Když se mě nikdo nezeptá,
povím to sám

Pozn. redakce: Články nevyjadřují názory redakce. Jsou osobním názorem autora.

To, co činí současná vláda už překračuje veškeré meze, a jistě dříve či později skončí. Pak snad budou nové předčasné volby a vznikne nová vláda. Kdo bude zvolen a kdo se stane jejím členem je ve hvězdách, ale já začal o tom přemýšlet už teď.

Jak bych si představoval novou vládu, která by snad mohla splňovat mé vidiny o spravedlivějším a moudřejším vládnutí?

Měly by ji tvořit osobnosti vzdělané a nadprůměrně inteligentní, které dokáží upřednostnit prospěch všech vrstev občanů české společnosti před prospěchem vlastním, před výhodami jen určité specifické skupiny obyvatel i před zájmy cizích mocností. Jen tací by měli být skutečnými zastupiteli vůle lidu.

Takové osoby není snadné nalézt. Mnohé už prošly politikou a přistoupily na věci, na které nemohou být pyšné. Ostatně jako každý z nás. Mají však už určité zkušenosti, a lze doufat, že se napříště dokáží různým nástrahám či špatným kompromisům vyhnout. Asi by nebylo dobré, abych jako neodborník vytvářel nějaký psychologický profil takové vhodné osobnosti, ale v podvědomí každého obyčejného člověka taková představa existuje. Jde jen o to, zda nám média, v zájmu kohosi v pozadí, záměrně nevytvářejí profil zcela jiný a nedožádají se našeho souhlasu s volbou osoby, která má zcela jiné vlastnosti a cíle. Zkušeností s tím už máme dost, stačí zapátrat v nedávné minulosti i v přítomnosti. Proto je třeba při takovém uvažování se ohlídnout, posoudit činy dotyčného, vzít v úvahu rozsah našich vědomostí a míru jeho možných omylů a chyb. Prostě – nikdo není dokonalý!

Existují ovšem i tací, kteří potřebné vlastnosti a předpoklady mají, maršálskou hůl schovávají kdesi v torně, a my je dosud neznáme. Objeví-li se, a prokáží, že mohou uspět, budu jim držet palce.

S takovými ideami jsem se pustil do amatérského sestavování takové vlády, která by mohla zlepšit současné politické i ekonomické klima a vyhovovat zájmům občanské většiny. Nejsem členem žádné strany, a ačkoli ze mne totalitní režim udělal občana třetí kategorie, nemám žádné předsudky vůči dnešním komunistům.

Tak tedy k tomu složení budoucí vlády:

Jako vhodného předsedu vlády bych viděl MUDr. Davida Ratha.
Je to velmi inteligentní člověk, který získal rozsáhlé zkušenosti jak v parlamentu, tak jako ministr vlády, tak i jako hejtman. Není bez chyb a nedostatků, ale navzdory pomlouvačné kampani v médiích věřím, že by funkci zvládl a jako předseda obstál.

Za ministra financí bych jmenoval navzdory výhradám k jeho populismu a neoblíbenosti ing. Jiřího Paroubka. Je to rovněž vzdělaný člověk, který se vyzná v ekonomice a má s finančnictvím zkušenosti. Je to osobnost, která umí obhájit své názory i couvnout, když zjistí, že neobstojí.

Na ministra vnitra je tu podle mého názoru jen jeden kandidát, František Bublan. Vnitro je resort vlivný a složitý, a vyžaduje osobnost, která je slušná a má potřebné zkušenosti.

Ministrem spravedlnosti, tady trochu váhám, nemám dostatečný rozhled, by mohl být JUDr. Jiří Dienstbier. Důvěru v něj skládám proto, že se uměl postavit pražským stranickým kmotrům. O jeho odborné způsobilosti a řídicí schopnosti ale nic nevím.

Ministerstvo práce a sociálních věcí bych svěřil komunistickému poslanci ing. Miroslavu Opálkovi. Politiku současné vlády na tomto úseku dlouhodobě kritizuje, tak bych mu dal možnost, aby tu práci v současných ekonomických i politických podmínkách dělal lépe.

Na poli ekonomiky vystupuje velmi srozumitelně, a podle mého názoru rozumně, poslanec ing. Jiří Dolejš. Také jemu bych dal možnost uplatnit své názory a vize v praxi jako ministru průmyslu a obchodu.

Ministerstvo zemědělství by určitě pozvedl ing. František Čuba. I když je to již starší pán, stále má hlavu plnou nápadů, jak povznést české zemědělství. Slušovice byly úspěšné i za reálsocialismu, jistě by se mnohé věci daly uplatnit i dnes.

Na ministerstvu kultury by se mi líbil ing. arch. Štěpán Kotrba. Je to rovněž člověk neobyčejně inteligentní a vzdělaný a mající i praktické zkušenosti z mnoha oborů. Své představy dokáže fundovaně obhajovat a věřím, že by v dokázal srovnat zájmy kulturní i podnikatelské na tomto poli.

Prof. Dr. Vladimíra Dvořáková by určitě kvalitně pečovala o vzdělanost národa a dokázala své ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy obhájit jako prioritu při péči o další generace. Té bych věřil, že nemá cíle zcela opačné.

Asi překvapím, když napíši, že na místě ministra zahraničních věcí bych docela rád viděl Phdr. Miloslava Ransdorfa. Je poslancem Evropského parlamentu, má rozsáhlé zahraniční styky, zná mnoho jazyků. Patří mezi nejinteligentnější české občany.

Ministerstvo pro místní rozvoj opustila před lety, po známé aféře Budišov, náměstkyně ministra Věra Jourová. Ukázalo se, že byla zcela nevinná. Je to nejlepší česká znalkyně předpisů pro čerpání fondů z EU – tedy peněz, které ČR tolik scházejí. Jmenování do funkce by ji plně rehabilitovalo a republice prospělo.

Obyčejný občan nemůže mít absolutní přehled o vynikajících lidech ze všech oborů lidské činnosti, a nemám je ani já. Proto netuším, kdo by nejlépe mohl řídit ministerstva dopravy, zdravotnictví, či životního prostředí. Můžete se ale nad tím zamyslet, a přihřát své polínko v diskusi. Chce to jen zapudit emoce a být tolerantní k jiným názorům a představám.

Ivo Krieshofer