Ostravský strakáè
aneb rok se s rokem sešel
Pravidelný cyklus besed se zajímavými lidmi, kteøí se pokusí svým vyprávìním, vzpomínkami, èi znalostmi pøedstavit Ostravu a ¾ivot v ní v pestré mnohovrstevné podobì a dokázat, ¾e Ostrava nikdy nebyla, a v ¾ádném pøípadì není, jen èerná, èi ocelová. Naopak, ¾e je to mìsto kontrastù, prolínání národností a kultur, mìsto tak barevné, ¾e mù¾e pùsobit a¾ strakatì. Besedy se konají pravidelnì 1. úterý v mìsíci (vyjma èervence a srpna) ve spoleèenském sále ústøední knihovny KMO (knihovna u Sýkorova mostu) v 17 hod.
Nevím pøesnì, zda je jeden rok dostateènì dlouhá doba k bilancování. Asi jak kdy a k 
èemu. Rozhodnu-li se napø. bilancovat svùj vztah k nakládání s penìzi, je délka bilancovaného období naprosto nepodstatná, nebo» tuším, vlastnì vím, ¾e je a zøejmì i zùstane i v dalších letech veskrze nahodilý, chaotický, nepromyšlený. Koneènì své o tom vypovídá i mé konto.
Jiné to asi bude, a¾ budu chtít èi muset bilancovat prùbìh svého více ménì dramatického, ale i veselého, smutného, zkrátka pestrého ¾ivota – pøedesílám, ¾e tady bych zatím ráda, aby k tomu ještì dlouho nedošlo.
Já bych však chtìla nìjakým zpùsobem zhodnotit poøad, který jsme si já a mí kolegové zhruba pøed 15 mìsíci vymysleli a zhruba pøed rokem jej uvedli v ¾ivot, poøad, který vznikl vlastnì díky knize, v ní¾ jedna „pra¾ská celebrita“ sdìlovala svá jednadvacetiletá moudra a ¾ivotní postoje zbytku národa. Nìkteøí z nás nad uvedeným „dílem“ slzeli smíchy tak, ¾e budou ¾ít asi do 250 let, pokud je ovšem pravda, ¾e smích pøispívá ke zdraví a dlouhému ¾ivotu, a jiným naopak hrozila okam¾itá zástava srdce. Pozitivem však je, ¾e jsme si obì skupiny uvìdomily, ¾e v tom našem „srdci republiky“, díkybohu u¾ ne jen ocelovém, ¾ije spousta lidí, jejich¾ ¾ivotní osudy, práce, vìdomosti, nadání a schopnosti jsou ú¾asné. 
Nìkteøí se proslavili mezinárodnì, celostátnì èi regionálnì, ale mnozí z nich chodí mezi námi témìø nepovšimnuti. Mají však jedno spoleèné - všichni mají opravdu co øíct a stojí za to si je vyslechnout, nebo» jsou to lidé, kteøí svými postoji a svými zkušenostmi dokázali, ¾e filozofie ¾ivota není konstanta a ka¾dý den, který pro¾ijeme, nás nìèím obohatí.
Pozitivem práce knihovníka (nechci tvrdit, ¾e jediným, ale…) je i to, ¾e takovíto lidé mají obvykle blízko ke knihám, a ¾e je tudí¾ máme mo¾nost osobnì poznat pøi své práci. Vìtšina z nich jsou navíc i lidé velmi komunikativní a k besedám, pøednáškám, posezení, „pokecu“ – øíkejme tomu, jak chceme, jako stvoøení. Po¾ádali jsme tedy èlovìka nanejvýš povolaného, pana Radovana Lipuse, aby pøispìl radou, jak z nápadu udìlat skutek, který by neutek, a ejhle, zrodil se pravidelný poøad Ostravský strakáè.
Cyklus besed vztahujících se k ¾ivotu Ostravy a okolí. Prostøednictvím vyprávìní zajímavých lidí, kteøí „mají co øíct“ a také to umìjí, jsme zaèali dokazovat, ¾e Ostrava je
pestrá, mnohovrstevná a nabízí zajímavé mo¾nosti. Název Ostravský strakáè jsme poøadu dali proto, ¾e symbolem se stal velký barevný hrnek, v nìm¾ jsme zaèali „míchat“ z vyprávìní hostù, je¾ se rekrutovali z velmi rùzných oblastí ¾ivota mìsta, pokud mo¾no pestrobarevný pokrm.
Cyklus zahájil u¾ loni 3. dubna 2007 svým noblesním vystoupením Radovan Lipus, který je znám jako všestranný umìlec – re¾isér, dramaturg, publicista … a Ostravì dal kromì re¾ie nezapomenutelné Prùbì¾né O(s)travy krve také pøívlastek „šumná“, co¾ po té, kdy byla nazývána jen èernou, bylo témìø revoluèní.
Dalším hostem, jen¾ je neodmyslitelnì spojován s Ostravou, byl spisovatel a publicista JUDr. Oldøich Šuleø. Jeho vyprávìní zaujalo niterností pro¾itkù a hlubokou znalostí regionální literární problematiky.
A pak u¾ následovaly takové osobnosti, jako je Vladimír Adámek (bodyguarda mu dìlal škrtiè), pracovník Zoo Ostrava, který nadchnul malé i velké posluchaèe (škrtiè také).
Léèitel, biotronik a, jak sám øíká, tak trochu i èarodìj Ing. František Libica.
Mezinárodnì uznávaná ostravská rodaèka, v hudebních kruzích známá jako Olga Štìpánová a v literárních jako Anna Markowitz. Tato silná ¾ena byla ukázkou toho, ¾e i nevidomý èlovìk toho mù¾e v ¾ivotì hodnì dokázat.
Jedním z hostù našeho poøadu byl i Jarek Nohavica, ale tady musím pøiznat, ¾e jsme naše návštìvníky tak trošku podvedli, udìlali jsme si „Strakáèe“ soukromého, proto¾e Jarek pøišel za námi jako bývalými kolegy, aby zjistil, zda by eventuelnì nebylo lepší vrátit se za knihovnický pult. No, zpívá dál, tak¾e asi ne.Pokud si myslíte, ¾e Ostravu znáte dokonale a nemù¾e vás nic pøekvapit, pak jste si jistì nechali ujít listopadové povídání a prezentaci nové knihy fotografií Borise Rennera a Richarda Skláøe - zkrátka ostravaci.cz. Vaše škoda!
Folkaø (ne holkaø) a bluesman Pepa Štreichl nám nejen zahrál a zazpíval, ale skvìle nás pobavil „veselými historkami z natáèení“, ale hlavnì ze ¾ivota.
Nabitý spoleèenský sál praskal ve švech pøi pøenášce ThDr. Tomáše Novotného, který pøedstavil vznik a vývoj „svého dítìte“ hudebního tìlesa Adash.
Mnozí ostøílení moøští vlci bledli pøi vyprávìní a prezentaci diapozitivù ostravské moøeplavkynì MUDr. Karin Pavloskové.
Rodilého Tibe»ana, ¾ijícího v Ostravì – Jigme Tenzina - také nepotkáte ka¾dý den, nehledì na to, ¾e v mezinárodních souvislostech to bylo povídání nanejvýš aktuální.
Nový roèník Ostravského strakáèe nám otevøeli hned dva vzácní hosté – spisovatel Richard Sobotka a ilustrátor a ochránce pøírody Ludvík Kunc. A ¾e jsme si nemohli vybrat lépe, je jednoznaèné z reakcí návštìvníkù, kteøí kdy¾ pochopili, ¾e i èas pro tak zajímavou besedu je omezený, trvali na tom, abychom oba pány pozvali znovu.
No, budeme se sna¾it vyhovìt, proto¾e i nás jejich povídání nadchlo, ale …kdy¾ v Ostravì a jejím okolí ¾ije ještì tolik skvìlých lidí.
Abych ale dokonèila tu myšlenku s bilancováním. Vypadá to, ¾e Ostravský strakáè bude ¾ít dál, ¾e síly teprve nabírá a bilance tedy mù¾e zùstat otevøená.
Miroslava Mikušková
