Tak jsem zase v tom. V nadšení !!! Dlouho jsem se nedostala z kolotoče zbytečností a neproduktivních činností, ale najednou... chodí ke mně 2 dětičky ťukat na piáno, mám radost, a protože jsou to skoro začátečníci, tak jim stačím ve hře na 4 ruce. A po dlouhé době se ozval kapelník amatérů, že se koná sraz harmonikářů v Kostelci nad Orlicí, a jestli pojedu, a jestli hraju, a kdy si přijdu zahrát, a proč lenivím, a že je to radost, když lidi zpívaj... no, odolejte tomu!
A tak jsem ze zmrzlé chaty přivezla heligonku a tahám ji doma jak měch, jen aby se rozezněla. Nejde mi to bravurně, ale nešť ! Takových nás je. A velmi jsem se těšila do toho Kostelce. Jako by mne chtěl někdo odradit, začal navečer padat sníh, a já se tak bojím autem, a potmě obzvláště.
Ale dojeli jsme!
Na náměstí je budova „Rabštejn,“ kino a kulturní sál současně, nádherně totalitní, výčep hned u vchodu láká na panáka, na stěnách nádherné fotografie z Laponska od místních cestovatelů. Návštěvníci všichni seniorského věku, naopak soutěžící byli z řad mladších a ještě mladších.
V sále nebylo místa volného, seděli jsme každý jinde a já jsem nechala ve zmatku vybít fotoaparát.
Večer uvedl vtipný průvodce. Na pódiu je výzdoba, odpovídající hrdosti na místní klub harmonikářů, všude po stolech byly harmoniky a harmoničky a kufříky s instrumenty až tajuplnými. A pak se na pódiu střídali ti, co se přihlásili k účinkování. Nejvíc mne překvapil mladý muž z Jihlavy, který začal „prý“ v lednu, ale hrál jak divoch a zpíval, až strhl celý sál ke sborovému zpěvu. Pak se střídali heligónkaři, akordeonisté, někdo v kostýmu pražských Pepíků s mlynářskou čepicí, někdo jako flašinetář s kloboukem na almužničku, někdo jako elegán. Do toho vystupoval estrádní komik minulých let, ale měl originál harmoničku tahací i foukací v jednom a rozveselil. Byla jsem upozorněna, že to pravé ořechové přijde až později.
A opravdu!
Když nastupovali pánové s harmonikami víceřadovými, tajil se ve mně dech. A když hráli ve dvojicích a trojicích, bylo to jako orchestr. V předsálí se formovaly skupinky podle repertoáru a tam se sehrály jak heligonky, tak akordeony, do toho leckdo přidal klarinet a nebyli k zastavení. Večer se protáhl. Mnozí účastníci jezdí na srazy harmonikářů po celé republice i na Slovensko a do Polska a dokonce k nám prý jezdí i Němci. Harmoniky zažívají obrovský rozkvět, srazy jsou vyhlašované i na internetu a dokonce jsem tam našla i stránky, kde je škola pro začátečníky i pokročilé. Je to interaktivní, je to v MP3, můžete si to stáhnout, je tam seznam textů, seznam not, CD a interpretů, je tam fotogalerie nástrojů a seznam prodejen. Lidé se tam dávají dohromady, jsou tam oznamované další a další srazy. Mnohé obce si vzaly za své zaštítit harmonikáře svým majestátem.
Takže mám radost!
Rozkvět zažívá i amatérské divadlo, shlédla jsem nedávno tři představení a lidé se jen hrnou. Že by televize se svými reality - nevkusy měla na kahánku? Kéž by! V realityshow nemáte šanci, jestliže nejste mladí a draví. S harmonikou máte šanci vždycky a jako posluchač a sborový zpěvák obzvláště.
Chcete-li se podívat, navštivte třeba stránky www.keblovaci.cz nebo www.paleo.cz/heligonky nebo si dejte něco takového do vyhledávače. Já už se těším, až na nějaký sraz pojedu. Pár fotek posílám a srdečně zdravím.