Mám moc bujnou fantazii?

Jsem už postarší pán, důchodce či senior, jak se dnes říká. Mám tudíž dost času studovat, brouzdat po netu a číst nekonformní články na různých webech.

Dočetl jsem se, jak prezident USA W. Wilson mluvil před první světovou válkou o míru a připravoval válku, jak potopení Lusitanie vyburcovalo veřejnost k účasti na ní. Seznámil jsem se s vědeckými způsoby zpracovávání mas k dosažení souhlasu s politickými cíly, při nichž se vyznamenali Bernays, Ledbetter i Hitler. Dočetl jsem se, jak USA donutily podvázáním japonské ekonomické a teritoriální expanze tuto zemi k válce, jak vládě předem známé, pro veřejnost překvapivé napadení Pearl Harboru využili k nadšenému zapojení Američanů do další války, která se po několika dnech stala světovou. Vím, jak Hitler napadením glivické vysílačky pod falešnou vlajkou získal poslední váhající Němce k napadení Polska. Seznámil jsem se s pozadím Operace úspěch, kdy USA v r. 1953 dosáhli svržení guatemalského prezidenta Arbenze, přičemž se podobné scénáře s ekonomickým pozadím odehrály i v dalších jihoamerických státech. Dnes už se ví pravda o tzv. Tonkinském incidentu, který oficiálně vedl k zahájení vietnamské války, jsou známa fakta o první válce v Iráku, do níž byl Američany vmanévrován Saddám Hussain, a do boje proti němu i další státy. Úplného ovládnutí Iráku dosáhly USA až v druhé irácké válce, pro niž byl vymyšlen strašák Hussainových zbraní hromadného ničení (ZHN). I tuto válku podpořily mnohé země a nezapomenutelnou úlohu v ní sehrál nejen Bush ml., ale také britský Tony Blair. Jsou také obecně známé pochybné okolnosti útoku na Světové obchodní centrum a důsledky, které měl „boj proti terorismu“ na omezení amerických občanských práv. Abych nebyl jednostranný, je třeba také zmínit podivné teroristické útoky na činžovní domy v Rusku, které tehdy umožnily nově zvolenému presidentu Putinovi obnovit za souhlasu veřejnosti válku proti Čečensku a posílit svou moc a autoritu.

Proč tato stručná rekapitulace mocenských hrátek? Abych mohl navázat se svými fantazijními představami, které se ve světle předchozích událostí nemusí jevit tak konspiračně bláznivé.
Bush se svou politikou unipolárního světa, americké světovlády, příliš neuspěl, vyvolal obecný odpor, a pověst USA ve světě značně poklesla. Obamovo zvolení presidentem přineslo spoustu nadějí, a jeho předvolební sliby vyvolaly v mnohých nadšení. Je těžké říci, do jaké míry je myslel vážně, a do jaké míry si uvědomoval, že jsou nereálné. Dnes už vidíme, že je ve skutečnosti jen prodlouženou rukou mocenských sil, které hýbaly i předchozími prezidenty. Rukou o to nebezpečnější, že má osobní charisma, které těm předchozím chybělo.

Skočme tedy do současnosti. Spojené státy stojí na hranici bankrotu, jejich státní dluh je nesplatitelný a tisknou další ničím nekryté peníze. Evropou hýbe možný státní bankrot Řecka, a ten americký se skrývá v pouhých notickách. USA mají ve světě stovky vojenských základen, které něco stojí, početný kontingent vojáků v Iráku a Afganistanu a nemají už finanční prostředky k plnění svých strategických cílů. Proto volají po posílení vojenské přítomnosti členských států NATO v Afganistanu, proto asi donutily Francii, Británii a Itálii k angažmá proti Lybii. Jí dluží miliardy dolarů, a lákavým strategickým cílem je též ovládnutí naftových zdrojů, podobně jako v Iráku. Bylo tudíž třeba podivínského Kaddáfího mezinárodně zdiskreditovat, a podle již dříve uplatněných vzorů svrhnout. To ovšem není snadný úkol, vezmeme-li v úvahu, že lybijské obyvatelstvo požívá ve světě ojedinělých a nadstandardních sociálních výhod plynoucích ze státního obchodu s ropou, a že tamní kmenové společenství má svá specifika.

Zemětřesení s vlnou cunami v Japonsku způsobilo značné škody, a nejhorší je tamní jaderná katastrofa, budící vzpomínky na Hirošimu. Za situace, kdy Japonci požadují po 66 letech od války přestěhování válečné základny USA na Okinawě, a kdy jejich auta výrazně konkurují americkému automobilovému průmyslu postiženému krizí, je na místě zvážit, zda šlo opravdu o katastrofu přírodní. V čase, kdy na některých serverech probíhají diskuse o základnách HAARP, o zemětřasných a klimatických zbraních, vyvstávají rovněž otázky, proč Rusko a Čína schválily bez problémů rezoluci RB o Lybii, umožňující vést proti tomuto členskému státu OSN faktickou válku. Nemohlo to být proto, že jim jejich tajné služby daly zprávu, že v Japonsku mohlo jít o nasazení nové zemětřasné zbraně, nebo že dokonce jaderné elektrárny byly zasaženy nějakým haarpovým výbojem pomocí satelitu?

Neovládly je obavy z možných následků vetování rezoluce? Ona ani ta lidnatá a rozvíjející se Čína, se „sejfy plnými dolarů“ si asi nemůže moc vyskakovat při neobvyklém suchu a za hrůzné představy, že by se z nevysvětlitelných důvodů mohla protrhnout gigantická přehrada na řece Jang´ce.

Také počínání presidenta Sarkozyho je podivné. Ještě nedávno se s Kaddáfím přátelil, ten prý dokonce přispěl na jeho volební kampaň. Ač došlo se strany Lybie ke zrušení některých objemných vojenských zakázek, přece jen ten obrat postoje je pozoruhodný. Francie je zemí s nejvyšším počtem atomových elektráren na světě, kdyby zničení Fukušimy bylo opravdu výsledkem umělého zásahu, patřila by země galského kohouta mezi nejohroženější. A prémie ve formě diskreditace Strauss-Kahna, protikandidáta na presidenta, je také zajímavou motivací.

V této souvislosti je třeba se také zamyslet nad protiatomovou hysterií v SRN a nad kroky kancléřky Merkelové a koneckonců i nad změnou německého vládního stanoviska na válku v Lybii. Nemůže to být důsledek podivného šíření bakterie coli, o níž mnozí vědci tvrdí, že musela být uměle vytvořena v laboratoři?

Vloni v létě došlo v Rusku k neobvykle dlouhodobému suchu, k rozsáhlým požárům v okolí Moskvy, které někteří lidé, jako např. ruský akademik Nikolaj Levašov, přisuzují důsledku působení klimatických zbraní. Škody vznikly ohromné nejen na majetku, úrodě, ale i na zdraví obyvatel. Rusko bylo i za totalitního režimu vlastí mnoha vynikajících vědců a není třeba pochybovat o tom, že tací tam bádají v o mnoho lepších podmínkách i dnes. Dá se předpokládat, že i Rusové vyvinuli zbraně podobného charakteru, a že je za určitých podmínek dokáží použít k odstrašení protivníka. Podíváme-li se tímto prismatem na růst přírodních katastrof v USA, nemusí být takováto domněnka daleka od pravdy.

Co dodat. Že mám moc bujnou fantazii?
To posuďte sami!

Ivo Krieshofer