Pøekvapení jara
V køi¾ovatkách pra¾ských ulic v Praze 4 kulaté námìstíèko. Naproti ®abka, obchùdek, kdy¾ nìkdo nìco zapomene nebo na nìco dostane chu». Bùh suï. Uprostøed námìstíèka dokola stromy, lavièky. Pohoda ve stínu pøi cestì pro pány, pro dámy i pro psíèky. Nìkdo si otevøe zakoupené pivo, jiný v kornoutku zmrzlinku. Posadí se, dají slovo, pohovoøí. Pohoda jako v parku. Slunce pra¾í do ulic a tady je oáza, klídek ve stínu stromù, v nich¾ usedají holubi lidem k nohám i na strá¾i, aby dole nìco sezobli. Ka¾dý z místních se tu zastaví, posedí, odpoèine, pohoví si nebo se jen tak dívá do korun stromù, v nich¾ u¾ budou teï na jaøe co nevidìt rašit první lístky.
Ale letošní jaro je jiné. Letošní jaro je pøekvapivé. Kolem námìstíèka vytyèili parkovací místa. Od letošního jara je ostrùvek obklopen parkujícími auty, kterými se lze jen stì¾í protáhnout. No budi¾, mìsto potøebuje peníze, pokývali místní hlavami a mlèeli.
Ale letošní jaro je ještì jiné. Letošní jaro je plaètivé. Kolem námìstíèka namísto nejsilnìjších stromù zbyly jen koøeny. Ètyøi zdravé koøeny, jak zhodnotili místní odborníci. Zùstalo jen pár slabších stromeèkù. Ne¾ zesílí, aby ty silné mohly následovat. Mo¾ná radní øeknou, ¾e zasadí nové. Nové, ale urèitì ne vzrostlé. Nové, ale ne¾ dají stín, tak to trvá léta, to budeme pod drnem, shrnou místní, kteøí pravidelnì pøicházejí na námìstíèko. Nejsou schopni ani nadávat, jen pláèou. Je po stínu, po pohodì, po kráse, po všem, co je sem pøitahovalo. V letním ¾áru není mo¾né sedat na prudkém slunci, není mo¾no si odpoèinout. Kdy¾ mezi sebou utrousí jen pár slov, tak s otázkami, proè je zeleò z velkomìst vysouvána? Proè jsou vìtve v ulicích oøezávány všem stromùm a keøùm? Snad to není proto, aby nemusela auta parkovat ve stínu?
Lidé si stì¾ují. Aby jim vyhovìli, tak druhý den na ka¾dý paøez navršili kopeèek hlíny, aby nebyly vidìt. A je vyøízeno.
