MALTA
Øekne-li nìkdo Malta, vybaví se vám maltézští rytíøi. Na pohlednicích mo¾no shlédnout vìtšinou hlavní mìsto Vallettu, pevnost St. Elmo nebo nové hotely na plá¾ích Golden Bay èi Paradise Bay.
Mne ale Malta pøekvapila svou vyprahlostí, hojností kaktusù a úsporou zelenì. Výhodou ostrova je, ¾e jej mù¾ete procestovat køí¾em krá¾em místní dopravou, na kole nebo pìšky, nebo» rozloha ostrova je pouze 316 km2. ®ije zde zhruba 400 000 lidí. Nevýhodou je, ¾e Mal»ané sjednávají sòatky vìtšinou mezi sebou. K Maltì patøí té¾ malý ostrov Gozo, jestì menší Comino a tøi neobydlené ostrùvky. Malta má omezené zásoby sladké vody, je na vodu nejchudší zemí na svìtì. Pomìrnì horké léto je témìø beze srá¾ek a mizivá vegetace zpùsobuje nedostatek spodní vody.
Kdy¾ jsem s vnukem pøijela na Maltu, konala se v pevnosti San Elmo In Guardia – rekonstrukce bojù maltézských rytíøù. Tato historická pøehlídka byla jedineèná podívaná co do èervených uniforem s bílými podkolenkami, s bílými køí¾i na prsou, støíbrnými helmicemi a bodáky, zakonèená palbou z dìl.
Pevnost St.Elmo byla dokonèena roku 1553. Spoleènì s Vallettou vzniklo tak hlavní mìsto obehnané kolem dokola hradbami jako obrana pøed Turky. V prùbìhu let došlo ještì k jeho rozšíøení. Projdete-li bránou Valletty, octnete se na Republic street, na pìší zónì vedoucí od brány a¾ k pevnosti, a¾ k moøi. Octnete se na tepnì mìsta, která ¾ije kuriozními obchùdky, kavárnièkami, Mal»any nabízejícími suvenýry a zbo¾í pro vaši nezbytnost. Neodolala jsem a zakoupila vnukovi støíbrný Maltský køí¾ – pøívìsek na øetízku a pro sebe teapot – konvièku na èaj ve tvaru prostøeného stolu, z ní¾ jsem se nikdy èaje nenapila a kterou mám vystavenou ve vitrínì jen proto, abych z ní stírala prach.
Teapots se zde prodávají jako v Anglii, jeliko¾ Malta je bývalá britská kolonie. Získala v roce 1964 nezávislost, o deset let pozdìji se prohlásila republikou, avšak zùstala èlenem Britského spoleèenství národù. Nyní je èlenem Evropské unie.
Pod mìstem je nejvìtší a nejhlubší pøístav. Zaplatili jsme si vyhlídkovou plavbu na malé loïce a kochali jsme se nevšedními pohledy na opevnìní, na mìsto zakoøenìné v moøi, na vì¾ièky kostelù. Jenom ve Vallettì se nachází více ne¾ 30 kostelù.
®ivot Mal»anù je spjat s nábo¾enstvím, a proto jsou tady kostely nejvýznamnìjšími památkami. Navštívili jsme v Mostì farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kdy¾ jsme vstoupili dovnitø, rozléhala se kolem tlumená modlitba. Bezdìky jsem pohlédla vzhùru, fascinovala mì kopule, tøetí nejvìtší kopule na svìtì o prùmìru 53 m. Tady ne, a¾ teprve v sakristii nám ukázali bombu, která byla za 2. svìtové války na Mostu shozena. Bomba prolétla kopulí, spadla mezi lavice, ale vìøícím se nic nestalo, proto¾e nevybuchla. Naši stateèní dìlníci ve Škodovce do ní toti¾ nedali v rámci sabotá¾e rozbušku. Byli jsme v tu chvíli hrdi na to, ¾e jsme z Èeska.
Na Maltì jsou pøevá¾nì skalnaté plá¾e, ale tu a tam najdete dobrý pøístup k moøi. Voda je èistá a¾ prùzraèná, azurová. Vyjeli jsme si autobusem na sever ostrova. V zátoce na proslunìné písèité plá¾i plné lidí jsme se vykoupali a poté jsme se rozhodli jít na západ. Procházeli jsme vyprahlou pìšinou, podél ní¾ nasazovaly kaktusy na kvìt. Kaktusy nás vysoko pøevyšovaly a stínu dávaly poskrovnu. Šli jsme do kopce a slunce pálilo. Kolem nás pustá krajina. Nevzdávali jsme to a šlapali dál. Najednou se zatáhlo, trochu se ochladilo, zaèal se do nás opírat vítr, který sílil a pøinášel hukot moøe. Slyšela jsem vlny bít o útes. Zmocnil se mì strach. Zpomalili jsme. Ještì jsme pokraèovali v cestì, témìø ve tmì a hlas moøe neustával, byl èím dál víc na dosah. Vítr sílil a hrozil, ¾e nás smete z útesu do vln. Nevydr¾ela jsem hrùzný zvuk vìtru a rozlícených vln a zastavila jsem se. Nedošli jsme a¾ na útes, nepodívali jsme se na ty divoké zpìnìné jazyky, na to temné moøe ¾enoucí se sem a¾ od obzoru. Obrátili jsme se a spìchali zpìt na sluncem.
Hledali jsme zátoku Anchor Bay. Nevím, jak jsme šli dlouho, ale opìt jsme šlapali sluneèní krajinou a potom znièehonic ještì nad zátokou jsme spatøili atrakce pro dìti. Tohle, ¾e je svìt Pepka námoøníka, divila jsem se. Vnuk všechno prošmejdil, na nìèem se povozil, a zatímco jsem upíjela kávu, nìkdo nám ukázal, kudy ¾e máme jít dál. Vydali jsme dolù do zátoky a pøed námi se otevøel malebný obrázek – rybáøská vesnièka Pepka námoøníka. Atmosféra Sweethavenu si mne podmanila. Šindelové støechy, ka¾dá jiná, radnice, hotýlek, domeèky jako z pohádky a všude lidièky, konì, psy, koèky i ptáèci – všechno døevìné. Vyprávìla jsem vnukovi, jak sem pøijel Pepek námoøník hledat svého otce a potkal Olivii.
Vesnièku nechali postavit ameriètí filmaøi pro hollywoodský muzikál o Pepkovi námoøníkovi. Døevo na vesnièku se dová¾elo a¾ z Holandska, šindele dokonce z Kanady. Malta má døeva málo a je nekvalitní. Film byl dokonèen v r. 1980. Po skonèení filmování mìly být kulisy zbourány, ale Mal»anùm se Sweethaven tak líbil, ¾e ho dodnes opatrují jako vzpomínku na Pepka námoøníka a jako turistickou atrakci.
„Tady ètu, ¾e jeho tvùrce Elzie Crisler Edgar zemøel v roce 1938,“ øekla jsem vnukovi „a ty spoèítej, o kolik let ho jeho postavièka pøe¾ila.“
„Ale babi, já nemám kalkulaèku.“
