Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme sna¾it zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
T E N K R Á T (støípky vzpomínek televizních)
Rekvizitáøi
jsou trochu opomíjení, trochu exotiètí pracovníci divadel, filmových a televizních studií. Jejich funkce není stejná.
Slùvko pochází z latinského requisitum - potøebná vìc. Ale jsou to vìci potøebné nejen pro akci herce, ale i vìci potøebné pro dokreslení atmosféry. V divadlech rekvizitáøi zajiš»ují vybavení scény nábytkem (nìkde mohou být i nábytkáøi, ale zøídka) a drobnými doplòky dekorace, vèetnì hracích rekvizit. Známá je scénka z jednoho pra¾ského divadla, kde hráli na toènì. Zatímco èást dekorace vpøedu, viditelná diváky, slou¾ila pro hereckou akci, v zadní, neviditelné z hledištì, pøipravovali rekvizitáøi scénu pro další jednání. Pøi jednom pøedstavení rekvizitáø ztratil orientaci v èase a pøed posledním jednáním zadní scénu dokonale odstrojil. Šok divákù i úèinkujících snad netøeba zdùrazòovat. Namísto výpravného pokoje toèna pøivezla pustinu. Práce divadelního rekvizitáøe bývá vìtšinou poklidnìjší, v dobøe fungujících souborech slou¾í rekvizitárna i jako místo pro pøátelské besedy pøi odpoèinkovém kafíèku
Filmoví rekvizitáøi mají práci podstatnì hektiètìjší. Vedoucí výpravy, tedy šéf rekvizitáøù, musí úzce spolupracovat s výtvarníkem filmu. Navr¾enou dekoraci postaví pracovníci stavby a je jí nutné zabydlet v souladu s návrhem výtvarníka a v kontextu doby. Asi netrapnìjším profesionálním uklouznutím je, kdy¾ se podaøí vybavit interiér z 18. století reprodukcí výtvarníka narozeného o sto let pozdìji. Pøi shánìní hracích rekvizit a rùzných „špekù“ spolupracují s øadou odborníkù. I tato profese se nutnì vyvíjí. Jinak jistì vypadala rekvizitaøina pøi práci na Slavínského filmech a jinak pøi realizaci Hitschockových Ptákù.
Proces televizní výroby se v onìch døevních dobách socialistické televize oproti filmu ještì zrychlil. Film se vyrábìl nìkolik mìsícù, rok. Televize a její tehdy ještì ¾ivé vysílání mìla rychlejší, zhruba ètrnáctidenní cyklus. Ihned po odvysílání se dekorace zbourala. Stavba nastupovala ještì v noci po vysílání, bìhem týdne se postavila nová døevìná a lepenková dekorace, kterou bylo tøeba za jeden a¾ dva dny vybavit nábytkem. Prostì bìhem zhruba deseti dnù se vytvoøila kašírovaná efemérní iluze bytù, královských zámkù, selských svìtnic, vèetnì drobných detailù jako deèky, porcelánové bibeloty, knihy v knihovnì. Vìtšinou ještì do dokonèovacích prací nastupovali herci, zpìváci, taneèníci, produkèní štáb, re¾ie, kameramani, zvukaøi.
Televizní rekvizitáøi byli na velké inscenace nasazováni zpravidla ve dvojicích. Na ty schopnìjší a ¾ádanìjší vycházela i jedna inscenace mìsíènì. Znamenalo to podle výbìru výtvarníka vypùjèit a svézt potøebný nábytek ze skladù Filmového studia Barrandov a televize a stejnì postupovat i s drobnými dekoraèními pøedmìty. Pokud se nastavovalo zrcadlo zlým kapitalistùm v Americe, nebylo to jednoduché. Vybavit sídlo amerického milionáøe elektronikou znaèky Tesla, to pøivádìlo i uvìdomìlé re¾iséry do deliria. Nìco se vyrábìlo, pøesnìji kašírovalo, nìco obèas pùjèily rùzné výzkumné ústavy, které smìly nakupovat za úèelem kopírování. Dùle¾ité hrací rekvizity, napø. pøedmìty dolièné v detektivkách, se èasto shánìly velmi obtí¾nì. Milé bylo, kdy¾ si tøeba rekvizitáø vypùjèil od chataøe za Prahou sádrového trpaslíka a vracet ho jel po odvysílání estrády, která milovníky trpaslíkù zesmìšòovala. Pravdou ovšem je, ¾e tenkrát lidé vìtšinou pùjèovali ochotnì a bez velkých nárokù na pùjèovné.
Dùle¾itou zásobárnou byly tehdejší sklady Filmového studia na Barrandovì. Pod novými ateliéry byl neuvìøitelnì kouzelný sklepní svìt. Obrovský sklad, s mezipatrem ze døeva, plný dobového nábytku, èasto maket, ale krásných, obrovské obrazy, prostì svìt sám pro sebe. Kdy¾ tam èlovìk vstupoval poprvé a procházel ta století v bydlení, luxusu i chudobì, mìl pocit neskuteèna. Bylo mo¾ná se usadit v krásném, zlaceném barokním køesle, ulehnout do pseudorokokové postele, které zkušení barrandováci øíkávali Ludvík, nebo si vyzkoušet titìrnost moderního nábytku na jiném místì. Obrovská iluze, koncentrovaná na nìkolika stovkách ètvereèných metrù. Iluze mobilní, pøátelská, ale také iluze, která tì¾kla v rukou, kdy¾ se výtvarníkovi zachtìlo dekoraci vybavit masivním nábytkem. A naproti jiné sklepní prostory, obrovské sklady rùzných starších i novìjších drobností, sošek, knih, kabelek. To vše bylo nutné vybrat podle charakteru inscenace, zabalit do košù a ulo¾it v náklaïáku. Se svozem nábytku vìtšinou pomáhali zaèínající, pomocní rekvizitáøi, ale s jistou nadsázkou lze øíct, ¾e se ka¾dý mìsíc stìhoval a zase vyklízel nìkolikapokojový byt, zámek, vesnická chalupa.
Pamìtníci, vzpomínejte!