Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Zlatá trumpeta pro Louise Armstronga, známého Satchmo
V roce 1965, za vlády prezidenta A. Novotného se politická atmosféra v Èeskoslovensku uklidòovala. J . V. Stalin byl po smrti v roce 1953, dokud byl uznáván jeho kult, nabalzamován a stal se vedle Lenina atrakcí v kremelském mausoleu. Odkud pak byl, po zveøejnìní jeho zloèinù Nikitou Chrušèovem na XX.sjezdu KSSS, odstranìn a ulo¾en v roce 1961 u kremelské zdi. Velké politické procesy se ji¾ v Èeskoslovensku nepoøádaly a ka¾doroèní povinný „odstøel“ nepøátel strany, pracujícího lidu a socialismu mìl beránèí podobu. V té dobì jsem pracoval jako novináø v Èeskoslovenské obchodní komoøe. Ta se v šedesátých letech minulého století stala platformou, jako neutrální apolitická organizace, pod její¾ hlavièkou vyjí¾dìly do kapitalistických krajin delegace hospodáøských bosù, aby navazovaly a rozšiøovaly dvoustranné hospodáøské a obchodní styky tam, kam podle oficiální politiky a kmánského ptydepe, pøedstavitelé komunistických vazalských zemí, k nim¾ patøilo i Èeskoslovensko, jezdit v té dobì nemohli. Oblíbené rèení toho èasu bylo také, ¾e tam, kde se obchoduje, tam se neválèí. O tom, ¾e války jsou právì tìmi nejvìtšími obchody, se mlèelo. Obchody se zbranìmi, nièením hodnot a tím nejvíce smutným jevem, se smrtí nejen vojákù, ale i civilních obèanù ¾en a dìtí se realizovaly tehdy a bohu¾el se dìjí dodnes.
V této umírnìnìjší politické atmosféøe docházelo také k regulovanému navazování a rozšiøování stykù i v dalších oblastech spoleèenského ¾ivota. Do Èeskoslovenska pøijí¾dìly známé celebrity svìtového ohlasu, spisovatelé, hudebníci, malíøi, umìlci a také hudební soubory se známými osobnostmi. Mezi tìmi obdivovanými a nejvíce známými byl samozøejmì Louis Armstrong a jeho orchestr. Z vysílání zahranièních rozhlasù a televizí, poslouchaných a zhlí¾ených pokoutnì, byl u nás znám a ovšem¾e, také ¾ádán. A tak Pragokoncert dostal od ÚV KSÈ souhlas, ¾e mù¾e tuto neobyèejnou atrakci zorganizovat.
Pøi své práci novináøe a šéfredaktora èasopisu Èeskoslovenský zahranièní obchod, vydávaného Èeskoslovenskou obchodní komorou, jsem se stýkal s mnoha pracovníky podnikù zahranièního obchodu, mezi nimi¾ jsem poznal øadu milých a sympatických lidí, s nimi¾ jsem navázal letité pøátelství. Podnik zahranièního obchodu Artia, vyvá¾el gramofonové desky, knihy, obrazy a další kulturní statky do svìta. Jeden z jeho øeditelù mne oslovil, zdali bych pro tuto, na tehdejší pomìry zcela mimoøádnou událost, vystoupení Louise Armstronga a jeho orchestru v pra¾ské Lucernì, pøipravil bulletin. S radostí, jsa sám velký fanda Armstronga, mého velkého idolu, a sám také hrající na trumpetu, jsem tuto pøekvapivou nabídku uvítal. Nemìl jsem na její realizaci pøíliš mnoho èasu. O to s vìtším úsilím a zápalem jsem se pustil do práce. Bulletin jsem nazval Jazz news. Od svých známých jsem sehnal v tuzemsku dosud nepublikované fotky, které v té dobì byly uèinìným pokladem. Nìkteré byly sta¾ené ze zahranièních èasopisù. Takté¾ jsem soustøedil mnoho zajímavých informací o svìtì velkého Satchmo, západní jazzové scénì, o jeho druhé man¾elce Lil Harden Armstrong, která sama byla velkou hvìzdou amerického jazzové scény a pøijela s ním také do Prahy. Bulletin se tiskl v tiskárnì Rudého práva a vyšel stotisícovým nákladem. Sazeèi a tiskaøi byli touto zakázkou nadšeni. Oceòovali zvláštì fotky krásných ¾en s ¾ádoucími dekolty, dosud u nás nepublikované informace a vùbec celé zpracování takového „ plátku“ a v¾dy, kdy¾ jsem pøišel v této zále¾itosti do sazárny Rudého práva Na Poøíèí rozpøedla se pøátelská beseda kolem této zále¾itosti. Nìkterých i pochybovali, zda to vùbec vyjde, zda to povolí atd. Já jsem byl velkým optimistou a s nadšením jsem tento tisk pøipravoval. Jazz news byly rozebrány pøed koncertem a také ještì po nìm kolportá¾í na Václaváku, jen se po nich, jak se øíká, zaprášilo. Tehdejší generální øeditel Artie, syn prezidenta Antonína Novotného, mìl údajnì nìjaké námitky, ale to byly zøejmì jen šumy. Jak jsem ho poznal, vidìl také rád i na fotkách hezké ¾eny a slastem ¾ivota urèitì neodporoval.
Jiný podnik zahranièního obchodu jménem Ligna vyvá¾el kromì jiných èeskoslovenských výrobkù, napø. nábytku, také hudební nástroje. Chtìl se také nìjak uplatnit a zúèastnit v této pøíle¾itosti a vedení rozhodlo, ¾e vìnuje Louisi Armstrongovi zlatou trumpetu, které¾to nástroje také byly vedle svìtoznámých klavírù znaèky Petrov, houslí svìtové kvalitní špièky, ¾es»ù v jeho exportním programu. Zorganizování celé akce patøilo Èeskoslovenské obchodní komoøe. Jeliko¾ jsem byl v této zále¾itosti zaanga¾ován, mocen anglického jazyka a k tomu novináø pùsobící v Èeskoslovenské obchodní komoøe, byla úloha pøedání zlaté trumpety slavnému Louisi Armstrongovi svìøena, k mému velkému potìšení, mnì. Pøedání se konalo v salonku Hotelu International v Dejvicích. Celou akci fotografoval pan Luboš Charuza, takté¾ pracovník Èeskoslovenské obchodní komory a mùj dobrý pøítel. Pøítomni byli pozvaní hosté, paní Lil Hardin Armstrong a novináøi. Po pøedání jsem mìl mo¾nost krátce si popovídat s tímto hudebním velikánem. Zajímal se velmi o naší zemi a mìl dost zajímavých a cílených otázek. Rád jsem zodpovìdìl po pravdì, jak to u nás tehdy bylo. Pan Armstrong mì pozval do New Yorku. Má radost byla obrovská, i kdy¾ jsem vìdìl, ¾e to není uskuteènitelné a v dobì, kdy by to bývalo bylo poté mo¾né, tak tento jeden z nejslavnìjších trumpetistù svìta ji¾ ne¾il. Ovšem¾e byli mezi pøítomnými bystøí pozorovatelé ministerstva vnitra, jako v¾dy a všude, kde se nacházeli zahranièní hosté. Ale tìmi jsem byl léta sledován u¾ z povahy mé práce. Musím øíci, ¾e i mezi nimi byli nìkteøí „dobøí a správní hoši“, s nimi¾ jsem si rozumìl. Nebyla to v té dobì práce bez problémù a konfliktù, vèetnì pobytù pøi výsleších v Bartolomìjské. Ale tak šel a jde ¾ivot. Ze setkání jsem mìl krásné fotografie, které mi poøídil a vìnoval zmínìny Luboš. Kdy¾ jsem šel pøedat panu Armstrongovi ty,na nich¾ jsem byl s ním a zlatou trumpetou, podepsal mi je a já je dlouho mìl zarámované a povìšené na chalupì v Mnichovicích. O nìkolik let pozdìji vzaly za své pøi po¾áru. Sháním dodnes kontakt na Luboše Charuzu, který ji¾ dávno nebydlí ve Zlatnické ulici, ale bez úspìchu. Jestli ¾iješ, milý Luboši, dej o sobì vìdìt a já Tì poprosím, abys mi udìlal znovu ty vzácné fotky, je¾ mi pøipomínaly chvíle krásné svým obsahem a také èas, kdy jsem byl o tolik mladší. Ale na trumpetu si zahraji rád ještì i dnes.
Tak tolik o zlaté trumpetì, kterou jsem pøedával panu Louisi Armstrongovi.
Milan Dubský
* * *
Kolá¾ pro SeniorTip © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora