Chvála spánku
Klidnì na sebe prásknu, ¾e patøím k lidem, kteøí sotva¾e se probudí, ihned se tìší, a¾ si zase budou moci jít lehnout a usnou! A vùbec se za to nestydím. Naopak, myslím si, ¾e stydìt by se mìli ti, kteøí nás bohorovnì matou tvrzením, ¾e spánkem se èlovìk o nìco okrádá. Docela rád bych se od nich dozvìdìl, o co! Snad o pobyt tu na mrazu, tu v nedýchatelném vedru, nebo o nìjaké to šikanování v práci? Vím, ¾e jsem tu nyní za škarohlída, vím ¾e jsou i pøijatelnìjší povìtrnostní podmínky a sympatiètìjší pracovní kolektivy, nakonec jsou i rùzná kulturní a sportovní vy¾ití, ale ruku na srdce pøátelé – èeho je více? I kdy¾ to neøíkám, ale „pouze“ píši, prosím aby to bylo pova¾ováno za øeènickou otázku!
Spánek je po¾ehnaný stav všech orgánù jakýchkoliv ¾ivoèichù, samozøejmì vèetnì nás lidí. Jsou ¾ivoèišné druhy, jejich¾ jedinci prospí vìtšinu svého ¾ivota a urèitì jim to neubírá na spokojenosti. Lenochod spí hlubokým spánkem dvacet hodin, malý rejsek spí po minutách a necelou hodinu dennì. Rorýsové spí za letu, ¾irafy ve stoje a hlavu si opírají o vìtev. Známí milovníci spánku jsou medvìdi a jezevci, kteøí prospí s kra»ouèkými pøestávkami celou zimu!
Èlovìk má prý spát osm hodin dennì, aby staèily regenerovat nejen svaly, ale zejména jeho mozek. Já však razím heslo, ¾e máme spát, dokud se neprobudíme! Nìkomu staèí spánku ménì, jiný potøebuje více. Ka¾dopádnì je neskonale lepší, kdy¾ se nìkdo probudí sám od sebe, vyspalý do rù¾ovouèka, ne¾ kdy¾ ho nìco probudí náhle – tøeba budík nebo telefon! Ka¾dý si to mù¾e ovìøit na vlastní kù¾i a vìøte èlovìku, který pracoval øadu let v nepøetr¾itém provozu pøedpovìdní slu¾by poèasí, a který si teprve na stará kolena koneènì u¾ívá nerušeného spánku! A i kdy¾ jsem slušný spáè, pøesto trochu závidím tìm, kteøí usnou kdekoliv a kdykoliv, v ka¾dé poloze a v jakékoliv denní èi noèní dobì.
Pøi hodnocení kvality spánku nacházíme opìt docela zajímavé paradoxy. Nejèastìji mluvíme o spánku sladkém, ale neznáme spánek ani kyselý ani hoøký. Spánek sladký samozøejmì vítám u¾ proto, ¾e jsem opravdu na vše sladké. Spánek asi nemù¾e být mìlký, ale zato mù¾e být hluboký - co¾ vìdìl na pøíklad i slavný americký spisovatel detektivek Ray Chandler. Na druhou stranu známe spánek lehký i tì¾ký. Ka¾dý jistì ocení klidný spánek spravedlivých èi posilující šlofík po dobrém obìdì a pochopitelnì nemáme rádi spánek neklidný. Trochu na rozpacích mù¾eme být u hodnocení spánku bezesného. Mo¾ná by zde poradil Sigmund Freud. Nemohu opomenout ani spánek vìèný, proto¾e kdyby ho nebylo, nevím, nevím, jak bychom se na tu naši témìø kulatou planetu vešli…
Jedním z nejvìtších kladù spánku je fakt, ¾e pøináší sny. Zastavme se tu proto na chvíli a pro jistotu nechejme Freuda radìji spát. I kdy¾ snít se mù¾e i ve stavu bdìlém, není to tak nìjak to pravé oøechové. Zato snad ka¾dý z nás si pamatuje docela pøíjemné a nìkdy i adrenalinové sny lítací. Hezkou povídku o nich napsal kdysi Ivan Vyskoèil. O sladkých a hezkých snech se zpívá nejen v našich krásných èeských lidových písních, ale u¾ asi šedesát let si pamatuji hezký text „šlágru“, který nazpívali trumpì»áci orchestru Karla Vlacha nìkdy kolem roku 1950. Doufám, ¾e u¾ jsou promlèena autorská práva a dovolím si jej zde uvést – s pokraèováním na kolá¾i:
Hezký sen o sleènì se mi zdál/ a já si liboval,/ tak¾e bych byl hroznì rád se neprobudil./
Tak¾e to byla nostalgická kulturní vlo¾ka a vrátíme na závìreènou fejetonovou notu. Fenomén spánku je dle mého skromného názoru zcela jistì celosvìtovì spoleèensky nedocenìn. Kdyby lidé více spali, ubylo by válek, násilí, kráde¾í, falše, nevìr a v tom výètu by se dalo ještì dlouho, pøedlouho pokraèovat. Bohu¾el se zdá, ¾e jediní, kteøí by vùbec spát nemìli, jsou naši andìlíèkové-strá¾níèkové! Ještì nìkdo váhá, ¾e chvála spánku by mìla figurovat na stupnici chvál na stupních nejvyšších?
Text: Vladimír Vondráèek
Obrázek: FrK Kratochvíl
Kolá¾: Marie Zieglerová