Zápisky vojáka z první svìtové války – 7
16. kvìtna 1916
A¾ do dvou ráno pochodujeme krásnou nocí do Mocorony. Celou cestu z obou stran zpívají slavíci, do toho huèí øeka Adi¾e. Jak krásný zá¾itek by to byl v míru. Bohu¾el jsme ve válce. U¾ v pùl šesté odchod do Zambana. Zde ji¾ je slyšet støelbu z dìl. Druhý den je odpoèinek. Zkouším na udici chytat v Adi¾i jen¾e bez úspìchu. Veèer slavnostní veèerka s hudbou na oslavu jednoletého výroèí války s Itálií.
Druhý den veèer odchod. Celou noc jdeme pøes Trident,Beremici do Suzy, kde je celodenní odpoèinek.
Pìstuje se zde mnoho bource morušového. V ka¾dém stavení na to mají zaøízenou komoru.
V jezeøe jsem chytil tlouštì a velkého pstruha duhového. Prvnì v ¾ivotì tuto rybu dr¾ím v ruce a je to nádhera.
Kolem vedou zajaté Taliány. Veèer v 18 hodin jdeme v bouøce do Galdonasco. Zde jsou všade stopy války. Rozbourané a vypálené domy. Po dni odpoèinku v pùl tøetí ráno pochodujeme pøes hory do Klonky. Dorazili jsme a¾ odpoledne. Je tu chladno a rokle plné snìhu.
1 a 2 èervna je odpoèinek. A¾ 3 den odchod. Odpoledne jsme pøišli do lesa na Italské pùdì. Je zima a prší se snìhem.
V noci jsme postavili stan, který byl do rána celý promrzlý a zasypaný 60 cm.snìhu. Odpoledne zase pochod do Campolonko. Byl jsem se podívat na zdejší pevnost. Ètyøi velké pancéøové vì¾e se zasazenými 28 cm dìly. Vše rozbito od našich 30 a pùl velkých mo¾díøù. V zemi jsou velmi rozsáhlá, betonová, ètyøpatrová kasárna s poèetnými zásobami munice.
Shora je vidìt na velikou Italskou rovinu. Je to snad 10 km pode mnou. Sledoval jsem asi dvì hodiny dole dìlostøelecký souboj.
A¾ do 17 èervna jsme stále na místì. Sbírám nìjaké houby, ale je zima a tak rostou daleko od sebe.
18. èervna 1916
Jedeme zpìt k provianttrénu. Ka¾dý den je zkouška. Postup našich byl zastaven. Zato Italové se dr¾í na místì. Nad námi se odehrál letecký souboj. Velký, èerveno modro bílý letoun Caproni a dva naše aeroplány. Pronásledují velikána jako vlaštovky vránu. Oba na nìho udr¾ují silnou kulometnou palbu. V jednom okam¾iku se vyrovnali.Caproni uprostøed, naši po obou stranách. Náhle z našeho letadla po pravé stranì odlétlo køídlo a rùzné další souèástky. Asi 300 metrù od nás se letadlo øítí k zemi. Ne¾ dopadlo z druhého našeho stroje ulétlo kormidlo a v ohni také padá dolù.
Italské letadlo se sneslo asi do výše dvì stì metrù a tøikráte zakrou¾ilo nad místem, kde dopadli naši. Tisíce obláèkù z šrapnelù a granátù našich protiletadlových dìl kolem nìho víøí. Kde kdo ze zemì po nìm z pušek a kulometù støílí. On však po prokázané úctì našim padlým hrdinùm se majestátnì vznesl do výšky a pomalu, klidnì letí smìrem na Itálii.
Byla to od tìch Italských letcù veliká odvaha. Kdy¾ byla naše letadla sestøelena, vypadalo to stejnì, jako kdy¾ se na honì sestøelí koroptev. Jen zde vzduchem nelétá peøí, ale rùzné souèástky.
6. èervence 1916
Pøed pøíchodem do Mortarela na øece Adi¾i kluci zabili veverku. Já si upekl maso a zbytek vycpal. Regimentstambor Malík ji pak dlouho nosil v batohu. V pùl páté odpoledne jsme vyjeli na cestu, která trvala celý den a noc s cílem Nábrezina. Je to asi 20 minut od moøe. Prvnì vidím moøe Adriatické nebo Støedozemní. Je to a¾ k obzoru sahající nekoneèná spousta vod. V dáli je vidìt lodì, které jsou jen jako bìlavé body. V blízkosti jsou mramorové lomy. Velké tabule a¾ 2x3 metry silné pouze jen 5 cm se loupou jako karty. Krásný bledìzelený mramor s pøíènými pruhy.
Odešli jsme do Vally, jen asi tøi km vzdálené. Jsme ji¾ blízko fronty. Je slyšet nejen dìla, ale i pušky a kulomety. Bydlíme pod stany v lese. Nad námi létá mnoho aeroplánù. Obzvláštì tìch velikých, Capronni. Jsou jako velicí, barevní motýli.
4. srpna 1916
Jsme ve Valle. Ka¾dý den hrajeme v polním kinì. Ráno je pøesun do Lippy. Tam se zabydlujeme v lese pod stany.
Pùda je zde vápenitá. Bývalé moøské dno. Velice rùzné útvary pùdy. Jen¾e celkem neplodné. Místy kameny ohrazené kotlinky tak 20 a¾ 50 ètvereèních metrù a tam nevalná kukuøice nebo brambory. Tu a tam fíkovník, vavøín nebo rozmarýna. Zato keøe ostru¾in, které jsou opravdu veliké a sladké. Jsou zde tepla. Cikády, tj.veliké mouchy celé dny protivnì vrèí. Daleko hlasitìji, ne¾ u nás cvrèci.
®ivot zde bì¾í od 3 hodin ráno do 9. a od 17 do 19 odpoledne. Pøes den se nedá pro vedro pracovat. Voda zde ¾ádná není.
Ve vsích mají pod okny svedenou vodu do vycementované studnì a¾ 15 m hluboké a a¾ 8 metrù prùmìru. Z této vody ¾ijí po celý rok. Pìstují tam malé rybky, barevné jako u nás v akváriích. Prý tu vodu èistí a udr¾ují trochu v pohybu, aby neztuchla.
Je zde také mnoho bukových houštin. A¾ 30 prutù v jednom keøi. Jsou to známá bièiš»ata Triestky, které se u nás prodávají.
13. srpna 1916
V noci jsme se pøesunuli k vesnici Saskidu na bøehy øeky Vipavy. Oproti hoøejším planinám je zde pravý ráj. Údolí široké, samé vinice a pole. Lo¾írovali jsme ve mlýnì na zahradì. Mlýn mìl 14 vodních kol a takté¾ tolik pískovcových slo¾ení. Jsou to jen asi 40 cm široké kameny, bez vysévání. Jenom na šrot. Nejjednodušší mlýnská zaøízení.
Øeka je zde malá, ale plná ryb. Hlavnì úhoøi s duhoví pstruzi. Chytil jsem dvì neznámé, celkem kulaté, ryby.
Zahrady plné hrušek, švestek a vína. Vše zralé.
15. srpna 1916
V noci alarm a odchod na staré místo nahoøe v lese u vesnice Lippy. Zde jsme a¾ do 20.srpna. Veèer odchod pøes Reifenberg do údolí Vipavy. Pøišli jsme tam v pùl osmé ráno. Jsem u¾ 107 nedìlí na vojnì.
Zùstali jsme pod strání v krytu velikých fíkovníkù ve stanech.
Zaøídili jsme se po domácku. Máme s Haufem a Chadimem veliký stan. Velmi dobøe se nám vede. V jednom rohu stanu máme jedlé kaštany. Kdy¾ docházejí, pøineseme si další a ohromné rù¾ové hrozny sladkého vína. Ve druhém rohu jsou brambory a kukuøice. Ve tøetím tabák, cigarety, víno, špek, konservy a rum s borovièkou.
Specializoval jsem se na rybaøinu. Chytím velké mno¾ství úhoøù a duhových pstruhù.
Touto ú¾labinou teèe malý potùèek. Pøehradili jsme si o a máme tam nìjaké ryby. Udìlal jsem koleèko, na stromy pøibil prázdné špulky. Je z toho celý stroj, který nám to tu trochu o¾ivuje.
Stan máme pod velkým fíkovníkem, který má vìtve a¾ k zemi. Je plný velkých, ¾lutých plodù, velmi podobných menším, a¾ pøíliš sladkým a mdlým hruškám.
Fíkù jsou tu ètyøi druhy. Velké a malé modré spolu s malými a velkými ¾lutými plody. Hned vedle strání plných ji¾ zralých jedlých kaštanù. Jen divoké vlašské oøechy, menší ne¾ u nás, teprve dozrávají. Menší vinice, které dávají veliké rù¾ové nebo ¾luté hrozny. Velmi voòavé a sladké. Protkány jsou políèky rajských jablíèek ji¾ také zralých. Místo trní tu rostou jen keøe rozmarýny, vavøíny (bobkový list), plané citrony a pomeranèe. Pouhé keøe s plody malièkými a nepo¾ivatelnými, ale listy velice vonnými.
Vše je opuštìné. Obyvatelé všech osad byli vystìhováni.
Za ryby u oficirs-miná¾ mìním cigarety, špek a lepší koøalku. Mít tak dost háèkù a šòùrek, dále návnady jako jsou rousnice a rýbata, to by byly úlovky. Takto za den chytím 3-5 úhoøù a asi 10-15 pstruhù.
Øeka Vipava je velmi krátká. Vytéká ve mìstì Vipavì pøímo ze skály a rovnou na mlýnskou turbinu o síle 30 koòských sil. Po 30 km se vlévá do vìtší øeky Soèi. Je zde hodnì vyder.
11. záøí 1916
Dnes brzo ráno odcházíme do obce Gradíška. Je to velice blízko fronty. Kolem mnoho fíkù a vína. Stále rybaøím.
Byli jsme ubytováni ve dvou domcích-pouze hudba. Talián zaèal støílet tì¾kými dìly pøes nás do Provaèiny na nádra¾í.I do naší vsi zaèal bít. Museli jsme se vystìhovat do lesa k trénu. 19. záøí jsme se usídlili ve mlýnì v Dornbergu. Trochu jsem mlýn opravoval. 24. záøí jsme šli pod stany. Šel jsem se podívat do Terstu. Krásy tohoto mìsta a blízkého zámku se musí vidìt. Popisovat je tì¾ké.
Koupal jsem se v moøi. Èistý písek a køiš»álovì èistá, slaná voda.
1. øíjna 1916
Vrátili jsme se do Saxsidu. Proto¾e to tady u¾ známe, vyhledali jsme si pìkné kvartýry. Tady si nepøipadám ani jako ve válce. Nachytal jsem mnoho a¾ ¾ kilových úhoøù a mnoho více duhákù a¾ dvoukilových.
Taliáni støílejí tì¾kými dìly a plynovými granáty na Reifenberg. Èasem jsou silné bouøky a lijáky. Z toho stoupá voda, kalí se úhoøi jdou jako diví. Jen té návnady se mi stále nedostává.
Máme zde i slu¾by. Infanteristé (prostí vojáci) pomáhají v kuchyni. Svobodníci mají inspekèní slu¾bu a desátníci a èetaøi vozí poštu na frontu do posic. Šikovatelé nedìlají nic.
Slu¾ba na nás pøijde tak za deset dní. Šar¾e dostane k ruce dva mu¾e a veèer, ve 22 hodin, se vyjede velkým nákladním autem. Je to dohromady šest poddùstojníkù a asi 14 mu¾ù. Silnice vede lesy. Pouze na høebenu hor snad 4 km po planinì. Italští dìlostøelci jsou na tento úsek nastøeleni a celé noci tam bijí. Znemo¾òují tím dopravu na naší frontu. Èasto tu bývají velké ztráty na ¾ivotech. Proto není tato slu¾ba oblíbená.
Nic jiného mi nezbylo, kdy¾ pøišla øada musel jsem jet. Pøed dosa¾ením návrší bylo vidìt kolem silnice explose. Asi to bude velmi zlé. Šofér se rozjel šílenou rychlostí, cesta, necesta, kdy¾ jsme se pøiblí¾ili k nejhoršímu úseku naráz Italové pøestali. Bez problémù jsme dojeli do lesù na frontu. Odevzdali pytle, balíky, listiny a nalo¾ili poštu zpìt. Snad minutu po tom, co jsme planinu pøejeli se za námi otevøelo zase peklo. Mìl jsem znova „z pekla“ štìstí.
Druhý den jsme s Chadimem na rybách. S malým sáèkem chytáme kolem mostu rýbata. Vody je tu jen nad kotníky. Nad námi krou¾í Italský Capronni. Protiletadlové dìlostøelectvo na nìho prudce støílí. Vybuchlé šrapnely porùznu padají dolù. Na druhé stranì pilíøe vidím stát pìknou rybu. Musí se pomalu. Mohla by se vyplašit. Naráz padne do vody, pøímo k té rybì celý obal ze šrapnelu. Být o dva metry dál, u¾ bych toto nepsal. Tu hilsnu jsme vzali domù. Mìla dvì a ètvrt kila. Pøi pádu z výšky kolem 1200 metrù bych ji sotva udr¾el v sáèku….
Pøišlo mi, ¾e jedu na dvacet dní na dovolenou. Ráno tedy k lékaøské kontrole na vlak do Nábreziny. Mám zánìt okostice a zuby velice bolí. Ale to se po cestì srovná.
Škoda, ¾e dovolená tak rychle utekla!
21. 12. 1916
Ráno jsem narukoval a hned se šlo hrát do Èernièe. A na uvítanou zrada. Na Štìdrý den dopoledne pøišel rozkaz, aby celá hudba narukovala ke kádru, ¾e bude znovu výbìr pro setniny. Nejsmutnìjší, tøetí Štìdrý veèer na vojnì. 25.ráno v šest jsme vyšli. Setniny byly seøazeny kolem silnice. Plukovník se s námi louèil se slovy „To u¾ na tom musí být Rakousko tak špatnì, ¾e nám odtud berou to poslední, co jsme mìli, hudbu. Lítostí mu kapou slzy. Všem nám podává ruku. Ve velkém lijavci odcházíme.
Po cestì jsme strávili celé svátky.
27. 12. jsme dojeli ke kádru. Tam nás seznámili s tím, ¾e u hudby zùstanou jen mladí. Všichni reservisté jdou k setninám a do pole.
Silvestra pro¾íváme s Chadimem v hostinci U Tlustý a slavíme poslední den dalšího, pro nás prokletého roku pøi sklenièce sodovky. Pivo se zde ¾ádné nikde neèepuje.
Jsme úplnì sami a vzpomínáme ka¾dý na své milé v Èechách. Je prý celkem jisté, ¾e zítra rukujeme k setninì.
Pokraèování pøíštì…
Ze vzpomínek dìdy zpracoval Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora