Noc a den. Teplo a zima. Hlad a sytost. Jak na nás tyto protiklady pùsobí? Co pøi nich cítíme? Jak ovlivòují naše vnímání? Zdá se zajímavé, ¾e jejich pùsobením pro¾íváme docela všední situace docela jinak.
Proè v noci a ve dne vnímáme jinak svùj strach? Proè nám ve dne nedìlá problém projít hlubokým lesem a v noci se bojíme vyjít jen na ulici? Je to tím, ¾e v noci nám temnota pøipadá tak hororovì – jako by na nás pùsobily nìjaké tajemné síly, které ovlivòují naše myšlení a strach. Mù¾eme si stokrát opakovat, ¾e pøítomnost tajemných sil není vìdecky dokázána. U¾ jenom kvùli historkám o neobyèejných bytostech jsme v noci více citliví na okolní dìní. Situaci komplikuje, ¾e po setmìní vládne mnohem vìtší klid a i sebemenší zvuky slyšíme prakticky bez problému. Èím víc o zaslechnutých zvucích pøemýšlíme, tím jako bychom je vnímali víc. Ve dne se naopak nad naprosto stejným zvukem nepozastavíme, popø. ho “hodíme za hlavu”.
A co rozdíly teplot? Myslíte si, ¾e byste v¾dy rozpoznali urèité teplotní rozhraní? Na jaøe i na podzim se teploty pohybují zhruba ve stejných rozmezích. Ale pøitom nám na podzim 10 stupòù pøipadá jako zima, kde¾to na jaøe si pøi 10 stupních pochvalujeme teplouèko. Mimochodem, jak reagujeme naše nervová soustava na zmìnu teploty, mù¾eme provést v domácím pokusu: Do tøech misek nalijeme rùznì teplou vodu. Do první mísy horkou, do druhé vla¾nou a do tøetí studenou. Nejdøíve ponoøíme levou ruku do mísy s horkou vodou a pravou ruku do studené vody - a necháme je ponoøené zhruba tøi minuty. Poté obì ruce najednou polo¾íme do prostøedního kbelíku s vla¾nou vodou. Jeliko¾ si za danou dobu naše ruce zvykly na rùzné teploty, registrují rozdíl. Pro ruku z teplé vody bude pøipadat vla¾ná voda celkem studená, ale pro ruku ze studené naopak. Pøi zmìnách teplot v roèních obdobích nastává stejný dìj. Má akorát dlouhodobý prùbìh.
I v jídle najdeme takové podobenství. Kdy¾ jsme sytí, nemáme chu» u¾ na nic jiného. Kdybychom mìli sníst suchý chléb, ošklíbali bychom se. Mo¾ná tak èokoládku nebo jinou dobrùtku. Kdy¾ však vyhladovíme, krajíc by bohatì staèil. Jen abychom mìli nìco v ¾aludku. Cokoliv!
Tohoto principu se mimochodem doporuèuje vyu¾ít u diet. Kdo hubne, mìl by chodit do obchodu s potravinami najezený. Èlovìku se nesbíhají sliny a nakoupí o to ménì vìcí. Kdy¾ ale pùjde hladový, má tisíc chutí a chce se naprásknout všelijakými jídly, tak¾e odchází s plným košíkem a hubenìjší penì¾enkou.
Hladoví ve tmì a zimì - brrr!