|
||
Není kolo jako kolo |
||
První cyklista se objevil na svìtì
12. èervence 1817: Baron von Drais usedl na svùj
velocipéd a vzdálenost 14,4 km urazil na "bìhacím
stroji", který pohánìl odrá¾ením nohou od zemì,
za jednu hodinu. O rok pozdìji chtìl svùj vynález pøedstavit
svìtu v Paøí¾i, ale neschopný jezdec obrátil
triumf v trapnou fra¹ku. Skuteènou cestu ke slávì zaèalo
Draisovo kolo obohacené o ¹lapací pohon a¾ o padesát
let pozdìji. Do éry horských kol tehdy scházelo nìjakých
120 let. |
||
(nìkteré je horské) |
||
Mohou za to dìti |
||
K dìtství kolo neodmyslitelnì patøí.
Kde ale vlastnì mohou dìti jezdit? Silnice a ulice
jsou pro jejich dovádìní nevhodné a nebezpeèné, v
parcích jsou trpìny se skøípìním zubù. A tak mláde¾
v Kalifornii pøi¹la se soutì¾í BMX /Bicycle Moto
Cross/, aby se mìla kde vyøádit. Jízdì "køí¾em
krá¾em" krajinou se pochopitelnì muselo pøizpùsobit
kolo, a toto kolo, vhodné do terénu, se zalíbilo dospìlým.
Jeho budoucnost jako první pochopili Japonci a vrhli se
na výrobu speciálních souèástí. |
||
V¹echno je jinak |
||
"Na obyèejném kole jsem nikdy nemìla
øazení. Na horském je mo¾ností øazení tolik, ¾e
mi dalo dost práce pochopit, co
zaøadit do kopce, co z kopce, co na rovinu," øíká
pokroèilej¹í zaèáteènice. Nelze se divit -
automobil se svými pìti rychlostmi je pìkný bøídil:
Horské kolo má tøi pøevodníky a vzadu osm koleèek
- prokombinováním tedy nabízí 24 rychlostí. A nejen
to. Horské kolo je urèeno pro pohyb mimo vozovku, po
nezpevnìných cestách. Proto se li¹í i konstrukcí:
Je robustnìj¹í, kola jsou men¹í (nejèastìji 26
palcù), ale pneumatiky jsou a¾ dvakrát tlust¹í. Do
terénu se pou¾ívají plá¹tì s hrubým desénem. Ty
vynesly kolùm pøezdívku motorky, proto¾e pøi jízdì
po asfaltu huèí. |
||
A jak to vidí zku¹ený cyklista, který
se prohání po silnicích a teï i po horách u¾ plno
let? "První pocit z horského
kola je pro toho, kdo u¾ jezdil, smí¹ený. V momentì,
kdy se pohybujete po silnici, jede pomalu, je tì¾ké.
Jakmile se ale dostanete mimo ni, projeví se to, k èemu
je kolo urèené. Zaènete si uvìdomovat výhody a vyu¾ívat
jeho robustnost, pevnìj¹í konstrukci. Èlovìk
najednou omládne, vrátí se do dìtských let, proto¾e
na kole se dají dìlat rùzné legrácky." Jak nakupovatNejlevnìj¹í kola se dají poøídit
do pìti tisíc korun. Zku¹ený cyklista vám o nich øekne,
¾e se jako kola tváøí a jsou vhodná tak na jedno dvì
pou¾ití. Pakli¾e budete na kole jezdit jednou dvakrát
do roka na nákup, mù¾e vám staèit. Tyto výrobky
jsou vìt¹inou z materiálù bez záruky, a kdy¾ se na
nich nìco porouchá, uvìdomí si èlovìk, v èem spoèívá
"láce". Prasklý pedál se musí vyhodit a
koupit nový, nejde spravit. A náklady stoupají... |
||
Jestli¾e
to tedy myslíme s kolem vá¾nì a chceme si vyrazit
tak jednou za týden a trávit s ním i dovolenou, mìli
bychom se orientovat na ponìkud vy¹¹í cenovou
hladinu. Neznamená to ov¹em, ¾e musíme jít a¾ nejvý¹,
co¾ se nám mo¾ná bude sna¾it vnuknout prodavaè. U
dvou v podstatì stejných kol mù¾e být rozdíl v cenì
a¾ 50 %. Znaèkové kolo bude mít pravdìpodobnì lep¹í
rám, souèástky budou stejné, jízdní vlastnosti
mohou být rozdílné. Zku¹ený cyklista ví, ¾e kolo
dìlá pøedev¹ím rám a kola, to ale amatér tì¾ko
pozná. Jisté je, ¾e za znaèku se platí a ¾e i
tuzemské firmy doká¾í vyrobit dobrá kola, jejich¾
cena je pøijatelnìj¹í. Podstatné pro laika je, ¾e
u kol od 10 tisíc korun se mluví o tzv. støední tøídì,
a tady u¾ bychom nemìli narazit na problémy, o
kterých byla øeè u nejlevnìj¹ích modelù. |
||
Váha a jiné dùle¾itosti |
||
Horské kolo má jinou geometrii rámu.
Vìt¹inou je tro¹ku ni¾¹í a má se¹ikmenou horní
rámovou trubku, tak¾e kdy¾ se vybere správná
velikost, odpovídající budoucímu majiteli, mù¾e na
"pánském" kole jezdit i dáma. Rozhodující
je pøi výbìru spí¹e hmotnost cyklisty. Pøi vy¹¹í
osobní váze je nutno sáhnout po kvalitnìj¹ím
provedení, toté¾ platí i pro nároènìj¹í zpùsob
jízdy. Zkrátka èím vìt¹í nároky budeme na kolo
klást, tím více musíme hledìt na kvalitu. |
||
Kolo kolem deseti patnácti tisíc bude
v¾dycky dost, a¾ pøekvapivì tì¾ké. K jeho
kompletaci se pou¾ívají ocelové souèástky, které
nìco vá¾í, u dra¾¹ích typù pak nastupují lehèí
slitiny hliníku, titanu apod. Horské kolo ale musí nìco
vydr¾et a tak, èím je lehèí, tím více se musí
vynalo¾it na to, aby byly zachovány pevnostní
parametry. Tím samozøejmì stoupá cena. |
||
V èem vyrá¾í cyklista |
||
Dùle¾itá je helma - ve svìtì je u¾
samozøejmostí, u nás se pomalu prosazuje. Zaèáteèník
spadne z kola snadno a helma vydr¾í víc ne¾ hlava. Z
obleèení jsou nejdùle¾itìj¹í kalhoty. To pochopí
ka¾dý, kdo mávne rukou a vyjede v "èemkoliv".
Opruzeniny a jiné nepøíjemnosti ho rychle pouèí.
Cyklistické kalhoty se nabízejí v rùzných provedeních.
Samozøejmé je mìkké vylo- ¾ení sedu, které je pøíjemné
a tlumí nárazy, co¾ zvlá¹» ocení dámy, velmi
dobrá je antibakteriální vlo¾ka. Na rozdíl od døíve
pou¾ívané jelenice se dnes dává umìlá kù¾e, tak¾e
kalhoty se dají dobøe prát. |
||
Trièko by mìlo být dostateènì dlouhé,
aby nebyla holá záda, cyklistické dresy mají tu výhodu,
¾e na zádech jsou umístìny
kapsy. Cyklista by mìl být chránìn pøed vìtrem a zároveò
by na nìm nemìl stydnout pot pod nìèím neprody¹ným.
Do chladnìj¹ího poèasí je dobré poøídit si
fleecovou bundu, která má pøední èást po¹itou
"¹us»ákem" - vítr zepøedu tudí¾
neprorazí, ale záda dýchají. V¹eobecnì platí ta zásada,
¾e kdy¾ si s nìkým dáte sraz, mìlo by vám pøi èekání
v tom obleèení, ve kterém pojedete, být zima. Jinak
hrozí pøehøátí organismu. |
||
Pedály a jiné vymo¾enosti |
||
Základní modely kol vlastní pedály
gumové - to u¾, dle vyjádøení zku¹eného cyklisty,
signalizuje, ¾e jsou urèeny na nákupy. Pak existují
pedály, které mají kovový rámeèek, pøípadnì se
mohou doplòovat klipsnami. Tady jsou nesmírnì dùle¾ité
boty s dosti silnou, pevnou podrá¾kou. Pokud nìkdo
pou¾ije tøeba plátìnky, rámeèek se otiskne do nohy
a to bolí! Klipsna mù¾e mít tu nevýhodu, ¾e nohu
jaksi za¹krtí a tak pøicházejí ke slovu nové typy
pedálù. Vycházejí z principu ly¾aøského vázání:
Speciální bota se zvlá¹tním patentem do pedálu pøicvakne
a noha táhne ¹lapku. Síla nohy se pøená¹í na pedál
optimálním zpùsobem. Jenom nesmíte pøi zastavení
zapomenout nohu rychle vyboèit do strany. Jinak vás
pedál dr¾í dál a vy se neladnì slo¾íte i s kolem
na zem. |
||
Pokud èlovìk chce vìdìt, jak
je na tom, mù¾e si na øídítka nechat namontovat
computer, který vám uká¾e, jak rychle jedete, jak
dlouho jedete, kolik je hodin, kolik jste urazili za den
a kolik máte naje¾dìno celkovì, ty dra¾¹í a je¹tì
dra¾¹í ukazují i nadmoøskou vý¹ku, stoupání a
dal¹í vymy¹lenosti. Nákup rozva¾te - v¹echny ty
informace vás mohou povzbudit, ale také pìknì
deprimovat. |
||
Kondice a to ostatní |
||
Ten,
kdo pøesedá na kolo z kanceláøské ¾idle a pohybu
dost odvykl, by mìl zaèínat velmi opatrnì. Hlavní
je pravidelnost, postupné získávání a upevòování
kondice. Plánovat krat¹í výlety, poèítat s pøestávkami.
Tøicetikilometrová vzdálenost mù¾e být pro zaèáteèníka
a¾ dost na celý den. Zále¾í samozøejmì také na nároènosti
terénu. Nezapomínejte na pøísun tekutin a nejezte, a¾
kdy¾ máte poøádný hlad: jakmile dostanete "¾aket"
neboli hlaïák, jak øíkají cyklisté, je u¾ pozdì. |
||
Nauète se svému kolu rozumìt a nikdy
nejezdìte bez základního náøadí. Mìli byste s
sebou vozit nìjaký ten imbusový klíè, nýtovaè,
kdyby se vám rozpojil nebo praskl øetìz, lepení, náhradní
du¹i, plochý klíè (nejbì¾nìji pou¾ívaný je 9,
10), montá¾ní páky na sundání plá¹tì z ráfku.
Lépe vybavená kola mívají rychloupínací náboj -
pokud vám chybí, pøibalte je¹tì klíè 17 na vyndání
kola. Toto v¹e, dlouze vyjmenováno, je docela malá a
pomìrnì lehká hromádka. |
||
Pravý cyklista ví své |
||
Jasné identifikaèní znaky pomohou zku¹enému
veteránu silnic rozeznat ty pravé a ty sváteèní.
Ti, kteøí zaèínali je¹tì pøed érou horských
kol, dodr¾ují urèitá pravidla v oblékání. Patøí
k nim bílé pono¾ky a èerné kalhoty. Pono¾ky jsou
shrnuty u kotníkù, aby vynikla dobøe tvarovaná lýtka.
Pravý cyklista nikdy neoblékne pod cyklistické
kalhoty spodní prádlo. Ten nejpravìj¹í si svá krásnì
formovaná lýtka peèlivì holí. Lýtko je, jak vidno,
dùle¾itým prvkem, a tak, i kdy¾ móda ostrých, signálních
barev, kterou s sebou pøinesla horská kola, mo¾ná
vytlaèuje bílé pono¾ky, ani ty barevné nejsou nikdy
nata¾ené ke kolenùm. |
||
Pravidla psaná i nepsaná |
||
Podle pravidel
silnièního provozu nesmìjí cyklisté jezdit vedle
sebe, ale dìlají to. Prostì si povídají. Zku¹ený
cyklista, pøijí¾dí-li auto, uhne. Sváteèní mù¾e
zmatkovat, ale nikdo nechce úmyslnì pøeká¾et. ®ádný
nemá rád, kdy¾ se na nìj zezadu troubí. Ka¾dý se
lekne a u zaèáteèníka to mù¾e být i nebezpeèné.
Lépe je poèkat a pak pøedjet v dostateèném oblouku. |
||
®ádný slu¹ný øidiè nemíjí
cyklistu v bezprostøední blízkosti. |
||
Bezprostøednì po skonèení jízdy se
nemá pít alkohol. I to se obèas dìlá. |
||
Proè se jezdí na kole |
||
Martin (30 let): "Proè? Nevím. V¾dycky
jsem chtìl sportovat, nìco dìlat. Je to taková výzva:
pokoøit kopec a potom
znovu, lépe a rychleji. Ne¾ si èlovìk zvykne, vìnuje
v¹echnu energii na to, aby se pøemístil z bodu A do
bodu B. Kdy¾ jezdí déle, vnímá krásu krajiny, dívá
se, pøitom je na zdravém vzduchu a je¹tì se hýbe.
Je to hezký." Kateøina (25 let): "Proto¾e na
kole jezdí mùj man¾el, který bez nìj nedá ani ránu.
Kdy¾ jsem chtìla být s ním, nezbylo mi ne¾ sednout
na kolo. Ale líbí se mi to." Neumím si pro je¾dìní na kole pøedstavit
krásnìj¹í motiv, ne¾ je láska. Pøeji vám, abyste
i vy na¹li ten svùj. |
||
Jiøí Hrubý |
||