Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Vzpomínka na Vlastu Smržovou
Chlapa ničím nenahradíš (autorka Vlasta Smržová, TipSenior 16. října 2011) – takový článek nemůže zanechat pamětníka v klidu. Je to milá vzpomínka na tuto velice známou satiričku Dikobrazu, s níž a jejími dalšími kolegy jsem chodíval na obědy či po práci na dvě deci do vinárny U obecního domu v Praze. Pracoval jsem v té době (1957-1965) v redakci Hospodářských novin a na téže chodbě budovy byla i redakce Dikobrazu. Vídali jsme se denně.
Jak je to dávno, ty kroniko moje živá,
vždyť ještě po létech to ve mne všechno zpívá,
vzpomínám na léta nelehká, ba těžká.
měli jsme dikobraza a také ježka.
Těch "ftipů" na dobu a její nohjsledy
jsme vymýšleli a vyprávěli dovtedy,
než přišli s košťaty: "Zavíráme!"
To nebyl policajt, ale tváře známé.
Jen neradi jsme se rozcházeli
a druhý den byli jsme zas celí.
Koncem dubna 1986 jsme se teprve dozvídali, co se vlastně stalo v Černobylu v jaderné elektrárně na Ukrajině nedaleko sídliště Pripjať. Ale to bychom nesměli být v Čechách v době husákovské „abnormalizace“, aby nevznikly u našeho stolu vtipy v souvislosti s touto tragickou událostí, která postihla tisíce lidí. Několik z nich:
☻Prodám vilu v Černobylu. Značka: Září.
☻Co zbylo z Černobylu? Byl…
☻Rozdíl mezi Bufalo Billem a Černobylem? Bufalo byl postrach Západu…
Vlasta se snažila podstrčit svému šéfredaktorovi ještě můj epigram, ale to nemohlo v té době vyjít – to dá, holka, rozum! Takže, Vlastičko, vyhrábl jsem ze svých desek s vročením „1986“ a tam našel kopii nevráceného rukopisu. Originál sis ponechala – prý na památku. Epigram zveřejňuji tedy po 25 letech vůbec poprvé:
Když to pšouklo v Černobylu,
mužik ztratil všechnu sílu.
Teď už se jen tetelím,
aby nepšouk Temelín.
Vídávali jsme se už jako „prdůchové“ (pracující důchodci) oba v Jindřichově Hradci, v jehož okrese jsem měl na jedné vesničce chalupu a do města, kde žila Vlasta, jsem zajížděl za nákupy. Mám založen její dopis z 10. října 2005, v němž mi píše: „Hluchnu a blbnu, zbavena brejlí po operaci šedého zákalu – to je pozitivum v té mizérii. Pozdravuj sympatickou choťku…“
Netušili jsme v Klubu novinářů seniorů na našem předvánočním setkání v prosinci 2005, že ji postihne 26. února 2006 krutá mrtvice, jak mne informovala její dcera – Jana Kašparová, která byla po mamince novinářkou, dokonce šéfredaktorkou odborářského časopisu Sondy. V našem klubovém zpravodaji Nebalíme to! jsem s těžkým srdcem psal nekrolog. Ve chvílích, kdy mne přepadnou podobné vzpomínky, sáhnu do knihovny, kde mám od Vlasty podepsanou její knížku (Ze soudních síní a předsíní) a okamžitě je mi lehčeji u srdce, ale smějí se i ostatní rodinní příslušníci, protože její břitké povídky a fejetony dávám rád „do placu“.
Její poslední fejeton Ó, baby, baby! uveřejnila již posmrtně Doba seniorů v dubnu 2006. Nu – a teď si vzpomněla redakce TipSenior a učinila dobře. Protože tak lehko, čtivě, s humorem dokázala Vlasta psát po vzoru svých humoristů, kolik jich jen v redakci Dikobrazu bylo. Vlasta jako redaktorka z těch ženských autorek byla jediná, ostatní spolupracovaly, ale zase jich bylo jen několik, namátkou Alena Dostálová, Daniele Dušková, občas Marie Kubátová, Jarmila Loukotková, Milena Majorová a Ljuba Štíplová. Ano – byla spolu s nimi výjimkou, takže humor a vtip nebyl jen výsadou mužů.
Dnes už o Vlastě píšu přece jen lehčeji, čas téměř vše zhojil, ale zapomenout na ni nelze. Děkuji Ti,ještě jednou, milá redakce TipSenioru.