Byl podveèer zaèátkem prosince, kdy¾ mi vnuèka Katka domyla v bytì okna a vyprala a povìsila záclony. To jsou práce, které u¾ nezvládám a tak mi s nimi pomáhá rodina. Kdy¾ je vìšela, neodpustila si poznámku.
„Dìdo, záclony je tøeba pøi roztahování uchopit rukou co nejvýše a to ty s tou svou skoliózou nedoká¾eš a pomocné tyèky máš jen na jedné stranì. Proto si ještì dvì dokup, co nejdøív, ušetøíš si záclony a sobì námahu.“
Nu, nedostal jsem se k tomu co nejdøív, ale teprve o pár dní pozdìji, a ejhle – v této zemi není obchodùm s bytovým textilem nic takového známo! Tedy alespoò ne tìm nìkolika, které se mi podaøilo s námahou obejít. Nemaje ani silu ani náladu putovat po celé Praze, obrátil jsem se na vševìdoucí internet. A opìt ejhle – objevil jsem hned dva. Jen¾e ¾ádný z nich nemá toto zbo¾í na skladì – musí je teprve objednat. Dodací doba asi tøi a¾ ètyøi týdny.
To u¾ jsem zaèínal tušit, ¾e to bude artefakt nejménì z Japonska. Zvolil jsem tedy obchod na Smíchovì, mnì bli¾ší a poslal poptávku. Nabídka došla druhý den ráno s potvrzením dodací lhùty cca 4 týdnù a cenou 300 Kè/kus!
No, to u¾ mi bylo jasné, ¾e nepùjde o dovoz z Japonska, ale podle ceny spíše od Tiffanyho z New Yorku, pokud tenhle klenotník kšeftuje taky v téhle bran¾i. A tak jsem, tý¾ den odpoledne, u¾ trochu klidnìjší, usedl ke svému prostøedníkovi se svìtem a poslal odpovìï:
Dìkuji za nabídku,
ale to je cena pro mne moc vysoká. Ty poslední záclonové tyèky jsem koupil ještì v NDR za dvacet marek, tehdy v pøepoètu za 30 Kès/ks. Byly, a poøád ještì jsou, pota¾eny støíbøitou látkou a opatøeny dole PVC rukojetí a nahoøe oèkem s chromovanou karabinkou. Nevím, jak vypadají ty dnešní, ale asi jsou super luxusní. Já vím, ¾e kdy¾ dnes pùlka chleba stojí 26 Kè, nemù¾e být taková vìc za stovku. Také to nevyèítám Vám, jen jsem si tak povzdechl.
Zítra si koupím v Hornbachu dvì metrové plastové tyèky k rajèatùm za 15 Kè, dvì karabinky s krou¾kem za 4 Kè a 3 dm2 ¾luté ko¾enky na rukoje» za dvacku. A kdy¾ nepoèítám práci a pár kapek Herkulesu na ty heftíky, pøijde mnì to na míò ne¾ padesátku. Inu, zase si pomáháme svýma èeskýma rukama jako za komunistù. Tenkrát jsem mìl peníze (ne moc, ale na ty tyèky mi to staèilo) jen¾e nebylo zbo¾í. Teï je spousta zbo¾í, ale zase holt na nì nemám. No, nic ve zlém, to mi jen tak ujely na klávesnici ruce, ony se mi dost tøesou, páè je jim u¾ obìma, a s nimi i mnì 87 let samozøejmì!
Promiòte mi, prosím, tìch pár minut, o které jsem Vás tím ètením pøipravil a pøeji Vám pøíjemný den a lepší zákazníky, ne¾ jsem já a podobní dìdové a babky.
Ludìk «opka, Praha.
Ubìhl první adventní týden, nastal druhý a já na u¾ Katèinu radu témìø zapomnìl, kdy¾ jsem v poštì našel tenhle neèekaný majlík:
Dobrý den pøeji,
omlouvám se, ¾e reaguji tak pozdì, ale v dnešní dobì je to bohu¾el velký pracovní nápor. Jestli dovolíte, kdy¾ jsem si pøeèetl Váš dopis, který mi pøipomenul, jak jsem sám v urèité dobì suploval veškerý nedostatek zbo¾í svojí invencí, objednal jsem ony tyèe s tím, ¾e nám udìláte radost, pokud si je vezmete a èástku symbolicky necháme na jedné korunì. Jakmile nám dojdou, ozveme se a domluvíme pøedání.
Jenom prosím o trpìlivost, dodací doba je skuteènì asi 4 týdny.
S pøáním hezkého dne, J.B. majitel obchodu.
Vìøte mi nebo ne, ale tìch pár øádkù nejen ¾e mne trefilo pøímo mezi oèi, tak¾e mi obì znaènì zvlhly, ale zabrnkalo v moll i na duši. Inu, èekali byste to dnes a tady? Trvalo chvíli, ne¾ jsem se vzpamatoval a tak ještì tý¾ den, dokud ta struna ve mnì znìla, odešla moje odpovìï:
Vá¾ený pane B.,
nevìøím svým oèím, ¾e je v dnešní dobì mo¾né, aby se obchodník k zákazníkovi takhle zachoval, zejména kdy¾ jsem u Vás ještì nikdy nic nekoupil a tady ¾ádným Vaším klientem, hodném výhody, nejsem. Proto je Vaše nabídka hodna obdivu, ba pøímo Zlaté ceny, kdyby ji nìkdo v téhle zemi vùbec udìloval. Tak¾e pøijmìte v pøíloze alespoò Merkurovu bo¾í rù¾i jako výraz mé úcty!
Velmi rád a s vdìèností si pro ty dvì tyèinky pøijdu, ovšem ne za cenu jedné koruny, to bych se stydìl, ale rád za nì dám stokrát tolik.
S pozdravem, Ludìk «opka,
Praha.
* * *
A to je (zatím) konec pøíbìhu. Já vím, ¾e to není ¾ádná dojemná, lyricky zbarvená historka, spíše jen jakási zpráva, ale ten zá¾itek je pro mne neèekaným a mimoøádnì vzácným vánoèním dárkem. Tedy ne ta sní¾ená cena sama, ale to, ¾e nìkdo zcela cizí a neznámý je ochotný ztratit nìkolik set, aby pomohl a potìšil nìkoho rovnì¾ cizího a neznámého. Rád mu své podìkování vyjádøím pøi osobním setkání.
nevìøím svým oèím, ¾e je v dnešní dobì mo¾né, aby se obchodník k zákazníkovi takhle zachoval, zejména kdy¾ jsem u Vás ještì nikdy nic nekoupil a tady ¾ádným Vaším klientem, hodném výhody, nejsem. Proto je Vaše nabídka hodna obdivu, ba pøímo Zlaté ceny, kdyby ji nìkdo v téhle zemi vùbec udìloval. Tak¾e pøijmìte v pøíloze alespoò Merkurovu bo¾í rù¾i jako výraz mé úcty!