Ideál ženy

prošel za minulých sto let mnoha proměnami. Dvacáté století přálo mužům. Plnilo jejich sny. Jeden stanul jako první na Měsíci, několik stovek se jich stalo prezidenty. Dvacáté století přálo mužům. Plnilo jejich sny. Jeden stanul jako první na Měsíci, několik stovek se jich stalo prezidenty, miliony dalších alespoň spoutali pod kapotu svého auta celá stáda koní. A všem poprvé v dějinách západní civilizace začaly ženy legálně a zcela zdarma na ulici ukazovat své nohy.

Důstojně reprezentovat

Žena vstoupila do minulého věku v podstatě s jediným úkolem - důstojně reprezentovat. Vzorem elegance byla anglická královna Alexandra, dáma s pikantním osudem veřejně podváděné manželky. Silueta ženského těla nemilosrdně stlačeného do šněrovačky připomínala siluetu přesýpacích hodin a profesionální krásky si musely nechat vyoperovat spodní pár žeber, aby naplnily módní diktát doby.Čím cudněji musely zůstávat schované nohy, tím nápadněji se zvětšoval výstřih. Často odhaloval nahá ramena a poprsí na naši dobu zcela neúnosným způsobem. Plakát Alfonse Muchy na jízdní kolo značky Waverly dokonce představuje ženu se zcela odhalenými ňadry - zato bicykl se cudně ukrývá v listí. Dobové fotografie nemilosrdně ukazují rozdíl v mírách mezi ideálem a realitou. I francouzská herečka Sarah Berhard nesplňovala zdaleka předepisované parametry, ač byla nejobdivovanější ženou své doby, stejně jako česká pěvkyně Ema Destinnová, dáma korpulentní i na vkus své doby.

Obětující se madona

Řež první světové války přinesla ideál "obětující se madony" - kultivované dívky, která v čepečku ošetřovatelky tiší bolest raněných. V Rusku se takovým vzorem dokonalé ženy ve službách vlasti stala carevna Alexandra a její čtyři mladičké dcery. Jsou to asi jediné ženy, které za života udávaly společenský tón a mučednická smrt je o osmdesát let později zařadila mezi svaté.

Jazzová éra

Válku faktickou, která drasticky vybila celé ročníky populace, vystřídala válka žen o muže. Bojové barvy jsou černá kolem očí a jasně rudá na rtech. Poprvé ženy vytahují své zbraně, rtěnku a pudřenku, u stolu v restauraci nebo na lavičce v parku. Zkracují se sukně, odhazují spodničky. Proč ukazovat nohy jen jednomu muži, když je mohou vidět všichni? A hlavně pryč s prsy, tou typicky mateřskou přítěží těla.Nově nabytá nezávislost žen se projevuje i v činech. Kouří na veřejnosti (co nejdelší cigaretové špičky) a řídí vůz. Slavná tanečnice Isadora Duncan na to doplatí životem, když se jí zaplete do kol vozu módní šál a uškrtí ji. Tanečnice Josephine Baker tančí nejen takřka nahá, s vyholeným podpaždím a vlasy přilepenými k hlavě vaječným bílkem, ale hlavně je černá. Hvězda pařížských kabaretů, divoška oblečená jen do třpytivě zlatých banánů kolem pasu se stává idolem mužů a vzorem žen - věc ještě před několika lety zcela nemožná.

V lesku stříbrného plátna

Zvuk ve filmu přináší další epochu - osudové ženy jako jsou Greta Garbo nebo Marlene Dietrich. Mae Westová dala své návrhářce roku 1932 úkol, který si nezadal s hádankou z Chytré horákyně: "Mé šaty musejí být dostatečně volné, abych prokázala, že jsem dáma, a dost těsné, abych ukázala, že jsem žena." Na českou scénu přicházejí Adina Mandlová a Lída Baarová. Na vrcholu slávy už sice Adině táhlo na třicítku (v legendárním Kristiánovi je jí devětadvacet), ale jejímu typu ženy z velkého světa to nijak nevadilo. Na plátno se jí podařilo přenést i něco z jejího specifického ironického humoru, který kritika kulantně nazývala "konverzační pohotovosti". Hrála ve více než čtyřiceti filmech, což je podstatně více než její kolegyně Lída Baarová.

Kult ňader

Druhá válka a poválečná léta vytvořila nový ideál. Dívky v pečlivých účesech z vlasů obarvených na blond si hrají se záviděníhodnou naivitou na dospělé a svět se na jejich IQ (pojem zavedený již roku 1912!) rozhodně neptá. Trvalá už představuje poněkud obnošenou, ale stále atraktivní vestu, kysličník teče proudem a hnojí tak půdu pro první vtipy o blondýnách se zrním v kabelce. Na scénu se vracejí bujné tvary. Ňadra Jane Russellové ve filmu Psanci z roku 1943, pozvednutá speciální podprsenkou vyztuženou kovem, vynesla za "nemorálnost" snímku šestiletý zákaz. Jenže to si už američtí vojáci na dvířka skříněk lepí obrázky novodobých věstonických Venuší, které dostaly i vlastní název: pin up girls - připínáčková děvčata.Jen pár měsíců po válce přijel do Hollywoodu armádní fotograf udělat několik snímků polonahých slečen. Vypráví: "Maskérka nebyla zcela spokojená s plností prsou pózující hvězdičky. Vsunula jí pod blůzu pár pěticentimetrových vycpávek, pak poodstoupila, pozorně si ji prohlédla a přidala dvě další na každý prs. Stačí?, zeptala se nás pak. Rozpačitě jsme pokašlávali. Maskérka rozhodla za nás. "Ale co, sakra, řekla, vždyť je to pro naše vojáky!", a přidala další tři vycpávky pod každé ňadro." Zanedlouho obsahovaly podprsenky pod svetříkem studentek i sekretářek běžně kvantum zmačkaných papírových kapesníčků.

Top Marylin

Bezejmenné idoly námořníků pak vykrystalizovaly v jedinou ženu, která doháněla k šílenství muže bez výběru. Spal s ní prezident, oženil se s ní nejslavnější sportovec své doby a po něm spisovatel, význačný intelektuál. Prošla ve snech náručemi mužů všech povolání a barev pleti.Do svých přiléhavých, poloprůhledných rób se nechala zašívat a s oblibou tvrdila, že by se pod ně nevešla ani poštovní známka, natož spodní prádlo. Zpívala o tom, že nejlepším přítelem pro každou dívku jsou diamanty, a bez uzardění se svěřovala na potkání novinářům, že na noc se obléká pouze do několika kapek Chanelu 5. Nechávala se fotografovat ve vyzývavých pózách, ale při sebemenším popíchnutí novinářů se stahovala do ulity ostýchavého venkovského děvčátka, které tráví večery s brýlemi na nose nad knihami klasiků. Přišlo kouzlo Marylin Monroe.

Mini a květiny

Zástavu blonďaté sexbomby pak převzala Brigitte Bardotová a ozvláštnila ji "kočičím" půvabem, který se stal symbolem doby. V šedesátých letech, "nejdůležitější epoše dvacátého století", se však andělsky plavý idol neobejde bez svého temného protikladu. Liz Taylorová a Sophia Lorenová přinášely satisfakci vášnivým brunetkám.V Čechách je ikonou takové zářivé plavovlásky Olga Schoberová, které vybudoval nesmrtelný pomník film Limonádový Joe. Má tu i svou nezbytnou protihráčku - temnou Tornádo Lou Květu Fialovou. V triu Golden Kids tvořila usměvavé Heleně Vondráčkové protiváhu znepokojivá vamp Marty Kubišové. Každá mladá Češka si mohla vybrat, čí fotku zastrčit pod rám zrcadla. Česat se podle ní, líčit a oblékat. Byla to doba hippies, kultu mládí, květin a pestrobarevných vidin míru či lásky.Dívky zároveň stihly odhodit i podprsenky a podpatky - nejženštější ze svých atributů. Právě to byl přelomový okamžik, první krok do naší doby. Na scénu přichází vychrtlá manekýna Twiggy s nevýrazným obličejem, aby svět přesvědčila o tom, že mít pár kilo pod váhu je super a bez znatelných žeber a vystouplých klíčních kostí nelze vyjít na ulici.Český fotograf Taras Kuščynskij v té době dělá snímky Dany Vašátkové, první, na kterých se u nás objevuje dívka, která by se svým tělem v modelingu bodovala i dnes.

Pohádkové princezny

Na rozčarování z doby, která kromě nadějí a lásky přinesla i problémy s drogami a ztrátu všech jistot, platily pohádky. Ideálem evropského západního světa se stává hodná, dokonalá a půvabná princezna - prostě Diana.Naší domácí princeznou je "opravdová" Popelka Libuše Šafránková. Její oči a prostořekost se zapsaly tak hluboko do paměti diváků, že si bez ní pořád nedovedeme představit televizní Vánoce.Za oceánem roli moderní Popelky převzala ve snímku Pretty Woman Julia Robertsová. Vedle hereček, které navazují na tradici blonďatých lvic, je právě ona běžkyní dlouhých tratí, která získává srdce mužů a sympatie žen širokým zářivým úsměvem. Hrdě se hlásí ke sto deset centimetrů dlouhým nohám (měřeno od pasu), ale světové prvenství v tomto směru musí přenechat Češce Adrianě Sklenaříkové. Ta už patří do generace, která psala nejnovější kapitoly vývoje ideálu dvacátého století.

Prodavačky marnosti

Útok manekýn zahýbal světem. Zavrhované povolání, jehož příslušnice byly řazeny prudérní společností až někam k prostitutkám, ovládlo svět celebrit. Je to snad jediná profese na světě, kde ženy vydělávají víc než muži. To ony mají tu magickou moc slibovat zázračnou podprsenku a díky ní krásná ňadra, krémy, které zaženou stáří. Claudia Schifferová, Cindy Crawfordová a Naomi Campbellová vybudovaly impérium krásy a reklamy, do kterého pronikly na počátku devadesátých let, díky celosvětové zvědavosti na to, co skrývala železná opona, i některé Češky. Eva Herzigová (dnes plánuje filmovou kariéru), Pavlína Pořízková (podle časopisu Time nejkrásnější žena světa, podle Vogue jedna z pěti), Adriana Sklenaříková (její nohy, oficiálně nejdelší mezi světovými krasavicemi, měří od pasu 126 centimetrů), Daniela Peštová (zabývá se architekturou a mluví šesti jazyky) či Tereza Maxová.

Neobyčejná obyčejná žena

Ale ani vláda modelek netrvá věčně a právě teď jejich slunce zapadá. Slibná budoucnost čeká ženy, které v sobě spojují půvab s inteligencí. Do módy přichází "chytrá krása": oduševnělá tvář podtržená přirozeně stavěným tělem bez chirurgických zásahů. Ideálem budou opět ženy s povoláním, které je součástí jejich osobnosti, už si nevystačí s fotogenickou tváří. Budou to nové Natalie Oreirové, Anny Kurnikovové či vítězky soutěže Miss Internet. Prostě živoucí bytost, která není jen pochodující reklamou na zboží, ideál krásy zcela individuální, kdy přirozená "vůně ženy" zvítězí nad pečlivě propracovanou image. 

Ideál budoucnosti?

Bude stejný jako býval kdykoli jindy! Krása ženy se nedá vytvořit nějakou teorií, to je záměna módního trendu s opravdovou krásou. Reklama  může vnucovat třeba dvacet vyzáblých dívenek jako ideál, ale mužům se  pořád bude líbit pořádný zadek a ňadra, která k té ženě půjdou - i kdyby  se třeba někomu jinému zdála povislá. Vkus se nemění po staletí, tisíciletí a díky zázračným látkám zvaným feromony se někomu líbí každá žena v jakékoli době - stačí se správně potkat.

Jiří Muladi