O poèasí
Co zapoèala lidská civilizace je poèasí vdìèné téma.
Umím si pøedstavit, jak pravìký èlovìk ka¾dý den sledoval mraky na obloze, proto¾e vìdìl, jak je poèasí pro nìj dùle¾ité. Jak potøebuje slunce, kdy¾ chce sušit zvíøecí kù¾e nebo jít na lov. Jak potøebuje déš», aby mu nevyschla øeka.
Poèasí je dùle¾ité i dnes. Zemìdìlci naøíkají, ¾e prší, pak zase naøíkají, ¾e neprší. A» prší nebo neprší v¾dycky je to ve špatný èas a na opaèném místì, ne¾ by zemìdìlci potøebovali.
Kdy¾ potkáte souseda a nemáte o èem mluvit, prohodíte pár slov o poèasí. Kdy¾ se zpozdíte na pracovní schùzce, omluvíte se z dùvodu poèasí. Poèasí je vìèné a vdìèné téma pro hovory s rodinou u veèeøe i pro pracovní rozhovor s neznámým klientem. Poèasí je plné televizních zpráv i tištìných novin. „Poslední Vánoce byly na blátì, na horách nenapadl sníh!“ hlásají titulky všech novin. „Hrozí sucho a zemìdìlci bijí na poplach!“ oznámí usmìvavá televizní moderátorka.
Poèasí je záludné a zákeøné a nic nedbá na to, ¾e èlovìk teï na Vánoce potøebuje, aby napadl sníh, proto¾e by to bylo hezèí. Pøíroda se jen zasmìje a nevydá ani vloèku snìhu. Poèasí nerespektuje, ¾e èlovìk chce sluneèný èervenec, pøíroda si klidì spustí na ètrnáct dní slejváky a fujavici a vùbec ji nezajímá, ¾e pan Moravec nebo pan Novotný si potøebují odpoèinout u pøehrady na Lipnì nebo na zahrádce u své chaty. Klidnì si prší a pan Moravec i pan Novák se marnì domáhají spravedlnosti.
Poèasí je ka¾dý rok stejné. V zimì èekáme na sníh, na jaøe zase a¾ sníh roztaje. A on pøesto¾e jsou u¾ Velikonoce, svátky jara, netaje a netaje a pøíroda nerespektuje, ¾e kdy¾ jsou Velikonoce mají hopsat po dvorku kuøátka a kvést stromy. Klidnì si snì¾í a poèasí si prostì dìlá, co chce.
Byl tu jeden stát Sovìtský svaz, který tvrdil, ¾e doká¾e poruèit vìtru i dešti. Šlo však jen o plané vychloubání velkohubých politikù. A» je civilizace sebevyspìlejší, poèasí ovládnout nedoká¾eme a èasto se stává, ¾e ho páni meteorologové pøedpovìdí a poèasí udìlá pravý opak. Jako naschvál, ne¾ se meteorolog nadìje, jeho pøedpovìï se obrátí v prach. A tak se èasto stává, ¾e pøesto¾e pøedpovìï urèila sluneèný den, mokneme na tramvajové zastávce, proto¾e jsme si nevzali deštník. Stejnì tak kdy¾ napadne pár milimetrù snìhu, jsou silnièáøi pøekvapeni. Ka¾dý rok je to stejné a ve zprávách nám moderátor oznamuje „Silnièáøi zaspali a neposypali silnice!“ Nemù¾eme naøíkat na zimní poèasí. Ono je mu to toti¾ stejnì jedno. Sníh si bude padat, jak to uzná pøíroda za vhodné a my s tím nic nezmù¾eme.
Existuje tedy jediná rada. Radujme se, kdy¾ napadne sníh v dubnu. Mìjme radost, ¾e jsou Velikonoce na snìhu. Smìjme se, ¾e je v prosinci na Štìdrý den patnáct stupòù, alespoò nenastydneme, a¾ pùjdeme na Pùlnoèní.
O poèasí