Do èeských dìjin uvedl Tetín a jeho mystickou zakladatelku knì¾nu Tetu, po které nese i jméno, kronikáø Kosmas.
I kdy¾ se Kosmas v pøípadì Tetína mýlil, je tetínské hradištì velmi staré a úzce spjato s poèátky pøemyslovského rodu. V roce 921 zde byla zavra¾dìna knì¾na Ludmila. Po její smrti zprávy o Tetínu na dlouhou dobu umlkají. V 13. století sídlil na Tetínì královský lovèí, ovšem na gotickém hradì. V 16. století na èas spravoval tetínskou faru známý kronikáø Václav Hájek z Liboèan.
Na památky je Tetín opravdu bohatý. Tøi význaèné kostely, pozùstatky støedovìkého hradu, barokní zámek i zbytky slovanského hradištì. TETÍN je památné místo z úsvitu našich dìjin, které pro svou více ne¾ tisíciletou historií poutalo zájem nejen archeologù, spisovatelù, historikù, procesí vìøících, ale také turistù. Obec se rozprostírá na rozloze témìø 6,5 ha. Tetín byl osídlen nejen v dobì hradištní, ale ji¾ od paleolitu nositeli témìø všech støedoèeských pravìkých a ranì dìjinných kultur.
Tetín tá¾ zaujímá významné místo v poèátcích køes»anství, nástupu Pøemyslovcù i v poèátcích budování Èeského státu. Z doby støedovìku svìdèí o jeho významu a uznání i zájem èeských králù, napø. Pøemysla Otakara II., Václava II., Karla IV., Václava IV. a dalších. Ve svìtì je Tetín znám pobytem a nájemnou vra¾dou knì¾ny Ludmily, pobytem budoucího vévody Èeské zemì kní¾ete Václava; z minulosti svými pìti sakrálními stavbami, tøemi hrady, pobytem Václava Hájka z Liboèan jako duchovního zdejších kostelù, zámkem, který byl úèastníkem návštìv pøedních pøedstavitelù duchovního, kulturního i politického svìta (napø. J. Jungmann, J. Dobrovský, F. L. Èelakovský, L. Riegr, J. K. Chmelenský aj.) Tetín je také rodištìm spisovatele Václava Vojáèka.
Historický význam Tetína daleko pøesahuje tuto, také pøírodnì nadmíru bohatou a pøekrásnou lokalitu. Pøesvìdète se o tom návštìvou Tetína a jeho muzea. Vaši návštìvu uvítá ka¾dou celou hodinu zvonkohra èásti znárodnìlé písnì "Nad Berounkou pod Tetínem". Je souèástí hodin, umístìných na tetínském zámku, který stojí pøímo proti muzeu. Hodiny hrají v ka¾dou celou hodinu od devíti do devatenácti hodin.
Tajuplný Damil
Ji¾nì od Ratinky èní do výše 396 m Damil. Jméno získal, podle povìsti, po jistém Damilovi, jeho¾ neš»astná láska k mladé zemance Ludmile skonèila pod vrcholem kopce smrtí tøí bytostí, Damila, Ludmily a konì neznámého jména. Na vrcholu Damilu jsou skrovné zbytky pravìkého hradištì. Ještì v polovinì 17. století, konkrétnì v roce 1636, jsou v mìstských knihách lesy na Damilu oznaèovány jako na Nedamilu a oblast okolo jako Nedamilí. Vìtšina zdejších lesù a pastvin byla majetkem mìsta Berouna. V letech 1564-1576 se lámal z lomu na damilu vápenný kámen pro pøestavbu berounské radnice. Kámen a vápno z okolí Damilu a Tetína byly tak výborné kvality, ¾e je vozili v letech 1780 - 1790 i na stavbu pevnosti Terezín. Lomy na stavební kámen proslul i Kosov. Z jeho útrob byla v roce 1803 vybudována silnice z Berouna do Králova Dvora, její¾ trasa se dochovala do dnešních dnù.
Zlatý kùò
je svou nadmoøskou výškou 475,3 metrù jedním z nejvyšších bodù Èeského krasu. Je budován devonskými vápenci, které jsou proslulé hojností nalézaných zkamenìlin. Z nejvìtší èásti se jedná o èisté bílé vápence konìpruské - tvoøí zkamenìlý útes obdobný tìm dnešním. Jeho jádro je odkryto pøímo ve stìnì Císaøského lomu, který tvoøí západní okraj návrší Zlatého konì. Na vápence konìpruské nasedají ve vyšší èásti Zlatého konì narù¾ovìlé deskovité vápence suchomastské a samotný vrchol je tvoøen vápenci acanthopygovými. Na Zlatém koni lze na nìkolika místech pozorovat jak mladší vápence vyplòují rozsedliny ve starších vápencích vzniklé tektonickým neklidem bìhem usazování vápencù - tzv. neptunické ¾íly. Jednu z takovýchto ¾il je mo¾né vidìt pøímo ve skále na vstupní èásti do Konìpruských jeskyní. Ze severní strany vrchu je tento sled vápencù ukonèen tektonickou poruchou - tzv. Oèkovským pøesmykem a severnìji se vyskytují ménì odolné silurské horniny, které byly více erodovány ne¾ devonské vápence. Na samotném vrchu Zlatého konì je patrné zkrasovìní devonských vápencù a to zejména mísovitými závrty. Z vrcholu Zlatého konì se také návštìvníkovi naskýtá nádherný rozhled do okolí. Pohledem do okolí se také projeví rùzné geologické struktury v širším okolí. Vrchy v blízkém okolí jsou tvoøeny zvrásnìnými horninami silurského popø. i devonského stáøí. Pøi pohledu smìrem k Berounu a Královu Dvoru je patrná kotlina, která vznikla díky erozi neodolných hornin vyššího ordoviku. Za touto depresí se táhnou høebeny, které jsou tvoøeny té¾ ordovickými ale o nìco staršími velmi odolnými køemenci. Opaèným smìrem (k jihu) jsou vidìt obdobné deprese a za nimi høebeny Brd, které jsou pøedevším tvoøeny odolnými horninami spodnokambrinského stáøí. Zde je tedy pozorovatelný názorný pøíklad jak se geologická stavba velmi výraznì podílí na výsledném vzhledu krajiny.
Území Zlatého konì bylo ve støedovìku zalesnìné. Odlesnìním a intenzivní pastvou došlo k ústupu pùvodních spoleèenstev a nástupu teplomilných a suchomilných druhù rostlin. Na konci 19. století byly èásti návrší znovu zalesnìny za pou¾ití cizích druhù døevin - jihoevropská borovice èerná a modøín opadavý. Pùvodnì zde rostly duby, habry a lípy. Dnes tu lze zastihnout celou øadu chránìných druhù rostlin ale i ¾ivoèichù.
O pasáèkovi
Ke Zlatému koni se také ji¾ hromadu let vá¾e povìst O pasáèkovi. Ta praví, ¾e pasáèek pásl na kopci oveèky a všiml si, ¾e z jedné díry nedaleko od nìj zaèíná odkud si ze zemì stoupat kouø. Proto¾e to byl chlapec nesmírnì zvìdavý, tak vlezl dolù a tam uvidìl zarostlého mu¾e a spoustu mincí. Pasáèek pár mincí dostal, ale musel slíbit, ¾e to, co vidìl nikdy nikde nepoví. Jen¾e hned jak vylezl ven, utíkal dolù do vesnice a tam tajemství vyzradil. A tak se vesnièané vydali na kopec hledat poklad a proto¾e nenašli vstup do podzemí, pomysleli si, ¾e si z nich pasáèek vystøelil. A tak mu peníze sebrali a ještì ho poøádnì zmlátili, aby si z nich pøíštì nedìlal legraci. Po objevení jeskyní se ukázalo, ¾e povìst nemusí být výplodem lidové fantazie. Penìzokazecká dílna v jeskyních byla a komín vedoucí do jeskynì je dnes pøikryt poklopem nedaleko vrcholu Zlatého konì.
Do èeských dìjin uvedl Tetín a jeho mystickou zakladatelku knì¾nu Tetu, po které nese i jméno, kronikáø Kosmas. 
návštìvu uvítá ka¾dou celou hodinu zvonkohra èásti znárodnìlé písnì "Nad Berounkou pod Tetínem". Je souèástí hodin, umístìných na tetínském zámku, který stojí pøímo proti muzeu. Hodiny hrají v ka¾dou celou hodinu od devíti do devatenácti hodin.
ukonèen tektonickou poruchou - tzv. Oèkovským pøesmykem a severnìji se vyskytují ménì odolné silurské horniny, které byly více erodovány ne¾ devonské vápence. Na samotném vrchu Zlatého konì je patrné zkrasovìní devonských vápencù a to zejména mísovitými závrty. Z vrcholu Zlatého konì se také návštìvníkovi naskýtá nádherný rozhled do okolí. Pohledem do okolí se také projeví rùzné geologické struktury v širším okolí. Vrchy v blízkém okolí jsou tvoøeny zvrásnìnými horninami silurského popø. i devonského stáøí. Pøi pohledu smìrem k Berounu a Královu Dvoru je patrná kotlina, která vznikla díky erozi neodolných hornin vyššího ordoviku. Za touto depresí se táhnou høebeny, které jsou tvoøeny té¾ ordovickými ale o nìco staršími velmi odolnými køemenci. Opaèným smìrem (k jihu) jsou vidìt obdobné deprese a za nimi høebeny Brd, které jsou pøedevším tvoøeny odolnými horninami spodnokambrinského stáøí. Zde je tedy pozorovatelný názorný pøíklad jak se geologická stavba velmi výraznì podílí na výsledném vzhledu krajiny.