Nìkolik tøíd Jedenáctileté støední školy z ¾i¾kovské Jeseniovky bylo pozváno na dopolední snímkování do zdravotnického støediska v rámci prevence tbc. Tøídní profesor deváté b, Paloušek, mìl v uèebním plánu na tento den ještì v hodinì mateøského jazyka písemku na téma: „Amerického brouka zlikvidujeme“.
Pokud by došlo pøi snímkování k vìtšímu zdr¾ení a na písemku nebude dost èasu, písemka by se nepsala. To tøída pochopila rychle, èím více èasu bude nutno vìnovat snímkování, tím ménì èasu zbude na písemku. Proto se to všemo¾nì všichni sna¾ili vyu¾ít. Jenom¾e vìtší zpo¾dìní se nedaøilo, jejich devátá bé byla brzy na øadì, a další tøída ji¾ odcházela.
Po skonèení snímkování z šatny pomalu odešla první dìvèata, i kdy¾ jim obleèení trvalo ponìkud déle. Jen chlapci se loudali a z šatny se ozýval bouølivý smích.
„Co tam ti chlapci ještì dìlají, pøece se nemohou tak dlouho oblékat! Jsou tam déle ne¾ dìvèata!“
Šplhoun Weis, který ze šatny vyšel jako první, respektive, spíše byl vyhozen, vysvìtlil profesorovi: „Soudruhu profesore, oni se pøemìøují.“
„Jak se pøemìøují?“ udivenì a nechápavì se profesor na malého Weise díval.
„Prosím, mají krejèovský metr a zapisují si to.“
„Snad výšku?“ dohadoval se netrpìlivì profesor, „to je pøece zbyteèné.“
„Prosím né výšku,“ upøesòoval Weis, „ale délku.“
„Pro pána,“ zabìdoval profesor, „tak oni se pøemìøují. Já to zakazuji.“
Zaèal usilovnì klepat na dveøe šatny a vyzývat k okam¾itému ukonèení soutì¾e o nejvìtší délku. Upozoròoval, ¾e na dnešní písemku se jim zkrátí èas, ale ¾e písemka urèitì bude.
„Okam¾itì nástup,“ zavelel jako na cvièáku, „za pìt minut bude odchod. Kdo pøijde pozdìji, bude klasifikován o jeden stupeò ní¾e!“
Pøece jen zmínka o hodnocení písemky zabrala a kupodivu opravdu bìhem pìti minut stáli studenti seøazeni za èekajícími dìvèaty. Profesor se zaèal tváøit vlídnìji a jeho povel – Pochodem vchod, smìr škola, vyznìl v lehkém tónu jako na hasièském cvièišti.
Tøída se dala na pochod vzhùru ®i¾kovskou Seifertovou ulicí. Zástupem šly okam¾itì šeptané vzkazy – jdìte zvolna – zpomalte – èekejte a dávejte pøednost pøecházejícím a autùm, zastavujte.
Naopak profesor netrpìlivì vyzýval ke zrychlení tempa a pomáhal si povely, pøidat, ráz dva, ráz dva, levá, levá, ale bez oèekávaného výsledku. Kdy¾ vidìl, ¾e jeho levá, levá má spíše opaèné úèinky, pou¾il opìt pohrù¾ky, ¾e se zkracují o èas na písemku.
„Nemyslete si, holomkové, ¾e se dneska písemce vyhnete. Ani nápad, písemka bude za ka¾dou cenu. S tím poèítejte.“
Pøi pochodu vracející se tøídy do školy nìkoho napadlo, jak ještì zpomalit a zaèal zpívat pochod padlých revolucionáøù. Okam¾itì se jich nìkolik pøidalo, všichni zvolnili rychlost pochodu do toho vá¾ného, pomalého rytmu adagissimo (velmi pomalu). To naštvalo profesora, který chtìl písemku ještì ten vyuèovací den splnit a nutil opakovanì naopak tøídu pochod zrychlit.
Temnì a slavnostnì, festivamente (slavnostnì) se z pochodového tvaru ozvalo:
„ Vy za obì» padli jste v krutém boji,
za obì» své lásky ke všem trpícím. . .“
Neèekaný zpìv profesora zarazil. Zpoèátku nevìdìl, jak má reagovat. Dokonce i on sám zvolnil krok, jako kdyby nesl vìnec. To byla vá¾ná situace. Neodvá¾il se proti zpìvu protestovat, nebo vznést námitky. Vzpomnìl si na Weise.
Obával se, aby mu nìkdo nezdùraznil, ¾e jeho sestra byla ¾ivnostnice a mìla v Karlínì mlékárnu. I kdy¾ souèasnì ji¾ pùsobila jako pøedsedkynì základní organizace ROH obèanských zamìstnancù vojenské správy útvaru 2730, co¾ naopak vyznívalo v jeho prospìch.
Upadal do bezradnosti, jak tøídu pøimìt k rychlejší chùzi a nezakazovat jejich nadšený zpìv oslavující bojující revolucionáøe. Pilnì toti¾ nacvièovali tuto píseò na jejich vystoupení pøi blí¾ícím se výroèí úmrtí bývalého generálního tajemníka Komunistické strany Sovìtského svazu.
Nìkolik krokù bylo ticho, ani kroky v hluku ulice nebyly slyšet. Profesor se uklidnil a nadechl, ale vzápìtí zase strnul, proto¾e se ozvalo“
„Po léta jste chøadli v ¾aláøích temných,
tam kat ukoval vás v ¾elezech pevných, . . .“
„Studenti, je to hezké, ¾e nacvièujete svoje vystoupení k významnému výroèí, ale myslím, ¾e dvì sloky by staèily. A nyní pochodujeme svi¾nìji, ráz dva, ráz dva., levá, levá. . .“
Kdepak, studenti nepøestali. Smutná a vá¾ná píseò má v ruštinì mnoho textových variant. Autor hudby je neznámý, o autorovi textu se toho také pøíliš neví. A oni nacvièovali poctivì, vìdomi si toho, ¾e jde o vá¾nou vìc a o písemku. Po chvíli se opìt ozvala další sloka:
„U¾ na smrt vás vedou a pouta zvoní,
jsou v øetìzech nohy a ruce,. . .“
Profesor tušil, ¾e zpomalený pochod je k této písni nutný, a ¾e ho tøída vyu¾ila k tomu, aby se písemka nemohla ten den psát. Jeho zpomalený krok, jako by ho uspával, ukolébával, rozhlí¾el se po okolostojících a jdoucích lidech a sna¾il se z jejich tváøí vyèíst o èem pøemýšlí a jestli poslouchají. Po malé pauze zpìv pokraèoval:
„Hle, na umdlené k trýzni slunka pad' ¾eh,
však ni z jednìch úst není slyšet vzdech,. . .“
Tøída se dùstojným krokem plí¾ila Seifertovou. Za køi¾ovatkou s Lipanskou procházeli kolem Masny, kde stála fronta ¾en, èekajících na pøíjezd dodávky kuøat. Pozorovali pomalu pochodující, zpívající tøídu a tklivá píseò, kterou všichni znali z pohøbù státníkù na nì zapùsobila. Bylo vidìt, ¾e se napøímily a nìkteré soudru¾ky stály po dobu procházejících studentù v pozoru.
Profesor se ozval: „Tak snad u¾,“ ale vìtu ani nedokonèil, proto¾e se ozvala další sloka:
„Od paprskù okovy ¾havì pálí,
jak zmije se vám do tìl vpily,. . .“
Na køi¾ovatce u Havlíèkova námìstí, zùstala tøída na pøechodu pro pìší stát. Zpìv se pøerušil. Stojících studentù se povšiml pøíslušník SNB. Pohotovì vešel do vozovky a zastavil dopravu. Tøída se dala znovu do pohybu, pøišla na øadu další sloka:
„A tyran, ten tanèí v reji zoufalém,
svou hrùzu a dìs darmo vínem tiše,. . .“
Dojemnì pùsobil pohled na ochotného pøíslušníka SNB, který kdy¾ uslyšel tu smutnou píseò, po dobu pøechodu tøídy pøes ulici, salutoval.
Èas návratu se neodvratnì prodlu¾oval. Zaèalo být jasné, ¾e pro pozdní návrat do školy ji¾ na písemku nebude dostatek èasu. Tøída tempo pochodu prodlu¾ovala dalším zpomalováním krokù, ¾e vypadala jako kdy¾ burlaci na Volze táhnou lodì proti proudu.
Za pochodu znìla další sloka:
„Kdy¾ nadvláda padne a povstane lid
velký, mohutný, vìènì svobodný,. . .“
Profesor se ji¾ tím šouravým tempem chùze zaèal cítit unavený, dokonce se chvílemi zastavoval a utíral si èelo kapesníkem. Pochopil, ¾e proti pou¾itému pochodu padlých revolucionáøù to vypadá na pochod padlých funkcionáøù. Vzdal se myšlenky na zadání slohového cvièení z mateøského jazyka na dané téma, pøedepsané do osnov ministerstvem podle usnesení vlády. Tøída bude pilným nácvikem písnì jistì hodnocena výteènì, co¾ na druhou stranu bude pøièteno k dobru i jemu.
Koneènì se tøída blí¾ila ke škole, píseò doznívala v poslední sloce:
„Za ka¾dého z vás vstane tisíc jiných,
ka¾dá smrt zmno¾í odboj utištìných,. . . „
Kdy¾ studenti došli a¾ ke škole, vydal profesor povel rozchod a pronesl unaveným hlasem:
„Podívejte se vy utištìní dobráci. Je jasné, ¾e na písemku u¾ èas nezbývá, máte tedy volno. Neradujte se ale pøíliš, další hodinu mateøského jazyka bude místo plánovaného plusquamperfekta v sobotu písemka. Dnes tedy revoluce zvítìzila. Nashledanou.
Pøemysl Èasar
Poznámka: slova písnì jsou pou¾ita z pøekladu Jana Urbana
Pochod padlých
Profesor se ji¾ tím šouravým tempem chùze zaèal cítit unavený, dokonce se chvílemi zastavoval a utíral si èelo kapesníkem. Pochopil, ¾e proti pou¾itému pochodu padlých revolucionáøù to vypadá na pochod padlých funkcionáøù. Vzdal se myšlenky na zadání slohového cvièení z mateøského jazyka na dané téma, pøedepsané do osnov ministerstvem podle usnesení vlády. Tøída bude pilným nácvikem písnì jistì hodnocena výteènì, co¾ na druhou stranu bude pøièteno k dobru i jemu.