OKÉNKO DO 2.TØÍDY – nahlédnutí è.2
„Teï jsem toti¾ drsòák,“ ozvalo se vedle mì. „Co¾e jsi?“ zeptala jsem se pro jistotu, jestli jsem nepøeslechla. „No drsòák.“ Šli jsme se projít, podívat se po prázdninách na „náš“ strom a Tadeášek si „drsòácky“ otoèil kšiltovku kšiltem dozadu a popotáhl si „drsòáckou“ mikinu. Nemohla jsem se smát, zkazila bych mu radost a tak jsem kuckavì pøitakala.
Bývají nìkdy protivní, ale jsou tak roztomilí… Pokochali jsme se naším jasanem, ujistili jsme se, ¾e se mu daøí dobøe a pomalu jsme se vraceli ke škole.
A pak se stalo nìco ú¾asného. Mo¾ná vám to bude pøipadat jako blbinka a taky byla, ale krásná, jedna z chvilek, pro které mám své povolání prostì ráda. Dìti toti¾ tak ochotnì zamìòují sny za skuteènost, doká¾í vplout z reálného ¾ivota do pohádky a pak zase plynule zpìt.
Celé to probìhlo takto:
Šli jsme polní cestou, v neorganizovaném hlouèku a Bára pronesla:
„Já budu paní doktorka zvíøat. Budu pracovat v psím hotelu, budu tam i bydlet, budu tam poøád.“
„A kde ho vezmeš?“
„Tadeáš mi ho postaví.“
„Schválnì se ho zeptáme, jo? Tadeáši!“
„Já vím, paní uèitelko, já jí ho postavím, ona u¾ mi øíkala..“
„Já tam budu ošetøovatelkou,“ nabídla se Báøina kamarádka Barborka.
„Mohla bych tam být s vámi? Já budu zvíøátkùm vaøit,“ nabídla se Terezka.
„Já bych vás tam hlídal,“vzpomnìl si na své sny o policajtovi Lukáš.
„A mohl bych hlídat s tebou, já chci být taky policajt.“
“Dobøe, Kubo, tak ty budeš strá¾it u zadního vchodu.“
Martin nám bude vyvá¾et popelnice a já prý dostanu funkci øeditelky a budu uèit pejsky èíst a psát.
„A co budu dìlat já?“
Najednou byly kolem mì úplnì všechny dìti. Terka umí krásnì malovat, namaluje jim do pokojíèkù obrázky a kdy¾ bude mít èas, pomù¾e Ane¾ce, která bude mít na starosti venèení. Štìpán je sportovec, bude dìlat trenéra, pomáhat mu bude Štìpánka.
Dva kluci, naši farmáøi Vojta s Filipem slíbili, ¾e pro nás budou pìstovat zeleninu. Filip se nakonec „trhl“. On chce být samostatný, bude pìstovat obilí, kukuøici, jezdit traktorem.
„Jen¾e to psi nepotøebují,“ oponovaly holky.
No, ukecali jsme ho, prý si koupí sekaèku a bude se nám alespoò starat o trávníky.
Vítek umí rychle poèítat, bude vybírat peníze, Barunka bude psí kadeønice. Nezapomnìli jsme ani na chybìjící dìti, Lukina jsme povìøili v jeho nepøítomnosti funkcí údr¾báøe, ten je potøeba v¾dycky a Lucka bude pokojská…
Kdyby chybìly pracovní síly, Kristýnka navrhla, ¾e se vdají (ona u¾ ¾enicha má, teï je mu 6, ale vyroste) a man¾elé nám taky pomohou.
Cestou jsme vybrali i jednu vilku, která by se k „našemu úèelu“ dala dobøe vyu¾ít. Je prostorná, má krásnou zahradu a je blízko høištì, kdyby si pejskové chtìli hrát. Budeme mít nejskvìlejší „podnik“ v celé obci.
A tak jsme si fantazírovali celou cestu ke škole..
„Já bych chtìla, aby to bylo doopravdy.“
„Poèkáme, a¾ vyrostete, pak to ještì promyslíme,“ vracela jsem je do reality. Je krásný sluneèný den, dìti se rozchechtaly pojmu „babí léto“ a zabouchly dveøe školy.
Pan inspektor by z nás mìl radost, jak jsme pìknì rozvíjeli- zcela nenásilnì a úplnì neplánovanì- týmovou spolupráci…
PS.Chcete vidìt, jak vypadá drsòák? Takhle…
Eva Procházková
Další èlánky autorky: