Vìk høíšné nevinnosti
Eda pro¾il, lépe øeèeno pøe¾il, základku jako øidiè. Mìl štìstí, ¾e si ho vybral velitel útvaru a stal se jeho øidièem. Po¾íval mnoho výhod a prakticky se výcviku, trenýrovek, ranních rozcvièek, školení a prohlídek u dopravní èety nezúèastòoval. Zvykl si na své mimoøádné postavení a také se podle toho èasto choval. Ostatní kluci mu øíkali panský koèí a pro svoje chování pøíliš oblíben v kolektivu nebyl. Jeho práce se mu natolik zalíbila, ¾e po skonèení základní vojenské slu¾by zaèal pracovat jako obèanský zamìstnanec, øidiè u vojenského stavebního úøadu, který tehdy byl v objektu Kapucínského kláštera pod Loretou. Jeho rodièe toti¾ bydleli nedaleko na Pohoøelci.
Pracoval tam ještì jeden øidiè, který tam nastoupil od taxikáøù, kde mìl nìjaký malér. Pepík. Byl o nìkolik let starší ne¾ Eda a mnohem zkušenìjší. Jeho výhodou byla schopnost získat si pøízeò okolí a svým neodolatelným úsmìvem a vtipy napodobující komika Buriana si ho ka¾dý oblíbil. Kde byl Pepík, bylo v¾dy rušno a veselo. Naproti tomu Eda byl mlèenlivìjší, zvyklý na samotu a èekání, kdy bude vyzván k jízdì, tak jak probíhala jeho základní slu¾ba v postavení panského koèího. Na rozdíl od Pepíka byl Eda hezoun. Jeho témìø dívèí tváø s modrýma oèima a pohledem Mony Lisy upoutávala zejména starší ¾eny. Pùsobil vá¾nì, dùstojnì a jeho chování bylo taktní a úslu¾né.
Mo¾ná jeho vzhled, všechny tyto vlastnosti, a ještì nìco v pøedstavách vedoucí závodní kuchynì zapùsobilo, ¾e se stal jejím oblíbencem. Na nákupy si v¾dy u gará¾mistra ¾ádala Edu, pro jeho ochotu a pomoc. Dokonce se spøátelili a Eda pomáhal pøi rùzné práci v kuchyni. Kdy¾ si jednou chtìl zakoupit stravenky, dostal celý bloèek zadarmo. To se mu zalíbilo, ale netušil, co tím vedoucí kuchynì zamýšlí.
Nevìøil pøedstavì, ¾e by po nìm, v jeho oèích starší panièka, zatou¾ila. Zaèal se jí více všímat oèima chlapa. Jednou jí pochválil háèkovanou podprsenku, kdy¾ se v autì vedle nìho sna¾ila zvednout spadlou kabelku a zùstala chvíli ohnutá. Ona toho ihned vyu¾ila a ochotnì mu ji ukázala, aby se pochlubila, ¾e si ji uháèkovala sama. Mìla krásná mìkce vytvarovaná prsa a Eda ztrácel dech.
Jednoho dne mu øekla, ¾e by potøebovala pøevést domù velký fikus, který se v jídelnì ponìkud rozrostl. Eda, jak byl zvyklý poslou¾it ochotnì samozøejmì souhlasil. Pøi pøíle¾itosti nákupu dro¾dí a nìjakých dalších potravin odnesl z jídelny fikus a dal ho do auta. Dojeli na Bílou horu, kde u jedné vilky zastavil. Popadl fikus a odnesl ho do pøedsínì prostorného bytu. Povšiml si, ¾e v obýváku stojí krásné pianino Bechstein. Zeptal se, jestli si mù¾e zahrát. Stále ještì nìco umìl zahrát ze školní doby, kdy dva roky chodil do hudebky. Vedoucí souhlasila a Eda se zasnil. Usedl k pianinu a rozehrál ze vzpomínek na ZUŠku známé etudy, nedbal legata nebo staccata, zkoušel akordy, dvojhmaty. Zasnil se a pokraèoval overturou Básník a sedlák, nedíval se vlevo ani vpravo, najednou byl v jiném svìtì. Èas ubíhal a po pùl hodinì koncertování, kdy¾ konèil Lehkou kavalerií naznaèila vedoucí, ¾e by se mìli vrátit do závodní kuchynì, aby nebyl malér.
Eda se vzpamatoval, zavøel klávesy, vstal a zùstal pøekvapen. Jeho vedoucí si právì zapínala blùzièku. Chtìl se pøiblí¾it, ale byl neodbytnì zastaven. Pochopil, ¾e fikus byl záminka a vypadá teï sice jako umìlec, ale jako chlap, úplnej debil. Celou cestu zpátky oba mlèeli. Eda pøemýšlel co se vlastnì stalo. Vedoucí asi zklamal. No, v¾dy» by se pøíštì mohlo stìhovat nìco jiného, nebo pøivést fikus zpátky do jídelny. Jestli tedy bude nìjaké pøíštì.
Vedoucí z auta vystoupila, ani se na Edu nepodívala, jen øekla, ¾e hraje sice moc hezky, ale dlouho. Naznaèila tím své potlaèené pocity a Eda se zastydìl. U obìda mu vedoucí nevìnovala ¾ádnou obvyklou pozornost, co¾ Edu mrzelo a usmyslel si, ¾e to bude muset nìjak napravit.
Pøíle¾itost dostal za nìkolik dní, kdy mìli spolu jet do prádelny a na nìjaký nákup potravin. Pøi nástupu do auta se na nìho usmála. Mìla na sobì polorozepnutou halenku, z ní¾ prosvítala háèkovaná podprsenka. Eda pocítil jisté vzrušení. Rozhodl se, ¾e se pokusí napravit jeho minulý umìlecký úlet a zachová se jako chlap.
Podívala se na nìho svým ¾ádoucím úsmìvem, ale neodpustila si poznámku, ¾e dneska se hrát nebude. To bylo Edovi jasné. Podruhé se ztrapòovat pro nìjaký kumšt pøece nebude. Zeptal se opatrnì, jestli by mohl najít nìjaké klidné tiché místeèko na zastavení. Pøekvapenì se na nìho podívala, oèi se jí zaleskly a s mrknutím zakývala na souhlas. Eda se vypjal a okam¾itì pøemýšlel, kam se s autem schovat, aby je nikdo nevidìl. Najít nìjakou zastrèenou ulièku by pøece nemìl být v Praze problém.
První pokus o zastavení v jinak liduprázdné konèinì Prokopského údolí skonèil velmi brzy. Po prvním polibku vedle auta zastavila dodávka a závozník zaèal vykládat nìjaké pytle. Zklamaný Eda okam¾itì odjel a zastavil a¾ nad ®vahovem v zahradách na cestì k Dìvínu. Všude se nìkdo toulal. Vracel se zpátky a nad tratí byla skládka døeva. Klid, nikde nikdo. Najednou se ho zmocnil pocit, ¾e je to zbyteèná námaha a k nièemu nedojde. Vedoucí se ale bavila, smála se, a chvílemi jásala s poznámkami, jaké je to tady krásné a ¾e tady ještì nikdy nebyla. Kdy¾ se za hromadou klád ozvala motorová pila, bylo jasno. Pryè. Odjezd.
Èas se zase ukázal jako nepøítel a bylo nutné jet nakoupit to dro¾dí a vyzvednout v prádelnì ubrusy. Jízda skonèila a háèkovaná podprsenka zùstala na svém místì.
Eda zaèínal pochybovat, ¾e by si s vedoucí vùbec nìco zaèal. Její úsmìvy a pohledy, kdy¾ v kuchyni pomáhal, byly stále ¾ádoucí a slibující. Jen se dostat nìkam, kde by nebyli vyrušení a mohli svá oèekávání a touhu vyplnit. Netrvalo dlouho a bylo nutné zase nìco zaøídit a nakoupit. Urèitá zvláštnost spoèívala v pozdní hodinì, kdy u¾ se setmìlo. Kdy¾ projí¾dìli Petrským námìstím, zajel Eda do tmavého kouta v Lodecké a za rohem zastavil. Nikde nikdo, ani dušièky.
Chvíli se rozhlí¾eli, a proto¾e opravdu nikdo kolem nebyl, zaèali se zuøivì líbat a objímat. Bylo to opojné a bláznivé splnìní jejich dlouhého oèekávání. Oba pøelezli na zadní sedadla a slo¾ili se na sebe. Eda se v jednu chvíli podíval pøes zadní okénko a uvidìl v oknì domu, u kterého auto stálo zastínìnou tváø starého mu¾e, který je bedlivì pozoroval. Špatné zastavení. Mìl stát o jedno okno dál. Okam¾itì pøeskoèil na pøední sedadlo, nastartoval a odjel. Ona zùstala ji¾ sedìt vzadu.
Další fatální selhání jen prodlou¾ilo jejich touhu. Pøi obìdì se na sebe ani nemohli podívat. Vedoucí se v¾dy rozesmála, a¾ se to stávalo nápadné. Edovi do smíchu nebylo. Zaèal o sobì pochybovat. Nemìl se komu svìøit, ani se poradit. Pøipadal si neschopný, nemotorný a trapný. Pochopitelnì mu klesalo jeho sebevìdomí a splnìní jejich pøání zùstávalo jen v oblasti pøedstav. Dokonce na následující nákup s ním jela kuchaøka, vedoucí nemohla.
Kuchaøka byla asi trochu zasvìcená, proto¾e se hned jak nastoupila ptala, jestli nìkam zajedou bokem. Eda se na ni podíval pøekvapenì a tváøil se, ¾e nic neslyšel, ale kdy¾ si zvedla svetøík a odhalila své oblé poprsí, musel reagovat. Øekl, ¾e nikam bokem nejede, proto¾e ani neví, kde by mohl auto schovat. Kuchaøka zkušenì stáhla svetøík do správné polohy, a na víc se neptala.
Eda nezùstal klidný, nenápadnì jí pozoroval. Prsa mìla o hodnì vìtší ne¾ vedoucí, rty lákavì pootevøené a v oèích jí byly vidìt chtivé pohledy. Pøedstavoval si, jaké by asi s ní bylo pomilování. Draèice, divoška, nymfomanka. V duchu se okøikoval, neblbni, nìco si zkusíš a máš to u vedoucí rozlitý. Urèitì by se svìøila. Nákup tedy probìhl velmi rychle a bez dalších náznakù a návrhù na jízdu bokem.
Kdy¾ vedoucí pochopila, ¾e Eda je sice pìkný kluk, ochotný, nepøíliš zábavný, milý a pøátelský, ale na nìjaká dobrodru¾ství nešikovný a bez nápadu, ujala se zorganizování jízdy bokem sama. V jídelnì ubývalo nádobí a èasto se stávalo, ¾e strávníci museli èekat, a¾ se pou¾ité nádobí umyje. Jistì bylo mo¾né koupit talíøe v Praze, ale dozvìdìla se, ¾e v Karlových Varech se prodávají výmìtové porcelánové výrobky levnìji, na kila. Po¾ádala gará¾mistra Èendu, aby jí dal k dispozici pro nákup talíøù v Karlových Varech hasièskou Tatru osm set pìtku.
Byla u ní pìkná kabina pro po¾ární dru¾stvo, která se dala pou¾ít jako skrytý prostor pro její zámìry. Èenda jí pochopitelnì vyhovìl. Dostal za to dva øízky navíc. Tìšila se jednak na jízdu samotnou, ale hlavnì na nikým nerušené, pohodlné zastavení bokem. Edovi zatím nic o svém plánu a jízdì neøekla. Chtìla ho ohromit, pøekvapit, trochu vydìsit, ale jen trochu, aby se nelekl a neztratil dech.
Na Edu byla tedy pøipravena past, do které se mìl chytit, a» se dìje, co se dìje. S gará¾mistrem byl dojednán den jízdy a sama si ve Varech objednala nákup pøipravených mìlkých, hlubokých a dezertních talíøù, aby se pøíliš dlouho ve fabrice nezdr¾ovali.
Jen¾e Èenda zapomnìl, ¾e si vedoucí vyjednala jako øidièe Edu a Eda mezitím odjel s vodaøi na hydrologický prùzkum do Prášil na nìkolik dní. Situaci musel zachránit Pepík, který se toho úkolu ujal docela rád. V sobotu, brzy ráno s vedoucí, znaènì zklamanou a nevrlou, odjeli s Tatøièkou do Varù.
V pondìlí èekalo Edu pøekvapení. Co na nìho bylo políèeno, o tom vùbec nevìdìl a zašel jako v¾dy na zaèátku mìsíce do kanceláøe pro stravenku, kterou mìl gratis. Vedoucí se na nìho mile usmála, pohodila hlavou, dala mu stravenku a øekla si o zaplacení 150 Kè. Tolik u sebe Eda samozøejmì nemìl. Vykulil na vedoucí oèi a staèil jen zakoktat, ¾e je pøinese druhý den.
Po¾adovaný obnos skuteènì druhý den pøinesl. Naprosto nepochopil, proè došlo náhle k takové zmìnì, ale nemìl odvahu se zeptat. Kdy¾ potom nìkolik dní vidìl Pepíka chodit na obìdy do závodky, kterým se pøedtím vytrvale vyhýbal, bylo mu to jasné. Ani se Pepíka nechtìl ptát, jak se mu jelo s osm set pìtkou a jestli se podaøilo všechny talíøe dovést v poøádku. Pepík mu pøece jen spokojenì øekl, ¾e jízda byla ú¾asná a praskla jen jedna hluboká mísa na salát.
Pøemysl Èasar
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)