Pøíbìhy zemské atmosféry – aneb Za vše mù¾e klima nebo poèasí (16)
Poèasí kontra Napoleon - Krutý a neslavný odchod
Vojenské peripetie druhé èásti velkého ruského ta¾ení zmíníme jen velmi struènì a v¾dy s poznámkou o poèasí. Napoleon vìdìl, ¾e ke svým zásobám zpìt do Smolenska se musí dostat ponìkud ji¾nìjší cestou, ale tu mu po èetných menších bitvách se støídavými úspìchy generál Kutzov odøízl. Napoleona pøitom èekala nejvìtší rozhodující bitva.
V poslední øíjnové dekádì pøišly noèní mrazy, ale stále ještì bylo na místní pomìry poèasí slušné. Výrazné zhoršení pøišlo hned s 1. listopadem, kdy bylo v noci –10°C. a 4. listopadu pøišel první poøádný „snìhopad“. Prvním opravdu kritickým dnem byl 7. listopad, i kdy¾ se dá øíci, ¾e po nadprùmìrných teplotních a podprùmìrných snìhových pomìrech se poèasí vlastnì zaèalo vracet k normálu! Napoleon dorazil do Smolenska pìšky 9. listopadu a pak nastoupily opravdu silné mrazy a pravá ruská zima se vším všudy, ovšem se znaènými teplotními výkyvy. V druhé polovinì mìsíce mrazy ponìkud polevily a kolem 20. listopadu nastala dokonce obleva. Zcela paradoxnì ale právì toto oteplení pøineslo Francouzùm snad vìtší problémy ne¾ pøedchozí mrazy. V tajícím snìhu se cesty rozbahnily tak, ¾e byly pro vozy a dìla nesjízdné a také led na øekách zaèal povolovat, co¾ znaènì zvýšilo nebezpeèí pøi jejich pøechodech.
Materiálnì i morálnì u¾ rozlo¾ená francouzská armáda se chystala pøejít pøes øeku Berezinu severovýchodnì od Minska. „Poèasová houpaèka“ pokraèovala. Nejprve velká obleva s deštìm rozrušila led a po øece pluly velké kry, pak pøišly opìt silné mrazy a ty alespoò umo¾nily na zmrzlých bøezích postavit pontonové mosty. Bìhem transportu se však Rusové rychle blí¾ili k øece, a tak Napoleon rozkázal mosty zapálit a obìtoval znaènou èást své armády. K øece Berezinì pøišlo asi 70 000 vojákù a na její západní bøeh se jich dostalo jen asi 30 000! Pøipomeneme-li si, ¾e do Ruska pøitáhl císaø se 440 000 mu¾ù, tak si snadno spoèteme, ¾e Napoleon pøišel o 93% svých vojákù! Komentáøe netøeba. A aè je to k nevíøe, teprve nyní udeøily ruské mrazy s plnou silou!
Zbytky francouzské armády pronásledované Kutuzovem se sna¾ily zachránit ve Vilnu, ale v první prosincové dekádì nastoupily mrazy –25°C. a¾ –35°C. a to u¾ byly i na zdejší pomìry mrazy opravdu extrémní. Jeden z pøe¾ivších to popsal slovy:
„Mráz byl tak dìsný, ¾e se nám kouøilo z uší i oèí. Tato pára, srá¾ející se pøi doteku se vzduchem, dopadala na naše prsa tak hluènì jako hrsti zrn prosa. Bylo tøeba se èasto zastavovat, aby byly z koní odstranìny kusy ledu, je¾ se z jejich dechu vytvoøily na uzdách.“
Z Vilna pak bylo dne 9. prosince Napoleonovi oficiálnì hlášeno:
Vìtšina dìlostøelectva je nepotøebná, armáda je v naprostém rozkladu. Vojáci zahazují pušky, ponìvad¾ je zimou neudr¾í v rukou. Dùstojníci a vojáci myslí jen na to, jak by se zachránili pøed strašnými mrazy…
A o pár dní pozdìji v další zprávì z Kovna tý¾ maršál dodává:
Neobyèejný mráz a mno¾ství snìhu dovršily dezorientaci armády. V této chvíli, Velièenstvo, nevede s Vámi válku nepøítel, nýbr¾ hrozná roèní doba … armáda u¾ neexistuje.
K tomu je tì¾ko co dodávat, a tak mne pouze pøi tomto líèení ruských mrazù napadlo, jak krásnì a lakonicky to vyjádøil náš král komikù Vlasta Burian, kdy¾ v jednom svém skvìlém filmu tvrdil: „V Rusku byly takové kruty, ¾e kdy¾ jste øekli – voda – tak vám to zmrzlo v hubì!“ Omlouvám se za toto mo¾ná trestuhodné zlehèování tragických událostí, domnívám se však, ¾e bylo naèase nasadit trochu humoru!
Byl pøíèinou Napoleonovy porá¾ky opravdu mráz? A odpovìï bude šalamounská – ano i ne! Pøíèin bylo toti¾ více a mráz byl jen jednou z nich. Napoleonova armáda byla francouzská jen podle jména, nebo» v ní bylo mnoho vojákù z podmanìných státù a jejich morálka pochopitelnì nebyla nejlepší, co¾ je øeèeno znaènì eufemisticky. Bìhem celého ta¾ení selhala jak zdravotní, tak zejména zásobovací slu¾ba, a dokonce i meteorologických faktorù bylo více. Rozklad císaøské armády zaèal u¾ v letních vedrech a mrazy zkázu pouze dokonèily. Kritický prosinec 1812 byl ale teplotnì i na tamní pomìry opravdu mimoøádnì mrazivý. Jeho prùmìrná mìsíèní teplota èinila –14°C., co¾ bylo -7,4°C. pod dlouhodobým normálem. (Teploty byly samozøejmì pøepoèteny ze stupòù Réaumurových.) A pro zajímavost ještì další srovnání. I u nás ve støední Evropì byl prosinec 1812 velmi mrazivý. S prùmìrnou mìsíèní teplotou –5,1°C. byl osmým nejmrazivìjším v naší nejdelší více ne¾ dvì stì ètyøicetileté klementinské teplotní øadì, a pøitom všech tìch osm nejmrazivìjších prosincù se vyskytlo v období od roku 1771 do roku 1879!
