|
|
|
|
ne¹ní Tichý
poutník vás provede historií pra¾ských zvonù.
Spoleènì dojdeme i ke zvonu Zikmund, kterému pøed
velkými povodnìmi v roce 2002 prasklo srdce potøetí. |
|
|
V na¹í první
staroslovìnské legendì o kní¾eti Václavovi z roku
940 najdeme vìtu:"Kdy¾ nastalo jitro, zvonili na
jitøní."U¾ívání zvonù k církevním úèelùm
bylo tedy v Èechách ji¾ zcela bì¾né, ale
zvony tehdej¹ích kostelíkù byly jen malé klinkáèky,
nebo» éra velkých zvonù mìla teprve pøijít, a s nimi
se postupnì roz¹iøovalo i jejich pou¾ívání na svìtské
úèely. Nejprve k bití na poplach, k ohla¹ování
velkých ne¹tìstí a ¾ivelních pohrom, po¾árù,
povodní, vichøic, krupobití, bouøí, anebo pøi nepøátelských
pøepadech, vzpourách èi povstáních. Od ètrnáctého
století se zaèalo u¾ívat zvonù rovnì¾ k oznamování
zvlá¹tì významných radostných událostí, jako
bylo narození následníka trùnu nebo vítìzství nad
nepøítelem. Korunovaèní øád èeských králù pøímo
pøedepisoval:."a pøi prùvodu bude bít velký
zvon."
|
|
|
Teprve nakonec se zaèalo
pou¾ívat zvonù také k prostému oznamování èasu.
Vyzvánìní poledne v¹ak zdomácnìlo v Èechách
a¾ za panování krále Vladislava Jagellonského a
venkovské ranní a veèerní klekání k zahájení
a ukonèení robotního dne bylo zavedeno a¾ po tøicetileté
válce. Zvon Marie, nejstar¹í ze tøí zvonù na
zvonici uzavírající Jindøi¹skou ulici, vystihuje
onu rozmanitost v¹ech tìchto funkcí svým latinským
nápisem z roku 1518: "Aj, já zvon nikdy marnì
nezaznívám, hlásám» svátek neb po¾ár èi pohøeb
slavný."
|
|
|
Ka¾dý zvon
býval zasvìcený nìkterému svatému patronovi a mìl
jeho jméno, ale na Ha¹talu visel také Plampaè, na
Markétì Poledník, na Jiljí a Jindøichu Cimbály, a
na kostele sv. Køí¾e dokonce Køapáè, který si v roce
1757 odtud je¹tì s dal¹ími ètyømi zvony
"vypùjèili" Prusové. Nejstar¹í pra¾ský zvon,
zachovaný bohu¾el pouze v odlitku, pocházel
podle vlastní datace z roku 1313 a byl pùvodnì
odlitý pro klá¹terní kostel v Bøevnovì. I s uchy
byl pùldruhého metru vysoký a v ¹estnáctém
století, jak roku 1589 vylíèil ve ver¹ích Bla¾ej
Jièínský, ji¾ visel na vì¾i Staromìstské
radnice. Byl tedy star¹í ne¾ sama vì¾, dostavìná
roku 1364 a definitivnì dokonèena a¾ 4. srpna roku 1381. Zvon
oznamoval èas bu¹ením kladiva spojeného s hodinovým
strojem orloje a byl znièen i s orlojem pøi nìmeckém
bombardování Prahy a po¾áru Staromìstské radnice
poèátkem kvìtna roku 1945. |
|
|
Kdy¾ Otec vlasti císaø
Karel IV. ustanovil v roce 1354 nový poøádek pra¾ských øemesel, zaøadil
v nìm konváøe a pu¹kaøe na ¹esté místo, tak¾e
s ostatními øemesly pracujícími s kovem,
jako byli platnéøi, helméøi, mìèíøi, cínaøi,
fla¹néøi èi kotláøi, tvoøili spoleèný cech pod
zelenou korouhví s obrazem mu¾e v brnìní a
plné zbroji. Samotným zvonaøstvím by se tehdy nikdo
neu¾ivil, men¹í zvony odlévali konváøi a velké pu¹kaøi,
co¾ byli vlastnì dìlolijci.
|
|
|
Skuteèný
rozkvìt zvonaøství nastal v patnáctém století,
kdy ¾ilo v Praze kromì dvou Nìmcù a jednoho Poláka
pøes sto domácích zvonaøù. Vìt¹inou sídlili na Novém Mìstì pra¾ském
v tehdej¹í ©iroké, dnes Jungmannovì ulici.
Nejlep¹í z øemeslníkù se stávali zámo¾nými
a vá¾enými mì¹»any, v roce 1484 byli napøíklad
zvoleni hned tøi mistøi zvonaøi, Jakub, Jíra a
Jílek, za èleny mìstské rady. Z té doby u¾
také známe nejstar¹í díla konkrétních mistrù,
jako je tøeba zvon Kateøina z roku 1475, který
dosud visí v levé vì¾i strahovského kostela P.
Marie, èi zvon ulitý roku 1487 pro kostel sv. Jiljí
na Starém Mìstì anebo zvon z roku 1489 pro
kostel sv. Kiliána u Davle, v¹echny tøi z dílny
mistra Jeronýma. Tehdy u¾ také bylo zvonaøství
tradièním rodovým øemeslem, pøedávaným a dìdìným
z generace na generaci.
|
|
|
Zakladatelem jednoho
z nejslavnìj¹ích pra¾ských zvonaøských rodù
byl Barto¹ Brikci z tøetí
generace konváøù v huti u klá¹tera P. Marie Snì¾né.
V roce 1498 se o¾enil s paní Magdalénou,
vdovou po zvonaøi Jiøíkovi, tak¾e získal vlastní
hu» i
Dùm U
zvonu v ©iroké ulici, kde potom odlil na 150 zvonù.
Roku 1509 vytvoøil na objednávku krále Ludvíka spoleènì
s kutnohorským zvonaøem Ondøejem Ptáèkem nejvìt¹í
zvon tehdej¹í Prahy, nazvaný Patronus, Pater
campanarum - Ochránce, otec zvonù. Zvon vá¾il
236 centýøù a byl tak velký, ¾e kdy¾ jej vezli na
Hrad, museli vybourat kus zdi mezi mosty a Bílou vì¾í,
aby projeli branou. Ale ji¾ v roce 1523 byl Barto¹em
pøelit, a proto¾e nebyl zaplacen, zùstal po léta v huti,
a¾ jej v roce 1532 pro sv. Víta koupil od Barto¹ovy
vdovy král Ferdinand I.
|
|
|
Tehdy se ka¾dý
zvon pova¾oval za posvátnou vìc, obestøenou povìrami
a magií, provázející jeho vznik i u¾ívání. Lidé
napøíklad vìøili, ¾e se zvonu a¾ do zavì¹ení
nesmí dotknout " neèistá osoba, ¾enská, leè èi
jiný neøád", a kdo by získal nepoctivì kov na
jeho zhotovení, zemøe. Ta poslední povìra snad mìla
pùvod v pøíli¹ èastém úmrtí kovolijcù v mladém
vìku. Nový zvon proto nemohlo odvézt na Hrad koòské
èi volské spøe¾ení, ale pubescenti - nevinní a
bezúhonní pacholíci na smyku.
|
|
|
Teprve za dva roky,
kdy¾ pøi¹la poøádná zima a napadlo hodnì snìhu,
táhlo po celé úterý 30.ledna roku 1534 støídavì
nìkolik set chlapcù Barto¹ùv zvon dne¹ní
Jungmannovou ulicí pøes Staré Mìsto a Karlùv most na
saních vzhùru k Hradu. Druhý den, ve støedu,
pøetáhli smyk pøes první i druhý pøíkop s padacími
mosty, ale za nimi vrazili nosem saní do Bílé vì¾e,
zvon jim sklouzl, a jak zaznamenal soudobý kronikáø,
"upadl do pøíkopa a v kusy se ztloukl". Z jeho
zvonoviny byl potom odlit nový velký zvon ji¾ pøímo
na Hradì, a proto¾e by tehdej¹í vì¾ jeho tíhu
neunesla, byla vystavìna na severní stranì Sv. Víta
døevìná vì¾ z mohutných trámù, kam byl v dubnu
roku 1538 zvon zavì¹en. V roce 1541 pøi velkém
po¾áru Malé Strany se roz¹íøil oheò a¾ na Hrad,
kde zachvátil i døevìnou zvonici, zvon z ní
spadl a rozbil se na tøi kusy.
|
|
|
Podobnì
jako kdysi na Hrad, vleklo v zimì roku 1659
za provazy celkem 705 chlapcù z ©iroké ulice pøes
dvì tuny tì¾ký zvon na Karlovo námìstí k vì¾i
Novomìstské radnice. Ka¾dý chlapec pak dostal støíbròák,
housku a kapku medoviny. Ale èekali tam i biøici, nìkolik
jich pochytali a ti pak dostali poøádný náøez lískovkou,
co¾ byl starodávný zvyk, kterým se mìlo dosáhnout
vìèného zapamatování si zvlá¹tì významných událostí.
|
|
|
Ale vra»me
se k osudu nejvìt¹ího pra¾ského zvonu. Z Vídnì
byl do Prahy povolán králem Ferdinandem I. mistr nad
mistry Tomá¹ Jaro¹, pùvodem z Brna. Jaro¹ byl
pøedev¹ím vynikající pu¹kaø, královský dekret
mu zaruèoval stálý plat 150 rýnských zlatých roènì
a dva a pùl zlatého prémie za ka¾dé odlité dìlo,
ale vynalézal a konstruoval také rùzné stroje a
technická zaøízení, pøedev¹ím pumpy a èerpadla
pro vodárenské vì¾e a k odvodòování dolù,
kterým se tehdy øíkalo souhrnnì "kum¹ty".
|
|
|
Nakonec byl Jaro¹ v Praze
povìøený odlitím velkého zvonu pro chrám s. Víta.
Hu» si zbudoval pøímo na Hradì a výsledkem jeho
mistrovské práce se stal 270 centýøù tì¾ký
zvon Zikmund. V prùmìru mìøí 2 metry 56
centimetrù, je pøes dva metry vysoký, do vì¾e
Svatovítského chrámu byl zavì¹en v roce
1549 a visí tam dodnes. V roce 1670, v roce
1734 a v roce 2002 mu bylo vymìnìno puklé srdce.
Jako pøedlohy k jeho nádherné reliéfní výzdobì
poslou¾ily dva døevoryty Albrechta Dürera z cyklu
®ivot P. Marie a sice Zvìstování z roku 1504 a
grafický list Nejsvìtìj¹í Trojice z roku 1511,
dále jej zdobí nápisy, stylizované listy akantu,
erby a do jeho obvodu je zasazeno pìtadvacet mincí
a medailí. Jeho velebný, hluboký tón se rozléhá
ka¾dou nedìli v poledne po celé na¹í republice
z vysílání pra¾ského rozhlasu.
|
|
|
©koda, pøe¹koda ¾e
dnes u¾ nemù¾eme v¹echny pra¾ské zvony sly¹et,
jak tomu bývalo kdysi zcela bì¾né ka¾dý den. Významný
èeský pobìlohorský historik Bohuslav Balbín
k jejich chvále napsal: "Jak rozko¹né bylo
naslouchat hlasùm v¹ech pra¾ských zvonù, jejich¾
zvuky se nesly nad hladinou Vltavy. Nic podobného jsem
v ¾ivotì nesly¹el. Je¹tì dnes si nedovedu vysvìtlit
tu zvukovou rozko¹."
|
|
|
27.záøí roku 1916 v pøedveèer svátku
sv. Václava se v¹ech 267 tehdej¹ích zvonù na pra¾ských
vì¾ích rozeznìlo naposledy, nebo» vìt¹ina
jich byla potom pøelita na dìla pro rakousko-uherskou
armádu.
|
|
|
Z textù Jiøího Horáka
vybrala Jarmila Kremláèková
|
|
|
| |