Byt zdobí i sušené květiny

Připadá vám dům či byt bez květin trochu smutný, něco jako dort bez příslovečné třešničky, avšak květiny v květináčích se vám příliš nedaří? Pomoci mohou květiny a další rostlinné materiály sušené.

Nejrůznější skládanky ze suchých rostlin stavíme v nádobách na stůl, na nábytek, na okenní parapet či na zem, případně je zavěšujeme.

V obchodech i na loukách

Samozřejmě můžeme vejít do kteréhokoli z obchodů, kde sušené květiny prodávají, a koupit si již hotové, naaranžované kytice. Musíme však počítat s tím, že jejich autoři si nechají za práci a především za nápad zaplatit. Ještě krásnější, ale současně i dražší kytice nabízejí různé prodejní galerie, některé je dokonce dovážejí (především z Francie). Ceny kytic dosahují ovšem v těchto případech výše až několika tisíc korun. Souvisejí s velikostí i materiálem, který je použit. Kytice a další aranžmá ze suchých květin a rostlin z ateliérů domácích výtvarníků bývají o něco levnější. Jinou možností je výběr jednotlivých komponentů. Kytici si pak naaranžujeme vlastnoručně. Různé svazečky sušených rostlin a trav se prodávají především ve specializovaných květinářstvích. Kromě u nás běžně rostoucích rostlin bývají na pultech i speciality. Například z eukalyptu, bambusu, indického lotosu či papyru atd. Nejlevnější je samozřejmě nasušit si v průběhu roku materiál vlastní. Vhodná doba pro sběr prvních prvků začíná již v březnu. Ve větvích stromů se nedrží vlhkost a úbytek mízy dovoluje řezat větvičky, aniž bychom vývoj stromu vážněji poškodili. V dalších měsících si připravujeme zejména běžné slaměnky, zaječí ocásky, obiloviny, makovice, kapradě, orobinec, chmel, různé traviny (pěstované na zahrádkách i rostoucí volně v přírodě), šišky, černuchu, len, statici, kukuřičné klasy, růže, oranžové lampiónky tzv. židovských třešní, průhledné, stříbřitě lesklé šupiny rostliny lidově zvané Jidášovy peníze, větvičky šípku, trnky, bodlák obecný aj. Větve a rostliny sušíme podle velikosti v menších svazečcích, které zavěsíme vzhůru nohama na suché a vzdušné místo. Vzájemně by se neměly dotýkat. Po usušení skladujeme materiál na suchém, temném a chladném místě a nejlépe v krabicích proložených papírem či zavěšený v papírových kornoutech. Poslouží i noviny.

Tvary, barvy

Rozhodneme-li se aranžovat ozdobu ze sušených rostlin sami, budeme mít velmi pravděpodobně tím větší úspěch, čím více zásad doporučovaných odborníky dodržíme:

* Nejprve si rozmyslíme, kam chceme dekoraci umístit.

* Ozdoby ze sušených rostlin jsou určeny na delší použití, takže by měly být aranžovány s větším rozmyslem. Vhodné je vyzkoušet si různé varianty nanečisto, případně si je dokonce předem nakreslit. I náčrtek provedený rukou neumělou nám předvede nápad lépe, než když o něm pouze přemýšlíme. Inspirací mohou být i období, která si v suchých rostlinách zvláště libovala: biedermaier a secese.

* Důležité jsou nejen tvary, ale i barvy jednotlivých komponentů. Krásně vypadá, když naaranžovaná sušená kytice ladí s interiérem. Nejsou-li jeho barvy přírodní, raději však od tohoto pojetí upustíme. Za jistých okolností mohou být sice aranžmá ze sušených materiálů barvena nejrůzněji, avšak předpokladem úspěchu je spíše oko výtvarníka než amatéra. Pracujeme-li sami, dáváme jednoznačně přednost materiálům barevně neměněným, případně dobarvovaným na odstíny, které se v přírodě běžně vyskytují. Největší výběr je v typicky přírodním pískovém tónu, který pro zpestření doplňujeme škálou od černé (kamínky) přes hnědou (kůra, orobinec) po žlutou či oranžovou (tzv. pravé slaměnky), růžovou (smilek), bílou (tzv. nevěstin závoj) či červenou (sušené růžičky).

* Pomocné materiály používáme pouze přírodní. Mohou jimi být sisálový či konopný provázek, ševcovská nit, kořeny, dřívka, stuhy z pytloviny, kameny, kousky kůry atd. Totéž platí pro podložky, na něž budeme sušené květiny a další komponenty umísťovat, či pro nádoby, do nichž je budeme vkládat a které by nikdy neměly upoutávat více pozornosti než samotná kytice. Vhodné jsou různé baňky z průhledného skla či keramické nádoby v tlumených barvách. Přípustné jsou jistě i různé slaměné a proutěné talíře a košíky, kusy kmenů, nádobky vytvořené ze svázaných klacíků atd. Nepřírodními pomůckami, které budeme používat, jsou pilky, kleště, nůžky, tzv. zalamovací nebo obyčejný ostrý nožík, vázací drát, lepidlo, eventuálně florex, což je pěnový materiál, do něhož při některých aranžmá květiny vpichujeme.

* Nakonec lze sušené rostliny zlehka postříkat bezbarvým lakem na nábytek, případně i lakem na vlasy či barvou ve spreji určenou třeba na boty či auto. Odstíny, jak jsme již poznamenali výše, volíme přírodní, třeba hnědé. Velmi pěkně vypadá i melírování. Květinu stříkáme z větší vzdálenosti a pomalu jí otáčíme.

Kompozice

Netroufáme-li si na složitější kompozici, stačí ovázanou kytičku, případně jednotlivé rostliny, které jsme zbavili nehezkých a polámaných lístků, prostě jen vložit do vázy či košíčku. Na jedné z fotografií takový způsob předvádíme. Autorka zvolila obyčejný lesní vřes, který zapíchala do florexu a doplnila travinami. Vděčným řešením mohou být i kompozice oříškové. Do nádoby z průhledného skla vložíme volně svazeček travin či jiných rostlin a stonky zasypeme směsí nevyloupaných lískových i vlašských ořechů, peckami broskví či meruněk, zrny kukuřice apod. Pro oživení lze vsunout do kytice třeba červené jablíčko zapíchnuté na špejli. Velmi pěkně vypadají též kytice s vysokými stonky aranžované ve vysokých vázách z průhledného nezdobeného skla. Pozoruhodnou jednotu protikladů vytvoří například buclaté svazky lnu kombinované se štíhlými travinami a neposedně zkrouceným chmelem (viz foto). Zajímavým základem různých kompozic jsou např. bambusové tyčky zakoupené v obchodech a uříznuté na potřebnou délku. Jindy lze pracovat naopak jen s usušenými květy. Například kvítka slaměnek propíchneme drátkem směrem nahoru a zpět dolů a drátek stáhneme, aby nebyl vidět. Právě tento způsob bývá mnohem jednodušší a jeho výsledky úpravnější než práce se slaměnkami na jejich přirozeném stonku. Jedním z námětů jsou malé věnečky z drobných kvítků napíchnutých na podložku, jiným třeba stylizované pugýtky. Vezmeme tři pěkné, různě veliké a různě zbarvené slaměnky na drátu, několik drobných slaměnek a různobarevných static, dva svazečky mechu a několik stébel trávy. Stonky všech rostlin pevně ovineme drátkem až k okrajům a ty zastřihneme. Přidáme podložku pod šálek na kávu z papírové krajky, kterou překládáním složíme do úzkého trojúhelníku, vrchol odstřihneme, jeho okraj potřeme lepidlem, kytičku provlékneme a přitiskneme. Stonky ovineme šikmo střiženým proužkem zeleného krepového papíru.

Údržba

Jako všechno jsou ovšem i sušené kytice nejen výhodné. Fungují jako lapače prachu. Máme-li drahé nebo třeba i vlastnoručně vyrobené, ale opravdu krásné, občas z nich prach lehce vyfoukneme, případně je opatrně osprchujeme. Anebo si prostě jednou za čas pořídíme kompozice nové. Reálná životnost objektu ze suchých rostlin zhotoveného výtvarníkem, kterému nejsou utajeny postupy speciálních impregnací, je zhruba pět let.

Miluše Enenklová