Slovo podnikatel

Kdo si pozorně prohlédne slovo podnikatel, zjistí, že je to ryzí substance všech informací potřebných k tomu, aby člověk zbohatnul. Nevěříte? Tak čtěte se mnou:

P - prostředí

O - obchod

D - daně

N - neplatiči

I - inflace

K - kapitál

A - aktivita

T - trh

E - ekonomika

L - lidé

Začněme tedy prostředím. Když se mění pozvolna, je to vývoj, když zlomem, jde o revoluci. Historicky nejvíce revolucí na hlavu občana připadá v banánových republikách a nejspíš taky v České republice. V každé revoluci dochází k hromadným přesunům velkých majetků - jinak by nemělo smysl revoluci dělat. Každý velký majetek má svůj původ v nelegálních a hrůzyplných akcích. Například ve Francii kvůli tomu vyvraždili hugenoty, v USA indiány, pro anglickou korunu hromadil majetek pirát sir Francis Drake a podobně. Ovšem když velké majetky definitivně dostaly svého majitele, zájem o revoluce se vypařil a nastal vývoj. Podle mého právě prožíváme úplně stejný proces, akorát se zhruba stoletým zpožděním. Proto je u nás v současné době možné cokoli a malému podnikateli, který by - chraň Pánbůh - chtěl být navíc ještě poctivý, nezbývá, než tento fakt respektovat. Prostě pořádek a vývoj nastane až poté, když se rozdělí všechny velké majetky.

     Co se týče obchodu, ten s prostředím velmi úzce souvisí.  Ve vyspělých ekonomikách platí: když chceš zbohatnout, nedělej politiku, dělej obchod. U nás je to přesně naopak: když chceš zbohatnout, běž do politiky a uděláš dobré obchody. Všimněte si, že samotnou výrobou čehokoli se zbohatnout nedá. Já aspoň neznám žádnou bohatou osobnost České republiky, která by zbohatla ve výrobě. Na druhé straně je pravda, že prodat je dnes větší problém, než vyrobit. Proto jsou katalyzátorem obchodu provize, což je někdy slušné slovo pro úplatek.

     D jako daně. Slyšela jsem, že daně jsou trestem za špatně vedené účetnictví. V každém případě se však nedivím, že se asi nikomu do placení daní nechce. Co je totiž jejich podstatou? Snížení zisku podnikatele z titulu státní direktivy. Stát si prostě spočítal, kolik peněz bude potřebovat a tuto sumu na podnikatelích vymáhá, aniž by se jich zeptal na jejich názor, aniž by se k nim choval jako k zákazníkům. A tito podnikatelé třeba vůbec nechtějí platit senát, zduřelý parlament a další administrativu. Cítí to jako neférové jednání a proto se každý z nich snaží daně "optimalizovat". Česky to znamená - zaplatit co nejmíň, nejraději nic.

     Neplatiči. Opět se jedná o specifickou situaci pro Českou republiku. Dodavatel dodá zboží, prodejce je prodá, ale místo peněz dodá dodavateli nanejvýš omluvný dopis, v němž vysvětluje svou platební neschopnost a že možná někdy příště... A protože se tyto situace řetězí a nabalují po celé republice, vzniklo tak bezmála nové průmyslové odvětví, zabývající se likvidací dluhů, někdy i s dlužníky. Žádná legrace, peníze neznají slovo slitování.

     Inflace je dalším neveselým pojmem současné doby. Moje babička ji charakterizovala říkánkou: Kilo muky, dva nanuky, špulka niti, stovka v .... Já sama nemám co nového dodat k tomuto jevu, popsaném v každé ekonomické učebnici.

     Když člověk začíná uvažovat o vlastním podnikání, tak obvykle má nápad a nemá kapitál anebo má kapitál- a nemá nápad. Je-li dostatečně umíněný, po nějaké době se mu to scvakne, takže má i nápad i kapitál, ale jestli něco nedomyslel, tak po další době nemá ani nápad, ani kapitál. Přitom speciálně v České republice musí domýšlet věci, na které by ve vyspělých ekonomikách nemusel ani pomyslet. Jinak má kapitál tu podivuhodnou vlastnost, že když je z cizího, tak z něj krev neteče. To je podstatou všech korupcí a podezřelých sponzoringů /Proč bych ti nedal cizí kapitál, když ty mi za to založíš můj vlastní./ Ale komu kapitál říká "pane", ten si pořádně rozmyslí, než mu nechá pustit žilou.

     Další pojem na řadě je aktivita. Obecně platí, že přináší výsledky a tudíž i závist. Jestli si ale někdo myslí, že aktivitě /rozuměj poctivé aktivitě/ se dnes meze nekladou, nemá tak docela pravdu. Kromě všech problémů, o kterých jsme už hovořili, proti tomu stojí i nemocenské a sociální dávky u lidí s mírně podprůměrnými platy. Například pětičlenná rodina, pakliže jsou rodiče nezaměstnaní, dostane dnes na sociálních dávkách od magistrátu okolo 11 000 korun. To odpovídá platu asi 14 000 Kč hrubého. Průměrný plat se však pohybuje kolem 11 000 korun, čili když zůstane matka v domácnosti /tři děti jsou tři děti/, průměrný otec přinese domů méně, než jsou sociální dávky. Proto zůstane v domácnosti taky a je po aktivitě. Podobné je to i u dávek nemocenských, kdy jen podle seznamu poznáte, kdo má ve firmě manažerský plat /žádné nemocenské/ a kdo podprůměrný /hodně nemocenských/.

     Trh. Jeho neviditelná ruka je prý schopna všechno vyřešit. Do jisté míry ano. Jestliže se z bývalé mlékárny na rohu stane řeznictví, zafungoval trh. Když řezník za půl roku zkrachuje a stane se z něj knihkupectví, opět zafungoval trh. Jenže už za tři měsíce je na tomto místě bufet s hot dogy. No a o něco později to skončí u sex shopu. Kdo že ty přestavby a nesplacené úvěry zaplatí? Zkrachovalí podnikatelé, kteří nemají nic a přitom jezdí v luxusních autech, napsaných na své manželky? Ani náhodou. Zaplatí to společnost, tedy my. Nebylo by proto mnohem prozíravější, kdyby starosta obce řekl: "Zbláznil ses? Třetí řezník tady na tom plácku? My tu potřebujeme holiče." Tento případ je zároveň ilustrací rozporu mezi monetarismem a keynesiánstvím. Ale není to zas tak jednoduché. Nutno totiž dodat, že není horšího majitele čehokoli, než je státní úředník.

     Ekonomika je velmi široký pojem, proto se jen stručně zmíním o té "makro" a "mikro". Když mi nějaké události v makroekonomice nejsou jasné, převedu si je jakoby na naši rodinu - a rázem se všechno zprůhlední. Další můj laický poznatek je, že makroekonomika se chová jako vláda: eviduje, přerozděluje a koncepčně nebo nekoncepčně ovlivňuje. Mikroekonomika je proti tomu jako lid: tvoří a snaží se co nejvíce obalamutit vládu. Pokud se nepletu, ideální propojení makro a mikroekonomiky zatím nikdo nedokázal definovat. S vládou a lidem je to podobné.

     A nakonec to nejdůležitější - lidé. Když jim špičkový vládní ekonom řekne, že nezná špinavé peníze, srdíčka všech lumpů v tu ránu pookřejí. A když tentýž ekonom uspořádá večeři s premiérem, na kterou pozve ředitele státních podniků s podmínkou vstupu za statisícové částky a potom ty milióny přelije do své stranické pokladny, je podnikatelská morálka v háji. Přitom výsledky každé ekonomiky jsou zásadní měrou ovlivňovány morálkou lidí. Jenže to je kapitola, kterou ryzí ekonomové do svých traktátů povětšině nezahrnují. Bohužel. Já opravdu považuji morálku lidí za pravý kořen všech problémů v podnikání.

     P. S. Jestli i po přečtení této úvahy se najde někdo, kdo by chtěl u nás zbohatnout poctivým podnikáním, je buď neuvěřitelný fantasta nebo opravdu ví, co chce. V každém případě mu závidím.

            Jiří Muladi