Při pohledu na počmárané záchody v podchodech metra či v různých podnicích a budovách, zohyzděné fasády soukromých domů nebo nevkusné mazanice kdekoli je to možné si většina lidí povzdechne a na adresu rozmáhajícího se GRAFFITI směřuje jadrný komentář buď vyřčený nahlas či pouze myšlený. Omyl! Skutečné graffiti nemají s čmáranicemi vandalů a primitivními sprostými nápisy po zdech, které již svým pravopisem svědčí o nevalné intelektuální úrovni svých tvůrců, NIC SPOLEČNÉHO. Naopak jsou často spojována s pojmem "umění". Graffiti je záležitostí velkoměst a narazit na něj můžete po celém světě.

   Nejrozšířenější je ale v USA, kde leží i jeho kořeny - konkrétně na východním pobřeží Spojených států. Vzniklo přibližně v 60. letech v New Yorku a jedná se v něm vlastně o přezdívku autora např. Scarf, Scab, Color 2, Cone apod., která je barevnými spreji vložena do designu, který autor používá. Ve světě se proto ujalo pojmenování "PIECE". Ten je často doplněn charakterem (postavou), k níž může a nemusí mít autor nějaký vztah. Že bývá přezdívka autora mnohdy nečitelná a pro oko amatéra umně skrytá, je často autorovou snahou, neboť je psaná pouze pro zasvěcené, ve většině pro přátele nebo pro jiné "writtery" (writter - slangově člověk, který tvoří graffiti).

   Graffiti je možno vidět hlavně na místech jako jsou nájezdy na mosty, podél velkých silnic, na vagónech metra, u vlakových tratí apod. Grafiťáci (sprejeři - jak se jim nyní hrůzně říká) jsou lidé ve věku od patnácti do pětadvaceti let, z nichž přibližně asi 60 % stářím spadá do skupiny 18-20letých. Samozřejmě je veliký rozdíl mezi např. Prahou a New Yorkem, kde toto hobby nese svá podstatná rizika. Grafiťáci se zde mohou stát obětmi války mezi gangy, mohou být smeteni metrem nebo na ně při "práci" narazí nějakej "úchylák" - ročně takto v New Yor City umírá mnoho mladých lidí. Jiný druh nebezpečí představuje policie, která proti graffiti tvrdě bojuje.

   Z důvodu ilegality tohoto oboru se "PIECE"  tvoří často v tom nejproblematičtějším čase - tj. mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Problémy s policií mají spojitost i s tím, že nejlepší graffiti vůbec jsou k vidění většinou v těch nejnebezpečnějších čtvrtích a ghettech. Odtud totiž většina grafiťáků pochází - z chudých vrstev. V New Yorku je to Harlem a Bronx.

A proč vůbec graffiti vzniká? Nejspíš je to snaha o zvýraznění se v uniformním městě, posedlost kreslit, potřeba ventilovat a uplatňovat nesporné umělecké nadání. 100 % zábava a otázka cti. Pro člověka "mimo" těžko pochopitelné. Jeden pražský graffiťák říká: "Ve velkoměstě nemáš nikdy možnost říct, jestli se ti nový stavby líbí nebo ne. Nikdo za tebou nepříjde a nezeptá se tě. Tak proč bych měl já před někým vobhajovat to, co dělám?! Taky žiji ve městě a jsem jeho občan - chci bejt taky vidět, když zrovna nejsem známej bankéř nebo ňákej manažer. Proto jdu ven a stříkám - chci taky něco říct a nechci aby mi někdo říkal tohle můžeš a támhleto ne!!! Je to prostě touha po seberealizaci a nezávislosti!".

No, a co říci závěrem: je pouze na Vás, jak se na graffiti budete dívat.

Jiří Muladi