Mayové léto
Tak se jmenuje soubor 50 let starých filmù podle románù nìmeckého spisovatele Karla Friedricha Maye, které svým divákùm nabízí televize Prima. Ty romány jsem z vìtší èásti èetl jako kluk. S napìtím jsem hltal spravedlivý boj smyšleného náèelníka Apaèù Vinnetoua a jeho pøítele Old Shatterhanda s bandami usurpátorù. Ti pøepadávali a okrádali nic netušící kolony pøistìhovalcù, rozeštvávali bílé osadníky s domorodými Indiány, sna¾ili se vykrádat banky èi uloupit zlaté poklady apod. Samozøejmì jsem fandil tìm èestným a radoval se ze spravedlivého potrestání darebákù, kteøí do Ameriky pøišli ze všech zemí svìta. I ve filmovém zpracování si kladní hrdinové Vinnetou a Old Shatterhand vydobyli pozornost v celé Evropì a jejich filmoví pøedstavitelé byli po léta vítanými a oblíbenými hosty na rùzných akcích.
Kdy¾ se tak na stará kolena dívám na tyto filmy, objevují se mi neèekané souvislosti. U¾ to není jen vymyšlený napínavý boj dobra se zlem, ale ukazuje se, ¾e Karel May byl u¾ zhruba pøed stotøiceti lety nejen fantastou a zruèným spisovatelem, ale také dobrým pozorovatelem a kritikem soudobé spoleènosti, a to navzdory své nemoci, disociativní poruše osobnosti, tehdy ještì neznámé. Ta také zpùsobila, ¾e se v mládí nìkolikrát ocitl ve vìzení, které zøejmì pøispìlo k jeho sociálnímu cítìní a kritickému pohledu na tehdejší spoleènost. Ve své dobì byl proto spoleèensky nepøijatelný.
I kdy¾ historky o Indiánech a osadnících, rvaèkách v saloonech, zlatokopech, farmáøích, úloze americké armády atp. byly smyšlené, pøece jen jejich základní idea byla reálná. Do USA pøicestovaly z Evropy i jiných zemích miliony poctivých lidí doufajících v nový ¾ivot. A s nimi i hordy dobrodruhù, pro nì¾ ¾ádná le¾, podvod èi vra¾da nebyla nièím neobvyklým, hlavnì kdy¾ poslou¾ila k rychlému obohacení. Tito osadníci, a hlavnì jejich vùdci, sobecky, krutì a bez slitování masakrovali Indiány, zmenšovali jejich území, vybíjeli stáda bizonù, hlavní zdroj indiánské potravy. Domorodci byli systematicky hubeni pomocí alkoholu, infikovaných pøikrývek, pro nì neznámými nemocemi, úplatky, neplnìnými pøísliby, nerovnými a neplnìnými smlouvami. Šlo hlavnì o to získat jejich pùdu pro pøistìhovalce, šlo o kšeft a prachy.
Nevítìzili Vinnetouové a Old Shatterhandové, jak si to v duchu pøál Karel May, ale právì bezohlední podnikatelé a finanèní spekulanti, lidé, kteøí se dostali k moci nejen svými schopnostmi, ale zejména korupcí, lichvou, vra¾dami a jinými neèestnými zpùsoby. Nejvìtším úspìchem tohoto druhu lidí bylo, kdy¾ se podvodem zmocnili v roce 1913 Federálního rezervního systému (FED), centrálního bankovního systému USA. To jim umo¾nilo ekonomicky ovládat finance a všechny budoucí vlády své zemì a v prùbìhu století výraznì ovlivòovat hospodaøení témìø všech vlád svìta, proto¾e dolar se stal rezervní svìtovou mìnou, její¾ emisi ovládali.
Z tohoto pohledu se lze podívat i na dnešní ekonomickou i zahranièní politiku USA. Kdy¾ se tato finanèní elita za pomoci penìz, postavení a slávy nejlepších mozkù z celého svìta zmocnila totální nadvlády nad USA, pustila se v tradicích amerických kolonistù 19. století do ekonomické kolonizace ostatních zemí. Pomocí MMF, Svìtové banky, NATO a dalších slu¾ebných organizací postupuje ta¾ení za zdroji surovin do Afriky, na Støední východ a k dalším k zemím, které jsou dosud nezávislé a konkurenèní: Iránu, Èínì a Rusku.
Propaganda, neuvìøitelné l¾i, vyvolávání emocí, rozeštvávání národù, ras a nábo¾enství, gigantické podvody, statisíce mrtvých – to vše jsou vìdecky zdokonalené nástroje, které jsou souèástí amerických tradic. Ameriètí elitáøi se cítí být nadøazenými a pøedurèenými k ovládnutí celého svìta a k nastolení nového svìtového poøádku. Ka¾dý re¾im, který hájí nerostné bohatství na svém území je nepøátelský èi darebácký a údajnì skýtá útoèištì teroristùm, lidem, kteøí nemají jiné mo¾nosti obrany proti mocenské zvùli vyzbrojené nejmodernìjšími technologiemi. Ka¾dá ideologie, která nepodporuje individualismus a boj o maximální zisk je zadupávána do zemì svìtovou propagaèní mašinérií elitáøských slu¾ebníkù.
Lidstvo však, podobnì jako mnohá jiná ¾ivoèišná spoleèenství, pøe¾ilo právì díky kolektivismu. Doufejme, ¾e tomu bude tak i v souèasnosti.
Ivo Krieshofer