Odpoledne s Kvìtou Fialovou
Je úterý 14. listopadu, 17 hodin odpoledne. Nacházíme se v Kulturním domì v Kopøivnici. Vstupné je lidové – 50 Kè (uznejte, ¾e to jde!).
Všichni se tìšíme na spoleèenské setkání tentokrát s mimoøádným hostem programu - divadelním souborem Kamarádi z Brna a ú¾asnou Kvìtou Fialovou...
K tanci hraje TNT, obèerstvení v cenì. Poøádáno ve spolupráci s mìstským úøadem.
Kdy¾ jsem si tuhle zprávièku pøeèetla na plakátu, hned jsem se zaèala tìšit. Chodím na všechny akce poøádané pro nás starší, bývá tam velmi pøíjemná atmosféra.
Vìtšinu divákù a mnohdy i úèinkujících znám, potkávám se s nimi v ka¾dodenním ¾ivotì. To ale vìtšinou nìkam spìcháme, znáte to, nákupy, vnouèata, zahrádky a tak. Tady posedíme, po programu si splkneme, zatanèíme i zazpíváme.
Divadelní soubor Kamarádi z Brna k nám zají¾dí pomìrnì èasto s pohádkami pro dìti. Program pro dospìlé byl plný krásných písnièek, na úvod zaøadili:
Putovali kdysi hudci z Moravy, z Moravy,
dobré srdce na své cestì hledali, hledali
Chodili pøes hory, chodili pøes pole
a zpívali dobrým lidem vesele, vesele...
èím¾ si mne okam¾itì získali.
Mám ráda písnièky Hany a Petra Ulrichových. Pak následovalo vyprávìní a zase písnièky. Lidové i známé hity se Semaforu...
Asi v pùlce jejich vystoupení pøišla Ú®ASNÁ Kvìta Fialová.
Cituji z kní¾ky Kvìta Fialová –o sobì II, s podtitulem...O VÍTÁNÍ STÁØÍ.
Kdy¾ øíkám, ¾e mì všechno dál èím víc baví, vùbec to neznamená, ¾e bych na ¾ivotì stále hou¾evnatìji lpìla. Stáøí prostì pro¾ívám jako své nové ¾ivotní období. A mnohem š»astnìjší ne¾ døív jsem hlavnì proto, ¾e dìlám jen to, co doopravdy chci...
Pod tato její slova bych se klidnì mohla podepsat.
Po závìreèné písnièce s krásným textem i melodií (poznáváte trio Voskovec, Werich, Je¾ek?) se Kamarádi z Brna rozlouèili s pøáním všeho dobrého, úmyslnì zdùraznili, ¾e nemusí být všechno hned nejlepší, hlavnì, ¾e je to dobré.
Na Nirvánu na Olymp na nebe nevìøím
kdy¾ nìkdo svìt pomlouvá
v¾dycky láteøím.
Nestojím o nekoneèno s hvìzdami všemi
staèí mi pár krásných let
nìkde na zemi.
Kdy¾ já vám povídám
¾e je nebe na zemi
pravdu mám vìøte mi.
Za ¾ivot ¾ivot dám
i kdy¾ nerad umírám
nejsem sám vìøte mi.
Ale paní Fialová zùstala ještì dlouho sedìt na jevišti. Chodili jsme si za ní pro úsmìv a podpis. Mnì se podepsala dvakrát, i vyfotit se nechala se mnou - i ode mne. Ka¾dému pár slovíèek pøidala...
Po krátké pøestávce nám pøedvedly dìti s Ústavu sociální péèe z Mnišího vystoupení, které si pøipravily s úmyslem smazat hranice mezi posti¾enými dìtmi a jejich zdravými vrstevníky. A skuteènì se jim to podaøilo! Zaslou¾ily si velký potlesk...
Teèku za programem udìlaly dámy nad 50, jéééé pardon i jeden pán se pravidelnì zúèastòuje nácviku Tancù v øadì pod vedením paní Gerykové. Z dùvìryhodných zdrojù vím, ¾e tìch pánù brzy bude víc...
Pak u¾ vyhrávala kapela a tanèilo se „Jak o dušu“.
Co na tom, ¾e mnohým, vèetnì mne, následující den, dìlalo problém sejít ze schodù.
Další akce – „Ples pro starší a pokroèilé“ bude zaèátkem února.
Do té doby urèitì zapomenu na bolavé koleno...
Marta Heraltová
Další èlánky autorky: