V koupelnì máme vedle košíku na prádlo ještì jeden takový menší, proutìný košíèek. V nìm ¾ijí svùj smutný ¾ivot opuštìné jednotlivé pono¾ky. Jsou to frustrované chudinky, tak zvaný singl. Dávno vyprané na cosi èekají, mo¾ná na to, ¾e se náhle objeví jejich pohøešovaný partner.
Nìkdy k tomu opravdu nevysvìtlitelným zpùsobem dojde. Stalo se mi toti¾ ji¾ nìkolikrát, ¾e pøi pøehrabování v tìchto jednotlivých pono¾kách jsem najednou objevila jeden kompletní pár, o kterém jsme jak já, tak i man¾el s urèitostí vìdìli, ¾e tam ještì pøed týdnem, èi pøed mìsícem nebyl. Kde celou tu dobu byla ta zatracená pohøešovaná pono¾ka? Byla nemocná? V sanatoriu? Èi na dovolené? Takové sjednocení je ale neobyèejnì nepravdìpodobné, dochází k nìmu jen zøídka. A kdy¾ k tomu dojde, tak je mi to nepøíjemné, takové záhady jsou, jak øíkají Nìmci, a tedy i mùj man¾el, unheimlich. Prostì strašidelné.
Vìtšinou ale zùstávají tyto pono¾ky osamocené, aby po urèitém èase skonèily své smutné bytí jako hadøík na èištìní èehosi, tøeba právì bot. Jaký to smutný osud.
V naší racionální dobì, kdy všemu prý vládne rozum, se zajisté nedá oèekávat, ¾e se lidé budou tímto problémem zabývat. Málokdo se chce vìnovat problémùm, které já, mo¾ná pošetile, pova¾uji za jednu z velkých záhad souèasnosti. Vìtšina lidí odbude tento fenomén konstatováním, ¾e pono¾ka le¾í nìkde pod postelí, ¾e se dostala kamsi pod buben v praèce, èi jí praèka tak zvanì “vcucla”. Popøípadì je mo¾né, ¾e jí nìkam zatáhl pes èi koèka. Nìkteré pøítelkynì s lehce pozdvi¾eným oboèím dokonce tvrdí, ¾e jim se nìco takového nikdy nestane. Docela urèitì l¾ou a pøestávám jim vìøit i v jiných vìcech.
Pravidelnost, s jakou se jednotlivá pono¾ka od svého pravoplatného pono¾kového sourozence odplí¾í, mne opravòuje k domnìnce, ¾e je ve høe nìco víc. Je pøece docela dobøe mo¾né, ¾e se nìkteré druhy pono¾ek mezi sebou prostì do krve pohádaly a jedna se rozhodla druhou opustit. Nebo se jim v naší domácnosti nelíbí? Mám teï na mysli pøedevším ty vlnìné, pomìrnì drahé podkolenky anebo velmi nafoukané bílé sportovní froté pono¾ky, které po mém ka¾dodenním pokusu o jogging putují do špinavého prádla. Ty pøedevším èasto mizejí. Po jednom pou¾ití jsou fuè. Man¾el navrhuje toto øešení: na všechny pono¾ky našít suché zipy. Moc se mi to nezdá.
Existuje urèitì nìco jako speciální bermudský trojúhelník, který ty spousty pono¾ek pohlcuje. Nevìøíte mi? Jen se smìjte. A¾ budete zase hledat ztracenou pono¾ku, pøejde vám urèitì mráz po zádech. Ta druhá se na vás toti¾ odnìkud dívá a potmìšile se šklebí. Ale odkud, hernajs?
Lidé jsou dnes všichni ochotni vìøit v nìco, co je dost nepochopitelné, a co nemohou celkem nijak kontrolovat. Ufos, mu¾íèci z Marsu, duchové. Zástupci všemo¾ných politických smìrù a vìdci po celém svìtì mají politicky korektní teorie o rùzných vìcech, jako zákaz lovu velryb, záchrana pandy veliké, skleníkový efekt, èi ozonová díra nad obìma póly, ale v prokazatelnou existenci èerné díry, kde mizí miliony pono¾ek a která se projevuje urèitì skoro v ka¾dé domácnosti, nikdo nevìøí. Tedy, nikdy jsem o tom neèetla v novinách. Mimochodem, situace se zhoršuje: v poslední dobì se u nás doma mno¾í nálezy jednotlivých rukavic. Budu muset brát nìjaké uklidòující prášky. Je to horší, ne¾ si myslíte: Také jste si jistì všimli sandálù a rùzných bot, které je mo¾no nalézt na rùzných místech podél cest a dálnic po celé Evropì?