KUKLY JIŽ „NALÉTÁVAJÍ“
500 motýlů „dozrává“ ve společnosti smaragdové liány

Jednou z návštěvnicky nejúspěšnějších akcí je v Botanické zahradě hl. města Prahy již tradičně výstava Tropičtí motýli (každoročně si ji během 1 měsíce nenechá ujít více než 45.000 obdivovatelů). Ta letošní (již osmá, první ročník slavnostně otevíral v červnu 2004 skleník Fata Morgana, a v roce 2005 se uskutečnily výstavy rovnou dvě = jarní + podzimní) sice začala „až“ 2. dubna, ale aby se na ní dalo na co dívat, musí se v dostatečném časovém předstihu obstarat a nechat „dozrát“ kukly. Z nich se pak budoucí tropičtí krasavci líhnou přímo před zraky návštěvníků....
Právě v minulých dnech dorazil spěšný kurýr s expresní zásilkou čítající celkem více než 1.000 kusů kukel. Jde o kukly motýlů, které zahrada zakoupila ve Stratfordu nad Avonou, v tamní motýlí farmě. Ve volné přírodě se vystavovaní motýli vyskytují především v Africe, na Kanárských ostrovech, Filipínách, Thajsku, Malajsii a ve Střední a Jižní Americe. V ojedinělých případech si zaletí i do jižní Evropy.
Troja je tak jedním z mála míst na světě, které neleží v tropech a přesto se v něm líhnou tropičtí motýli!

Jsou jim k tomu účelu vytvořeny přímo ideální podmínky:
1. Každá kukla je speciálním lepidlem přilepena za „zadeček“, to aby při líhnutí měl motýl oporu a dokázal se z kuklového sevření vymanit.
2. Kukly jsou i s oporou umístěny do líhniště - prosklených vitrín s otevřenou vrchní stěnou (tudy vylíhnutí motýli vlétají do prostoru expozice), kde jsou zajištěny nezbytné životní podmínky pro život: vysoká teplota a vzdušná vlhkost.
3. Vylíhnutí motýli potřebují dostatek kvalitní stravy: na speciálních krmítkách servírujeme nahnilé ovoce a medový roztok - to pokud nejsou spokojeni s nabídkou nektaru z právě rozkvetlých květů...

Tropičtí motýli mají letos obrovské štěstí! Mohou si pochutnat na nektaru z právě kvetoucího květu „smaragdové liány“ - dřevnatějící liány, kterou v roce 1838 objevila posádka lodi kapitána Charlese Wilkese během první americké přírodovědné expedice, když si „odskočila“ u ostrova Luzon do dvojkřídlačového lesa hory Mount Makiling! Trojská zahrada získala řízky Strongylodonu macrobotrys darem z botanické zahrady v Bonnu v roce 2002...
Rostlina se v přírodě pne po stromových velikánech a běžně dosahuje délky 20 m. Má vytrvalé trojčetné listy, lesklé a v čase rašení temně fialové. Obrovské převislé hrozny velkých člunkovitých květů dosahují délky až 90 cm připomínají spíše než květ nahoru ohnutý zobák papouška.
Jejich neobvyklou a v rostlinné říši ojedinělou barvu přesně vystihuje anglické označení Jade vine „nefritová nebo též smaragdová liána“ (pomiňme, že jade může popisovat též starou herku - pozn. MU).

V přírodě se Strongylodon vyskytuje v deštných lesích s nadmořskou výškou do 1000 m, nejčastěji na březích řek, kde se pne po stromových velikánech. Květy po okraj naplněné nektarem v lese září i v noci a přitahují opylovače – netopýry. Ti zavěšeni na pevných stopkách květenství pijí nektar a roznášejí na svých tělech pyl. Plody jsou oválné až pěticentimetrové lusky obsahující velká hnědá semena.
Na Červeném seznamu IUCN je Strongylodon označen jako zranitelný. V přírodě, na rozdíl od jiných filipínských druhů, není při své velikosti ohrožen nezákonným a bezohledným sběrem, ale jiným lidským počínáním: odlesňováním. Fatální je pro něj ztráta opory: Brzo jej přerůstají invazivní druhy, které se rychle šíří na místa po vykácených stromech.
Rod Strongylodon obsahuje okolo 20 druhů, které jsou rozšířeny v jihovýchodní Asii, na Madagaskaru a na některých tichomořských ostrovech.

Uznejte, že impozantní květy Strongylodonu vypadají, jako z jiné planety – co by na ně asi řekl Avatar?

Mějte se motýlově!

Marcela Uhlíková