Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála géniů a polyhistorů
 
Dvě cizí slova – z nichž jedno je jistě velmi dobře známé a druhé zřejmě téměř zapomenuté, ale zcela bez diskusí jsou obě velmi chvályhodná, takže do těchto chvál zcela jistě patří.

 

Génius je člověk, jehož schopnosti a vlohy se přes nadání a talent dostaly až do kategorie geniality. Je nadaný tak mimořádným, i když třeba jen jednostranným talentem, že jeho činnost vysoce ční nad průměrné lidi a jeho dílo či výkony se zářivě zapíší do historie národa nebo dokonce celého lidstva. Co by mohlo být chvályhodnější? Koncovka –us pak ukazuje, že slovo je původu latinského a staří Římané jím dokonce označovali ochranné božstvo.

S génii ovšem někdy bývají potíže. Samozřejmě zejména s těmi, kteří se pouze sami za génie považují, ale někdy i s těmi, kteří se domnívají, že postačí mít IQ kolem 140, mají na to i glejt a zapomínají na inteligenci sociální a emoční. Možná si teď kdekdo pomyslí, že se ozývá potrefená a závistivá husa, tedy spíše husák, ale co nadělám?

Ovšem i opravdu nesporní velcí géniové mívají ve společnosti potíže. V životě třou někdy bídu a často dojdou k uznání až po smrti, což je jim platné jako nebožtíkovi zimník! Často jsou také považováni za podivíny a velmi často jen těžko hledají své životní partnery. Ale i tady lze najít chvályhodné „pozitivno“, neboť o osobních problémech géniů skutečných i domnělých pojednává nejeden skvost světové literatury a dramatu. Každopádně genialitu díla prověří až čas. Bývá také dobré oddělit zrno od plev a poznat, že některým „géniům“ střídání partnerů vyhovuje a na „genialitu“ se vymlouvají … 

A teď se vrhněme na polyhistory – samozřejmě pouze obrazně v rámci chválení. Je docela zajímavé, že toto slovo jakoby z naší mluvy zmizelo. Na rozdíl od „latinského“ génia je původu řeckého a je odvozeno ze jména učence Alexandra Polyhistora. Tento Řek se prosadil v Římě v 1. století př.Kr. díky své fenomenální fotografické paměti. Bez jakýchkoliv poznámek si dokázal přesně do detailu zapamatovat neuvěřitelné množství informací, napsal více než čtyři desítky učených spisů a vynikl zejména v historii a kartografii. 

Právě podle tohoto učence jsou jako polyhistorové označováni učenci, kteří nabyli úžasného množství velmi všestranných znalostí, které dovedli dále rozvinout a uplatnit v různých vědních oborech a často i v umění. Dá se říci, že polyhistorové dotáhli vědu a umění ve své době na samý vrchol lidských možností. Tento starý, zapomenutý termín byl zaveden v renesanci, a zcela jistě se o to zasloužil celým dílem a životem Leonardo da Vinci, který je přímo zosobněním stoprocentního polyhistora. Brzy po něm byl za renesančního polyhistora považován Erasmus Rotterdamský, který je mi obzvláště sympatický, neboť napsal mimo jiné skvělou satiru Chvála bláznů. Mezi poslední opravdové polyhistory se pak řadí i náš (a také nizozemský) Jan Ámos Komenský a německý filosof a všestranný vědec Wilhelm Gottfried von Leibniz. Právě on už v druhé polovině 17. století formuloval první myšlenky, které později výrazně přispěly k rozvoji nejen filozofie a matematiky, což je nejznámější, ale i biologie, medicíny, geologie, psychologie, jazykovědy a dokonce i informatiky, neboť vynalezl dvojkovou numerickou soustavu nul a jedniček, bez které by si naše současné počítače ani neškrtly! A protože podoby milých pánů Jana Ámose i Leonarda jsou docela známé, podívejme se, jací fešáci byli Wilhelm s Erasmem.
 
                  
  

                         W.G. Leibniz                        Erasmus Rotterdamský                                 
 
Mezi polyhistory samozřejmě patří i mnoho starších učenců jako na příklad Platón nebo Archimédes, ale i novějších – na příklad náš Jan Evengelista Purkyně nebo německý filosof a lékař Karl Jaspesrs. Všem těm ale do všestrannosti a geniality Leonarda da Vinci něco chybí. Nedá se svítit, v současnosti spíše narazíme na génia než na polyhistora. Ale tomu se nelze divit, specializace vědy a techniky je už nejméně dvě stě let na tak strmém vzestupu, že sebegeniálnější jedinec nestačí všechny nové poznatky vstřebávat, natož aby navíc „fušoval“ i do umění!

A tak musím nakonec konstatovat, že už opravdu posledním po všech stránkách komplexním polyhistorem byl náš Jára Cimrman. Vždyť pouze z nebetyčné skromnosti vypustil ze svého jména ono „da“. Můžeme tomu nevěřit, můžeme o tom pochybovat, ale to je tak všecko, co s tím můžeme dělat!
 
Koláž Mara, foto internet
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora
 
 
 
 
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 22.12.2021  08:26
 Datum
Jméno
Téma
 22.12.  08:26 Von
 21.12.  20:08 Přemek
 21.12.  11:10 Jaroslav
 21.12.  11:09 Vesuviana díky
 21.12.  02:22 olga janíčková