Titulek není právì objevný. Pokud bychom však chtìli brát výše uvedené rèení doslova, zjistili bychom, ¾e Vánoce nejsou pøede dveømi, ale nejspíš v obchodních centrech. Kdy¾ se pøed dveøe svého bytu podíváte, zjistíte, ¾e za nimi není po nich ani potuchy. Ten pokus jsem provedla a mohu zodpovìdnì prohlásit, ¾e otevírat domovní dveøe a hledat za nimi Vánoce je cimrmanovská slepá ulièka. Osobnì bych si je pøedstavovala jako sehranou partu odborníkù z agentury nazvané tøeba „Svátky v pohodì“, kteøí by za mì sváteèní dny pøipravili. Generální úklid, nákup a balení dárkù, vaøení, peèení, výzdobu bytu a rozeslání vøelých pøání pøíbuzenstvu. Tím se samozøejmì nezøíkám svého podílu na celkovém zdaru, tu a tam bych také pøilo¾ila ruku k dílu. Nu, napø. s Arnoldem Swarzenegerem, aby odtáhl tì¾ké skøínì a nechal za nimi vysmýèit, u¾ poèítat nemù¾u, ten má jinde svých starostí a¾ nad hlavu. Zbytek party, èítající kreativce (aby vymyslel, co komu z rodiny nadìlit), nákupèího (aby obìhal obchody), pokladníka (jeho nezbytnou pøítomnost není jistì tøeba zdùvodòovat), stejnì tak jako úèast uklizeèky, dekoratéra, pekaøe a kuchaøe se také, po bli¾ším pøezkoumání, jeví jako iluzorní. Však se doma o ty milé povinnosti nìjak podìlíme…
Vánoèní úklid, to je kapitola sama pro sebe. Ale pøiznám se, ¾e je to u¾ pár let, co mì nechává naprosto chladnou skuteènost, ¾e nìco v domácnosti není tak, jak to dìlala pøed svátky tøeba moje maminka nebo úzkostlivì poøádná tetièka. Tím víc mì znepokojuje nepoøádek v duši. A nejen v mé. Dennì potkávám tak nasupené spoluobèany, ¾e mi z nich bìhá mráz po zádech. Slýchám nepublikovatelná slova, vídám (èi jsem sama obìtí) strkanice, okopávání a neurvalosti. Mo¾ná, ¾e právì teï, v dobì adventu je èas, abychom svá nitra podrobili poøádnému úklidu. Tedy – zpytování duše bych radìji svìøila odborníkovi, nìkde jsem èetla, ¾e opravdu peèlivý prùzkum vlastního nitra mù¾e vypadat jako cesta hlubokým èerným lesem, divokými roklinami, zapáchajícími ba¾inami, pøípadnì vyprahlou pouští. Na takovou výpravu je dobré pozvat zkušeného prùvodce, nebo» se prý mù¾e stát, ¾e sami v sobì zabloudíme. Ale vymést z duše pavuèiny nevrlosti, vycídit zašlé dobré vychování, vyklepat staré køivdy, vytøídit svùj slovník, urovnat a správnì zaøadit vzpomínky, vynést nìkam na skládku zatrpklost, plí¾ivou nespokojenost, nebo i závist, dát do poøádku své vztahy k nejbli¾ším, blízkým i k lidem obecnì – to bychom snad mohli zvládnout sami. Urèitì se nám po takovém generálním úklidu bude lépe dýchat, stejnì tak, jako kdy¾ vstoupíme do èerstvì vygruntového bytu. A pokud si dáme opravdu zále¾et, tak ten bájeèný pocit èistoty a vùnì v nás pøetrvá ještì dlouho po svátcích.