Návrat…
Dobrý den, milí čtenáři. Po pěti měsících „mlčení“ se opět vracím, abych přispěla svými řádky k seniorskému vyprávění. Psaní mě bavit nepřestalo, to ne. Jen jsem prostě nevěděla, o čem psát. A teď už to konečně vím. Doufám, že mé nové povídání přijmete se stejnou laskavostí, jako má vyprávění minulá.
Moji noví prvňáčci…
Z dávných prvňáčků jsou dnes třeťáci, máváme si na chodbách, ale jak už to tak bývá, jdeme si každý svou cestičkou. Oni s jinou paní učitelkou, já s jinými prvňáčky. Sleduji je z povzdálí a trochu se mi stýská. Ale tak to chodí. A navíc, každý den přináší nové a nové problémy a není moc času otáčet se zpátky.
Ale já se teď chci věnovat něčemu jinému. Pokud vás mé historky zaujmou, můžeme se tu potkávat zase pravidelně. Přiznám se, že mě k přemýšlení o tom, že bych se měla ještě do Senior Tipu vrátit, povzbudily i e-maily a vzkazy některých z vás a děkuji vám za ně.
A o čem tedy budu psát? Mé téma je „Jak se pokouším stát se reportérkou“ (a to už od letošního května!...) Jaké jsou mé počátky ve spolupráci s časopisem Doba seniorů, jaké mě potkaly nesnáze, jak klopotné byly mé snahy, jaké zajímavé lidi jsem potkala, kam všude jsem se „vecpala“, co mě překvapilo, zaskočilo… No a samozřejmě bych vám ráda vyprávěla i o své radosti, když vidím své výsledky „černé na bílém“ na stránkách časopisu.
V č.11 jsem zpovídala slavnou atletku J.Kratochvílovou
Jestli mi to dovolíte, začnu se svým vyprávěním už příští týden. Těším se na vás.
Eva Procházková