránky pøi¹la poprvé, tak jsem si øíkala o èem asi budu psát a teï, kdy¾ jsem si pøeèetla va¹e otázky, tak si øíkám, kdy na to v¹echno odpovím.  Ale tak snad pomalu to pùjde.

 

Kolumbijská republika

Rozloha: 1 138 912 km2
Poèet obyvatel: 35 miliony
Hlavní mìsto: Bogotá (5 milionù obyvatel)
Úøední øeè: ¹panìl¹tina
Nábo¾enství: køes»anství
Mìna: Kolumbijské peso (COP) = 100 centavù

 

9. 9.

Pøijela jsem sem pøesnì 20 dnù po mých 19 narozeninách a hned druhý den jsem se vdávala (ale to bude jiné povídání). Teï vám chci napsat nìco o tom zdej¹ím poèasí. Kdy¾ èlovìk øekne ji¾ní Amerika, okam¾itì si pøedstaví tropy, vedro a vlhko. A to jsem si myslela i já pøed mojí cestou a tak jsem nechala mým sestrám v¹echny zimní vìci, svetry poèínaje a kabátem konèe. Mého budoucího man¾ela jsem se nezeptala (a ani by to nebylo dost mo¾né proto¾e já nemluvila ¹panìlsky a on nemluvil èesky) a nacpala jsem do kufru v¹echny letní ¹aty, ¹ortky, trika a troje plavky. Kdy¾ jsme pøistály v Bogotì,  tak jsem nezmrzla jen díky prozíravosti mojí maminky, která tvrdila ¾e na cestu je lep¹í pøece jen nìjaký ten kostýmek ne¾ nìjaké rozevláté letní ¹aty. Ona toti¾ Bogota le¾í v nadmoøské vý¹ce 2 620 m na východní kordiliére And a prùmìrná roèní teplota tu je tak kolem 17 stupòù. A i kdy¾ bìhem nìkolika mìsícù tu mù¾e být kolem 23 stupòù, zase nìkdy teplota k ránu mù¾e klesnout i na minus 5 stupòù. A tak,  kdy¾ èlovìk chce být opravdu v teple, musí sjet tak kolem 1 500 m dolù a kdy¾ u¾ chce ty opravdové tropické vedra, tak nìkam na pobøe¾í (která mimochodem má Kolumbie jak u Pacifiku i u Atlantiku). A je¹tì zajímavost. Celý rok je tu den pøesnì rozdìlen na 12 hodin, rozednívá se kolem ¹esté a je tma také kolem ¹esté veèer. Tak jak vidíte, mùj pøíjezd zrovna moc slavný nebyl, ale pøe¾ila jsem to.

 

10. 9.

Zase hezký pozdrav a pár slovíèek 
Dneska jsem byla v obchodním centru a koukala jsem jak blázen, u¾ zaèali vyndávat vánoèní ozdoby!!!! A proto¾e jsem dneska hodnì unavená a zaèala jsem myslet na ty Vánoce, tak mì napadlo napsat nìco o cukroví, co jsem kdysi psala domù a mám to  ulo¾ené v poèítaèi. Za pár mìsícù to stejnì bude aktuální. Na první vánoce jsem se moc tì¹ila, tady se díky Bohu slaví podobnì jako v Èechách, konec koncù Kolumbie je katolická zemì a tak se moc zdej¹í Vánoce neli¹í od na¹ich. Snad jen v tom, ¾e tady stromeèek nenosí Je¾í¹ek, jen dáreèky.

Stromeèek a jeslièky strojí dìti s rodièi u¾ na zaèátku prosince. A ¾e se nepeèe cukroví, tak jak jsem to vlastnì udìlala. Docela jednodu¹e, pøipravila jsem si kuchaøku od maminky a také v¹echny její recepty, které mi napsala a ¹la jsem nakoupit. A byl tu první problém.V nìkterých receptech jsem na¹la: 25 dkg hladké mouky v jiných 20 dkg polohrubé a dokonce  jednou (u¾ nevím co to bylo) tolik a tolik hrubé mouky. Jen¾e tady není mouka ani hrubá ani hladká ani polohrubá, je tady prostì jen...mouka a tak jsem koupila mouku. S cukrem nebyl problém, je tu pískový i prá¹kový, máslo a kakao taky nebyl problém. Zato s oøechy! V nìkterých receptech si øíkaly o vla¹ské, v jiných o lískové a tady proste byly jen para oøechy. No a tak jsem nakoupila para. A celá ¹»astná jsem zaèala jako na¹e maminka s "pracnami", aby se víc ule¾ely. Pøipravila jsem si tìsto; pøesnì podle receptu, sice se mi zdálo tro¹ku "patlavìj¹í", ale já si øíkala, ¾e to je asi horkem, bylo docela teplo a do kuchynì mi svítilo sluníèko. No a tak jsem to nacpala do formièek, dala jsem to na plech a ¹up s tím do trouby. Za chvíli to zaèalo krásnì, vánoènì vonìt a já byla celá ¹»astná. Kdy¾ u¾ jsem si myslela, ¾e u¾ by to mohlo být, tak jsem se ¹la na to podívat a skoro mì ranila mrtvice. Kdy¾ jsem otevøela troubu, tak místo hezky upeèených pracen to ve formièkách vaøilo, bublalo, ¹kvaøilo a dìlalo to v¹echno mo¾né, jen se to nepeklo. Tak jsem to vyndala, nechala vychladnout a za pul hodiny jsem z formièek dobývala ¹utry. Tak jsem si øekla, ¾e jsem asi nìco pøehlídla v tom receptu a udìlala jsem dal¹í dávku... a dal¹í ¹utry. Tak jsem si øekla: dobøe, pracny nebudou, udìlám vanilkové rohlíèky. Vypadaly hezky, mizery na tom plechu, tak zase honem do trouby a kdy¾ u¾ hezky vonìly, tak jsem zase troubu otevøela a zase jsem si musela sednout. Místo krásnì vytvarovaných rohlíèkù, na kterých jsem si dala tak zále¾et, tam byla jedna neforemná placka. A to u¾ jsem sedìla a bulila jsem jak Magdalena. Jediný co vypadalo a chutnalo stejnì jako u nás bylo to z lineckého tìsta, proto¾e to nemìlo ty oøechy. Pak mì napadlo zavolat na èeský konzulát a vybreèet se do telefonu man¾elce konzula. No a ta mi vysvìtlila, jak se peèe cukroví v Kolumbii. A dozvìdìla jsem se zajímavé vìci:

Tak pro dne¹ek se louèím a dobrou noc (vlastnì u vás hezké ráno)

 

13. 9.

Jak u¾ jsem psala døíve, máme pìt psù, tøi labradory, jednoho vlèáka, jednu malièkou pudlièí sleènu, která je jediná s námi doma v bytì. A tak, aby to tìm velkým, co jsou na zahradì nebylo líto, ka¾dý veèer, ne¾ jdu spát, jim dám na dobrou noc kousek chleba. A to oni mají móóóc rádi. A tak jak jen mì usly¹í veèer, ¾e jsem v kuchyni, hned si sednou pøed dveøe a èekají.
A tak jednou, kdy¾ jsem otevøela a mìla u¾ pro v¹echny pøipravený chleba, jsem vidìla, ¾e pøed dveømi sedí jen ti tri labradoøi. Volala jsem na toho ètvrtého; vlèáka - a proto¾e u¾ byla tma a neozýval se, tak jsem se ¹la podívat, kde je. Le¾el nedaleko na trávníku a vùbec si mne nev¹ímal a zdálo se mi ¾e nìco ¾vejká. Nejdøív jsem se lekla, ¾e se mu nìco stalo, ale proto¾e mìl hlavu vzhùru, tak jsem si øíkala, ¾e to asi nic nebude. Ale proto¾e nereagoval na mé volání, tak jsem ¹la a¾ k nìmu, podívat se co v té hubì má. Tro¹ku silou jsem mu tlamu otevøela a to co tam mìl jsem vyndala. Ale kdy¾ jsem vidìla co dr¾ím v ruce, zarvala jsem jak blázen... Byla to my¹!!!!! A je¹tì ke v¹emu ¾ivá. Ta samozøejmì letìla nevím kam a já letìla do kuchynì umýt si ruce. Jak jsem se nespálila, to do dneska nevím, proto¾e v ¾ivotì jsem se tak vaøící vodou nemyla a je¹tì ke v¹emu jsem se napatlala lihem, ¾e jsem smrdìla je¹tì druhý den.
Ale kdy¾ já se hrozne bojím my¹í a hadù. Tedy hadù se bojím a my¹í se ¹títím a v¾dycky jsem si øíkala, ¾e bych se my¹í nedotkla ani omylem, ale èlovìk míní a ...pejsci zmìní.

 

14. 9.

 

Hezký den v¹em.

Zapomnìla jsem vám øíct, ¾e já obèas zajdu na nìjaký chat, kde mohu celkem dost dobøe praktikovat moji èeskou konverzaci a kde jsem poznala u¾ moc milých lidí. Ale taky u¾ se mi mockrát stalo, ze jakmile øeknu, ¾e ¾iji v Kolumbii, pár lidí se zeptá "co tam dìlá¹?" Pìstuje¹ koku? A nedovedete si pøedstavit.  jak mì taková otázka dovede na¹tvat. Já vím, Bohu¾el, zde ty problémy jsou, ale tvrdì se proti tomu bojuje a  Bohu¾el, u¾ to stálo mnoho lidských ¾ivotù. A proto, kdykoliv se mi naskytne pøíle¾itost, sna¾ím se ukázat tu hezèí stranu Kolumbie a ¾e jich má Kolumbie opravdu hodnì.

Ale budu muset pomalu konèit a tak dneska vám chci napsat je¹tì nìco o zdej¹ích indiánech a o bogotské raritì o Zlatém museu.

Budu muset zaèít povídat zatím o jedné skupinì indiánù, o tìch, co ¾ili tady na náhorní plo¹inì, proto¾e tìch kmenù tady bylo moc. V¾dy» Kolumbie má pøes milión ètvereèních kilometrù.
Ale vrátím se k tìm indiánùm. Kdy¾ sem v 16. století pøi¹li ¹panìl¹tí dobyvatelé, na¹li tu rùzné kmeny s dost vyspìlou civilizací. Zdej¹í indiáni,  muiscové, kteøí ¾ili na náhorních plo¹inách východní Kordiliéry nebyli takoví stavitelé jako tøeba Aztékové nebo Inkové, ani astronomové jako Mayové, ale mìli perfektnì vyvinutý spoleèenský a politický systém, který pevnì dodr¾ovali. Byli to spí¹e zemìdìlci, kteøí pìstovali kukuøici, brambory, ale ¾ivili se je¹tì jiným zpùsobem. Byli to ohromní umìlci, co se týkalo zlata. A to byla také jejich forma placení i kdy¾ ve stylu výmìny. A proto¾e jejich nejvìt¹í bo¾stvo bylo slunce, museli mu dávat dary v jeho barvì. A co lépe, ne¾ právì zlato. Ale nepracovali jen pro bohy, pracovali i pro sebe, proto¾e od normálních lidí a¾ po vylo¾enì vysoké hodnostáøe, v¹ichni se zdobili zlatem. A to zde také samozøejmì hledali ¹panìl¹tí dobyvatelé. Ne nadarmo se øíká, ¾e legenda o El Doradu vznikla právì tady, v Kolumbii, i kdy¾ nìkteøí vìdci ho situují do Peru nebo Ekvádoru. A pøesto, ¾e ¹panìlé doslova vydrancovali zdej¹í zemì, díky Bohu je¹tì tu hodnì zlata zùstalo a dneska mù¾eme ty nádherné skvosty indiánských umìlcù obdivovat v bogotském Museu de Oro neboli Zlatém museu. Díky péèi zdej¹í Státní banky má mìsto Bogota nejkrásnìj¹í zlaté museum na svìtì. Je v nìm shromá¾dìno pøes 34 000 exponátù jako jsou náramky, náhrdelníky, náu¹nice, náu¹nice do nosu, èelenky, rùzné antropomorfní figurky, no prostì, na co si èlovìk vzpomene. Pøilo¾ené fotografie vám snad doká¾í tu krásu alespoò trochu  pøiblí¾it.

Tak jsem toho zase naèmárala dost a tak budu konèit a zase nìkdy nashledanou.

 

16. 9.

Dìkuji v¹em za milé komentáøe a pøeji hezký, kytièkový den. Dneska bude opravdu kytièkový proto¾e vám o kytièkách budu povídat. Jak u¾ jsem øíkala, tady je celý rok stejné poèasí, nejsou tu roèní období, jen dvakrát do roka je období de¹»ù. A právì proto se tu mohou pìstovat kytièky celý rok. Ale jaké kytièky! Ty nejkrásnìj¹í, co si dovedete pøedstavit. Jen ty opravdu jarní jako snì¾enky, konvalinky, ¹eøík a tulipány tu nejsou, ty pøece jen potøebují tu zimu. Ale jinak jich tu je, na co si vzpomenete. Pøes ú¾asné rù¾e, gerbery, jiøiny, gladioly, lilie, chryzantémy. Ty se pìstují tady, v okolí Bogoty, ale kdy¾ se sjede tìch nìkolik set metrù ní¾e, je tam tolik a tak nádherných tropických kvìtù,  samozøejmì orchidejemi zaèínaje a mnoha, kterým neznám ani èeská jména konèe. A od v¹ech, tolik druhù, ¾e je ani nemohu vyjmenovat. A proto¾e jsou celý rok,  jsou tu také ohromnì levné a není problém si ka¾dý týden koupit tøi tucty rù¾í nebo ohromnou kytici gladiol, kdy¾ mi ty na zahradì zrovna odkvetou a ty dal¹í jsou je¹tì moc v poupìti. V¾dy» je také Kolumbie na prvních místech ve svìte, co se vývozu kvìtin týká. Ka¾dý den odlétá nìkolik letadel do USA a do Evropy, konkrétnì do Holandska, kde se prodávají na ohromných kvìtinových burzách do rùzných zemí, mimo jiné i do Èeské republiky. A tak kdy¾ si nìkdy u vás mimo sezónu, koupíte krásnou rù¾i nebo orchideji, je docela mo¾né, ¾e je odtud, od nás. A kdy¾ u¾ pí¹u o tìch kytièkách, tak jsem si vzpomnìla na takovou hezkou historku, ale tu vám napí¹u zítra, dneska u¾ by to bylo moc dlouhé. A tak opravdu hezký, "kytièkový den".

 

17. 9.

Hezké ráno u vás.

Tak a tady je ten dodatek ke kytièkám:
Tady je zvykem, ¾e se do porodnice posílají kvìtiny. Jak rodina, tak pøátelé a známí po¹lou kvìtinový ko¹, aby pøivítali nového èlovíèka a potì¹ili maminku. A tak i já dostala ke ka¾dému dì»átku spousty kytek, ze kterých jsem v¾dycky mìla velikou radost. Ze v¹ech, a¾ na jedny, kdy¾ se narodil první syn. Za chvíli,  kdy¾ nás odvezli na pokoj, zaèali mi pøivá¾et kvìtiny. Byl tam ko¹ od tchánù krásné rù¾e, od ¹vagrù s rodinami orchideje, od známých zase rù¾e a dokonce i z èeského konzulátu poslali. A najednou se otevøely dveøe a poslíèek pøiná¹el ohromný ko¹ od mého man¾ela. Bylo to ohromné, tak ohromné, ¾e to vypadalo jako ko¹ s nohama, proto¾e ten kluk za tím nebyl vùbec vidìt. Ale já,  kdy¾ to vidìla, tak jsem doslova ztuhla a nevìdìla jsem, co mám dìlat, jestli breèet nebo se smát, vyhrál to ten pláè. On toti¾ ten ko¹ byl plný krásných, ¾lutých chryzantém. Man¾el, chudinka nemìl ani potuchy proè breèím, myslel si asi, ¾e je to na mne moc emocí najednou, ale kdy¾ mi se okam¾itì vybavil høbitov, kam jsme je s maminkou nosily na Du¹ièky a já je v¾dycky pova¾ovala za høbitovní kvítí. Samozøejmì, v¾dy» to byly poslední podzimní kytièky, co se tenkrát dostaly. Ale proto¾e já tu byla teprve rok a nemohla jsem vìdìt, ¾e tady nejsou jarní, letní nebo podzimní, ale prostì jsou,  a ¾e zrovna ten rok se tu zaèaly pìstovat chryzantémy. Chudák man¾el mi chtìl udìlat radost a poslal mi to úplnì nejnovìj¹í z kytek co tu bylo. Ale ne¾ se v¹echno vysvìtlilo, tak jsem si za¾ila docela perný moment. Je¹tì dneska se tomu smìjeme a od té doby u¾ jsem v ¾ivotì chryzantémy od man¾ela nedostala.

  

20. 9.

Jak u¾ asi víte, Kolumbie le¾í na severu ji¾ní Ameriky a jako jediná na celém jihoamerickém kontinentì má pøístup o obìma oceánùm, na severu k Atlantiku a na západe k Pacifiku. Celou zemi protíná mohutné pohoøí And, které u¾ od severu se rozdìluje na tøi Kordiliéry (východní, støední a západní), které se na jihu spojí v jedno, které se táhne a¾ do Chile. Nejvy¹¹í kolumbijská hora je Cristóbal Colón, 5 775 m vysoká a je situovaná pøímo na severu v Sierra Nevada de Santa Marta. Tam také je¹tì dnes ¾ije jedna skupina zdej¹ích indiánù Arhuacos. Dneska u¾ je potkáte jenom tam nebo v Amazonii èi Orinokii. Také na jihu Kolumbie, blízko ekvádorských hranic. Ale ve mìstech u¾ byste je tì¾ko hledali. A také ve mìstech u¾ tì¾ko usly¹íte jejich pùvodní jazyk, na rozdíl právì od Ekvadoru nebo Peru, kde je¹tì hodnì indiánù ¾ije i ve mìstech a mluví jejich jazykem, Quechua.
Kdy¾ v roce 1535, Gonzalo Jiménez de Quesada objevil Kolumbii, ne¾ se dostal sem, na náhorní plo¹inu, kde zalo¾il Santa Fé de Bogotá, trvalo mu to tøi roky. Dobyté území pojmenoval jako Nuevo Reino de Granada (království Nové Granady) a v roce 1717 bylo pøejmenováno na Virreinato de Nueva Granada (místokrálovství Nové Granady) a byly to : Kolumbie, Venezuela, Ecuador a Panama.

V roce 1810 zaèaly první boje o samostatnost, které dokonèil Simón Bolívar v roce 1819 bitvou v Boyacá a pøejmenoval Virreinato na República de la Gran Colombia (republiku Velké Kolumbie). Mezi lety 1829-30 se Velká Kolumbie rozpadla odtr¾ením Venezuely a Ekvádoru. V roce 1903 se odtrhla od Kolumbie i Panama. Tak dneska to byla taková malá hodina zemìpisu a dìjepisu, ale zítra to bude zajímavìj¹í. Doufám, ¾e nedr¾íte dietu, budeme povídat o jídle.

 

21. 9.

Povídání o zdej¹ím jídle, alespoò èást, pak napí¹i pokraèování, pokud vás to v¹echny bude zajímat.
V¾dycky, kdy¾ mì nìkdo po¾ádá o nìjaký kolumbijský recept, jsem v úzkých. Urèitì si øeknete proè, v¾dy» tìch receptù musí být dost. Ano, to je pravda, je jich hodnì, ale problém je v tìch surovinách, které se u vás tì¾ko dostanou. Sice bych mohla dát nìjaký recept tøeba na fazole, tìch se tu jí hodnì, ale nejen tady, ty se jí prakticky v celé latinské Americe, od Rio Grande a¾ do Patagonie. A proto recepty na "chili con carne" a pod. jsou u¾ známé i u vás. A já vám chci napsat dneska o opravdu typické kolumbijské kuchyni, která se jako vìt¹ina jihoamerických kuchyní zakládá na kukuøici a bramborách, kterých je tu hned nìkolik druhù. Dal¹í, co se pou¾ívá hodnì jako pøíloha je yuca  (ve slovníku jsem na¹la, ¾e se to èesky jmenuje mandiok). Jsou to takové bílé koøeny, hodnì mouèné a pøipravují se buï s omáèkou nebo sma¾ené. Ale vra»me se k té kukuøici, z té se pøipravuje mnoho jídel, nejen kukuøièné placky, které jsou známé jako tortillas v Mexiku a tady jako arepas. Ale abyste pøipravili správné arepy, nemù¾ete je dìlat tak, jak se to jednou sna¾ila udìlat moje sestra, z normální kukuøièné mouky. Kdepak, to se kukuøice musí nejdøíve uvaøit, (ale kukuøice u¾ hodnì zralá, skoro tvrdá) vyloupat a potom se z toho udìlá mouka. A pak u¾ se z toho mohou dìlat rùzné vìci jako jsou právì ty arepy nebo také TAMALES. Zase ka¾dá jihoamerická zemì má své tamales, konec koncù, to bylo jedno z oblíbených jídel pùvodních obyvatel. Ale u¾ vás nebudu napínat a povím vám, jak se to dìlá. Udìlá se takové dost øid¹í tìsto (ta kukuøièná mouka se zadìlá trochou vody nebo vývarem, dá se tam kousek sádla, sùl a pepø), asi tak jako hustou ka¹i. Pøipraví se banánové listy, které se spaøí vaøící vodou, aby byly ohebné a na ka¾dý list se dá asi tak sbìraèka toho tìsta. Do toho se potom pøidává rùzné maso jako kousky vepøového, kousky kuøete a kousky klobásy. Navrch se dá koleèko syrové mrkve, nìkdy tam dají tro¹ku syrového hrachu a nìkdy i kousky brambor. Pak se to v¹echno zabalí do úhledného balíèku, pøevá¾e se to sisalovým provázkem, dá se to do hrnce kde u¾ je na dnì hodnì tìch banánových listù a vaøí se to asi tøi hodiny v páøe. No a pak se to jí!
J Ale, teï pozor! Pøipíjí se k tomu èokoláda. Já to mám moc ráda, ale bez té èokolády. Tak¾e, kdy¾ se¾enete banánové listy a mouku z vaøené, tvrdé kukuøice, tak klidnì do toho (!),  to v¹echno ostatní tam u vás urèitì máte. I tu èokoládu.

 

23. 9.

Tak dneska o jiném kolumbijském jídle, ve kterém je taky samozøejmì kukuøice. Té se tu jí opravdu hodnì a ve v¹ech mo¾ných úpravách. V¾dy» to byla základní èást jídelníèku pùvodních obyvatel a tak kukuøici najdete skoro ve v¹ech jihoamerických jídlech. Ale teï u¾ ten recept (kdyby to nepotøebovalo jeden zvlá¹tní druh brambor a koøení, dalo by se to klidnì uvaøit i u vás). Jmenuje se to AJIACO (ètìte achiako) a je to vlastnì taková moc hustá kuøecí polévka. Do hrnce se dá dost vody, nìkolik kukuøic, ka¾dá rozdìlená na tøi díly (nebo i víc, podle velikosti) a nechá se to chvíli vaøit. Pak se pøidá kuøe nakrájené na ètvrtky a potom se pøidávají tøi druhy brambor. Jeden druh se nerozvaøí nikdy, zùstanou tam ty kostièky, na které jsme je nakrájeli, ten druhý se rozvaøí tro¹ku víc a pomù¾e zahustit polévku. Ale nejdùle¾itìj¹í je ten tøetí druh. To jsou men¹í ¾luté (opravdu ¾luté) brambory, jmenují se kreolské a ty se za chvíli úplnì rozvaøí a dají té polévce takovou hezkou barvu a hlavnì chu», která se je¹tì zvýrazní jedním koøením, které se tam mù¾e dát èerstvé nebo su¹ené a jmenuje se to guascas a jsou trochu vzhledovì podobné libeèku. Kdy¾ je kuøe mìkké, vyndá se, obere se z kostí, nakrájí na nudlièky a znovu se pøidá do polévky. Ka¾dý si pøidá do talíøe kousek kukuøice, která se potom nabodne na takovou malièkou speciální vidlièku, trochu kaparu, trosku smetany a jí se k tomu aguacate, neboli u vás avokádo. Tak dobrou chu»!

 

Jana de Galindo

 

Fotogalerie:

Kolumbijské Andy;  Bogotá - hlavní mìsto; Zlatý prám (výrobek ze zlata zdej¹ích indiánù; Mu¾ - netopýr, zase ze zlata (obojí je v bogotském zlatém muzeu;  Kamenná socha (v archeologickém parku San Agustín na jihu Kolumbie

 

   

 

 

 

 

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 19.01.2005  17:40
 Datum
Jméno
Téma
 19.01.  17:40 Zenatova Marie Pozdrav do Ji¾ní Ameriky