Jednotka 731
Dostal jsem øadu emailù se zoufalým náøkem, ¾e poøád píšu jen o Èesku a ¾e u¾ z toho chudáci mají deprese. Tak¾e dnešní èlánek bude o Japonsku, to by vás mìlo duševnì povznést. Jednotka 731 byla japonská vojenská jednotka z doby pøed druhou svìtovou válkou a bìhem války, která provádìla pod rouškou vìdeckého výzkumu zvrácené a zvíøecké pokusy na lidech v Manchurii. Bì¾ní Japonci o nìèem takovém neví a ti, kteøí ví, o tom vìdìt nechtìjí - není vám to povìdomé? Navíc ještì císaø Hirohito o tom zakázal mluvit a to je pro Japonce svaté. To je nìco jako kdy¾ to Èech dostal pøíkazem strany.
Celá akce byla dílem jednoho mu¾e. Shiro Ishii se narodil 25. èervna 1892 kousek od Tokia a byl velký vlastenec - co¾ je spoleèný jmenovatel a pøedpoklad pro pìkného hajzla ve vìtšinì tradièních národnostnì homogenních zemí (na USA se to tedy jasnì nevztahuje). Vystudoval medicínu v Kyotu a vstoupil do japonské armády jako chirurg. Pozdìji se vrátil na univerzitu doplnit vzdìlání v bakteriologii, sérologii, preventivní medicínì a patologii. U¾ v té dobì se zaèal zabývat výzkumem v oblasti biologických zbraní - prostì typický vìdec a akademik, jen pro tu svou vìdu ¾ijící.
V roce 1934 japonská armáda povìøila Shiro Ishii, aby vybudoval výzkumný a velmi opevnìný komplex v Manchurii, v místì jménem Pingfan. Pøesto¾e oficiálnì v Manchurii existoval od 1. bøezna 1932 stát jménem Manchukuo, skuteèným vládcem byla japonská Kwantung armáda, která si tam dìlala, co chtìla. Stí¾nosti byly vyøizovány promptnì i se stì¾ovatelem (není vám to povìdomé?).
Pùvodní výzkumný komplex byl vybudován v Harbinu, na východním bøehu øeky Sungari. Potøeba dodávek výzkumného materiálu (rozumìj lidí, na kterých by bylo mo¾no dìlat pokusy) byla okam¾itá. Japonská tajná policie Kenpeitai øada dodala stovky Rusù a Èíòanù na pokusy. Tito pokusní králíci byli pùvodnì dr¾eni ve sklepech japonského konzulátu v Harbinu. Soudruh konzul o nìèem takovém jistì¾e nemìl ani tušení, haha. K jakým svinstvùm asi byly a jsou dodnes zneu¾ívány èeské konzuláty po celém svìtì, nevíte? Celý objekt byl velice eufemisticky pojmenován "Kwantung Army Epidemic Prevention and Water Supply Unit" nebo také "Jednotka 731". Asi jako kdy¾ Èeskoslovensko mìlo v Koreji "Vojenskou nemocnici Èeskoslovenské vojenské mise".
Výzkumníci a vìdci zkoumali v Harbinu tak zuøivì, ¾e bìhem dvou let jednotka mìla pøes 3000 vìdcù a nìkolikanásobek pokusných lidských králíkù. Vìdecká práce byla natolik zajímavá, ¾e vìdci vyu¾ívali japonského systému "gakubatsu" (= já na bráchu, brácha na mne) a do Harbinu neustále pøijí¾dìli noví zájemci o vìdeckou práci, a» u¾ pøíbuzní, známí ze studií, kolegové z univerzit a tak dál.
V roce 1936 se tedy zaèal stavìt nový obrovský komplex budov a vìzeòských bloku (který, svìtì div se, stojí dodnes) ve vesnici Pingfan, 24 kilometrù na jih od Harbinu a byla vytvoøena Pingfan Speciál Military Zone, která zamìstnávala tisíce japonských vìdcù, techniku a vojákù. Pokusní králíci se nepoèítali. Nebyli ostatnì pova¾ováni za lidí, ale jen za "log number" - co¾ pozdìji vedlo k tvrzením, ¾e to celé byla jen továrna zpracovávající døevìné klady.
Celý komplex byl rozdìlen do osmi oddìlení. První oddìlení bylo jedním z nìkolika, které se zabývaly bakteriologickým výzkumem na ¾ivých lidech, zkoumáním pøenosem nemoci skrze kousnutí hmyzem nebo krysou (za tím úèelem bylo chováno velkém mno¾ství krys infikovaných rùznými nemocemi) a mo¾nosti nahrazení krevního séra. Rovnì¾ byly zkoumány omrzliny. Za tím úèelem byly postaveny dodnes stojící mrazírny, kam byli pokusní vìzni pøipoutáni tak, aby jim trèely ruce. Tyto ruce byly polévaný vodou a vìdci zaznamenávali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se mìøilo tluèením palici na zmrzlé konèetiny (pokusný èlovìk byl pøitom poøád ještì na¾ivu) a kdy¾ konèetina vydala po¾adovaný "na kost zmrzlý zvuk" èi dokonce upadla, pak byl pokus úspìšný.
Ètvrté oddìlení, vedené majorem Tomio Karasawou, vyrábìlo bakteriologické bomby, pøièem¾ infikované blechy a krysy byly pou¾ívány coby nemoc rozšiøující prvek - krysy byly infikovány nemocí, ty to pøenesly na blechy a blechy to rozšíøily dále. Blechy krysám vychytávali vìzòové. "Bomby" byly vyrobeny z vypálené hlíny místního pùvodu a naplnìny infikovanými blechami. Poté byly z letadel shazovány a testovány 146 kilometrù od Pingfanu v místì jménem Anta. Po shození z letadla se bomba roztøíštila, nezanechala ¾ádných stop a blechy dále nemoc roznesly.
V Ro bloku doktor Kozo Okamoto provádìl vivisekci - pitvání vìzòù za¾iva, vèetnì vyjímání mozku a dalších orgánù z tìla a umís»ování tìchto orgánù ve formalinu pro konzervaci. Drasticky pùsobící scény pøipomínající tyto pitvy za¾iva jsou dodnes souèástí výstavy o jednotce 731 v Pingfanu. Celkem okolo 3000 lidských obìtí vìtšinou èínského a ruského pùvodu takto pøišlo o ¾ivot jen v této jednotce. V blízkém POW táboøe Mukhden bylo 1485 zajatcù z USA, UK, Austrálie a Nového Zélandu. Na tìchto bylo zkoušeno jak Caucasian (= bìloch) bude reagovat na patogeny vyrobené v Pingfanu. Zemøelo nìkolik stovek zajatcù.
Ovšem jedním z nejstrašidelnìjších vynálezu z Pingfanu byly balónové bomby. Stovky tìchto balónù nesoucích výbušniny byly vypuštìny z Japonska do vzdušných proudù smìøujících k Americe, kterou dosáhly bìhem pouhých 50 èi 60 hodin. A americké pevniny dosáhly. A nejen na Aljašce a Havaji, ale i pacifickém pobøe¾í, Butte, Montana a Grand Rapids, Michigan a v øadì míst v Kanadì. Dopady tìchto balónu byly za války tajeny i americkými vojenskými úøady - i kdy¾ by se asi tì¾ko podaøilo je utajit, pokud by nenesly pouze výbušniny, ale tøeba nìjaké bakterie a nebo mor (bubonic plague).
Po válce se trestu doèkali jen ti japonští "vìdci", kteøí padli do rukou Rusùm - trest smrti èi do¾ivotní gulag. Tìm, kteøí se dostali zpìt do Japonska - tedy do americké zóny -, se vùbec nic nestalo. A navíc byli vázání naprostou mlèenlivostí. Pøece jim to naøídil jejich císaø Hirohito, ne? Jen pár z nich eventuálnì promluvilo, ale a¾ po smrti císaøe Hirohita. Celé téma se stalo pøedmìtem nìkolika knih a èlánkù, které vzbudily zájem hlavnì mimo Japonsko. Bì¾ní Japonci sami takovýmto vìcem odmítají uvìøit - asi podobnì jako dnešní mladí Èeši, kteøí odmítají uvìøit tomu, co dìlali jejich komunistiètí pøedkové, exkomunistiètí dìdeèkové, babièky, tatínkové a mamièky (v¾dy» to dìlali pro rodinu a pro Velkou stranu, pro ještì lepší budoucnost svých dìti, tedy vás).
Smrtící stín jednotky 731 se pak vynoøil ještì jednou - bìhem války v Koreji. V roce 1951 onemocnìlo 2600 amerických vojákù v Koreji v blízkosti fronty epidemic hemorrhagic fever (náhle onemocnìní pøenášené èlenovci vyznaèující se horeèkami, bolestmi a krvácením vnitøních orgánù) - 165 z nich zemøelo. Epidemic hemorrhagic fever byl nejznámìjší vìdecký úspìch vìdcù z Pingfanu - hlavním výzkumníkem byl Kitano Masaji.
A nebylo tajemstvím, ¾e sovìtští lékaøi a vìdci (= sovìtští Mengeleové) nadšenì pokraèovali ve výzkumu toho, co jim bylo pøedáno zajatými japonskými vìdci (= japonští Mengeleové). A u¾ není tajemstvím, ¾e ve stejné oblasti byla umístìna i vojenská nemocnice Èeskoslovenské vojenské mise v Koreji (= èeští Mengeleové)... Ano, té stejné nemocnice, o její¾ existenci poøád nemù¾e èeský UDV (Úøad pro zatajování komunistických zloèinù) najít ¾ádné dokumenty a poøád ml¾í a ml¾í.
A o bì¾ných lidech v dnešní dobì (a» u¾ z Japonska nebo z Èeska), to u¾ je pomalu škoda se zmiòovat. ®e se nìco takového dìlo, tomu prùmìrný èlovíèek vìtšinou odmítá uvìøit. V Mnichovì stejní troubové uvìøili, ¾e existovaly koncentraèní tábory a¾ potom, kdy¾ generál Patton vydal rozkaz je násilím prohnat koncentrákem Dachau. Velice se pak divili a nìkteøí i plakali, plakali... Tupost a zabednìnost se tì¾ko dá léèit bez drastických opatøení. A tak jako dodnes vìtšina Japoncù neuvìøí tomu, co jejich vlastní vojáci dìlali v Pingfanu, tak i vìtšina
Èechù neví a nechce uvìøit tomu, co se dìlo ve vojenské nemocnici pøi Èeskoslovenské vojenské misi v Koreji. Obzvláš» kdy¾ èeská vláda a vládní úøady (o UDV - Úøadu pro zatajování komunistických zloèinu - ani nemluvì) dìlají všechno pro to, aby nic z téhle temné historie nikdy nevyšlo najevo.
Tak¾e nemù¾ete øíct, ¾e jsem nemìl dobrou vùli. Opravdu jsem zaèal u Japoncù - i kdy¾ jsem skonèil zase u Èechù...
Ross Hedvicek, Florida
Japonský soud pøiznal pokusy s biologickými zbranìmi
Po druhé svìtové válce vítìzové soudili pora¾ené. O mezinárodním procesu v Norimberku se píše a mluví stále, ví o nìm ka¾dý. Proces v Chabarovsku, v nìm¾ sovìtský vojenský soud projednával vývoj a zkoušky biologických zbraní provádìné japonským oddílem 731, víceménì upadl v zapomnìní. Zpráva o nìm ale byla u¾ od zaèátku mnoha lidmi pøijímána s jistou nedùvìrou: stejnì jako dnes byly u¾ pøed pùl stoletím biologické zbranì pøíliš oblíbeným tématem úèelové politické propagandy.
Japonské oficiální instituce teprve pøed deseti lety pøiznaly, ¾e jednotka 731 vùbec existovala, a k otázce vývoje biologických zbraní japonskou armádou v dobì 2. svìtové války se nikdy nevyjádøily. V tomto kontextu je jako zásadní prùlom hodnocen výrok japonského soudu v Tokiu z 27. srpna 2002, který potvrdil, ¾e japonská armádní jednotka 731 se zabývala zkoušením biologických zbraní, a ¾e jejich smrtící úèinky ovìøovala na èínských vìzních.
Jednotka 731 byla zøízena v roce 1938 v Harbinu (Mand¾usko) a oznaèena jako oddíl pro prevenci epidemií a zabezpeèení vodních zdrojù. Její skuteèným úkolem byl výzkum, vývoj a výroba biologických zbraní. V rámci tohoto programu byla úèinnost zbraní zkoušena na uvìznìných èínských pøíslušnících protijaponského odboje. Tokijský soud nyní oznaèil její èinnost za nehumánní a dìsivou, èinnost která poškodila velké mno¾ství Èíòanù a byla pøíkrým porušením ®enevského protokolu a Haagské konvence.
Soud prohlásil za prokázané, ¾e pøíslušníci jednotky 731 v dobì mezi 1940 a 1942 ovìøovali mo¾nosti šíøení moru, tyfu a dalších infekcí, a ¾e pøi vojenských operacích s biologickými zbranìmi v té dobì zahynulo nìkolik tisíc èínských civilistù.
Podnìtem k pìt let trvajícímu soudnímu procesu bylo 180 ¾alob, podaných lidmi (vìtšinou èínské národnosti), kteøí po¾adovali omluvu a odškodnìní pro rodiny 2100 obìtí japonských zkoušek biologických zbraní (83 500 USD na osobu). Tyto po¾adavky soud odmítl s poukazem na to, ¾e všechny váleèné kompenzace ji¾ byly v minulých letech projednány mezi vládami a provedeny.
Pøiznání existence pokusù s biologickými zbranìmi na pøíslušnících èínského odboje ale zùstává historickým výsledkem procesu. Soud v Chabarovsku byl tedy oprávnìný.
Zdroj: LANCET 360:857, 14 September 2002
