Kapličky u nás doma
Brázd hnědí dumavou a přeslic tichým váním
ten kraj se obléká...
L. Stehlík
Signály z minula, majáky dávných časů,
ostrůvky naděje malých a pokorných.
Klekání v podvečer, co volá domů z pole,
do chaloupek, provoněných teplem chleba,
chleba s dvěma kůrkami, doma pečeného.
Políčka jako dlaň, barevné záplaty
na vláčných kopcích našich dětských tužeb.
Důstojnost kostelíčků s báněmi věží,
střežících v kraji mír a víru,
víru, narušenou občasným hříchem tiché ovečky.
Potůčky klikatící se v meandrech luk,
co víly na nich tančí a blatouch žlutě vítá jaro.
Zlatavá housátka, v kýčové zeleni
jarního povodí jahodového potoka.
Slzičky panny Marie, kapky mateřské bolesti
ve stráních za vískami.
Stíny dědečků co hřáli se na slunných zápražích,
tak jako děti na čistých zástěrách babiček.
Modravý pruh lesů splývá s obzorem
a jeho velebnost neruší zmatnělá bělost
kaplí vzdálených, co zvonkem drobným
oznamují smrt souseda, přítele, člověka.
A svolávají k modlitbám.
Kapličky domova, vracím se úvozy,
co vedou do oblak,
provázen vůní lip a včelích plástů.
S vírou,
že až za mnou zaklinká umíráček,
dva, tři lidé smeknou a šeptnou: škoda ho…
Josef Hejna
* * *
Zobrazit všechny články autora