K posteli mám odjak¾iva vøelý vztah. Proè? Proto¾e to byl první kus nábytku, se kterým jsem se na tomto svìtì seznámila. Mo¾ná také proto, ¾e jsem si v ní bájeènì u¾ívala, kdy¾ mi ji obèas rozestlaly dìtské nemoci, jako napøíklad spála, spalnièky, plané neštovice, pøíušnice a jiné pøítelkynì, které mì omluvily ve škole a já si mohla, oblo¾ená hraèkami, kní¾kami, pastelkami od rána do veèera kreslit a hrát. Prostì se mít.
V pubertì se v posteli dalo snít o lásce. Byly to vesmìs pøíbìhy s dobrým koncem, proto¾e v tìchto letech se budoucnost jeví všem š»astná a spanilá.
Dnes, kdy mne neodkladné pracovní zále¾itosti vytrénovaly jako adrenalinového sportovce a já bì¾ím s roz¾haveným notebookem pod pa¾dí svùj ka¾dodenní maraton, nesmím zahlédnout postel. Jakmile zahlédnu postel, mám chu» se vším praštit a okam¾itì si do ní lehnout. A co je nejhorší? Kdykoliv se poslechnu, v¾dycky se pochválím.
Neodkladné povinnosti se postupnì stávají odkladnìjšími, nezbytné èinnosti zbyteènìjšími, dùle¾itá jednání bezvýznamnìjšími. Cíle se pomalu vzdalují a rozplývají. Neslyšnì pøichází Bla¾enost v mìkkounkých domácích trepièkách, lemovaných ko¾ešinkou. Oèní víèka se pomalu zavírají, svìt ztichne a já spím.
Notebook oddychuje spokojenì na mém bøichu.
Po probuzení mì pravidelnì pøepadne zdìšení nad ztrátou èasu, který jsem si dovolila urvat pro sebe. Natáhne srdce jako plechový budík, nervy napne coby tìtivy závodních lukù a adrenalin se chopí ¾ezla. Opìt zaènu telefonovat, rozesílat esemesky, z internetu stahovat vzkazy jako usušené prádlo ze šòùry, e-mailovat k ue-mailování, likvidovat poèítaèové viry, i ty z ráje, vyplòovat šílenì slo¾ité dotazníky pro tisícihlavé úøedníky, dìlat si poznámky, proto¾e nejlepší nápady pøicházejí v nejnevhodnìjší okam¾ik – dokud nezahlédnu postel.
Jakmile toti¾ zahlédnu postel...!!!
Stres z práce, stres z odpoèinku.
Naštìstí mì od téhle pøiblblé repetice osvobodil Dale Carnegie. Asi na tom s tou postelí býval podobnì. Hledal argumenty pro pole¾eníèko tak dlouho, dokud je, génius, nenašel. Na poèátku 80. let minulého století ve své slavné knize Jak se zbavit starostí a zaèít ¾ít toti¾ napsal:
„Odpoèívejte ještì døíve, ne¾ se unavíte.“
To se mi ulevilo! Ještì ¾e jsem se kdysi nauèila èíst! „How to stop worrying and start living.“
Miláèek Carnegie. Sblí¾ili jsme se skrze postel. Koneènì skrze postel se mù¾e èlovìk sblí¾it i s jinými autory.
Postel