Dr¾íte pùst?
Nedr¾íte? ®e nevíte proè? Nejste sami.
Vèera byla popeleèní støeda a od ní se má dr¾et 40 dní pùst a¾ do Velikonoc. Pro 
po¾ivaèné souèasníky by to byl nereálný trest. Ale pøedchozí generace – nejen ti vìøící - jej pokládaly za smysluplný a v jisté umìøené formì jej praktikovaly.
Všechno má své církevní koøeny a vše i logický dùvod. Je¾íš se pøeci postil na poušti ne¾ pøišel k poslední veèeøi se svými apoštoly. V knize „Pùst“ od Anselma Gruna je to pìknì napsáno.
Církev v podstatì zapomnìla na pùst. Z postu se stal postoj èistì duchovní.a na tìlesný pùst se (pøed nedávnem) pohlí¾elo témìø opovr¾livì a pøitom se ani nepozorovalo, ¾e s tìlesným postem zmizel i duch postu. Ztratilo se pochopení pro hodnotu postu.
Pro køes»any byly postní dny dobou vìtší bdìlosti pro Boha. Pùst spojoval køes»any v jedno spoleèenství. Nebylo to ¾ádné soukromé asketické dílo nýbr¾ urèitá forma spoleèné modlitby a bdìní.
Ztuèní-li tìlo, ztuèní a otupí i duše
Mnoho jídla umenšuje duchovní bdìlost èlovìka. Tìlesné a duchovní zdraví tvoøí jednotu. Pùst. zahání zlé duchy, zaplašuje zvrácené myšlenky, dodává mysli vìtší jasnost, oèiš»uje srdce, posvìcuje tìlo.
Léèebný pùst je v podstatì vyluèovací kùra pøi ní¾ se proèiš»ují veškeré tìlesné tkánì a š»ávy. Postem jsou vyluèovány škodlivé látky z tìla. Jsou odbourávány pøestárlé buòky a tím je povzbuzena tvorba mladistvých bunìk.
Pùst má regenerující úèinek na tìlo
Pùst nás udr¾uje v pohybu smìrem k Bohu, abychom pøíliš rychle nehledali uspokojení svých tu¾eb nìkde jinde, u lidí, nebo u svìtské krásy. Pùst nás chrání pøed pøíliš náhlým náhra¾kovým uspokojením. Dává nám tìlesnì pocítit naše nejhlubší urèení, ¾e jsme toti¾ na cestì k Bohu, a ¾e jen Bùh mù¾e ukojit náš nejvnitønìjší neklid.
Pùst je pokoj tìla
Právì pùst nám staví pøed oèi to, co nás ohro¾uje.
Nepokoj vzniká z nemírnosti, z nadvlády vášní a pudù. Pùst ukázòuje èlovìka, osvobozuje ho od vlády vášní a obdaøuje ho vnitøním mírem.
Dobrým jídlem a pitím mohu v sobì mnohé potlaèit. Ale hluboko v srdci mi sedí neradostná prázdnota a nemù¾e se vùbec dostat na povrch (na svìtlo). V postu se setkávám se sebou samým, setkávám se s nepøáteli své duše, s tím, co mne vnitønì zotroèuje.
Mohu být spokojen se sebou samým, jsou-li ukojeny jen mé potøeby jídla a pití?
Jistì¾e je nedobré, zøekneme-li se ka¾dého po¾itku a staneme se sami nepo¾ivatelnými pro druhé. Ale o to v postu vùbec nejde. Spíše jde o poznání toho, co mne vlastnì dr¾í, jaká nosná síla mì nese, z èeho v podstatì ¾iji. Právì kdy¾ v postu odlo¾ím všechna nesèetná náhra¾ková uspokojení, která mì dost èasto ohlušují a oslepují, tu poznám svou nejniternìjší pravdu. Postem snímám slupku, která kryje mé víøící myšlenky a city. Tak mù¾e vyjít na povrch vše, co je ve mnì.
Ob¾erství neškodí jen tìlu, nýbr¾ otupuje i ducha.
Pøíliš mnoho jídla nám bere zdravé napìtí, dìlá z nás lidi duchovnì nasycené a líné. Jakmile v nás pùst vzbuzuje pýchu, pak je to v¾dy znamení, ¾e zacházíme se svými pudy pøíliš tvrdì. Myslíme si pak, ¾e je zvládneme vlastní silou.
Kdo se postí pro lidské uznání, nezakusí pozitivní úèinky postu. Pùst ho nepromìní, neosvobodí .Testem správného u¾ívání postu je styk s druhými a mluvení o nich. Mluvím-li o druhých zle, nepochopil jsem ze smyslu postu nic a bylo by lépe postu zanechat...
Tìlesný pùst musí být spojen s postem ducha, tj. se zdr¾enlivostí od zlých myšlenek. Pùst nesmí být pøednìjší ne¾ blí¾enská láska.
Pùst má slou¾it blí¾enské lásce. Co èlovìk postem ušetøí, to má dát potøebným. Skutek zbo¾nosti je cenný pouze tehdy, není-li konán pøed lidmi, ale ve skrytosti. Pùst v sobì skrývá urèitá nebezpeèí, vytratí-li se z nìj správná míra.
Prvním nebezpeèím je jistá negace ¾ivota. Dalším nebezpeèím je negativní postoj k tìlu.
Jak se postit dnes?
Pøehánìní a neporozumìní se vkradou do ka¾dého jednání, tedy i do postu. To by nám však nemìlo zabraòovat v rozumném a smysluplném postu.
Mìli bychom se chopit církevní tradice a ptát se, jak ji naplòovat dnes. Nejprve bychom se mìli soustøedit na pravidelný ètyøicetidenní pùst. Nemìli bychom jej rozmìlòovat tím, ¾e ve zmínìnou dobu pouze sbíráme peníze na dobré úèely nebo se ménì díváme na televizi. Postní doba znamená skuteèný pùst - pùst tìlem i duší. Ovšem¾e k tomu nále¾í duchovní obrácení, avšak obrácení právì nejen hlavou a vùlí, nýbr¾ i tìlem. Stará církev se v této dobì zcela zøíkala masa a vína. To by dnes prospìlo i nám. Delší bezmasé údobí by naše tìlo zbavilo mnoha škodlivin. A právì jaro je vhodná doba k odbourání tukových zásob. Sotva bychom asi vydr¾eli jíst bìhem tìchto ètyøiceti dnù poprvé a¾ po patnácté hodinì. Ale alespoò v pátek bychom se mìli v tomto období postit úplnì. Komu je to pøíliš, a» se spokojí s prostou snídaní nebo trochou ovoce. Ka¾dý získá jiné zkušenosti. Nìkdo snadno vystaèí s èajem a ovocnou š»ávou, jiný musí ráno sníst nìco na posilnìnou, jinak ho rozbolí hlava. Ka¾dý si musí vyzkoušet, co mu dìlá dobøe. Jen se nesmí hned dát vést pøedsudkem, ¾e kdo musí pracovat, musí i poøádnì jíst. Dá se dobøe pracovat a mnoho vykonat, i kdy¾ se jeden nebo dva dny postíme.
Dalšího o¾ivení by si zaslou¾il Svatý týden jako¾to pøíprava na Velikonoce. Kdo si to mù¾e dovolit, mìl by se po celý týden úplnì postit. Pak by však bylo dobré, aby to dìlal ve spoleèenství. Proto¾e postit se sám po celý týden ve svém obvyklém prostøedí je velmi tì¾ké. Spoleèný pùst by mìl být jako v prvotní církvi spojen s dobou spoleèné modlitby.
Komu je týdenní pùst pøíliš, mìl by se postit o tøech svatých dnech - na Zelený ètvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu. Tyto dny jsou tak naplnìny liturgií, ¾e pøi nich není zatì¾ko se postit. Pùst by pak prohloubil slavení liturgie a pomohl nám zcela se ponoøit do tajemství našeho vykoupení v Kristovì køí¾i a vzkøíšení.
Vedle tradièní postní doby pøed Velikonocemi bylo smysluplné postit se i pøed Svatodušními svátky, pøed Vánocemi, pøedevším by však byl spoleèný pùst dobrou pøípravou na význaèné slavnosti místní církve. Pùst by otevøel vìøící Duchu Bo¾ímu více, ne¾ záplava potištìného papíru. Køes»any by pùst spojil tìsnìji, ne¾ rozšiøování propagaèních letáèkù na stejné téma.
Rozhodne-li se èlovìk k postu, bude brzy stát pøed nìkolika obtí¾emi - nará¾í na vlastní hranice. Nesvedeme, co jsme si pøedsevzali a jsme zklamáni. Pùst se nesmí stát nìjakým tabu, které za ¾ádných okolností nesmím pøestoupit. Je to spíše trénink, jím¾ se zacvièuji do svobody. Musím pøi nìm otestovat sám sebe a musím umìt ubírat i pøidávat.
Nesmím proti sobì zuøit. Od svých závislostí se mohu osvobozovat jen pozvolna, za pøedpokladu, ¾e se s nimi v hloubi srdce smíøím a pøijmu je. Mìnit mù¾eme jen to, co jsme pøijali.
Nikdy nezále¾í na vnìjším úspìchu, ale v¾dy jde o to, zda mì pùst dìlá èlovìkem citlivìjším, laskavìjším a milosrdnìjším. Nesmím pøecházet své základní potøeby, nýbr¾ pùst mì má nauèit jak s nimi lépe a laskavìji zacházet. Nemám být závislý na jídle a pití, nýbr¾ mám jíst a pít s vìtší uctivostí. Nemám hltat, ale nemám jídlo ani trpìt.
Dalším problémem, který doprovází pùst, jsou zlé myšlenky: zlost, špatná nálada, podrá¾dìnost, neradostnost. Jak s tím zacházet? Pøednì je nesmím potlaèovat. Pod povrchem toti¾ vystupuje vzhùru to, co ve mnì skuteènì je. Musím se s tím smíøit a tyto své myšlenky zkoumat.
Pùst je dobrou šancí k sebepoznání a krùèkem k vytvoøení harmonie.
Tak pevnou vùli a zamysleme se nad tím !
Vaše Eva Marková
