Jsi vlastnì vodní tvor, èlovíèku. Po jednom ze zázrakù pøírody se objevíš v plodové vodì u maminky v bøíšku. ®ivot ti toti¾ pùjèil maminku, která tì v sobì hostí, aby ses mohl bezstarostnì vyvíjet. Kdy¾ je tì po nìkolika mìsících tak akorát, zaklepeš na bøíško a necháš se porodit. ®ivot ti propùjèí titul „dítì“ a zajistí péèi dospìlých. Seznámí tì vìtšinou i s tatínkem. ®ivot ti pùjèí i nìkolik let na hraní. Všechno budeš dìlat poprvé. Poznáš bezpeèí postýlky, za¾iješ jízdy v koèárku. Poprvé se postavíš. Udìláš první krùèek. Poprvé se napiješ z lahve. Poprvé pùjdeš na noèníèek.
Od ¾ivota sis vypùjèil i genetickou aritmetiku, která ti vypoèítá, jak budeš vypadat, co tì bude bavit, jakou budeš mít povahu. Budeš-li se usmívat, nebo vztekat. Èeká na tebe tolik nových zá¾itkù! Stavebnice, pískovištì, vláèky, autíèka, pastelky a pohádky. ®ivot je štìdrý, kdy¾ se k tomu rozhodne. Pravdìpodobnì ti pùjèí i øadu kamarádù a kopací míè. Nebo koèárek a panenku?
Posadí tì do školní lavice, pøedstaví ti spolu¾áky a uèitelský sbor. Pùjèí ti školní vzdìlání. A co teprve, a¾ tì zavede do pøírody a uvidíš tu nádheru! Uslyšíš hlasy ptákù a zvíøat, šumìní listí stromù, voòavé louky plné kopretin, nauèíš se plavat, v zimì ly¾ovat, sáòkovat, poznáš tolik nových situací. Nic ti nebude nesnadné. Tìlo poslechne ka¾dý tvùj pøíkaz. ®ivot ti pùjèí zdraví, sílu a radost.
Samozøejmì bude zále¾et na tom, na který schùdek schodištì, po kterém stoupá lidstvo ke své dokonalosti, tì postaví èas. Pravìk, starovìk, støedovìk to zøejmì u¾ nebude, ale nová doba novovìku by to být mohla. Copak se asi zrovna bude ve svìtì dít? Copak o tom bude v uèebnicích? Vytvoøíš si vlastní názor na spoleèenské události. Zaujmeš k nim postoj. A¾ na dalším schùdku spoleènost pozná, jestli byl dobrý, nebo špatný. ®ivot se nedá obejít. U¾ jsi velký. ®ivot ti pùjèí titul „plnoletý“ a pùjèí ti i jiné tituly, kdy¾ tì po¾ene cti¾ádost nìco dokázat.
Ale ¾ivot ti bude pøedkládat i jiné lahùdky ne¾ úspìchy v práci. Na støíbrném tácu ti nabídne lásku. „Pøeješ si dìtskou? Platonickou? Celo¾ivotní? Š»astnou, nebo neš»astnou? Marnou? Romantickou? Nebo spíš erotickou? Nebo všechny?“
Vybral sis platonickou lásku, na kterou nikdy nezapomeneš, která tì pøátelsky povede ¾ivotem jako bílá hùl, kdy¾ zùstaneš sám a pøestaneš vidìt svou budoucnost? Nebo se ti podaøí v pùjèovnì ¾ivota najít i lásku, která se naplní? Ptáš se, jak ji poznáš? Vìtšinou zcela náhodnì potkáš èlovìka, který s tebou rezonuje tak bezprostøednì a do detailù, jako bys ho dávno znal. Jeho chování, vzezøení i hlas rozbuší tvé srdce a tvou mysl jako zvon. Sotva budeš v jeho pøítomnosti popadat dech. „Smím prosit?“ po¾ádá tì o tanec a ty s ním budeš chtít rázem protanèit celý svùj ¾ivot. Rodinný ¾ivot. Pøedstaví ti tvé vlastní dìti a spoustu pøíbuzných. Vypùjèený pocit štìstí ti ani na okam¾ik nedovolí pøipustit, ¾e tohle štìstí je vypùjèené a doèasné.
Nìkdy má však ¾ivot sám se sebou co dìlat a nahází ti krychlové metry klackù pod nohy. To, kdy¾ onemocní doba, do které ses trefil svým narozením. Kdy¾ dává lidem samé pøíkazy a ¾ádné pochopení. Kdy¾ na svìtì opakovanì proti sobì válkotvùrci a mírotvùrci hystericky mávají transparenty, jako by nebylo potøeba laskavìjšího a u¾iteènìjšího poèínání. To potom pøed pùjèovnou ¾ivota stojí dlouhá fronta na stateènost, sílu a schopnost odpouštìt.
Tvùj vypùjèený ¾ivot pokraèuje. Pro¾íváš strasti i slasti, ochutnáváš polibky, objetí, kopance, úspìchy, bohatství, chudobu a tøeba i slávu. ®ivot ve své pùjèovnì pozornì sleduje na poèítaèi osudu polo¾ky „vypùjèil“ a „vrací“.
Kdy¾ minutová ruèièka, kterou si v sobì neseš od narození, zaèíná být uondaná, nabídne ti ¾ivot stáøí.
Stáøí je nelehká disciplína. Vracíš pomalu mrštné pohyby, vracíš pomalu pamì» na jména lidí, které jsi celý ¾ivot obdivoval, na události, které jsi pro¾il, cos nastudoval. Odcházejí rodièe, tety, strýcové, spolu¾áci, lásky, které jsi hýèkal ve svém srdci. Vracíš ¾ivotu i svùj majetek, vìci, které jsi mìl rád. Ale získal jsi moudrost a vìdomí, ¾e ti zùstalo všechno, co po tobì zùstane. Zùstanou po tobì dìti. Samozøejmì budou stát u¾ o schùdek výš. Kdy¾ budeš mít štìstí, nová generace k tobì obèas posestoupí. A» u¾ se jí budeš jevit jako geniální ukazatel, nebo odstrašující pøípad. Tak nelituj, ¾e sis pùjèoval.
I pùjèovna ¾ivot má z pùjèky u¾itek. Po schùdkách vývoje zvedá svou úroveò. (Alespoò doufám.) Prostì pùjèí lidem ¾ivot. Lidé bìhem toho ¾ivota nìco vytvoøí, vyrobí, vyzkoumají, postaví a tak se pojiš»ovna za svou laskavost ještì obohatí.
Èlovíèek by si mìl vá¾it pùjèky víc a víc. Uvìdomit si její obrovskou cenu, která se nedá docenit. Nehazardovat se ¾ivotem. Malichernì neriskovat jeho ztrátu. Prosadit si ¾ivot beze strachu, nervozity, bez nesmyslných komplikací. Takový ¾ivot by byl klidnìjší, š»astnìjší a tím i delší. Mo¾ná by mohl být vìèný.
®ivot je pùjèovna