SeniorTip

Čtení z Biblí kralické podle Ivana Olbrachta (4)

Země zaslíbená

První vydání šestidílné Kralické bible se událo v letech 1579 až 1594, jak jsem připomněla v první části. Ivan Olbracht při tvorbě Čtení z Biblí kralické vycházel z posledního vydání bratrského, jež se událo v roce 1613.

V roce 1913 vydal vlastním nákladem J.Otto v Praze svazky Bible kralické “k třistaleté památce”. Na počátku roku 2013 si tedy připomeňme čtyřistaleté výročí tohoto vzácného literárně historického počinu. Bible kralická je stále živá a jako se k ní obracel Ivan Olbracht v čase neblahém pro český národ, v době německé okupace, tak se s ním můžeme k tomuto klenotu vrátit i dnes, v době převrácených hodnot a obecné neúcty k českému jazyku.

Jozue. Po smrti Mojžíšově řekl Bůh Jozuovi: “Vstaň nyní a překroč Jordán, ty i všechen lid tvůj. Každé místo, po kterém šlapati budete, dal jsem vám, jak jsem mluvil k Mojžíšovi. Jak jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou, a nenechám tě samotného, aniž tě opustím. Posilniž se a měj se zmužile!“

Tedy přikázal Jozue, aby se lid přichystal k přejití řeky, neboť se strojil dobýti Jericha, města hrazeného a pevného, které na druhém břehu chránilo přístup do té země.

Dva izraelští zvědové, za pomoci nevěstky z Jericha jménem Raab, zjistili, že zajordánští obyvatelé se jich bojí. A tu se čtyřicet tisíc obrněných izraelských bojovníků hnulo k Jordánu a s nimi kněží, nesoucí archu úmluvy Hospodina s Mojžíšem. Všechen lid se vydal za nimi.

První vstoupili do vod Jordánu kněží s archou úmluvy a všechna voda přitékající se zastavila, voda odtékající odešla do moře.

Kněží s archou úmluvy stáli uprosted řeky na suchu a pokud kolem nich přecházely zástupy, nehýbali se… Uvnitř ní byly uloženy desky s božími přikázáními, zákony Mojžíšovy a nádoba s chlebem manou.

Když všichni přešli Jordán, jeho vody opět začaly proudit. A Hospodin přikázal Jozuovi obcházeti po sedm dní hradby Jericha.

Obcházeli město, napřed ozbrojenci, pak sedm kněží troubících v beraní rohy, potom byla nesena truhlice Hospodinova a za ní se bral ostatní lid. Když obcházeli hradby dne sedmého…kněží zdlouha zatroubili a lid se dal do křiku náramného. A zbořila se zeď Jericha… A pohubili ostrostí meče jako proklaté všechno, co bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla.

Jozue spálil město ohněm, i všechno, co v něm bylo, stříbro však a zlato a nádoby měděné i železné složili na poklad v domě Hospodinově. A proklel Jericho, aby je už nikdo nemohl postaviti a žádné jiné na jeho místě.

Gedeón. Po smrti Jozuově, který opanoval velkou část země a rozdělil ji dvanácti kmenům, užíval Izrael po několik pokolení v míru toho kraje. A bylo tehdy jako i vždy potom. Kdykoli byl Izrael poslušen svého Boha, ten jej chránil, ale když se začal mísiti s národy, mezi nimiž žil, a uctívati bohy cizí, Hospodin jej opouštěl a vydával v ruce cizozemců.

V době, kdy neměli ještě králů a lid byl spravován soudci, dopustil Hospodin, aby byli po sedm let v moci Madiánských.

Když pak velmi zesílila ruka madiánských a lid byl jimi velmi tísněn, rozpomněl se na Hospodina a volal k němu.

Hospodin lid izraelský vyslyšel, zvolil z něho muže jménem Gedeon a přikázal mu, aby ze všech ozbrojenců vybral tři sta nejstatečnějších. Ti přepadli tábor Madiánských a vyvolali v něm zmatení, v němž jeden proti druhému obrátil svůj meč.

Tehdy se v Gedeonově táboře rychle sešikovali bojovníci z pokolení Neftalímova, Aserova a Manasesova, vyrazili a honili Madiánské, bijíce je.

Tak sníženi byli Madiánští před syny izraelskými, aniž potom pozdvihli své hlavy. A byl pokoj v zemi ve dnech Gedeónových po čtyřicet let.
Měl pak Gedeón sedmdesát synů, kteří pošli z beder jeho, neboť měl žen mnoho. A když zemřel v starosti dobré, pochován byl v hrobě otce svého Joasa.

Samson. Bůh určil Mojžíšovi takový řád pro muže i ženy, kteří, chtějíce se celí oddati Hospodinu, činí slib nazareů: zdrží se vína i nápoje opojného, nebudou píti octa vinného a octa z nápoje opojného, nebudou jísti hroznů zelených ani suchých, ani žádné věci pocházející z vinného kmene od zrnka až do šupiny. Po všechny dny slibu nazarejství nedotkne se jejich hlavy břitva, dokavad se nevyplní dny, po něž se oddali Hospodinu. Svatí budou a nechají růsti vlasy své.

Stalo se, že Izraelští opět zapomněli na Hospodina a upadli do rukou Filištínských. V té době žil v Zaraze muž jménem Manuel, jehož žena porodila syna a nazvala ho jménem Samson.

Dítě rostlo a Bůh mu žehnal, neboť si ho vybral, aby bil Filištínské, jakmile dospěje. K tomu byl tento Samson obdařen obrovskou silou. Hospodin ho navedl, aby si oblíbil filištínskou dívku a vzal si ji za ženu, aby skrze ni došlo ke sváru mezi Samsonem a Filištínskými. A skutečně, otec té dívky dal ji přesto za ženu jinému. Ve vzájemných bojích dívka i její otec zahynuli, stejně jako množství Filištínských. Nakonec Samson s jedinou zbraní, osličí čelistí, pobil Filištínských tisíc.

Po tomto vítězství byl Samson zvolen soudcem lidu a soudil Izraelské po dvacet let. Ale Filištínské bíti nepřestal… A zamiloval si ženu, jejíž jméno bylo Dalila. K té přišla filištínská knížata a řekla jí: “Oklamej ho a zvěď, v čem jest jeho tak veliká síla, abychom ho mohli přemoci, svázati a zkrotit! Učiníš-li tak, dáme ti každý z nás tisíc a sto lotů stříbra.”

Dalila z něj to tajemství mámila tak dlouho, až se jí jednou svěřil: “Jsem nazarejský boží již za života matčina a mé hlavy se nikdy nedotkla břitva. Kdybych byl oholen, odešla by ode mne má síla, zemdlel bych a byl bych jako jiný člověk.”

A tu Dalila uspala Samsona na svém klíně. Když usnul, povolala holiče a dala oholiti sedm pramenů jeho vlasů.

Filištínští čekali v záloze, Samsona snadno přemohli, svázali ho a oslepili ho.

Pak ho odvedli do Gázy a uvrhli do domu vězňů.

Vlasy však Samsonovi znovu dorůstaly. Jednou ho nechali Filištínší vyvésti z vězení, aby si z něj mohli tropit posměch; nechali ho hrát na harfu v chrámu.

Ten byl plný mužů a žen, byla tam všechna knížata filištínská, ano i na ploché střeše chrámu bylo lidu okolo tří tisíc. Samson hrál a všichni se na něho dívali…. A tu on objal oba prostřední sloupy, na nichž stál chrám, jeden rukou pravou, druhý levicí.

“Nechť umře můj život s Filištínskými!” zvolal.

Nalehl na sloupy mocně a síla Hospodinova vstoupila zas do něho a zřítil se dům a padl na knížata a na všechen lid, který byl v něm. A bylo mrtvých, které pobil umíraje, více než těch, které pobil, jsa živ.

Rút. Za časů soudců se stalo, že byl v zemi hlad a že muž jménem Elimelech se s manželkou a dvěma syny vystěhoval z Betléma Judova a bydlil pohostinnu v zemi moábské. Jeho žena se nazývala Noémi, synové pak Mahalón a Chelión.

Elimelech však zemřel a synové pojali za manželky dcery moábské, jeden dívku jménem Rút, druhý Orfu. Ale když uplynulo téměř deset let od otcova odchodu z Judska, zemřeli také oba synové Noémini.

Noémi žila nějaký čas se snachami, ale rozhodla se vrátit se do své domoviny. Svým nevěstám radila “Jděte, navraťe se každá do domu své matky. Buď k vám Hospodin milosrdný, jako vy jste byly milosrdné k mým synům i ke mně.”
Políbila je a ony plakaly. Chtěly jít s Noémi a po velkém přemlouvání se ke své matce vrátila Orfu, kdežto Rút přece jen pokračovala dál se svou tchyní.

Když obě došly do Betléma, počínali tam právě žnouti ječmen. Rút šla a sbírala za ženci klasy na poli, které náleželo muži jménem Bóz. A ten byl příbuzný Elimelechelův, manžela Noémina. Řekl Rút: “Jest mi známo, co všechno jsi po smrti svého muže činila pro svou tchyni, že jsi opustila otce, matku i zemi, ve které ses narodila, a šla jsi mezi lid, jehož jsi předtím neznala. Odplať ti za tvůj skutek Hospodin! A jeho mzda buď bohatá, poněvadž jsi přišla, abys pod jeho křídly doufala.”

Jest pak v Izraeli zákon, umřel-li by muž nemaje syna, že jest jeho bratr povinen vzíti si ženu mrtvého za manželku a nazvati prvorozeného, kterého by mu porodila, jménem bratrovým, aby jeho jméno nebylo z Izraele vyhlazeno.

Bóz jako nejbližší příbuzný zemřelého Elimelecha a jeho zemřelých synů, povolal deset starších města a před nimi a vším shromážděným lidem prohlásil toto: “Jste dnes svědky, že se ujímám všeho, co bylo Elimelechovo, i všeho co bylo jeho synů. Beru si za manželku i Rút Moábskou, ženu Mahalónovu, abych vzbudil mrtvého v dědictví jeho a aby nebylo zahlazeno jméno mrtvého zprostředka bratří jeho a z brány jeho města. Jste dnes svědkové toho.”

Tak se Rút stala jeho manželkou a Hospodin dal, že počala a porodila syna.

Noémi se stala dítěti pěstounkou, chlapec dostal jméno Obéd.

Obéd byl otcem Izaie Betlémského. Izai pak otcem Davida krále.

Ilustrace vybrala Olga Janíčková

Olga Janíčková

* * *
Zobrazit všechny články autorky

Datum	Jméno	Téma
21.07. 09:14	kusan
21.07. 08:32	LenkaP

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás